Holky naše pracovitý....

Jak jsme pekli ...

29.12.2009 jak to je...

Ráno bylo Jindrovi špatně tak ležel a my byly jak myšky a potichu uvařili chlebovou polívku. Ta byla tam mňamková a hostá, že jsme k obědu neměli nic jiného…teda Maruška si do mí přimíchala ještě měsíčky mandarinek :o))))) Jo a ženště tu byla na chvilku Lenka, než Jindra odpadl. Ježíšek tam Marušce nechal dáreček, dvě plyšové myši a sušené jahody. Po obědě jsme zalehli i my dvě , Jindrovi bylo líp tak šel k taťkovi a my pak v podvečer šli do Kauflandu pro něco k večeři a cibuli na vaření. Petr chtěl schůzku aby předal Marušce dárek k narozeninám. No už jsem trochu vychladla a teď když nemá na pití jsou setkání stejně krátká,ale bez nervů. Napsala jsem kdy , odpověď žádná , tak jsme šli do Kaufu až podle nás a on neměl na kredit a tu hodinu čekal venku. Protože já čekala na potvrzení že se sejdem a nic nepřišlo, neměl kredit. Ale čakal a doufal že prijdem. Poslední cílené setkáni na čas bylo přesně 22.2. to si pamatuju. Jinak nezájem. Dnes jsem zírala jak tam čekal.. nic to nemění, pořád nezájem, alimenty nikde, ale věřím že ji pořád miluje, že tam tu hodinu počkal až jsme přišli podle sebe..Maruška dostala dárek k narozeninám od něho, po měsíci.. mohl dřív, kdyby se choval normálně…Maruška řekla, že je to od Ježíška, přála si dinosaura a teď je dostala…. Třetí dárek za 3 roky života…budiž, jen kostatuju a jsem šťastná jak to je teď, nejde o dárky,ale o všechno. Přistup, toleranci, klid pohodu a to že neslyším ti šílenou větu „bojim táty, neci domu“ a že místo toho se schání po strejdovi když na chvíli zmizí :o))) Když si píchla jehlu do nožky tak na mě křičela at ji nechám bejt, když jsme ji chtěla pochovat a od strejdy joo, držela na něm jak klíště, nevím zda brečet. Smutkem nebo štěstím…

28.12.2009 Zima a teplíčko

Maruška si píchla jehlu do nožky, nevím kdy tam spadla, byla na skříni ve špulce,najednou byla v nožce. Tak jsme na bolístku dali nanuka „kukačku“ dělala kraviny že je studenej až ji lezly žebra,ale chutnal jí :o))))) svlečená je proto páč ta černá z něho strašně barví a pak musíme komplet prevlíkat a vyprat to nejde, takže pokud jsme doma, tak se automaticky svlíká…

odpoledne zustal Jindra doma a stříhal video a my se vydali k našim , koupit kabel a zprovoznit DVD od Ježíška,a by pak mohli marušce pouštět pohádky až si budou potřebovat odpočinout nebo něco udělat. Maruška mi cestou domů vytuhla na kočáře , to už se jí dlouho nestalo. Dumala jsem zda překážet s kočárkem u Jindry nebo ho nechat doma. Nakonec vyhrála vezze 2 že Marušku prostě vzbudím, Stejně by se za chvíli vzbudila a pak by kdoví jak dlouho nespala. Vyložila jsem ji a posadila na schody, že uložim kočár a ona tam zatím vytuhla znova :o)))) Spala tam jak bezdomovec po 20 pivech , bobek :o)))) pak jsem ji kus nesla ale s tou taškou to šlo spatně. Ona se vzbudila a byla zas veselé dítko co vytuhlo v 11 večer :o)))

na večerní pohodové lenošení jsme si uvařili s Jindrou punč…

27.12.2009 na koledu...

Dopoledne jsme čekali na Lenku, jistým nedopatřením nedorazila. Na 11h jsem měla zubaře, Jindra hlídal Marušku a já jela. No byla jsem tak vytočená, že jsem tomu zubařovi nedokázala ani vynadat. Musím mít hlídání, jedu přes celé město a on mi jen zkontrtoluje provizorní plombu že drží a že ji nebude vyndávat,protože jsou svátky, co kdyby se to zbláznilo a bolelo pak. Zub mě taky trhat nebude, ze stejného důvodu…tak proč mě objednával mezi svátky..a v té mé chlebárně je toho tolik na práci, jak jsem kojila Marušku a jedla pomálu a mlíko na mě skoro nezbylo abych měla pro Marušku, tak ty zuby prostě dostaly počoudit…Já prostě byla za 2 minuty venku a mám zas přijít za 2 měsíce…Stihla jsme ještě poštu a jeden krám kde se Jindrovi jedna věcička za 29 kaček moc líbila, tak jsem mu ji jela koupit a ještě lékárnu protože se dost ošklivě říznul a potřebuje dát prstík do silvestrovského hraní do kupy. A za hodinku jsem byla doma. Maruška už spala. Jíst nechtěla. Pak si dal oběd se mnou. Zjistila, že jí nikdo nedá sladký když nesní oběd a po guláši se může utlouct, tak snědla talíř.

Pak volala mamča jestli jedeme do toho Ostružna. Byla už připravená a my to měli tak akorát tak jsme jeli. Byl tam koncert koled se starými nástoji a já aspoň Marušce v našem „rodinném „kostelíku“ (jsme tem všichni křtění a s dědou jsme se tam loučili) ukázala jesličky. A pak Ježíška. U něho konstatovala „od je dřevěnej“ :o)))))) No a to by nebyla naše Maruška aby se nepokoušela do kostela zavléct před ním pobíhající kočku.. :o)))))

Když jsme vycházeli Maruška koukla na Ježíše ve velkým a povídala „ono ho to bolí“ ….

Pak jsme šli všichni na kafčo v Péťovi, bratránkovi v sestavě my tři a teta Marie a babička, Koník už spal a tak Maruška místo živého aspoň prohnala ty v pokojíčku u dětí. Bylo to fajn, škoda že má tolik práce , že u něho to nejde častěji. Holt koniky a práce s nima stojí hodně času..

26.12.2009 "šupajdi po svejch"

Mamča ráno udělala přepadovou návštěvu . Na kafčo. My do půl pátý sřihali video z Vánoc, no vědět to, tak oslavíme toho silvestra jež budeme slavit jindy a tak byla akce frk frk a byteček byl zas jak klícka (skoro, při akcích Marušky s Ťapinou to prostě nejde) . Tak jsme poprvé zyběhly poháry jež mi přinesl Ježíšek. On viděl jak mi u nich spadla brada no, ač je akutně nepotřebuju a jejich obsahu bych se měla vyhýbat obloukem….no co už, jsou nádherný a život je jen jeden…

Odpoledne jsme šli na návštěvu k tetě Marii. Přijela Janička s rodinou a zas nás bylo hodně jak to má být. Jindra odešel dřív aby skočil za taťkou. My pak šli za chvíli, svezli jsme vozík a Maruška před barákem povídá. „já pojedu a ty pošupajdíš po svejch“ tím myslela prosím nemohoucí babičku co nemá koleno a bez dvou francouzských holí nikam nedostane :o))))) To pošupajdíš o svejch má ode mě, když jí říkám že ji nebudu nosit, protože už je těžká :o)))

cestou domů jsme se pro něco stavili doma, už od minulého pátka jsme u Jindry, má v práci volno a u nás doma je 10stupňů. Tak jsme prostě tam. A domu si chodíme pro potřebné. Maruška potřebovala čůrat. Musela jsem ji vyfotit jak tam sedla oblečená a měla spoustu keců :o))))

25.12.2009 první svátek...

První svátek Vánoční, pohoda , pohoda a jen pohoda. Po obědě jsme byli pozváni do Holína , kde se sešla celá rodina. No prostě pohoda, jak to má být. Scházíme se celý rok, ale o svátcích je tak nějak víc klidu a času posedět…a tak to má být….

večerní pohoda a kravinkování, Maruška ala netopír….

24.12.2009 Štědrý den....

od dnešním dni bych toho byla schopna napsat tolik a přitom jen dvě slova.. byl nádhernej. Zjistila jsem užasnou věc, že poprvé bych dokázala nebýt u rodičů ale jako samostatná jenotka s Jindrou jako rodinka. Ale ten musel za taťkou, aby tam nebyl sám a aby byl ve svým, tak jsme to prostě nakombinovali…Bylo to lepší i pro mamču, bylo to veselejší, to zlatíčko by jim chybělo…Ráno jsme si dali tradičně k snídaní vánočku a kakao a polenošili u pohádek. Na poledne jsem uvařila zelňačku jako doma bývala. Po obědě jsme dali kafčo a vydali se k našim . myslela jsme že Maruška bude spát v kočárku, jenže prd, řádila s Ťapinou. Jenže s jejím vstáváním bychom dorazili až někdy na večeři. Když se s námi Jindra rozloučil, Maruška div nebrečela. Ale pak už se těšila na babičky. Dědu jsme potkali jak šel ke Kauflandu že by ještě někde koupil pivo. Mamča mě uvařila kafe a já u něho v křesle vytuhla :o)))) odhaduju tak na půl hodiny páč proběhly jen 2 krátky pohádky, ale fakt jsem spala jak špalek . Pak jsme si šli s Maruškou vyrábět lodičky ze skořápek, moc ji to zajímalo a maminka si nutně potřebovala nafotit dítko svátečně že :o)))) myslím že se povedlo. Jenže Maruška tak rychle foukala že jsem prostě zapalovala a fotila. Jen dívat se na ně nevydržela :o))) pak mi už i utíkala, když jsem ji prosila ať chvíli nefouká, přestala se chtít fotit :o))) Tak jsem vždycky zapálila, připravila foťák a zavolala, že může jít foukat a to byl fofr :o)))) ale nějaký se povedly.

večeře tu byla coby dup. Maruška poznala, že nemá kapra a chtěla ho. Měla pangase. Prostě to nebyl kapr a nejedla. Bylo to jiný , ale kapra s kostmi mít nemohla.

Po večeři čas na sváteční grog a peciválek…kdyby o Vánocích nebyly peciválky, nebyly by Vánoce. Ty být musí. A tenhle grog miluju, naučila nás ho naše „Cecilka“ spousta lidí co nepila grog, tenhle miluje. Jindra na něj přišel , když už to nešlo jinak vychutnala aspoň sváteční tečku a hlavně natočil tohle úžasný video.. to je jen kousek….

Dodatek.. a když přišel, Maruška nechtěla u stolu sedět jinde, než mezi náma dvěma…Jak sedla mezi nás, byla z n ta nejhodnější holčička …

Rozbalili jsme dárky, byla tam toho hromada,bylo nás na ní spousta Ježíšků a byly tam krásné maličkosti , Každý dal co mohl, každý dnes své situace, cenu měly ty větší i ty maličkosti od srdíčka. Nejvíc tam toho měla Maruška, to bylo radosti :o)))) Maruška pořád volala „děkuju Ježíšku“ U Marušky vedl ten nejlevější dárek – dinosauří vejce ze kterého se vylíhne dinosaurus ani ne za 30 korun. Ona je prostě zlatá..

nejšťastnější byla , že nás má všechny pohromadě….

Pak jsme si udělali procházku domů. Poprvé jsme po štědrém dnu nespali u našich. Jindra měl nachystaného druhého Ježíška pod stromečkem doma. Precizně připravené zvonění , taky ho stálo hooodně času ale to vám líčit nebudu. Prostě Ježíšek zvonil stejným zvonkem jako u našich , jen jsme byli všichni s Maruškou. Co by člověk neudělal pro top úžasné ježíšovské tajemství . Ťapina si našla svůj dárek hned. A Maruška jí ho pomáhala rozbalovat. Nevím kterou z téhle série vybrat :o))) Sedačku Maruška poznala hned ač ji Ježíšek zabalit pečlivě do ubrusu a omašloval, tak pevní věta Marušky byla „ jé on mi přines sedačku „ nebo tak nějak. A Ježíšek fakt naděloval co bylo třeba i tady. Autosedačka se sype, a je do málo kilo a Jindra chudák dostal dárky jak po 20 letech manželství, ale když korunky nejsou a nutně to potřeboval. Žádné zbytečnosti,a a prostě s láskou. I kdyby byla pod stromkem pro každého zabalená sušenka tak je to dost. Vánoce u mě nejsou o dárcích. Byla prostě úžasný, nejkrásnější co je tady Maruška. První 2 roky byly manévry s Petrem, bral Vánoce jako svátek a že se doma muže pít pivo , když je svátek a podle toho to taky dopadlo….končím, škoda kazit nádherný den myšlenkou na něj. I když letos poslal SMS a já mu odpověděla, že mu přeju aby se choval tak k lidem jak by chtěl , aby se chovali oni k němu..

Pak jsem nasměrovala foťák na stativu a napáchala tyhle společný fotky…a Maruška ani nesfoukávala, byla hodná a dobrovolně se fotila. Byla šťastná, že nás má po kupě…

Když nepočítám dětství a kouzlo tajemna, tak tohle byly ty nejkrásnější Vánoce…seděli jsme dlouho do noci a povídali a popíjeli svátečně Johnyho Wolkera s colou. Jindra ho miluje a na Vánoce si vždycky jednu lahvičku koupí. A bylo to úžasný, mňamkový pití co už jsem si nemohla léta dovolit a přitom pití, beze strachu co bude, protože byla jen a jen pohoda…ohromná, nádherná, neskutečná…

A já doufám a věřím, že takovýhle už budu vždycky….

a TADY je výběr z příprav a Vánoc

Andělské Vánoce , hodně zdravíčka, pohody a štěstícka, moře lásky , hromadu splněných přání, pohodu všade a vždycky . Ať se vám neštěstí vyhýbá a radosti ať máte stále na rozdávání.
Foto: vlastní
desing: vlastní
anděl: vlastní :o))))

23.12.2009 poslední přípravy...

Dopoledne jsme pomohli mamče s tím čeho by se odjinud nedostala, pomohli jsme dozdobit byt a oběhali jsme jí s Maruškou nějaké nákupy jako pekárnu a papírnictví a tak, aspoň jsme si udělali prochajdu. Mě už čekali jen odpolední vánočky a Jindra taky cosi obstarával. Když jsme šli spolu z města, tak Maruška musela sebou vzít tuhle zábranu, už ležela na zemi, chodník už dodělali a Maruška se nadal říct. Prostě musela dát babičce hada, táhle ho předs půl sídliště a zpívala u toho „had leze z díry…“ no jestli do tý doby byla jakš takš čistá, tak se teď dorazila….Pak jsme nesli ještě hada spolu do popelnice, protože babička hady nerada :o))))no tenhle byl navíc děsně špinavej :o)))

ještě než jsme odjeli tak jsme postavili betlém…miluju ho.. znovu jsem ho potáhla jak to dělám každý druhý rok … jen na spodku je krepák starý asi 22 let.. ten co tam dával děda, který mi to vyřezal, jako všem vnoučatům, můj stihl jako poslední…i tuhle husu co drží na fotce Maruška dávám na stejný místo. Tam ji dal děda, pamatuju si jak jsem ji hladila snad hodiny, když děla před 21 lety po vánocích odešel navěky… Marušce se betlém strašně líbil….je to můj poklad, vyřezávaný s láskou….

A Maruška nadřeně přepíchávala postavičky dle svého gusta :o))) jedna ovečka je tam zezadu, ony jsou obrázky jen z jedné strany. A Maruška ji otočila překližkou dopředu a pak se divila „ona nemá oči „ :o))) a pořád je hledala….

Oběd jsme si dali u Jindry a odpoledne když se Maruška vzbudila vyrazili do velké drogerie co je tady v té naší časti města a já koupila dárky na poslední chvíli. Ne zase, mé maličkosti už jsem měla dávno dořešené , ale mamče za Jindru, protože nezná druh vůně jež má nejradši a mamče pro Jindru, protože byla ulítaná a nestíhala…Jindra pak odvážně jel na poslední nakup pro to co nám chybí. Bylo to pár věci ale byly třeba a já zadělala na Vánočky. Pak jsem honem letěla k Záveským s cukrovím. Jež jsme měli odevzdat pro něco domů a mezi tím se mám vrátil Jindra. Nastaly boje s Maruškou, pořád mi chtěla míchat těsto, to by mě to kynulo do nekonečna , kdybych ji nedržela. No když už nemíchala, tak mě ďoubala rozinky z těsta lžící. Jindra ještě někam pádil, páč si pamatuju, jak jsem bojovala s obouma, Maruška mi natírala mandle vajíčkem, krmila s mima Ťapinu, když jsem je krájela, tak mi do lupínku sypala hrstičky celých.. no jednu chvíli jsem byla zblblá tak že jsem nedokázala uplést cop ze 3 pruhů jak jsem byla zblblá z těch 2 rebelek :o)))

Pak se vrátil Jindra a po koupání udělal z Marušky mořskou pannu . Z vánoční plyšové punčochy co mám od Alenky. Tohle je jediná fotky co jakš takš vyšla. Vleže to zas nebylo pořádně vidět.

Moje dvě holky pletený s vypětím sil :o))

Vše hotovo,a sváteční noc začala… (fotka z půl 3)

22.12.2009 stromky....

Dnešní den pro projekt začíná ve 2 ráno, kdy jsme společně dostrojili stromeček u Jindry. Maruška se jednou vzbudila ale naštěsti nevstávala , tak stromek nedostrojený na opěradlem křesla ve kterém spí neviděla. Ráno žádne obr nadšení nebylo, jako by to čekala, ale všude se štastně chlubila že jí Ježíšek přinesl stromeček. Ted někdy opravdu zlobí tak jsme ji dali ráno pod stromeček dali 2 brambory. Ani ji to nerozhodilo, krom jedné věty kdy řekla „nechci brambory“ a pak už jí to bylo jedno. Když jsme se ji ptali, jestli přinese Ježíšek dárky, řekla s klidem že už dostala :o)))

Úplně jsem zapomněla napsat jak Maruška úžasně pomáhala s falešným Rafaelem, perfektně obalovala v kokosu a dávala vedle na misku. AndyPan recept dodám :o)

Pak jsme pozměnili plány neboť jsem toho měla děsně moc a nakonec jela do města autem s tím že někde zaparkuju a kapra holt koupime bez procházky do města. Nakonec to dopadlo skvěle, zjistili jsme , že kapry prodávají tady na náměstíčku před masnou, nikde žádný návaly, žádná fronta, cena stejná, jen prostě víc bokem a menší frekvence lidí. Mrzí mě že jsem neudělala fotku. Ale ta Maruška bavila okolítak, že jsem to zazdila.Ale Jindra to natočil. Kapra koupila Maruška, řekla prodavači „já chci taky jednu rybu“ a pak jsem zjistila, že Maruška je stále realistické dítě. Vloni , když ji byly dva tak koukala na kapra ve vaně a říkala „ryba …..bude dobrá“ no a letos ho taky pořád chtěla. Dokonce se zlobila, že nebyl k obědu hned. Mamča dala na stůl oběd a Maruška chtěla kapra. „Tohle nechci,kapra sníme“ děla myslel, že to chápe zcela, tak se ji ptal, kdy ho zabijem. A Maruška na to, že ho zabíjet nebudem, že ho upečem :o))))) Škoda že se nepovedl zahytit jeden super okamžik. Já totiž hňup Marušku opravila a ona to hned pak říká správně. A já si těch dětských komolenin fakt vážím, protože Maruška jich má málo. On mala mluví hodně zřetelně a skoro bez chyb, pár svých slovíček měla jenom když byla hodně malinká. Jak jsme nesli kapra v tašce a měl tam vůli tak Maruška povídala „on se tam vrtá“ místo vrtí , já ji blb opravila, tak ze záznamu nebylo nic, už to říkala správně. Pořád si ho chodila do tašky hladit a bránila ho vzadu v autě před Ťapinou. S malou procházkou jsme dorazili k našim akorát na oběd. Dali jsme kapra do vany a Maruška se na něj chodila stále dívat, se slovy „sníme ho“ . Pak jsme dali chrupku a já šla na 15h ke kadeřníkovi. Dárek od Ježíška babičky. Já nechtěla, 17 let jsem chodila s vlasy na zadek, tak by tam zase byly no. Teď jsou přednější jiné věci prostě, Až na to bude tak tam budu moc chodit. Mamča mě stříhala celý život,ale tohle postupný neumí a fakt to bylo takové praktické a nenáročné . Babička to rozsekla, že prostě tady to mám na to a ať jdu a basta. Původně to chtěl zaplatit i Jindra,ale ten toho dal Marušce , že se až stydím,ani já pro ni toho tolik pod stromek nemám. A babička stejně nevěděla co a kdyby věděla tak se nikam sama nedostane. Takže já letos frajerka jako připrava na svátky jsem díky jednomu Ježíškovi byla v pátek na kosmetice a díky druhému dnes u kadeřníka. To by mě fakt ani ve snu nenapadlo. Nezbývá říct než jen „děkuju Ježíšku“

Od kadeřníka jsem vyšla v 16.45 v 17h zavíraly všechny obchody v centru. Já stihla.. koupit v rybárně koriandr a kardamon na sváteční štolu, kterou miluju, na poště vyzvednout balík, v telenině koupit datle na štoly, protože v nikde neměli asi že je ta krize a je to nejlevnější sváteční ovoce :o))) ještě jsem se vrátila pro buráky ,protože je tam měli za přijatelnou cenu a já miluju jednou za rok o svátcích u telky loupat buráky, pak do papírnictví pro tácek jež neměli . Místo toho jsem koupila balon štěstí pod stromek, sice je to stovka co vyletí do vzduchu,ale Maruška bude nadšená a pro tu symboliku.. prostě si myslím že to bude moc hezký až ho spolu vypustíme , já osobně mám přání jasný…Pak ještě do květinky kde jsem konečně sehnala plovoucí svíčky jiné než tmavě zelené , na štědrovečerní fotky , jež jsem moooc chtěla a teď už vím, že mi vyšly…srdcovky… v květince mě teda pustila do krámku po 17h a v pekárně mají do 18h. Pak že nákupy trvají dlouho, já zmákla za 15 minut 5 krámů :o))))

Pak už jsme zůstali u našich. Když jsem se teda vrátila, tak mamča byla s Maruškou u tety Marie a já abych neměla prostoje, tak jsem vzala auto a šla pomoct Jindrovi s pobalením dvou dárku nestandardního tvaru , protože mu to nešlo. A mé dárečky zabalené v noci jsem přemístila k našim , kde budeme na večeři a nadělováni a ty jeho co budou pod stromečkem u něj zas od jeho taťky k němu. Pak jsem uspala Marušku a šla strojit stromeček u našich. Taťka už na to léta prdí, takže tohle musím dělat já jelikož chci aby to bylo pro Marušku parádní tak to prostě udělám, dřív mě aspoň pomohl nasadit stromeček, už léta nic. Mě tekly slzy od bolesti když jsem ho zkracovala, jak mě Bolej mě ruce normálně, natož když žižlám kmen pilkou na železo…no aspoň že se mě zeptal, jestli mi to jde…

Tahle fotka je teda ze 3 hodin ráno ale dávám jí dnes, protože se k ní váže příběh. O tom že musím vše sama, neb taťka muže a nepomůže a mamča to sama nezvládne a je tak unavená (opravdu moc) že chodí spát brzo a pro efekt akce Ježíšek se prstě musí ustrojit stromek v noci. Mamče to za zlé nemám jen konstatuju.. no kdyby šlo jen o stromek…já si chystala věci na strojení a zjistila jsem že taťka za celý Dlouhý rok nebyl schopen dát opravit sousedovi světýlka na stromeček, prostě šlo o to, jen přiletovat jeden drátek. Má to k němu 2 patra… světýlky prostě nesvítily, a ty starý ne a ne najít, přitom krabice jak kráva….ale není na ně spoleh..a hledat prasknou žárovku hodně pracný zvláště když rupnou třeba 2 najednou. Ještě že má teď Tesco nepřetržitý provoz ač je nevelké ..Prostě jsem šla ve 23h do Tesca pro světýlka na stromek. Když už jsem tam šla měla jsem koupit ještě 8 piv aby taťka nemusel , on sotva chodil (od bolesti zad) ale stačilo by pouhé děkuji no :O( Kdyby byl drátek za rok přiletován ušetřila jsme hodinu času no…Tak jsem dílo dokončila v půl třetí no…

Ale tentokrát byla reakce Marušky jiná. Možná ji překvapilo, že ji Ježíšek přinesl druhý stromeček, možná to že byl tak velikej, ale vstávala ve čtvrt na 6 a ve tmě se zarazila radostně volala „tady je stromeček. A veeelikej, podívej se“ a já to natočený nemám, protože byla tma jak v ranci a já měla ruce natekly jak konve a vůbec jsme nemohla honem rozhejbat prsty natož kameru. Ale ten obrázek budu mít v paměti uložený hodně dlouho.

21.12.2009 zdobíme uplně všechno...

Maruščiny hrátky… dopoledne jsme páchali moje milované Falešné rafaelo z bílé čokolády, miluji na něm tu minimální sladkost a nádech po citronu. S našima holkama to prostě trvá všechno dýl, ale ty chvilky jsou nádherný. A fakt si je užívám. Odpolene nevím s čím jsme se patlali a pomáhali,akorát si pamatuju, že Jindra šel k taťkovi a my k našim, já si tam aspoň vyštrachala krabici s ozdobama a světýlkama. A nenápadně ji propašovala pod kočárek

Plán šel podle norem a my si s Maruškou udělali, krásnou procházku městem.

Jindra šel domů o něco dřiv a propašoval stromek se sklepa na balkon.aby byla půda připravená pro noční akci. Já večer ještě udělala vosí hnízda. V nestřeženém okamžiku se Maruška zmocnila zbytku krému do špiček, nechutnal jí, protože v něm jsou 2 lžíce rumu, tak s ním začala zdobit Ťapinu. Naháněla ji a dělala na ní puntíky a ona si je olizovala. No já vím že se to nemá.. jenže na jednu stranu jsem ji začala okřikovat, že tohle ne. Na druhou stranu jsme byli z těch dvou mrtví smíchy a prostě je museli natočit. :o))) jen co doženu resty vystřihnu ten kus videa a ukážu vám ho :o)))) to nemělo chybu :o))) jen byly tak rychlý, a prostor je tak malý, že se mi povedla jen jedna fotka kde je něco vidět.

večer jsme si ještě poprskali a jen co Maruška usnula. Pustili se do stromečku. Takže projekt příštího dne začíná v ranních hodinách ustrojeným stromečkem…

20.12.2009 přípravy vrcholí....

Co jsme dělali dopoledne fakt už nevím krom toho že se nám vylíhnul dinosaurus, zdlábli jsme oběd a pak jeli k našim. Nechala jsem tam Marušku a šla obstarat pár maličkostí co se s Maruškou nedají. V tomhle věku člověk nemůže koupit ani balící papír, když dárky nosí Ježíšek. Zfoukla jsem to nádherně, nakonec se k tomu teda přidal přesun dárečku s pírem k Jindrovi abych mohla těch našich pár maličkostí pobalit. Nakonec to vyšlo úplně skvěle. Táta (ten adoptovaném) mi volal dopoledne, že pokud vše klapne,jako že auta pojedou a tak tak za chvíli odjíždějí do lesa pro stromečky. Máme je od něj už několik let, protože má svůj les. Akorát to vyšlo, když jsem dojela z přesunů a tak, že zavolal táta, že akorát dojeli z lesa. Tak jsme využili toho, že Maruška je u našich a že ji tam nemusíme vozit tak jsme vyrazili . Dojeli do Lomnice, dali si kafčo u mé druhé rodinky, přišla i ségra. Pokecali jsme sešněrovali stromky a jeli. Zrovna jsme ten druhý odvezli strejdovi Pepíkovi a náš propašovali do sklepa. Sice je to teď táák složitý, ale ty dětský očička co viděj ty zázraky , že stromeček a dárky přinese Ježíšek.. ty za tu dřinu stojej…

19.12.2009 lepíme ...

Dopoledne jsme uklohnili obídek, Maruška si schrupla a po měm jsme se vydali na malý výlet k autu , vytáhnout baterku a Jindra ji pak nesl v rámci konvičky, zkoušky těla a proto že je zlatej k taťkovi nabít. Počkal tam až se nabijem, zatím skouknul jakýsi hokej a my jsme se s Maruškou pustili do plnění cukroví. Měla jsem co dělat, protože mi mísu s krémem brala útokem a schválně mi lámala cukroví a pak se ptala, jestli to může sníst, když je to rozbitý :o)))) Když jsme máčeli v čokoládé tak mě o zabořeného prstíku ochránilo jen to,že byla teplá. Musím se pochválit, stihla jsem omáčet všechny 3 druhy na jedno nahřátí. Kolikrát nahřívám čokoládu stále a to byla várka z celé kostky tuku, a povedla se, někdy se to plaší a je to kumšt uvést do použitelného stavu. Tentokrát šlo vše jak po másle.

Jednu chvíli si říkám proč je takový klid, a Maruška si přistavila židli a stáhla si z linky kus vařeného uzeného co jsem uvařila zítra na oběd, ale už dnes, abychom měli polívku, když už se vařilo. No spokojenější dítko by jste těžko hledali…než jsem na to přišla snědla snad čtvrtku. :o)))

ač jsem toho dnes měla fakt plný kecky, po tom všem patlání se sladkým jsem se potřebovala nutně neutralizovat a jediné co jsem dala do kupy z dostupných surovin , co byla po ruce byly bramboráky. Ruce mi teda mohly upadnout od loupání a strouhání, ale ukojení chutí bylo úžasné. Jindra se mám akorát vrátil zmoženém z nabitou baterkou jež byla v batohu přetěžká , tak mu taky přišly k chuti. česnek nám ďabek naklíčil no :o)))

Naších letošních skromných 5 pečených druhů. No po vstupní prohlídce jsem se podvědomě asi krotila :o)))))