Andělský ráčky

Z andělských fotek mám už 3 ráčky ale k jednomu zatím nemám kredit tak publikuji zatím jen dva
od Siťi KREDIT

a od Gabiks
KREDIT

Děkuji všem

Glaze Dreams

rak pro Jéje

Rak pro Arwerku

4 kousky ze supráckého Glaze Dreams

LEGEND (Gabi´s Dream)

a fantastickký LEGEND (Gabi´s Dream)
z toho mi napadalo 9 scrapíků za večer skoro samo a desáte jsem k tom lehce udělala ba zarovnání stavu tenhle kit je prostě fantastickej

Fall love

a já se přiznávám že jsem ostuda, že sen nedohazuju scrapíky, takže moje 3 z supráckýho kitu Fall Love

9.11.2009 šup sem šup tam

Dnes jsme vyrazili brzo ráno do města, no brzo, co dovolilo Maruščino vstávání. Došla jsme na VZP že nechám proplatit příspěvek na plavání, nic prý se už pčes půl roku nevyplácí takže naposled vypláceli začátkem roku když jsme byli v sice už postupném, ale stále ve stěhování, takže prd. Na pracáku jsem si potvrdila to co mi řekli už na úřadu inspekce práce, jenže mi to zatím bylo prd platný,avšak po dalším ujištění a telefonátu do práce, kde jsme si jisto jistě mohla stát za tím co je pravda a na co mám a nemám nárok , protože to mám zjištěné z míst nejvyšších jsme si svůj papír vymohla. Mám si pro něj zajet příští pátek. Sice je to tak, že nárok na průměrnou mzdu mám, do mého nástupu v lednu (dle přání podniku a vzájemné dohody, když nešlo jinak) jenže v dnešní době je lépe se domluvit a ten měsíc prostě být doma zadarmo a nevzpouzet se vůli zaměstnavatele a doufat, že ochota se dohodnout ač silně nevýhodně pro nás, neb budeme nějak muset dát do kupy peníze na lednové živobytí, bude dobrá k tomu, že při nějaké vlně propouštění bude přičteno k dobru, že byla vůle se dohodnout , neb svobodná vůle projevu a stání za právy je bohužel utlačována potřebou si ač ústupky udržet místo….je špatná doba no L

Stavili jsme se u Hanky s Šarykem, na veřejném WC. Byli dlouho našimi dobrými sousedy. Viz. fotka uvítání bylo vřelé. Pak jsme stihla ještě nechat vytisknout pár andělkých fotek v bedýnce přimo v prodejně abych měla aktuální fotky Marušky na sobotní sraz SŠ. Se stěhováním a vším tím okolo jsme nedala udělat fotku asi rok a půl a připravená složka se bohužel odporoučela do datových věčných lovišť protože byla jediná nezálohovaná, takže mě čeká nové projíždění DVD a výběr fotek do alba. Teď mám v ruce jen 4 anděly, ale tu sérii miluju, Maruška byla nadšená že z mašiny vypadávají obrázky s ní :o)))) stihli jsme ještě přibrzdit v krámě u Jitky jen na pár slov. Dřív jsme byli ve městě denně neb jsme to měli za dveřmi , teď je to do centra přec celé město a když se Maruška rozhodně jít pěšky, tak to máme na cestu tam, otočku a můžeme jít domů na oběd. Dnes se mi ni naštěstí povedlo udržet v kočárku tak jsme stihli vše, i pekárnu a krátkou návštěvu u našich, kde jsme vyřidila telefon do práce maje vyřízenej kredit. Aspoň jsme je potěšili, mamča je na 2 denním léčení v Praze . Cestou domů jsme stihli i vyzvednou v knihovně zamluvené korálky u jedné šikovné paní jež si tam přivydělává. Maruška je dostane od babičky k narozeninám. Mamča zapomněla na léčení .tak jsme je vyzvedli.No prostě jsme toho dnes stihli nějak abnormálně moc.

Zdlábli jsme oběd a šli na odpolední chrupku k Jindrovi. Dnes to bylo jen na chvilku , protože musel ještě znova do práce , jenže se tak stejskalo že jsme podnikli i tu rychlovku. Jen znám Marušku jak spí dlouho a tvrdě, tak jsme šli spát tam, protože Maruška se krásně nenásilně probudila s přichodem rozjařené Ťapinky , aniž bychom ztráceli minuty z dnes rychlého setkání a Marušku nasilím budili. To bylo radosti. Pak jsme šli domů s Jindrou a ještě v podvečer zašli za babičkou jež tam byla sama :o((( Pečovatel vyšuměl..

8.11.2009 Oslava

Dnes je neděle a slaví se babiččiny 83 narozeniny. Dorazili jsme akorát na oběd, neboť Maruška šla pozdě spát, nebyla k udolání a pak brzo vstávala. Ani jsme o ni nevěděla , jen najednou koukám brzo ráno, že vylezla od mě z gauče kam se v noci nasáčkovala a pustila si dvd s pohádkou. Po obědě se všichni sešli. Jediný kdo chyběl byl Jindra jež doma dobíjel bacily. Byla po něm sháňka.

Miluju když celá rodina pohromadě, tak to má být. Strejda babičce přinesl jahodový likér a čerstvé jahody tak jsme si debužírovali. K tomu babiččin Pařížák a rohlíčky. I mamča dostala od tety Marušky dárek jen tak.. i ty jsou třeba. Jsou vzácnější a více vážené než ty k něčemu. I když ty k něčemu se u nás vzhledem k finanční situaci smrskli na pozornosti a nebo nic, prostě když to nejde tak to nejde, každý to ví jak je. Hlavní je, že se máme rádi, že spolu vycházíme a že je nám spolu fajn. O tom že mamčina krabička nugátu se zamlouvala, i Marušce svědčí její výraz.

Když se všichni rozprchni tak Maruška obvolala domácím telefonem všechny co tam nebyli. Hlavně strejdu a Ťapinku. Pak jsme byli vysláni s výslužkou k Horákovým , protože byl akorát večerníček tak jsme tam místo plánovaných 10 minut pobyli asi půl hodinky. Já dostala svoje milované Latté a Maruška intenzivně pohoupala Olinku s Jirkou na křeslech. Opička jedna div je nevyklopila jak je houpala. Cestou domů jsme se stavili u Jindry, venčil Ťapinku, pro níž jsme měli kosti od oběda. Maruška už při něm prokázala svojí sílu lásky. Je masová a kuřecí stehna okouše úplně dočista. Nenechá ani kousek masa, dnes ho tam kus nechala, že je to pro Ťapinku. A když děda chtěl tu stehenní kost dokousat dočista tak se setkal s maruščinou obrovskou nevolí a protestem a důrazným „to je pro Ťapinku , nejez to!!!!“

7,.11.2009 vaříme s láskou

Ráno bylo veselejší než se čekalo, stačila jedna SMS je Jindra je ve svém bytečku. Ač ne ještě v cajku přišel na kafčo. Marušce svítili ve výtahu očička , seděla v koutku na bobku a povídala mi „maminko mě se stýskalo po strejdovi“ Jak já ji rozumím kočíčce. Byli jsme před tím ještě v kráme pro kousek pangase a ona se ani nezdržovala , jako obvykle necourala, těšila se na strejdu a to že moc. Kafčo jsme totiž sfoukli z rychloběhem. Maruška totiž nemohla včera odejít z krámu bez pstuha, jež byl ve slevě za půlku. Byla nadšná že má rybičku. Dokonce včera u našich snědla polívku, talíř jabkových knedlíků a pak ještě chtěla rybu. Tak jsem ji dělala dnes, jí jsem ošidila tím kusem pangase , protože lovit malé kostičky ještě nezvládá. S těmi velkými problém nemá. Kuře okouše div morek nevytáhne :o))) Před strčením do pekáče si ho musel a ještě pochovat :o)))

Aspoň na chvíli to vyšlo a já nad těmahle fotkama večer měla mokrý oči. Objetí malých rukaviček , jako by se nechtěla loučit.. taky ji to trvalo a doma mi ještě kručela že chce rozloučit. Ty dvě se milujou, na víc nemám slov.. nebo mám, jen bych jich musela vypsat moc , ale ne sem….

Pak jsem ji dala spát, když vstala pustila si televizi a v ní DVD s pohádkou .. opička. A kručela že nechce ven, že chce být doma. No tak jsme byli venku bylo nevlídno, Jindra se zítra bude doléčovat a my budeme slavit babiččiny narozeniny. Tak jsme hospodařili. Uvařili hrnec kedlubnový polívky a pomalu půlku snědli. Maruška teda měla školu, nechtěla se mnou jít Jindrovi pro zapomenutou tašku, vzala jsme jinou jen s jiným obsahem. Ječela vztekala se, že nepude a nepude. Tak jsme ji nechala doma. Za 7 minut jsem byla zpátky, slečinka jež si chtěla prosadit svou vůli zjistila, že bez maminky to ještě nejde. Uronila slzičky a slíbila, že už bude poslouchat a nebude zlobit.

6.11.2009 Carpe Diem

Je pátek a s ním tradiční plavání. Ještě že je Maruška tak odolnej jedinec, včera jsme kurýrovali a dnes ráno bez teploty a v plné síle pospíchala na plavčo. Cestou z něj jsme přibrzdili u nemocného Jindry a dali mu kus bábovky. S Maruškou to totiž bylo už k nevydržení , pořád chtěla jit ke strejdovi . říkala jsem jí že je v práci a že je nemocnej a Maruška zas vedla svý proslovy „já ho mám chudáka nemocného, on je v práci chudáááák, chudák je nemocnej“ Když ho viděla, měla dušička pokoj, nemůžu si pomoct, ale úplně jí chápu. Dostala od Jindry leporelo s dinosaurama a doteď si ho nosí jako svátost. Pak jsme se stavili v Tescu protože mám po včerejší Maruščině polehávání došly piškoty, neboť to bylo jediné co ten den snědla. Pak k našim na oběd. Jabkových knedlíků Maruška zpucovala pěknej kopec. Pak všichni zalehli. Maruška musí usínat s babiččínými kaštánky, které má v polštářku v posteli kvůli léčení a Maruška vždycky říká kde mám „kašpánky“ má málo svých výrazů, vše hned opakuje pomalu bez chyby, maximálně se spolknutým R. ještě říká místo troubit „trumpit“ a „vem mi za ruku“ vím že jsem na ní včera zkusila nějaký hodně těžký slovo . Teď mám okno jaký a ona ho řekla hned bez chyby je to ohromná šikulka. Zbytek odpoledne jsme strávili u našich, jeli jsme ještě pro druhou opravenou televizi do oné vsi co už zas nevím název. Jako naschvál se rozbily 2 po sobě. Naše i ta po tetě Boženě. A jeliko že opravář daleko, tak když už u něj byla na zjištění tak se nechala opravit ač druhá teď nemá být kde v provozu. V podvečer na nákup do Tesca s mamčou aby nemusela tahat nákup na oslavu v ruce. Odpoledne uteklo a zas do ledového doupěte. Večer jsem brouzdala od ničeho k ničemu. Před 2 dny nás opustila jedna úžasná paní, tolikrát vybojovala boj s rakovinou, stálo jí to tolik sil, že by to skolilo několik jedinců a ona tolikrát vyhrála….dnes jsem slyšela písničku Znám já jeden krásnej zámek, zpíváme jí léta na rodinných oslavách u kláves, jejím ůžasným hlasem už ji neuslyšim :o(((( do toho ty pitomý spekulace okolo práce a blíží se víkend a Jindrovi bacily nepřeprány a tak místo pohodičky nás čeka tradiční ledová noc doma. I když nejde o tu zimu …prostě se stejská a to že moc. Nějak je všeho okolo nás nějak moc, chce to žít podle dvou slov „Carpe Diem“ užívej každého dne či jak je doslovný překlad. A má pravdu každý den by se měl žít jako by byl poslední , když všude svítí hřbitovy obložené kytkama tak při té příležitosti hlásám….že tuhle chci zahrát.. jednou… ale chci tu být dlouho jooo protože tak dobře mi nikdá ještě nebylo….

a jelikož tam není celáa ty slovy si vychutnávám....protože z nich mrazí jak jsou pravdivý..

prikádám slova Carpe Diem

5.11.2009 léčení

Maruška byla ráno usoplená a to že hodně, chtěla jsem ji v té zimě udržet v teple tak jsme si pak pustili pohádky. Jindrův taťka nám dovezl vajíčka , to se máme, ale v té zimě z nich kuřátka nebudou :o)))) Usnula mě na nohách před 10hodinou a probudila se až po jedné. Byla krůča. Že chce spinkat, odpočívat, že chce k babičce a že chce ke strejdovi. Bylo vidět že je hotová. Našla jsem novou pohádku co ještě neviděla a ukotvila jí k televizi, jediná možnost jak ji uležet v tý naší zimně pod peřinou. Vzhledem k jejímu stavu jsem celý den přitápěla elektrikou a kamna pořád spínala, běžně to nejde no, trvalo půl dne, než jsem to tady vytáhla na 19 stupňů ráno bylo zas 15. Za zimu bych se nedoplatila, ale vzhledem k Maruščinými stavu jsem nechala elektroměr točit megarychlostí. Klid pod peřinou a jakš tak teplo a jeden večerní sirup zabraly. Ráno bylo vše Ok, i po rýmě máme. Já upekla bábovku a doplnila kalendář pro Zrnka abych byla trochu užitečná. Když už nemůžu dát aspoň pomůžu prací.

K našim jsme dnes nejeli , aby se Maruška dala do kupy, ač bylo záhodno, babička dnes měla 83. narozeniny. Holt budeme přát déle.

4.11.2009 chléb náš vezdejší pro všechny

Na Jindru něco sedlo a tak se místo kafča vydáváme cvičit. Máme to tak tak , vlastně nestíháme , jenže jsme tři tak se ztratíme v davu. Jsou dny kdy prostě dávám přednost spolubytí (víkend byl proste dlouhej a přiznávám se že nám prostě chybí) však cvičit bychom šli hned přiští hodinu. Když bacily překazily plány, šli jsme proti mim aspoň bojovat .. a nebo nějaké pochytit v kolektivu…

venku jsme pak chytli obrovskou chumelenici . Maruška seděla na tribuně stadionu a jásala, že sněží.. I když na fotce to tak vůbec nevypadá. Lítala tak ve vločkách nadšeně až jsme byly zmáchaný obě. Na oběd sme jeli k našim i když jsme si do dnes vezli sebou, řikala jsem si že takhle mokrý do tý zimy, aspoň budeme v teple na cvíčo jezdíme autem a to už jsme skoro u našich a na odpolední cestu kořáskem to stejně nevypadalo , protože bylo hnusně. Před barákem se Maruška zastavila s dělníky , baba ukecaná. Dělají parkoviště tam kde byl trávník , Maruška jim povídala „máte to zasněžené: na udusaném podkladu se vážně držel sníh. Jeden Rus polohlasně povídal směrem ke mně, že mu stejně asi nebude rozumět a pak ma Marušku, jestli se bude „katať na sáňkách“ a Maruška na to „katať nebudu je malej sníh až bude vééélikej“ a udělala ručkama obr kruh. S nima se člověk fakt nenudí.

K obědu jsme si u našich udělali „rybičkovou kaši“ jak říká Maruška , odvozuje to od té rýžové. Jako rychlooběd dělávám rýži smíchanou s drceným tuňákem ve vlastní šťávě. Je to za pár šupů (neb musíme pořád tak blbě počítat) a je to dobrá kvalitní ryba i když vím že v kuse na pánvi by byla vydatnější, ale ta cena. No ale my se po tom můžeme utlouct, dobrá kvalitní rýže a jedna pixla a my máme boule za ušima. Maruška si kolikrát sama řekne, že by k večeři chtěla rybičkovou kaši :o)))) ale proč sem dávám tou fotku co je o ničem…dávala jsem do toho poslední konzervu, našla jsem ji zatoulanou ve špajzce (nebojte expirace 31.3.2011) jinak už dávno dokupuju další. Ale tahle byla zatoulaná ještě z doby přes stěhováním. Takhle jsem musela popisovat co šlo, aby nám zbylo nějaký jídlo. Stejnak to kolikrát nebylo nic platný . Ale systém , popsat schovat a doufat že budeme mít co sníst až budem chtít , to mi nechybí… Teď sice taky nemáme přebytky,kolikrát ani dostatky, ale prostě jak si rozpočítáme , aby nám to vyšlo, abychom se najedli každý den, tak to máme a to vám je tak úžasná věc :o))))

a Maruška byla nadšená že s námi jedí papoušci, Lojzu jsme dali po stěhování k našim, protože v bytě je jediný místo na okně a tam je taková zima, že by tam fakt nastyd a stejnak jak můžem tak jsme kdekoliv jinde než v tý jedný studený místnosti. Tam má společnost a jsou tam pořád lidi a od Pepíčka se naučil slova co neuměl, a Pepča se zas naučil slova co uměl Lojza. Nikdy si nepřekáželi a ze ten rok se skamarádili tak , že sice s mírným respektem, ale jsou schopní jíst z jednoho talíře. Maruščino nadšené „on hamá ode mě kašičku, jé a Pepíček hamá od maminky“ je úžasné

Hlásím že žijeme, byli jsme s Maruškou na užasným srazíku , kde jsem nafotila kopice fotek co musím přebrat. Slavili jsme rok svobody, decentně a hezky a to jsem u Pc neseděla u toho ještě řeším věc zapeklitou a nemilou , jež má opravdu přednost, takže psaní a fotky doháním pomalu ale jistě, protože musím, tentokrát je opravdu u čem psát a co ukázat, tak vydžte. Dočkáte se pokoukání i počtení.

3.11.2009 zateplit dinosaury ochlazuje se..

Dopolední kafčo , tak běžné tak rituálně stejné a jak mě chybělo . Maruška oblíkla dinosaura do bačkůrek . Tomuhle říká „červenej“ a když už jsme u toho tak tomu velkýmu místo REX říká „dinosaurus Flek“ :o))) Tady mi nadšeně vyprávěla že dinosaurus má její bačkůrky se srdíčkama. Teď by to bylo vážně na pernamentní diktafon , protože ty její filozofický úvahy propojený s úžasně otevřenou komunikací úplně ke všem je záznam vyžadující…Když se vyspala tak jsme prochajdou přešli k našim. Teď to jsou spíš rychlejší přesuny, venku je hnusně a nevlídno.

2.11.2009 realita

Maruška vstávala ve 3/4 na 9 ač prospala skoro celou cestu autem, usnula po 22h tak nebýt Ťapinky tak vstává ještě déle. Dali jsme si kafčo a pobalili. U našich se rozbila i druhá televize a taťka zuříl, každém je zavislej na něčem jiným no, já bych bez ní existovat mohla :o) tak jsme pak skočili do auta a odváželi televizi k nejbližšímu opraváři což je 20km. Jindra byl tak zlatej že přizpůsobil plán potřebám a ač měl jít do práce dřív tak mi s tou bedýnkou pomoh až na místo. Mamča nemůže na ruce , táta někam zdrhnul jen aby nemusel….no vyřídili jsme to snad rychle. Jindra šel do práce a my zůstali u našich na oběd, neboť kvůli odvozu stroje. Jsem nestíhala vařit. Odpoledne jsme honili nějaké resty u našich, šli společně do knihovny a tak . Volali mi z práce , chtějí po mě nástup až v lednu ač mi mateřská konci 25.11. Papír mi na domluvený opožděný nástup nedají a já jsem jak na trní, vyjmenovala mi všechno co můžou a nemůžou a že se mnou počítaj, jenže nevím zda tomu věřit, když vím co by mi mohli, když nedostanu ten papír a nebudu to mít černý na bílým, takže tímto pro mě skončily klidné dny , začal náběh na vředy a do těla se usadil neklid. Jako samoživitelka se klepu o práci na kterou nárok nám.. ale takhle nastává stav nejistý. Jako u všech v tého době, jen když jsou dva zvládá se to nějak líp si myslím… já bych neměla ani na nájem, kdybych skončila na pracáku a státní instituce mlčí a Petr mi už visí 45 000 které by se teď moc šikly pro nějakou tu jistotu a rezervu…

Maruška všude tahá obr psa co vytáhla v Luži v prádelně. Dnes jsou dušičky a já ten den neberu nijak, jsem z těch co vzpomínají celý rok a když mají cestu zapálí svíčku. Ale hřbitovy miluju nejvíc ty dušiškový, když jsou samá kytka a samá zářící svíčka, i když si pořád říkám, že takhle by měly vypadat celej rok…

A večer zpět do reality, po 4 dnech a 3 nocích jsme spali doma, kde nám teplota klesla na 13-14 stupnů. Maruška spí v bundičce a věřte že mě to už někdy večer vytáčí na noc takhle balit, jenže nic nenadělám..:o(Jedna věc by se dala , jenže….je to o penězích , prostě Maruška spí v teplíčku a já se tu po nocích klepu protože je to jediný čas, kdy se mužu věnovat blogu, scrapu a fotkám no. Počítač nepřenesu. A dnes teda mě byla po tom zvyku na teplíčko fakt brutální zima .

1.11.2009 Domov je tam kde jsou milovaný lidi...

Ráno bylo mrazivé ve znamení balení a loučení . Já ještě po ránu řešila to, že mi někdo ukrad z telefonu číslo do Bělé na mobil. Neměla jsme tucha jak to všechno časově vyjde , ale chca nechca mě to tam neskutečně táhlo. Měli jsme to kousíček do Hlinska , leč Jirka byl jak shodou naschválů zrovna v Praze, ale telefon mi dal a tetička se z cest stačila vrátit a tak jsme se ač na poslední chvíli ohlásili na návštěvu do Bělé. Nevěděla jsem sama v kolik se bude opouštět penzion a vše okolo, tak jsme to prubla 50 na 50. Buď doma budou , nebudou a buď nás nečekaně přijmou a nebo budou něco mít a pojedeme domů. Tetička mě dostala větou. „Co se ptáš, vždyť jedete domů“ no opravdové domů je tam naší babičky ale přes všechno… má pravdu, tam je velký kus naší rodiny, strašně rádi se vidíme,, kdykoliv a to je DOMA. Byla mě blbá hodila , neb jsme přijeli akorát na oběd, jenže na Dářku už skoro nikdo nebyl a už se časně stmívá a já to prostě chtěla stihnout. Taky mě tetička povídala, že kdyby se dozvěděla, že jsme byli tak blízko a nestavili se, že by se tuze zlobila. Oběd jsme sebou měli, já měla pro Marušku instantní kaši a přes mé odpory že jsme nečekaní jsem dostala oběd. Maruška mě dojala k slzám, ona usnula hned kousek za Dářkem a já jí v Bělí budila.Ona se probudila s úsměvem a hned nadšeně povídá. „tady bydlí teta Slávinka, tady jsme byli s babičkou, mají tady kukačku kuku kuku“ a nadšeně kývala hlavičkou do stran. Já pořád říkám že děti poznají kdo je hodný a kde je dobře. Vždyť tam byla Maruška snad jen dvakrát…a přesto ač tam byla loni v srpnu na diamantové svatbě a to ji byl rok a ¾ tak ona si pamatuje strejčka Františka, jež zemřel letos v květnu. Ona pořád v Bělí shání dědu…

Pokafíčkovali jsme , popovídali a pak jeli s tetičkou do Luže , do obr hnízda kde se slétají Laštovičky . Po cestě jsme se stavili na hřbitově , na dušičky jsem tam byla poprvé, ohromná hrobka plná přízně a minulosti byla opravdu zahrnula kytkami. Na nikoho se nezapomíná. Dnes v Luži byla krom Milušky Jana s Tomášem dětmi. Maruška si pohrála s Markétkou, my jsme si popovídali, Miluška mám půjčila po dětech fajnový věcičky. Matuška je už připravená na zimu. Našla si ve sklepě ohromného plyšového psa a toho si mohla odvézt, myslím kolik péče postrádal v koutě v prádelně , tak mu jí teď Maruška vynahrazuje :o))) Bylo to strašně fajn. Odjížděli jsme když už se smrákalo. Jelikož mě před odjezdem potkal řídký případ s hustým běháním tak cesta byla trochu neklidná, Tma a neklid mě vytáhly na jinou silnici v místě objížďky..byla tma, šipka byla zamazaná a nevýrazná a na mě přišla „vlna“ tak jsme kus zamudrovali. No Maruška spala už před Chrudimí,ale jen co jsem zastavila, byla vzhůru a povídá „kde to jsme, tady není výlet, tady nejsou děti , tady se mi nelíbí“ no to první jsme v ten moment taky chtěla vědět a s posledním jsem souhlasila, Zeptala jsem se na nejbližší benzíně protože pátrat potmě v mapě nemělo cenu a napojila se zas na správný směr. Jako tradičně jsem trefila Hradec centrum, nějak nevím kudy objet no..

Domů jsem hodila megabagáž a udělala u ní jednu tašku a šli jsme spát k Jindrovi. Strašně se nám stejskalo. Maruška svítila jak sluníčko, když ho viděla. Uspořádali jsme pidi oslavu, teda já to tak brala, byla jsem děsně utahaná ale štastná, že jsme doma, protože cesta byla dlouhá a unavná. A kecnout si do křesla a mit okolo sebe lidičky co miluju, naplněná pohodou a zážitky…a navíc to byl dnes rok, co jsme docílili naprosté svobody od toho co bylo před tím. Odevzdala jsme klíče a od tohoto dne z nás byly 2 samostatné jednotky, navždycky…Po strašný dřině , kdy jsem díky propitému nájmu musela takřka sama (až na jednodenní akci zet) vystěhovat za 10 dní byt 2plus 1. vaše komentáře mě dávaly sílu, ještě jednou děkuju, ono se to nezdá, ale moc mě pomáhaly…úplně si vybavuju, jak jsem ty dny nestíhala ani jíst a na sedačce v autě se dopovala kostičkami ledové čokolády jež byly zrovna v Penny v akci za 20kč :o)))) Prostě místo svačiny a oběda 3 kostičky a jedu dál… Dnes jsme si objednali pizzu, dali si naši oblíbenou ledovou kávu a jedni bianko s tonikem a bylo nám naprosto fajn… Maruška ač prospala skoro celou cestu čož byly dobré 2 hodiny tak ráno vstávala ve 3/4 na 9 a to jí ještě budila čumákem Ťapinka, neboť se jí chtělo s Maruškou už hrát.