Chcete pomoci Zrnkům a ještě potěšit sebe, nebo přátele? Kliknetě si a čtěte víc...

7.2.2010 Pro příště.. vždy připraven....

Maruška vstávala po 6 ráno. Chvíli vydržela koukat na Ferdu Mravence. Pak jsme valili na plavčo, kde Maruška zaběhla nové plavky. Akorát neposlouchala, vše chce dělat po svém, teď nějak často, jako by mě s mých chozením do práce nějak ignorovala. Přestala poslouchat a někdy ani třikrát říct nestačí na když se řekne třikrát a nic se neděje tak pak přistává ruka.. a teď mě přijde že moc často. Snad se to srovná. Teď v bazénu nechtěla ani stát ač tam dosáhne a já jí vláčela vodou kterou mám nad kolena. Okolní hry ji nebraly, jen občas plavání, potápět néé ač jsem ji nemohla ještě před Vánocema dostat z vody. Ale ve velkým hlubokým bazénu , tam je nejradši, dokonce se nám dařilo chvíli i plavání se srdíčkama , ne jen čubičku. A docela rychle, když ji ve vodě utíkám abych ji donutila plavat a ne viset na mě, tak už mě docela rychle dohání. :o))))

Po cestě dom jsem se stavili na pidi nákupu, udělali super výhodnéj kšeftík srz maso. Takže zas bude pořádná flákota. K obědu jsem udělala polívku s játrovou zavářkou, a kuřecí prsíčka se šunkou, sýrem a broskví ať máme aspoň sváteční oběd, když se v týdnu neuvidíme. Všichni jsme se na férovku přežrali :o)))) Padli za vlast a po vyspání si dali pohár s jahodami a ledový kafíčko, no mejdan no :o)

Já vím že bych měla řezat jinak :O( jenže já řezala aby byly asoň trochu publikovatelný :oD

Tohle nebrečí, strašně se tam směje do lvíčka, jaká je to legrace :o))))

Jindra odešel brzo, připravit si věci do práce a pomoct taťkovi, je nemocnej.

Tak jsem se na samej večer zbláznila… chtěla jsem si nafotit tu užasnou kytku od Jindry krom jiného a ještě jsem měla jakýsi plán, na to jsem potřebovala stativ , takže jsem neměla na co přidělat světlo, ale co už na původní plány to mělo být dostačující a světlo jsem přidělala na hřebíček po sundaném obraze , jen aby tam nebyla tma jak v ranci. Pozadí jsem natáhla jen tak do rohu v úzké chodbičce přes dveře a co myslíte? Maruška pózovala jak o život, jenže… se svlíkla a chtěla se fotit nahatá, takže mám spoustu super pózujích fotek, na dané světlo rozumně ostrých, jenže jsou nepublikovatelný :o)))) Když už se mi ji povedlo ukecat na kalhotky,a fotky se lvíčkem chtěla sama, tak zas začala u toho dělat hrozný kvichty a povídala, že se usmívá :o)))) Chtěla jsem fotky s kytkou tak jsem nakonec páchala fotky s Maruškou , když pózovala. Díky samospoušti nebyly všechny ostrý, Maruška se naučila, který čudlík je na prohlížení fotek a okamžitě jak to cvaklo, letěla prohlížet, jak se to povedlo. Když byla fotka rozostřená úplně, tak povídala „Maminko ty jseš špinavá“ no byla u to fakt legrace. Mám z toho pár fotek do albíčka a ponaučení pro příště.. vždy připravit celý fotokoutek komplet. Co kdyby dítko pózovalo a zůstalo oblečený :o))))

6.2.2010 Konečně padla

Konečně víkend. Ráno jsem pobalila na víkend a hodinku si zdřímla, než se Maruška nasnídá. Pak jsme vyzvedli Jindru a jeli domů, po cestě jsme nakoupili. Akorát to vyšlo, že jsem přijela, uvařila rychlej oběd, čínu s rýží a šli jsme po obědě chrupkat. Když jsem vařila Jindra šel na hřbitov rozsvítit mamce a přišel za strašně dlouho a s obrovskou kytkou, ještě se mi jí nepovedlo pořádně vyfotit. Takovou jsem fakt ještě nikdy nedostala. Hned se mi vybavil Petr jež vytáhl kytku z vázy co jsem měla doma a dostala ji od tety nebo od někoho aby mě nešel přát s prázdnýma rukama, když už si vzpomněl že mám narozeniny.Nebo to možná věděl, ale neřekl tehdá ani chcípni potvoro, ale na ty svoje dělával obr přípravy a nejradši by sezval celý okres… teď už mi to přijde vtipný, i když je to smutný….

Ještě k tomu polednímu spánku.. strašně jsme se nasmáli . Maruška než usnula, ztak z ležení bylo slyšet „kdo asi jsem“ „Ferda Mravenec“ a tohle opakoval snad 3 krát, ona ho teď miluje, pořád ho chce pouštět :o)) asi už nám z toho trošku blbne :o))))

Tak nějak jsme provegetili odpoledne, na vycházku po 3 hodinách spánku jsem neměla tentokrát sílu… Maruška po koupání nechtěla vyndat z vody ode mě a zase jen od strejdy :o))))

Udělali jsme si pohodovej večer. Načali jsme na oslavu 5 let starou litrovou láhev Johnyho Wolkera, tenkrát mi ji přivezla Alenka z USA. Povedlo se mi ji tak dobře schovat, ze vydržela. Teda byla schovaná u našich, u nás doma by neobstála. Šetřila jsme ji na mých 30, jenže oslava byla decentní a já kojila, tak padne o 3 roky déle. V klidu a pohodě a litrama coly.

5.2.2010 Návštěva a stejskání

Vždycky opěvované páteční ráno nebylo to poslední, čekala mě ještě dobrovolně povinná mimořádka. Chtěli jsme dát aspoň dopolední kafčo s Jindrou teda u našich, abych se stihal vyspat, jenže telefon zablbnul a SMS nedošla. Těsně před obědem dorazila naše milovaná návštěva ze Sokolova. Miluju služební cesty, protože díky mim se sem dostanou z takové dálky velmi často byť jen na kafčo. Maruška dostala čelenku a dělala ze všech princeznu :o)))) Mám mnohem hezčí a srdečnější fotky, ale nemůžu no, oni se moc neradi fotí a pak by se báli a to já radši když zas přijedou beze strachu :o)))) Tomáš to měl tentokrát na dýl a tak jsme se vážně užili, i když celý víkend je celý víkend no :o) Když mi teda Helena dávala pusu, Maruška se plala „máš ráda maminku „ :o))))) snad 5 krát povídala, „není tu strejda! „Chybí tu strejda můj“ ono se kočičce už tak stýská . Ke konci už byla protivná, dokonce je posílala domů a zároveň si vyjednávala, že přijede. Co jsme u našich vstává po 6 hodině , aby si ji užili tak v poledne nespala a večer měla zvýšenou teplotu. Když odjeli šla jsem se ještě dospat. Na mimořádku se mu vůbec nechtělo, i když to byla nejlepší směna, ty víkendy mají něco do sebe, takový zvláštní větší klid…i když doma je líp. Ale udělám nařízené dokud je zima a dokud mám hlídání, Jsem ráda za hlídání 5 dní v týdnu a víc nechci zatěžovat.

4.2.2010 Lítačka

Takovej malej kvíz.. co to je?

Ráno musel Jindra s Taťkou do nemocnice , tak jsme čekali jestli vůbec kafčo stihnem. Vrátili se okolo 9h, jenže mě trvalo 25 minut ustrojit zlobící a utíkající Marušku. Do za 9,50 jsme pak vykutávala auto ze sněhu a námrazy. Pak jsme s Maruškou frkli pro kapku benzínu a pak se tavili pro Jindru. Byli jsme vyslání do Ohavče pro bednu ořechů pro pana Halíka. Maruška , protože v noci špatně spala tak vytuhla v autě. Vzbudila jsme jí kocourem, dala jsem jí ho na klín. Tuhle začala sama od sebe brečet, že je tam sám a že je mu tam smutno. Snad 15 minut nebyla k utišení. Tak se s ním teď potěšila. To bylo radosti. Pak jsme stihli jen doma vzít potřebné, dát si u Jindry kafčo a zase jsme letěli.. no letěli, Marušku po cestě zajímalo schazování rampuchů, a tak a než jsme se dostali domů bylo půl jedný. Pak spát. Maruška přišla v pět odpoledne, že mám vstávat . Tak ráda bych ji splnila přání a šla si s ní hrát, jenže bych v noci padla na hubu. Doslova a do písmene. Tak jsem ještě musela dát hodinku. Vyspat pohrát a šup do práce.

3.2.2010 jedeme z kopce

Dopoledne měli přijet sokolováci neb Tomáš měl mít služební cestu tak je měl u nás vyhodit na kávičku. V noci však připadlo dalších 10 cm sněhu a tak podmínky nebyly pro cestování. Info ale přišlo déle a vzhledem ke stavu zapadání auta už nemělo cenu měnit plány. Navíc do toho přišla od Jindry zpráva, že musí o 2 hodiny dřív do práce a tím se kafčo vyrušilo úplně. Tak jsem chrupkala dopoledne. Odpoledne by mi bodlo jít domů, jenže na tažení sáněk bylo už pozdě a neměla jsem sílu. Auto zapadaný a zavrtaný ve sněhu a když jsem si představila večerní parkování v nějakém z posledních míst v hlubokém sněhu z něhož pak zase vyjedu pouze s tím, že mi někdo pořádně zatlačí, tak jsem to vzala. A šli jsme s Maruškou sáňkovat na protipovodňovej kopec. Maruška se tam kamarádila s dětmi, pořád řešila , kdo si kde zapomněl boby. Nejvíc ji bavil mladík co měl přidělávací kluzáky na boty a jezdil na nich z kopce. Maruška lítala za ním :o))))) To bylo jízd a to frčelo. Pak když už nebylo vidět na krok tak jsme šli na malý nakup zadem do Tesca, potřebovala jsem baterky do MP3, měla jsem koupenou zásobu za 30kč, jenže naše malá dáma mi je vytáhla z batohu a roznosila po bytě neznámo kam. V mé jedné místnosti se hledá snáz, ale tady ne 4plus jedna se po nich slehla zem. No :o))) Tak jsme koupili pár maličkostí a pospíchali na kluky medvědí ve večerníčku. U večeře na mě padla krizovka, bála jsem se noci po tom lítání po kopci,ale dopadlo to dobře.

2.2.2010 Poprvé v kabince..alias nové plavky

Ráno jsem si šla na hodinku dáchnout, než se všichni nasnídají. Maruška vstávala zase strašně brzo a pak že pojedeme k Jindrovi, Ale ten psal, že potřebuje zůstat doma, taťkovi nebylo akorát a Ťapina mu udělala něco s ramenem jak zabejčila. Tak jsem holt pokračovala. Když jsem vstala a najedla se, tak jsme vzali sáňky a šli s Maruškou do města shánět plavky. Naši malí zahraniční spoluobčané budou mít až za 14 dní, ale jelikož se Maruška teď nějak povyskočila bylo to akutní. Minulé plavání měla najednou vytlačená ramínka a po tom posledním, jak jsme plavali déle hlásila, že ji bolí kačena a chtěla se svlíkat na veřejnosti. „Prsa“ jí z nich teda začaly vylézat už po létě, ale nebyly korunky a teď to vyšlo tak akorát k první výplatě. Zkusili jsme sport a sehnaly krásný žabičkový dvoudílný z 370 na 180 zlevněné. Naše malá dáma si je zkoušela v kabince :o))))) Jestli jí nebudou padat spodky, když má větší číslo. Vzala jsme ji už 120tky až jí chvíli vydržej.V obchodě dostala lízátko a když odcházela že dveří tak povídala „tohle jsem nutně potřebovala „ :o)))))) Tak v neděli už bude frajeřit v nových. Ještě jsme stihli koupit pár maličkostí jež jsme potřebovali a šupajdili domů. Teda ještě s jednou rychlovkou zpět. Dáma si sundal v nějakém krámě rukavice no v tom, kde jsem jí koupila jeden párek do ruky a v nadšení sundala rukavice a nechala je tam dáma. Jsem pořád ve střehu a pořád málo , no. Doma se všem předváděla v plavkách ani je nechtěla sundat.

1.2.2010 První culíky

Noční byla v pohodě, krize byla až ráno a to se mi povedlo 3 krát usnout za chůze domů. Probudil mě vždycky až náraz do plotu :o)))) a pak jsem usnula při odemykání :o)))) Po hodince a půl jsme se vykopala , nebo spíš exhumovala a šla vykutat auto. Na balkoně jsem měla z akce 2,5kila kuřecich stehen za 90 kaček z akce a bylo je třeba nacpat do mrazáku, ač je teď venku, kdoví kdy povolí. A abychom se viděli s Jindrou, má odpolední. Nakonec mě pomáhal soused vytláčet z parkovacího místa, už je to celkem běžné, všude je půl metru sněhu, ale nenadávám, dyť je zima a má to tak být. Ale za svých skoro 33 let tohůe nepamatuju. Byla jsem stejnak nějak vyřízená , Marušce jsme pustili pohádku a na tu krátkouspolečnou chvíli jsme pro dnešek u kávy vyřídili počítačové resty , každý na svém PC. K snídani jsem udělala rozpečené housky se sýrem a anglickou slaninou. Jenže jak jsem byla. Ko , tak jsem je v troubě usušila , na strouhanku, byly tvrdý ale dooobrý :o))) Pak jsme přejeli. Maruška snědla oběd, já měla holt tu strouhanku se slaninou. :o))) Maruška byla zralá jak hruška. To bylo slz.. a když byla po jídle tak najednou nic a dělat kraviny uspávala jsem ji snad přes hodinu a přitom se snažila neupadnout do kómatu :o))) Mamča byla odpoledne s Maruškou koupit zimní boty, vyskočila jí noha a máme jen jedny a Jindra mi na ně dal korunky. Chtěla jsem s Maruškou jít na nákupy sama a užít si to, šak doteď to bylo div né tabu. Ale už je má, div ne kozačky, vysoký růžový s kožíškem za 250. Je sice skoro po zimě, jenže boty jsou věčně promáchaný m tak na střídačku být musí. Když jsme se probrala z komatu u podvečerního kafča jsem Marušce udělal první culíčky, akorát vůbec neposlouchala a utíkala , takže fotka se nepovedla žádná.Takže jen dokumentačka.

31.1.2010 Pořádnej kus salámu

Hledejte Marušku :o)))))

Je neděle a budík řičí hluboce před sedmou. Dala jsem si rezervu na vyhrabání a oškrábání auta. Jindra akorát přijel z plesu kde hrál a přivezl spoustu maličkostí jež vyhrál na plese, Maruška byla nadšená, dostala angličáka, čaj, jež si vystavila „na parádu“ , sprcháč a pomelo. Nejvíc nadšená byla ze šišky Vysočiny, jež byla o malinký kousíček kratší než ona. S tou jsme jí pak museli vyfotit :o))))) Jindra byl zralej padnout do postele , no a já taky ač jsem v noci nepracopvala, ale tělo se nějak bránilo, když čichalo, že příští noc už bude. Ač jsme vyšli o hodně času dřív auto se mi včas vyhrabat nepovedlo. Dveře přimrzlé totálně, námraza po celém vnitřku a když se mi povedlo oškrábat i tu, tak jsem se zase nemohla vyhrabat z parkoviště, ač jsem nestála na ledu. Nakonec jsem se pokoušela vyštudovat proč a divala se na přední kola od volantu, teda na to jedno a ono se vůbec netočilo. Jak byl ten šílený mráz a převodovka zatuhlá, že se tam musely rychlosti div ne natloukat kladivem, tak nebyla o milimetřík dosedlá jednička. Tak jsem ji tam dorvala a ejhle ono to jelo :o)))) Na plavčo jsme teda přišli v půlce hodiny. To navíc ještě slečna měla den neposlucha a v šatně se odmítla svlíkat s tím, že to neumí. Kolikrát se svlíká sama několikrát za den, když to vůbec nepotřebuju a teď to z minuty na minutu zapoměla. Instrukrorky na nás byla moc hodné a nechali nás plavat i s další hodinou i když to byly starší děti. Maruška teda neposlouchala a místo tréningu plavání chtěla pořád hopsat na koni z pěnové žížaly. Potápět se dnes moc nechtěla, ani skákat do vody. Jako obvykle, to ji nemůžu utrhnout. Dnes pomáhala aspoň uklízet míčky a polívat velkou klouzačku vodou, když děti klouzaly do bazénu :o))) Díky starším dětem jsme poprvé plavali spolu v hlubokém bazénu co má na dno tak 3 metry. Pak jsme se po bazénu stavili na nákup , jenže slečna měla den, kdy si dělá vše po svém (po kom to asi zdědila) a ač mě venku mrzla mokrá hlava, protože těmi šidítky co mají v bazénu bych se sušila hodinu , tak kráčela po půlkrocích. V krámě to došlo stádia, že jsme vrátili do mrazáku i „kukačku“ , neboť místo mého přání jít k pokladně bořila krám. To bylo slz , tak slibovala, jak mohla, že už to neudělá. K Jindrovi jsme dorazili akorát před polednem. Aspoň se vyspal trochu. Ohřáli jsme oběd a zalehli. Jindra jel vyřídit daně a odházet sníh ze střechy garáže, aby nepropadla a pak přijel až na odpolední kávu. Já jsem v poobědovém spánku a potom pohádkování narala aspoň trošku síly. Pak jsme vykutali opět auto, odvezla jsem Jindru dom, páč měl doma ještě práci a zajeli ještě do Kaufu na potřebný nakup. S neposlušnou slečnou a divokým parkováním, páč pro hromady sněhu už není kam jsme došli domu v půl 9 a já se akorát oblíkla a mohla mazat do rachoty.

30.1.2010 Sobotní řádění

Maruška se probudila s brekem, že ji Ťapina leží na peřině a nemůže se přikrýt.. no ležela tam s prominutím jak k…. :o)))Pak Marušce došlo, že ke tam Ťapina vlastně, neboť přišla s Jindrou až v noci a to bylo jásotu. Dopoledne jsem uvařila a šli jsme ven na prochajdu. Jindra vyhazoval přes 2 hodiny sníh od garáže aby vůbec vyjel…Maruška usnula před obědem, čestrvej vzduch jí zmohl. Tak jsme jedli dýl, pak vyprovodili Jindru ke garáži, jel hrát na ples.

Udělali si ještě prochajdu po náměstíčku v závějích.

Maruška měří Ťapinu

Večer jsme vytáhla svých pár serepetiček, druhé světlo mám ještě doma a rupla žárovka tak tady svítí jen 225w jedna. Tak aspoň pár atmoškových… jsou tam i rozmazaný,ale takový ksichtíky se špatně mažou :o))) Proberu to až bude čas. Focení byl masakr.Když jsem vešela rovnala pozadí, Ťapina mi na něm pořád stála a ně to nešlo. Když se zadařilo, nechtěla být tam co Maruška, abych je teda vyfotila spolu. Když Maruška nespolupracovala a dělala si ze mě kůlnu tak byla pryč. Jen co Maruška byla ukecána úplatky a chvíli spolupracovala, tak mi tam zas Ťapina lezla, ale ne k ní ,ale před objektiv, tu tam byla hlava, tu ocas, tu zadek….snad z toho vyberu pár kousků.. No a jen co jsem skládala pozadí tak Ťapina na něm zase neustále stála, při focení néé a nebo blbě :o))) Maruška si snědla kukačku za odměnu, vykoupala a vytuhla před mlíkem :o)))

Všechny fotky TADY ale fakt i ty mázlý a i ty kde se plete Ťapina

29.1.2010 Pidi výlet na kafčo

Po práci jsem naložila Marušku na sáňky a jeli jsme do města vybrat do bankomatu na příští měsíc ať nemusím letět v pondělí, pro pečivo a s dotazem k foťákovi. Po čerstvém sněhu to po chodníkách zase jelo luxusně. Poté jsem se prala se signálem u našich s jednou nutnou platbou. Nenávidím Ufona, zabralo mi to půl hodiny, doma tak 5 minut. Pak jsme vyhrabali auto a jeli do Kbelnici ke spolupracovnici Ivě, postavili si tam za tu dobu co jsem nebyla v práci domeček, Darovala mi vyřazenej monitor, aspoň si u našich polepším, mám tam 13ctku s divokýma barvami a obraz se kolikrát klepe, že na něj neví vidět. K baráku cesta nevyhrnutá tak jsem to vyřešila oboustranně výhodně. Vzala jsem sáňky, tam se vezla Maruška, nazpátek monitor a po silnici pak už obě. Jen Maruška pořád sháněla Rumcajse… kdež jsem volala Ivě, že jsem nechala auto před Rumcajsem (motorest) , tak se sháněla Maruška kde je Rumcajs :o))) Domů jsme dorazili dost pozdě. Jindra přišel hned po práci a dali jsme si konečně noční kávičku. Mě se táák stýskalo.

28.1.2010 STK

Po práci jsem vzala Marušku a jeli jsme s Ferdou na STK. Myslela jsem že při čekání si tam něco pocvakuj. úplně vidím, jak jsme tam byli před 2 lety. Maruška akorát chodila první měsíc a batolila se po parkovišti :o)))) Místo focení jsme byli zalezlé v autě, protože opět byla ohromná chumelenice. Ferda má jedinou chybičku, no na to, že mu je letos 16 to jde, ty jediný chybičky jsem se bála, ale nesouvisí s technikou , ale prošli jsme, všechno závisí na dané situaci. Marušce se tam moc líbilo, mě teda né, udělali mi čáru přes rozpočet, jsem myslela , že mi s usmolené 1000 něco zbyde a já musela ještě sáhnout do zbytku co jsem měla do konce měsíce. Neb technická nestála o trošku víc ale rovnou pomalu o 300. Tak mě zbyla na víkendovém nákup 50koruna :o)))) Vaří mrazák a na chleba a zeleninu do polívky to stačilo. Marušce jsem už svačinky mléčné nakoupila den předem. Příští měsíc už bude líp, i když se budeme krotit , když jsme zvyklý a musím něco našetřit do rezervy, ten leden mě dal zabrat příjem pár halířků a výdaje standardní, ty už snížit nejdou plus baterka a technická :O(((( Maruška venku po technické hlásila, při pohledu na budovu „máme stejný“ a ukazovala na červenou a zelenou známku. No šak je to jenom dobře :o)))) ale vyfotit se to nedalo, z nebe padaly snad hotoví sněhuláci. Na parkovišti u baráku jsme zapadli, chtěla jsem to dorovnata a prohrabala se na čistej led co byl pod sněhem. Dobu jsem vytláčela sama až mi pak pomohl jeden chlápek. Mám teď trochu přihnutý pastový křídlo, no ale čekat do jara se mi nechtělo.

Pak jsme jeli rovnou k Jindrovi.Maruška už tam chtěla spát. Pak poprvé brečela,že jdu do práce. Slzy jak hráchy a „mě se bude stýskat“ vysvětlila jsem jí, že tam musím aby byla korunky. Ona na to „na Kukačku?“ Já že ano a tak jsme si slíbili, že až bude po výplatě, že půjdeme koupit kukačku. Mrkla jsem chvíli net a vyhrnula hlavně sníh u nás doma před barákem, byla tam vrstva pořádná. K Autu jsme to vzali oklikou , abychom se ještě prošli venku. Marušku jsem nazvala „hrabač závějový“ vrhala se do všech závějí s velkým nadšením a hrabala do jejich hloubě :o)))) měla sníh všude.

27.1.2010 Co prováděj kouhouti :o)))))

Ráno jsem myslela, že umrznu. Byl největší mráz, co kdy pamatuju. Tady bylo tak mínus 24,ale rekord někde u Sokolova byl mínus 31. Když jsem mrkla, přimrzala mě víčka k sobě. Jinovatka na obočí byla jak za polárním kruhem. V poslední zatáčce mě tak ztuhlo mrazem tělo, že už nechtělo potvora ani jít a udělat krok bylo nad lidské síly. Normálně jsem začala za chuze přimrzat, měla jsem jen manžestráky, širší rifle, pod které se mi vejdou tepláky byly v prádle. Šla jsem okolo autobusů , jež přivezly lidi do práce a normálně jsem měla chuť se k nim přitulit , jak byly teplý :o)))) ale na chodníku vedle nich bylo o chloupek tepleji, tak jsem zase mohla udělat rychlejší krok a trochu roztála a došla do cíle. Poprvé jsem byla v práci doopravdy ráda :o)))) Z toho mrazu jsem byla jak přešlá mrazem :o))) normálně mě všechno bolelo a padla na mě první krize, ješ se podepisovala na tempu. Tak jsem si místo svačiny dala 10 minut spánku na postu a bylo mě líp. Jen jsem se připravila o svačinu a do půl dvanáctý šilhala hlady , tělo má takový rezervy a že si z nich mrcha nebere. :O((((( Chleba jsem dlabala aý v půl dvanáctý a venku byla taková zima, že se mi z něj normálně kouřilo :o)))))

Po cestě domů jsem koupila Marušce Lipánek a na benzíně nový škrabky na auto. Babička šla na otočku s Maruškou kHorákovým, než s ním oběd. Ten jsem snědla z boulema za ušima, kdy zas bude králíček , se neví tak jsem si ho vychutnávala . Než přišli, stihla jsme si na půl hodinky dáchnout.. no dáchnout , já usnula jak špalek…

S mamčou jsme chvilku koukali na jakýsi slaďák, jsem film neviděla ani nepamatuju. Pak jsme jeli tetě Marušce popřát do Holína, ke včerejším narozeninám. Jak jsme vynechali pro udondanost družstva v neděli. Udělala nám dobrotu. Maruška tam měla sek,co musím zapsat. Na záchodě nají nezdotykovou baterii, , ale ve zdi jsou ještě záslepky po původní baterii. Člověku občas nedochází že Maruška něco nezná , když tak dokonale komunikuje , má strašně široký slovník. Tak když se ptala co to mají ve zdi za díry, tak jsem jí automaticky opověděla , že to je, jak tam byl dřív kohoutek. Vím že baterie by ji zmátla, ale zas mě nedošlo, že kohoutek taky, že zná jen toho opeřenýho. Tak se vzápětí zeptala. „co jim to tam udělal kouhout ? „ :o))))

Cestou od auta zas pobrala 2 hroudy sněhu, jednu dědovi a jednu babičce. Nosí teď takové dary nedary :o))) Ty pak dáne do umyvadla a ona si je rozpouští ve vaně . No jsme rádi, že si vzpomene :o)))) Večerní koupání bylo pohoda,Maruška už mě vyžaduje, koho by ve vaně polívala. :o)) o noční mi to bude chybět,ale nemá se cenu rozpařovat před cestou do mrazu a když se zmažu jen co vlezu do práce :o)))

Tady sice dole cosi zavádzí,ale je to srdcovka ulovená při večeři...

26.1.2010 v zimě se ZOO maluje

cestou z práce jsem koupila Marušce dva Kostíky, to bylo radosti. OK obědu byl králík, jak já ho zbož’nuju, už jsme ho neměli několik let ač dřiv jsme ho měli každý týden a to i dva. Tak jsem si pochutnala. Mám ho vážně ráda. Pak jsme si ještě dobu malovali s Maruškou zvířátka na tabuli. Pomalu všechna. Maruška diktovala co chce, tak jsme namalovali celou farmu i ZOO. Maruška se naučila namalovat jabko. Vždycky ,když namaluje bubáka, dělá „bububu“ :o)))) pak jsme Jeli k Jindrovi, ač tu není. Tak se užít s Maruškou.