pondělí 30. listopadu 2009

30.11.2009 Neplánovaný kafe..

Dopoledne jsme zůstali ještě v teplíčku, v pohodičce. Maruška začla pěkně řádit. Takže cosik co se pokoušelo o Marušku jsme porazili. Bylo to jen 2 a půl dne horeček a páteční zvracení. Původně jsme měli jít odpoledne k našim,ale ozval se táta (Béďa) že jede do Jičína na nákup, protože špajzka zeje prázdnotou a konečně urval kus času mezi věčnou prací aspoň na to přibrždění na kafe. Aspoň jsme se domluvili na víkendový jarmark. Maruška byla nadšená pořád povídala „strejda Béďa je můj“Miluje jeho trabanta jako on sám :o)))) Pamatuje si i když ne tolik co by měla od zimy nevyšla pořádná kafová návštěva, krom Frýdlantu , přitom bychom chtěli , jen nevím čím to je jestli je víc práce, nebo i na ní asi míň sil, asi oboje dohromady. Je to moje druhá rodina, už 11 let. Díky za ně. Těšim se na víkend, že konečně zas pořádně pokecáme, škoda že nemůžeme jet všichni. PS: z dneška mám normálně jen tuhle fotku…. :o))) ale důkaz že sušenka byla dobrá..

Taťká má svátek a já se tam ani nedostala. A i brácha co jsem ho nikdy neviděla a asi neuvidím...

neděle 29. listopadu 2009

29.11.2009 léčka klidem ...

Nedělní ráno, Maruška vstala mnohem čipernější , ale bylo znát že její telíčko s něcím bojuje. Nějak ten náročný týden byl znát na všech a tak jsme hronadně pelešili u pohádek. Maruška potřebovala vyhrát svůj boj nad čimsi co se o ní pokoušelo a my jsme se svezli s ní. Na gauči nebylo tolik mista pro všechny 3 tak jsme ležení rozšířili o mobilní lůžko. Maruška se uvelebila hádejte u koho … u Jidry. Musím říct že už jsem si takhle dobře už dlouho neodpočala. Vím že to zas ztratím v týdnu, kdy budu do tří honit resty a Maruška bude co chvíli vzhůru .. u Jindry spí vždycky celou noc. Asi má v dušičce klid, že nás má všechny pohromadě. V podvečer Marušce klesla teplota. Jindra potřeboval něco udělat u taťky a Maruška z poklesem teploty ožila a chtěla ven, kam ještě nemohla. Tak jsme to vyřešili tak, že jsme jeli k našim na otočku, ale kvůli Marušce autem. Maruška se učila stříhat :o))) a stihla zlobit Lojzíka…Cestou domů jsme si zas vyzvedli Jindru. Jen co jsem zastavila byl u auta Petr. Tohle setkání bylo očekávano s napětím, kdyby byl Petr normální neležela by na něm otázka jak dopadne. Tohle dopadlo tak, že ač nečekaně se potkali tváří v tvář tak Jindra šel ještě honem pro Ťapinu a Petr pospíchal za svými dvěma kamarády. Celý on.. to co na mě řval pár dní zpět do telefonu nedokázal zopakovat do očí…a když jsem se na to zeptala,uhejbal očima jak malý dítě co něco vyvedlo a neví jak se k tomu teď postavit, co na to řict a radši uteče. Jediný co z něj vypadlo je , že jsem měla pravdu že takhle to nejde. Pozdravil Marušku a šel.. všechno se odehrálo tak ve 3-5 minutách. Víc to nebylo. Když Petr odešel Maruška se ptala „kdo to byl“ …. Vždycky ho poznala, teď už podruhé ne..





sobota 28. listopadu 2009

28.11.2009 Neplánovaně

Večer jsem pohonila nějaké resty a ráno pobalila tašku, Marušku vytáhle z pelíšku, navlíkla bundu ,zabalila do deky a přejeli jsme k Jindrovi. Pro všechny nadávače za přesun nemocného dítka , tak je teplo a přesun je otázkou 2 minut, pokud dítko nikam neutíká, například se veze. Tam dostala dávku meducínky a zalehla, Ťapinka jí hlídala. Donesla jsme i DVD přehrávač . Maruška byla v klidu u pohádek. Já uvařila hrnec segedínu a tak nějak jsme propluli k odpoledni a večeru . Tak v 7 večer mě přišla SMS, jak je ta republika krásně propojená , jedna mě psala, že to má od jedné, že třetí hraje v Jičíně na náměstí :o))) jenže bylo pozdě a Maruška zrovna měla 39,7, Nakonec na mě Dobrotka číslo dostala a tak jsme se dohodli přimo do kolika hrají. S tím že jsem to viděla bledě. Vědět to dřív tak by se dohodlo hlídání a mohli bychom jít oba. Jenže ono to bylo nereálné. Oni se vydali do Jičína a až po cestě zjistili, že mají být tam kde chodil ten Rumcajs . Marušce akorát klesla teplota pod 38 na chvíli tak řádila jak černá ruka . Jindra se nabídnul , že Marušku pohlídá a ta souhlasila že bude se strejdou , ptala se teda kam jdu. To jsem jí řict nemohle, protože muziku miluje, brečela by. Maruška prý usnula jak andílek a bez odmlouvání, já se za necelé dvě hodinky vrátila. Užila si úžasné cimbálovky CMAS , ať si kdo chce co chce říká, mě tahle muzika hodně říká , já si prostě jedu ve starejch kolejich folku , country a bluegrasu, ale zabékat si lidovky u vínka i nasucho, to je taky moje, když na to přijde. :o)




pátek 27. listopadu 2009

27.11.2009 od torpéda k hadrové panence

Pátek dopoledne plavčo, Maruška řádila jak drak, začínám mít obavy aby Marušce nenarostly žábry. Už nepotřebuje žádný organizovaný plavání, nejšťastnější je, když se může potápět , Sama se vrhá pod hladinu, já ji jen rukou přistrčím ke dnu , aby dosáhla na věci jež jsou u dna , jako kroužky a plácačky. Tam pobere vetšinou tak 3 , dřiv se nevynoří a pak sama vyplave na hladinu. Vynoří se, já ji postavím na schůdek, ona to co vylovila nahází do vody a vrhá se znova pod hladinu. Po plavču jsme oběhli úřady,poptat se na placení zdravotního pojištění. Takže 2 úřady z nich na třetí, a pak ještě zastávka v lékárně. Zaplatila jsme parkovačku na půl hodiny a měli jsme to tak tak … protože naše malá slečna se loučila s celou frontou v lékárně, já vím že v lékárně je to na pováženou, jenže asi by nepochopila,. Že právě tam je je to takzvaně „o hubu“ v současné chřipkové epidemii. No ale chtějte po každým výpis z karty žéé. No tak si Maruška podala ruku s každým směrem k východu, Naštěstí pusinky jako tradičně rozdávat nechtěla. Přijeli jsme k našim akorát na oběd, jako tradičně po plavču. Maruška začala být ukručená, myslela jsem že tradičně z vody, ale probudila se po poledním spánku skoro se čtyřicítkou :O((( a blinkala. Takže místo lampiónového průvodu a rozsvěcení vánočních stromečků jsem šla do města akorát já a pro čípky abych nemusela přes celé město letět pro sirup a před přesunem jsem Marušce trochu srazila teplotu. Jindra chudák musel být po ranní v práci ještě na odpoledne. A tak sešlo že všech krásných plánů. Místo svítících dětských očiček byla jen práce no. Snad za rok. Teplota sice trochu klesla ale do auta jsme si vzala pidi golfky a Marušku spící od auta vezla. Ani nevěděla že jsme byli u Jindry vytáhnout maso v mrazáku na zítra.

čtvrtek 26. listopadu 2009

26.11.2009 Když se líhnou mláďátka...


Ráno jsme pospíchali neboť jsme byli domluvení s Bárou na odjezdu v 9h nejpozději od našich. Maruška jež vstává tradičně mezo 7 a půl 8 se sice probudila v 8 ale ukručená, jak už dlouho ne. Dala jsem ji kakao, ať si ho vypije a ona ho ani nedopila a a znovu usnula , Vzbudíla se před devátou , honem jsme ustrojili a jeli, ono je asi vyjde nastejno 4 krát déle strojit ukručené nedospalé dítko a vléct ho po kroku k autu nebo ho nechat dospat a pak stihnout vše rychleji. Dnes vyhrála varianta Bé.Ještě mě navíc beruška zdržovala tím, že se chtěla děsně ňuchňnat, to bylo malé ale fajnové zdžení :o))) Maruška zůstala u babiček a my s Bárou jsme jeli zase přes Pupíkov nafotit nějaké těhu fotečky. Protože Bara šla spát rychleji než jsme se řádně pochopili , co kdo má a vezme tak jsme si musela vystačit s tím co bylo .Nejvíc mě chybělo světlo a naše časté přání na diskuzi „dobré světlo“ je hodně opodstatněné. Těžko, vybrat publikovatelnou fotku , mě se některé opravdu líbí, ale ty nelze zveřejnit :o))) aspoň jednu andělskou použitelnou na hraně (to bude vejprask) sem dát musím, bylo to teda nuceně s bleskem, ale ona je tak vystižná, protože Barunka je náš anděl. Jeden z mála , ale ten opravdickej…


Já vám mám takových krásných fotek ale s výběrem musím počkat na souhlas. Snad jsem se decentně trefila aspoň v úkázce.



Když jsme se vrátili, Maruška už po obědě spinkala. Když se vzbudila, skočila mi okolo krku a volalala: „maminko, ty ses mi vrátila, já tě ták milujůůů „ a ručičkama mě mohla umačkat. Místo kafča jsme učinili pokus ulovit v Kaufu mlíko jež bylo v akci za 8, kaček. No marně ,tak jsme kafčo dorazili o něco později .


Marušce se od včera vylíhnul u Jindry dinosaurus, kterého jsme jí spolu se dvěma rostoucíma dali včera ještě k narozeninám, aby měla něco v den D a hodinu H. To bylo radosti a úžasu. No pro ty prcky to musí být úžasný zázrak, když jeden den namočí vajíčko a druhý den je prasklé a dinosaurovi vykukuje hlava :o)))) Hnedka ho musela vyloupat :o)))

Úplně jsem zapomněla na příhodu z úterý, ta mě natolik šokovala, že ji zapsat musím. Nějak to neutralizovalo se smutnými zprávami o Diny a její úžasné rodince. Potřebovala jsme mlíko a to jako že nutně. Jindra se měl ještě vracet do práce ač byl na ranní, tak jsem si řekla, že navečír půjdeme na otočku k našim a po cestě vememe karton mlíka v Kaufu. Jelikož se Jindra bál co by mohlo Petra napadnout , když jsem po tom urážení co na mě produkoval po telefonu přestala ty telefony brát a tak si přál ať tam radši nechodíme. Petra tam totiž potkáme nejčastěji , protože si tam chodí pro plechovkový pívo a krabicový víno. Nikdy člověk neví kdy ho potká a v jakým stavu a vůbec teď potmě, prostě až se to uklidní a bude víc světla. Tak mám skočil do nejbližšího obchodu pro karton mlíka. Stál víc ,ale pro klidnou duši. O co hlavně jde :o)) Šli jsme spolu k autu a já šla o kus napřed abych domů dala věci a vzala si tam klíčky od auta. Jindra zatím Maruškou venčili Ťapinku. Jindra si položil ten karton mlíka. Na parapet než se Ťapina vyvenčí. Já se k nim akorát vracela, že ještě šoupnu ten karton mlíka (12ks) do komory a pojedeme…. V tem moment příšla Maruška, čapla ten karton mlíka a asi metr ho ponesla k Jindrovi a dala mu ho do ruky. Bojím se aby neměla kýlu , ale to byl takovej mžik, že tomu nešlo zabránit. Já byla v šoku z toho , aby si neublížila a zároveň z toho, že to třiletý prtě unese 12 kilo.

Vůbec se divím jak moc hbitě uvažuje. Sice píšu napřed,ale tuhle maličkost do zápisu jistě zapomenu a přitom mě tak dostala. Přinesla jsem mlíka z komory, 3 to máme na 2 dny. Maruška si sedla ke stolečku a s mlík si postavila komín, kratšími stranami na sebe. Prostě na výšku… Prohlásila že komín neunese , že je velikej (unesla ho,ale kácel se) najednou povídá. „malej unesu, jsem šikovná“ a já koukám co dělá a ona ty tři mlíka postavila do komína, ale na sebe těmi dlouhými úzkými bočnicemi. Prostě měla komín nižší a nepadal jí a chodila s mím po pokoji , se 3 mléky na sobe. Fascinuje , mě, jak takovýhle prtě už dokáže logicky uvažovat. Já vím že jsou šikovný , ale překvapujeme, že až do těchto rozměrů :o)))

Zapomněla jsem ještě ke včerejšímu dni napsat jak jsem to vyřešila s těmi telefony, co pořád volá Petr a já teď momentálně z principu opravdu nezvednu. Aby na mě řval, pak se ani neomluvila pak dělal, že se nic nestalo.. to mě stačilo 5 let.. už ne. Tak když volal, dala jsem telefon Marušce, ona ráda telefonuje a mohl jí popřát k narozeninám aspoň takto, zbytek se uvidí jak se vyvine situace…a jeho chování…Poslouchala jsme apoň trošku, zajímalo mě, jen co jí řekne a zda už je střízlivej. Zaslechla jsme jen tom že jí říkal, že má pro ní dárek , a Maruška miluje dárky, jako každé dítě. Pak chtěl po Marušce ať jí dá k telefonu maminku. Já si to nepřevzala a típla to. Když se neuměl chovat ač jsem ho prosila o slušné chování. Myslela jsem, že se Maruška zmíní. Ona mi dala telefon řekla „volal strejda“ a šla si spokojeně hrát. Vždycky líčí co s kým řekla a co dělala. Myslela jsem že bude mluvit o dárku a ona vůbec nic…šla si hrát a skotačit s Ťapinkou…



středa 25. listopadu 2009

25.11.2009 Marušce jsou 3 roky

Jsou tři ráno a o půl hodiny dýl přesně před 3lety jsi mě poprvé vzbudila :o) Na ten den se nezapomene , jsem celý den na měkko dnes ti jsou právě 3 roky , 3 neúžasnější roky v mém životě… i když bylo zle . kdo zná náš příběh, díky tobě jsem to všechno zmákla, za tebe jsem bojovala hlavně, za to aby ses nebála jít domů , bylo to nejhorší, když jsi mi brečela :“nechci domu, bojim táty“ .. teď o rok a kousek dál , taky občas říkáš že nechceš domů , ale teď je to proto, že tě to v tý jedný studený místnosti jen se mnou tak nebaví a že nás máš nejradši pohromadě. Že chceš za svým milovaným strejdou, za babičkami a dědou, a když jsme všichni pohromadě, jseš nejšťastnější….


vyrostla s tebe úžasná bytůstka, naplňující všechny radostí . Kam přijdeš, tam to rozsvítíš, vyloudíš úsměv i na tváři cizích lidí, pořád si s někým povídáš, i na ulici a rozdáváš úsměvy a pohlazení a krásný slovíčka jako „já tě strašně miluju“ vím že ten výraz opičíš po mě, ale zároveň i vím, že víš co to znamená.. Teď už vím , že jsem si přestavovala mateřkou lásku jako velkou lásku, jednu z největších, ale teď už vím, že si ji ani nelze představit, že přišla v momentě, kdy jsem se na tebe poprvé podívala a věděla jak je velká a nepopsatelná. Myslela jsem si, že nemůžu milovat víc a přesto vím, že ta láska je den ode dne větší. Mít své vlastní děti a zahrnovat je láskou , a brát od nich jejich upřímnou lásku je to to neúžasnější, co člověka může v životě potkat.




Ráno jsme byli cvičit a já nefotila tentokrát fotek :o))) Nějak mím ve zvyku pokud to jde v hodinu kdy ses narodila , udělat serii fotek, možná proto vím, že loni byly závěje :o))) K týhle musím napsat co se na dělo. Cvičitelka vysypala do tělocvičny balónky , je jich opravdu moc a vy je vždycky máte nanosit zpátky do kuřete ve kterém je mají. V tělocvičně nebylo kam šlápnout skrz balonky a tebe zajímal jen jeden co zaplul pod radiátor a ty ses k němu nemohla dostat. Šla jsi za cvičitelkou a povídala jsi jí, „on nemůže ven, chudák“ „Já na něj nedostanu“ Ona nevěděla o co jde, jak by ji to taky napadlo a ty jsi prostě šla , odtáhla jsi tu těžkou podložku a balonek vylovila. To jseš celá ty :o)))))





Měli jste jet do ZOO a každý si vzít na cvičení jedno zvířátko z ohrady, ty sis vzala knížku, jediná co tam byla, sedla sis a začetla ses, To jseš taky celá TY :o)


jedna situetovka, ty a já.. ale mě se líbí …


Tady jsem tě chtěla vyfotit před zrcadlem, jenže tobě se prostě nejvíc líbilo v rohu, kde z tebe byly 4 Marušky, Když už se mi povedlo naštelovat abych tam nebyla vidět já tak jsme tam měla něco jiného jako třeba věž nebo podložky, ale tady se směješ nejvíc .. a nejdůležitější je… že se směješ.


Domů jsem chtěla pospíchat , čekala tě tam Paní Horáková s Paní Procházkovou. Jenže vy jste venku udělali partu a ty jsi šla dětem ukázat hrdě naše auto . Chtěla jsem porovnávací portrét proti nebi, neboť bylo naprosto blankytné a loni mrzlo až praštělo,ale byla jsi moc rychlá. Obě gratulantky jsme stihli. Pak jsme dali oběd a já tě šla uspat.


Pak jsme frčeli k Jindrovi doužívat ten tvůj slavný den. Slíbila jsem ti, že dnes než půjdem ke strejdovi, koupíme zmrlinu. Chtěla jsi svoji milovanou „kukačku“ (kukátko) Tak jsme koupili nanuka, nanukáče na ledovou kávu a mraženou pizzu . Vybírala jsem podle ceny a velkosti nakonec byla ta syrová největší a nejlevnější a přitom výborná. Ještě jsme na ni přidali salám a sýr a dali jsme si do nosu. Oslavenkyně dostala na pití litřík jahodového džusu. No prostě jsme si užili celý den.


Před rokem

úterý 24. listopadu 2009

24.11.2009 Prooooooooč .............

Ač jsem o noční story napsala román, zůstaly po měm i stopy smíchu , třeba po Petrově otázce „víš o tom, že naše dcera má 25.listopadu narozeniny?“ měla jsem mu chuť říct, že je je spíš zázrakem, že si jednou vzpomněl, že má dceru. Za našeho společného bytí kradl i její korunky a co jsme od sebe, nedal jí vůbec nic. Ač jsem se ve výsledku tomu smála, ten namazanej agresivní hlas jež urážel, mi zůstal někde hluboko ve vzpomínkách a psychice zarytý tak, že jsem se celou noc klepala zimnicí , trochu jsem spala ale nevalně, když Maruška něco potřebovala a já musela vylézt z pelechu tak mě málem vypadaly zuby. Přes veškeré jiné plány jsme dopoledne pohádkovali, povídali, vařili a já se sluníčkem nabyla zas pocit bezpečí.Teda chvíle nepozornosti a Maruška na sebe vymazala Aviril :o))) Odpoledne jsme šli k Jindrovi, musel ještě hnát do práce chudák, včera mu taky zabrala celý den a vyčerpala síly. Nechtěl abychom šli pěšky potmě, když Petr teď má své dny a po mém jednání ač je oprávněné bude rozloben. Potřebovala jsem nutně mlíko a on mi pro něj radši skočil a koupil ho dráž v krámě u baráku , jen abychom se vyhnuli agresorovi. Byla jsem fakt vyždímaná a nevěděla zda mu spíš dát pusu nebo na zadek, asi oboje. Utek nám pro mlíko, když jsme chtěly být s ním a užívat si,toho že je a natáhnout svou denní dávku klidu a bezpečí. Utek nám aby se nemusel o nás bát a ještě to naše mlíko zaplatil , ač jsem nechtěla.. mě z něj prostě picne :o))))) Nemám slov.. nebo mám ale sem je nenapíšu…. K našim jsme teda jeli na otočku autem pro pocit bezpečí , abychom dostáli slibu a potěšíli smutnou mamču.


Tu druhou fotku jsem nechtěla původně dávat.. Maruška nedočkavě čeká na Jindru jež si odskočil, a ono je tak důležitý vědět, že náš milovaný člověk je jen za dveřmi a že za chvíli ho uvidíme…že JE

Copak o to.. slova jsem nenacházela večer, když jsem přišla domů a zapnula počítač. Jedna osůbka mě zdělila tak šílenou zprávu, že jsem nedokázala hodinu ni jiného než brečet a nezvládat nic.. Maruška se měla koupat a místo toho převrátila byt naruby a pustila si pohádky a mě to bylo jedno. Neviděla jsem na monitor ani klávesnici víc neslušných slov na život už nemůžu nalézt…. A pořád je jich málo ….proč život trápí ty nejhodnější lidi? Proč těm co už bojují s jeho břemeny v té nejtěžší formě přihodí další nálož? Pak někdy po desáté večer ta zpráva vyjela veřejně na Baby-café a mě to připadalo ještě víc jak pitomej zlej sen, já snad ani pitomější neznám :O(((((

Pořád a už dlouho mám před očima Dinino

Naděje je obruč, která chrání srdce aby neprasklo…

Ženská vydrží víc než člověk se říká .. musí pro svý 4 děti , mezi nimiž je ji nemocná Klárka

Zírala jsme do počítače do 3 do rána a stejně nic neudělala vůbec nic jen zírala, brečela, nechápala…

Pak někdy ve 2 ráno četla TOHLE a začlo to znova.. nemám slov , nikdy to nepochopím, nikdy to nevstřebám, tisíckrát se budu prát PROČ a odpověď nedostanu…

Kdo chce pomoci může TADY

pondělí 23. listopadu 2009

23.11.2009 ..vím a nevím...


Dopoledne jsem vyhlásila akci Zet. Jelikož nedostáváme od doktorky pozvánky a Marušce jsou pozítří 3 roky, tak jsme jediného volného dopoledne tento týden chtěli využít k tříleté prohlídce. Vyrazili jsme k mudře, ale na dveřích zjistilo, že je nemocná, Takže jsem ji aspoň naproti přes ulici došla k mudrovi já. Než mi sestra vypsala recept tak Maruška pobavila všechny čekající. Po jedné paní chtěla pověsit čepici na věšák, po druhé pomoct se sundáním bundy, třetí obdivovala miminko a neustále se dožadovala obrázku, jež jsem ji slíbila , že dostane od paní doktorky. Bylo jí fuk, že jsme u jiného mudra co už obrázky nedává, mlela o něm tak intenzivně, že dostala od sestry obrázek čápa, a nebylo vzácnějšího daru za celé dopoledne :o))) Jelikož jsme byli vyřízené rychle , tak jsme hned šli na kafčo k sousedům odevzdat fotky na CD, když jsem jich vyprodukovala tolik mega, že. Maruška nadšeně ukazovala miminkům obrátek čápa a nutila jim ať si půjčí Hvězdičku, a starala se o ně takovým způsobem, že jsem musela zamáčknout slzu. Komentovat to můžu jedinou větou „byla by to užasná velká ségra“ Vybrali jsme fotky na zpracování , vypili kafčo , já využila krásného denního světla a vyfotila repete, konečně ty fotky trochu jdou… Přeběhli ulici domů. Uvařili brambory , ohřáli oběd a já uložila Marušku. Vstávala až v 5 hodin, ale co doma, tak jsme vyrazili k našim na malou rychlou podvečerní kávu.


Než jsme vyrazili domů přišla mi sms od Petra „Koupil jsem Marušce dárek zavolej“ na to jsem ani neodpověděla, on mě dluží 45 000 a já mu budu ještě volat, když šetřím z kreditu každý halířek? Věděla jsme měsíc předem, že se plánuje koupit dárek, po tom co jsme od sebe plánoval loňské narozeniny a Vánoce a pak ji nekoupil nic. Cestou domů jsme ho míjeli, sotva stál, a ani nás neviděl. V noci volal a já jak jsem nechtěla aby vzbudil Marušku, tak jsem to zvedla, a v tom fofru jsme zapomněla, že je namazanej. První hovor začínal pokusem domluvit si termín předání , řekla jsem mu, že měl ozvat dřiv, že máme opravdu každý den něco , po krátké době jsem to típla hned po tom, co začal urážet Jindru. Volal podruhé, na začátku telefonátu, jsme mu řekla, to co už stokrát, že pokud bude jednat slušně , že se můžeme domluvit bez problému na setkání. S tím že teda až přiští týden. Znovu začal urážet,ale to už jsem použila přesně, to co mě napadlo, těsně po tom, co jsme típla první telefon. Nebudu ty hnusný slova sem jmenovat, prostě jsem mu řekla, že je to, čím ostatní nazývá a protože to nepochopil, tak jsem mu zopakovala že je to co řekl o J, ..jen konkrétními slovy. Na to se strašně urazil , že ho tak nazývám, přitom jsme zopákla jen to co řekl on sám. Přitom by zasloužil pojmenování horší :o( Poslala jsme mu jednu SMS ve stylu třetího opakování „jsme to čím ostatní nazýváme, pokud se chceš domluvit , jednej slušně“ Třetí telefonát.. udržel slušnou konverzaci tak půl minuty, potom na mě opět začal řvát, to už mě nazval pohlavním orgánem a hovor zakončil větou „a ty krávo dej vědět, kdy se sejdem“ ….. proč to líčím? Abych vysvětlila to co jsem udělala. Prostě jsem se rozhodla, že po tomto jednání se žádný dárek Marušce předávat nebude. Pro ty, co neznají tak náš přiběh.. naposledy volal v podobném duchu 22.8. nechtěl schůzku s Maruškou , jen poprvé viděl Jindru a tak nás oba v noci urážel. SMS jak se má Maruška nepošle jak jsou měsíce dlouhé. Naposledy jí koupil dárek k prvním narozeninám a to vyteplenou soupravu za 200, pak k Vánocům ručníček s nápisem Maruška, Toť vše za celý Maruščin život. Tudíž …když jednou něco koupil , tak se prostě neposerinkám a nepoletím pro to hned, zvláště, když se ke mně chová takovýmto způsobem. On sám, se o Marušku celý rok vůbec nezajímal,při setkání jí věnoval tak 5 minut a šel jen na těch pohádkách s námi byl přes hodinu, nekoupil jí ani lízátko, jediné cílené setkání bylo 22.2. to si prostě pamatuju aniž bych musela hledat. Nezaplatil jediné alimenty. Tak přece já teď nepoletím, vůbec po takovém jednání..rozhodla jsem se přestat brát telefony, to jsem teda v den Maruščiných narozenin vyřešila jinak, ale o tom až ve středečním příspěvku. Moc ráda bych znala vaše názory, pokud máte chvilku tak pište. Díky.

neděle 22. listopadu 2009

22.11. 2009 Jak to má být ...

Dnešní den začal hodně brzo, ve 3/a na jednu volal Jindra, já myslela , že má Ťapinka před barákem taxik domů a ono prd. Oni klucí píchli kolo u káry a neměli sebou ke káře rezervu. Nedalo se nic dělat tak jsem ustrojila Marušku, ta se ani nevzbudila a jeli jsme. Maruška se teda vzbudila až při zamykání bytu, ale udělat to decentně nešlo. Na ruce ditko co má tak 17 kilo a Ťapina se hrnula ven jak zběsilá. Marušku jsme na zen dát nemohla protože měla tlustý ponožky a já myslela, že se nevzbudí, tak jsme ji neobouvala, ale boty vzala preventivně sebou. Nejhorši z celé výpravy byla cesta k autu , Maruška těžká a nemohla jsem ji položit Ťapinka táhla jak o život. Marušku jsem posadila na popelnici , která byla u auta, to už byla vzbuzená a nadšená , že jedeme pomoct strejdovi. Nemít Ťapinu , tak mi ruce, na usazení Marušky do sedačky stačí,a já se nemohla trefit do zámku :o)))) ale zas Marušku sedící v jednu ráno na popelnici si budu pamatovat do konce života :o)))) Ťapinka uvázána na svém místě v autě, Maruška v sedačce a jelo se. Kluci mezitím dojeli k baráku v Ohavči neboť píchli kousíček před ní. Maruška z auta hned vesele volalala „vezeme vám Ťapinku“ :o))) No to nebyl účel výpravy že :o)))) Jindra složila aparatůru do baráku a káru jsme zaparkovali na dvoře a jeli jsme domů. Jediné co se Marušce nelíbylo bylo, že nebyl vidět měsíček :o))) Z pohledu z té lepší stránky byla nádherná hvězdná noc a co doma :o)))) a ráno jsme Marušku ušetřili slz „kde je Ťapinka, protože si jí kluci odvezli. Dostali jsme dorty a zákusky z oslavy , Maruška však krabici odmítala a povídala „nechci žádný dorty, já mám svůj dort s krtečkem“ ale řekla to tak hrdým tónem, že jsem se fakt musela smát :o))) Do pelíšku jsme se dostali asi ve 2 ráno , Maruška překvapivě však vstávala už v 7 ráno. Prd že se dospíme :o))) Ale byla ukručená neboť byla nedospalá,ale nechala jsem jí uzrát do půl devátý pod peřinou s kakaem u pohádek. To už byla v pohodě.



Pak jsme vyrazili spravovat káru , teda kluci, holky, krom mě si hrály na dvoře na honěnou . Co se muselo podniknout technických věcí na základě síly a fyziky , to by asi v noci bylo nereálné. Přes všechnu smůlu bylo to vlaštovčí hnízdo v Ohavči jak když tam má stát. mna káře rezerva, aparatůra naložená , jeli jsme domů, já teda vzala sebou dort, že bych ho odvezla k našim abych pak mohla odpoledne na oslavu už jen s kočárkem. Dort teda přišel lehounce k újmě v oblasti trávníku. Cestoval po táce v každé pidi zatáčce. , Krteček byl s nánosem trávníku a čokolády z krtičiny katapultován až do kaslíku. Ale přežil. Marušce jsem chtěla udělat pár foteček venku za krásného dopoledního světla. Záměr byl fajn, jenže jsme si to špatně vyměřila a Marušku jsme posadila do krásného suchého místa já sama jsme tam měla bahýnko a nešlo mi pořádně zakleknout a pořád něco chybělo. Navíc jsme si nevšimla, že má čepici popotaženou dozadu a místo jejích nezbedných kudrlinek co ji z pod čapky lezou, je ulízlá jak od kravičky :o))) no nic no. Aspoň je dokumentace že bylo krásně, loni touhle dobou byly závěje. Už po cestě mi přišla sms až dojedu k našim ať prozvoním . Důvod byl ten, že Jindrův taťka, si údajně zapomněl v Ohavči tašku s klíči . Vyložila jsem Marušku u našich s tím že na chvíli. Dojeli jsme zpět do Ohavče, nikde nic…no taška byla v kufru auta kterým jsem přijeli… občas se věci přemisťují, to známe ze srazu FFF žééé, no a když se daří tak se daří… :o))) Nakonec jsem to udělali tak, že jsme dojeli na sídliště, já si odvezla auto domů, neboť jsem ho v pondělí potřebovala , Naložila jsem věci jež mi ještě chyběly,, hodili jsme kočárek na káru abychom večer nešli přes celé město kdoví jak dlouho. A Jindra mě odvezl k našim, byl akorát čas oběda.

Najedli jsme se a Maruška si rozbalila dáreček ode mě a od Jindry . Dostala Hvězdičku z nebe co umí 20 vět, Momentálně jí tahá všude, a když ji vypnu , protože mluví furt, tak zas pořád mluví Maruška „proč nemluví „ :o)))) tak si prostě nevyberu :o))) Maruška jelikož ponocovala s Ťapinkou a pak při záchranné akci a přesto vstávala v 7 ráno, tak byla zralá jak hruška, ale uspat jí byl boj. Tak potom prospala přichod gratulantů :o))) stejně jsem ji budila, aby to všechno nezaspala, je úžasná v tom že se dá, že není z těch děti co pak prokručí zbytek dne. Je to sluníčko.







Než se Maruška uvítala se všemi tak už se smrákalo a tak jsem neměla fotky u dortu tak jak jsme si představovala, bud byla ostrá Maruška nebo dort, no. A Maruška se chtěla fotit jen chvíli a já nějak zapomněla na mamčiny bolavé ruce , nějak mě nescvaklo, že já udržím mnohem delší časy a mamča je ráda že zamíří, cvakne a váhou foťáku (a to i kdyby to byl pidikompakt) s ním hne, protože neudrží ruce nahoře. Takže fotky mě s Maruškou , a s Maruškou a Jindrou musím ke koukatelnosti hodně upravit Moje chyba no. Mám v určitých chvílích podlehnout automatu a blesku no, aspoň když ten foťák nedržím v ruce já.






Oslava proběhla v poklidné rodinné atmosféře a diky slivovici kterou přinesl taťkoví k jeho svátku který bude mít za chvíli pili i ti co normálně nepijou. Protože ta slivovice byla tak kvalitní a dobrá že sedla i abstinentům a to dokonce i mamče.Teda nepil akorát strejda Pepík jež měl vlastní vytápění , které se mu neustále zvedalo bez termostatu a skončila až někde okolo 39 a to přijel pouze se zvýšenou teplotou. K večeru jsem měla v sobě 6 plus 4 sklenky višňového aperitivu a nebylo mi vůbec nic. Dokonce i Maruška měla svou premiéru. Když už se sklízelo ze stolu tak jsem ji dala dopít skleničku s jahodovými rychlými špunty , jež byla nalitá nějak navíc a nikdo se jí netknul. Pak jsem šla sklízet ze stolu a Maruška se rozhodla dopíjet toho víc a chytila jednu zapomenutou nedopitou slivovici. No jasně že ji vyprskla se slovy „to není dobrý“ to si v ní jen namočila pusinku , štamprdle zůstalo vlastně celý, ale asi nezapomenu jak Maruška o oslavě svých třetích narozenin poprvé přičuchla ke slivovici a pak po ní krásně voněla , neboť k večeru už nemělo cenu jedno tričko převlíkat. Abych ospravedlnila to voněla po slivovici.. chlast mi teda nevoní vůbec, po předchozích zkušenostech tuplem ne, dech po chlastu mi smrdí, ale.. decentní vůně opravdu dobré slivovice někde v prostoru má něco do sebe.

Ještě jsme v podvečer stihli návštěvu u Horákových , nesli jsme jim kus dortu a dobroty z oslavy. Maruška domu ušla celou cestu sama a poměrně rychle, s Hvězdičkou na zádech a řešila krásný problém.. že přiletěla z nebe . Protože je to jedna z vět co Hvězdička říká. A tak jsem ji při tom nechala, přišlo mi to milý , takový tajemný zázrak, že hračka přiletí z nebe, protože hodné děťátko slaví svůj velký den.

Doma jsem teda zjistila, že Maruška měla celou cestu „kozí nohy“ nevím proč neprotestovala, tyhle boty má tak tak, to musela snad i cítit, nebo že by nic….že by přece jen ta slivovice…(myslím ta ve mně)