pondělí 31. května 2010

31.5.2010 už mám děti stárnou před očima


Zase je ranní, každé ráno nechávám Marušku samotnou v pelíšku, vypadá tam jak opuštěné ptáčátko. PO návratu a obědě přebírám Marušku do mateřské péče a frčíme za Jindrou . Zase prší, Maruška je zas jak kluk, abych ji pořád sundávala někde z plotu :o)))) Stravili jsme báječně tu chvilku volného času. Potřebovala bych natáhnout den a stěhovat :o( Náš Tomík udělal Maruritu na samé jedničky. Je mi z toho zvláštně, pamatuju si přesně den, kdy se narodil, už si toho pamatuju nějak moc, když děti u jejichž narození jsem byla už maturují :o))) Je z něj suprovej človíček a z jeho bráchy taky. Chtěla bych dokázat si vytvořit tak parádní vztah s Maruškou jako má Janička s klukama. V dnešní době je pomalu zázrak, když děti zajímá sport, učení a dokážou spoustu věcí a nějaký flákání s partou je jim úplně cizí. Janičce dávám za výchovu taky za jedna. Bylo mi taky trošku smutno, nějak se mi vybavil náš maturák, jako jediná jsem na něj šla jak jak z pole nenamalovaná a vadilo mě to. Běžně jsem se nemalovala, ale na plese jsem toužila vypadat trochu normálně. Nějak sena mě zapomnělo a jednu limonádu se mi povedlo nechat si objednat, když už jsme měla jazyk na vestě. Taťka chodil na panáky s mýma spolužačkama a já sušila pusu. Snad to nemyslel zle, jenže mi z toho smutno bylo. Kdo zná tak ví, že moje jakékoliv potřeby se plnily se zpožděním několik let. V 21 jsme měli řeč, že mám na kluky ještě času dost ……já byly zvyklá poslouchat, důsledky se dostavily. Budu se snažit bejt jiná…Aby se Maruška života tak nebála.

neděle 30. května 2010

30.5.2010 Dračí princezna









Neděle a plavčo, jak jinak . Cestou z něj jsme se stavili na Husovce, stojí tam teď úžasnej drak . Asijen na Valdštejnské dny jež byli tento víkend. My jsme nebyli, tyhle akce znám jak svý boty z reálu a potřebovala jsme si spíš užít klid a rodinku. Bylo tam aspoň méně lidí. Když byla neděle, stejně o něj byl zájem. Akorát asi nefotěj, páč mi všude překážely ty žlutý lavičky,ne a ne se bez nich vejít :o))) Ten drak je prostě úžasnej. Pak jsme rozfofrovali mých posledních 50korun v cukrárně, aby se Jindra mohl vyspat, jde na noční . Tak jsme si úžívaly. Pak ohřát oběd. Chtěli jsme jít odpoledne do cirkusu ,ale vzdali jsme ho. Nikde na stránkách neuváděli, v čem spočívá cirkus budoucnosti. Ve fotkách byli koně a jeden pes co ho srčíte do kapsy, toho by Maruška ze zadní lavice ani neviděla. Koně nikde okolo cirkusu nebyly (máme ho u baráku) když jsme z nich pracně dostali, co mají za zvířata tak 2 kozy (možná i nějaký artistky) a 4 psy. Ty do kapsy. To by Marušku nebavilo, Už v prvním cirkuse se pořád sháněla, kdy zas budou zvířátka. Tak jsme strávili odpoledne spolu. Byla velká bouřka, fotka je bez úprav.

sobota 29. května 2010

29.5.2010 rybičky



































Sobotní dopoledne standartně uvařit, španěláky jsme si zamotala ještě večer po práci. Pak chvíli spát a odpoledne jsme si užili na rybách. Sice by se mělo stěhovat , jenže už jsme nebyli dlouho, Maruška potřebovala být taky venku a já byla utaná jak kůtě. Dny po sobě ty nejtěžší kusy a fakt jsem byla KO. A hlavu nějakou pitomosti. Sice jsem u vody pořád přemýšlela , jak co kam narovnat a přestěhovat, ale bylo to fajn, holky si to strašně užily. Maruška házela Ťapině klacek do vody a ona jí ho nosila, pak se o něj přetahovali. Viděla ještěrku a my tak malinkýho šneka, že jsem tak prťavýho ještě neviděla. Nutně potřebuju makroobjektiv :o)))) Maruška moc nespolupracovala, a táák krásný loukový fotky bych měla. Vyšlo jich jen pár,buď Maruška koukal pořád dolů, nebo mi to ostřilo na stébla před Marušcinným obličejem. Pak jsme jeli pro babičky do Ohavče, odvezli auto do garáže a já nechala Marušku vyřádit v kaluži, když už byla špinavá a měla gumáky. Tak si to táááák užila. :o))))

pátek 28. května 2010

28.5.2010 páátek







Hurá pátek ač povinnosti končej až ve 22hje to fááájn.Hned ráno jsem vezla celou bandu do Ohavče. Dali jsme si kafčo venku na stojáka a já si aspoň vyměnila gumy. S Maruškou mi to zabralo hodinu a půl. Ale byla moc šikovná, Byla jsem si cucnout kafe a ona hned v ručičce štoub, nacpala do díry , vzala klíč a už otáčela a jakej měla páni grif. Kdyby měla víc sily na utažení tak na podzim už muže přezouvat auto sama :o))))) Užili jsme si príma zábavu. Maruška houpala zvířátka na houpačce. Ohřáli jsme oběd a já pak frčela do práce. Jak naschvál jsem jako dokumentarista nemohla být, tam, kde by to bodlo, odpoledne byla taková průtrž a v Ohavči napadlo tolik krup, že na zahrádce ležely ještědruhý den v 10 dopoledne, kdy už bylo skoro vedro. Jindra dojel pro Marušku a užili si spolu odpoledne. Jo a ta poslední fotka je od vrátnice, asi se rozbil autobus tak jel tenhle. Ještě ten nápis k tomu, jak já můžu z práce chodit utahaná, když tam jezděj na ZÁJEZD, První fotka totálně přepálená, nestihla jsme štelovat , pak vzal zatáčku a tak ještě druhá povedenější

, Ale jsme ráda, že ji mám. V kronice jsme líčila, jak vypadal bus s pojízdnou prodejnou , už ho mám konečně vyfocenej. Okamžitě se mi vybavila 80sátá léta a prázdniny,to bylo báájo….

čtvrtek 27. května 2010

27.5.2010 tak v letu


Dnes jsme s Maruškou vyrazili na nákup na víkend, odvezli si ho domů. Tak jsme stihla zpracovat aspoň 3 nej fotky Marečka. A dozvěděla jsme se že nás je zas o jednu víc , už je vylodila Adélka 4 kila a 52 cm od Andrey .Po cestě dom jsme byli ty 3 fotky vytisknout , páč babičky nemají nic v ruce , viděli ho kloučka jen chvilku a já se musela mrknout jak vypadá oddoranžení na fotce, zda jsou barvy v poho. Maruška si tam hned řekla o balonek. Tak byla šťastná jak blecha , že ho má.

Odpoledne se u našich stavil Jindra, to bylo prý radosti.

Já z práce uhoněná jak koň jsem měla večer pak nějakou slušnou depku. Počátek vypisovat nebudu, člověk je rád, že má práci. Do toho Mareček se svým miminkovským vším, Maruška nabitá mateřskými pudy, pláčíc po strejdovi.A já nejsem po rachotě schopná sebrat síly a odstěhovat byt za pár dní, protože toho mám plný brejle a čas s Maruškou je mi vzácný. A nacpat zařízenej byt do zařízenýho bytu je trošku složitější. Dopoledne jsem se rozbrečela u počítače, krotože se mi staršně líbily fotky a bylo mě líto, že nemám taky takový Marušky.. i když to chápu, k hlubšímu studiu focení a jeho techniky mě dovedl až scrapbook a touha po krásných fotkách a čas na rodičáku se tomu věnovat. V kombinaci s Maruščiným chováním mě rozbrečela myšlenka, jestli se ještě vůbec někdy dočkám. Na moji otázku se mi nedostalo odpovědi, ač jsem ji čekala,aspoň nějakou a tak bez vyjádření ve mně začaly hlodat myšlenky, zda vůbec někdy budeme 4. jestli se bude chtít v to pidibytečku ještě víc natěsnat , když teď tam pracně stěhujem to nejnutnější. Jednou bude větší jenže je to otázka měsíců, nebo i let,ale na to vůbec nepospícháme, protože je důležitý aby ten co tu je, ještě tu dlouho byl. Jen já bych se chtěla ještě víc mačkat, stačilo by mi vědět, že třeba za 2 roky, ale že ANO…..