neděle 28. února 2010

28.2.2010 Příběh ze života







Ráno jsme jeli na plavčo, Maruška je zas ve své kůži a je kachnou, potápí se jak o život. Teda ať mi miláček promine,ale tenhle smutno veselej příběh musím zapsat do vzpomínek. No on je smutno veselej. Jindra mi volal, že potřebuje tátu odvézt na pohotovost , že ho strašně bolí břicho. Tomu se nesměju, to může být cokoliv a vlastně jen dobře že výsledná diagnoza byla nezávažná. Řekla jsem mu ať nelítá pro auto, žeje tam hodíme, pak zajedem do Tesca, protože nutě potřebuju DVD na fotky a budeme čekat na signál k odvozu. Na pohotovosti mu prý vynadali, že to nevydržel do pondělí a když je honem neslyšel, tak ho posílali na ušní. My zatím courali po Tescu. Maruška měla poprvé skoro suchou plínu. Máme s nočníma problémy ač bez plíny je od roka a půl, je to prostě žbrůňa a v noci bojujem. Měl si vybrat odměnu. Vybrala si mlíčko a párek . Ptala jsmese jí zda nechce jogurt, Lipánek, nebo bombóny. Ona skromná dívenka ni odpověděla „néé, vždyť mám pití a párek, to mi stačí „ :o)))) zlatíčko. Pak jsme jeli pro kluky na chyrurgii.ještě chvíli počkali , Maruška byla hodňoučká a jak myška. Diagnoza „zaražené větry“ no říkám štěstí ,. Že nic vážného, včak takové bolesti to muže být cokoliv,ale když vzpomenem ty manévry kvůli tomu., musíme se smát. No vemte si jak by jim tam bylo, kdyby ho zrovna uzdravili… Domů jsme dorazili až okolo 2h. dala jsme píct kuřecí stehna a než se udělali usnul utahanej Jindra a vedle něho Maruška. Tak jsem vypnula troubu a šla spát taky. Tak jsme obědvali až ve 4h. Pak jsme vytáhli ze sklepa rudlík a udělali závažný čin. Přestěhovali moji pračku z té studené díry domů k Jindrovi. Pak jsme dali kafčo , tentokrát došla ochutnávka na cocočíno. A Jindra šel pomoct taťkovi. Já pak ještě přestěhovala koš s prádlem,narvala jsem do něj co se ještě vešlo, žehličku a piglovací prkno…Takže když už mám u Jindry tyhle věci, tak začíná doopravdickej život v jiném DOMA. V doma, kde už je jen a jen klid a pohoda. Ještě nás čeká hodně krabic,ale snad to zmáknem co nejdřív. V týdnu máme každý jinak a víkendy jsou krátké. Večer jsem vygruntovala a vyprala první pračku. Pokoj voněl čerstvě vypraným prádlem, jak se šušilo a já tam poprvé cítila to DOMA.


večerní odměna...

sobota 27. února 2010

27.2.2010 Když ho miluješ...


Konečně padla a já bych nejradši padla taky, jenže to bych neměla z víkendu nic. Tak jsem dala hodinku než se to tu všechno probralo a nasnídalo Pak jsme vyrazili domů, po cestě jsme nakoupili a přijeli domů akorát na rychlooběd. Po něm jsem odpadla, málem dřív jak Maruška. Jindra šel něco zařídit. Vrátil se akorát, když se Maruška vzbudila a že prý něco našel na nové cestě. No bylo to po příkladu Petra, neb když nekdy dojde na to co bylo. Tak vzpomínám, jak z peněz na nájem vybral 4 000 a náhodou našel telefon i se záručákem a krabičkou (záručák a krabička objeveny posléze za prádlem) telefon teda za 1500, zbytek peněz neznámo kde… Jindra dnes našel kávovar Dolce Gusto. Na Vánoce jsem mu to rozmluvila , že né, že je to zbytečně drahý kafe ač úžasný teda, tak se radši odbydu instantním Latté. No ale co mu číct, když ho našel :o))) znám na to jen dvě slova :o))) A na Latté bych měla slogan z kofoly „když ji miluješ, není co řešit „ Tak holt teď už mám doma to s tou hustou, mléčnou pěnou :o)))) Zbytek odpoledne jsem se dávala do provozu a reorganizovala kuchyň aby bylo místo na miláčka od miláčka, Konečně fajnovej večer. Jeden Johny s colou, napěněné kapučíno a česnekový jednohubky, no prostě luxus.


Večerní pohoda ...

pátek 26. února 2010

26.2.2010 Na zkoušku.... a první děsy



Nemužu si pomoct, musím dát 2.. Maruška držela Terezku za ručičku , přijde mi ten její pohled tak výstižný....



Maruška konečně v pohodě, myslím zdravotně. V noci měla děsy a nebylo jí možné zklidnit , Mamča s ní musela jí do ložnice. Měla poprvé zlý sen a brečela, že to pod peřinou jí kousne do nožičky. Prý nebyla k utišení a jí tam nebyla, byla jsem na noční :O( To byl prý hysterák :O( Pak to ráno vyprávěla všem , až prozradila co to bylo. Zdálo se jí že byl čistič z akvárka , taková ta příšerka co čistí sklo, tak velikej, a měl zuby a chtěl jí kousnout do nožiček. Celý den jsem průběžně vysvětlovala rozdíl mezi snem a skutečností , což u bylo trochu náročný,ale snad se povedlo, Nakonec se mi ji povedlo dostat i do její postele a ukázat , že pod peřinou opravdu nic není. Protože jak jsme se k ní přiblížili , začala hysterčit a utíkat. V poledne už v ní spala.

Abychom ji nikam nevláčeli po nemoci, dopoledene přišel Jindra aspoň na chvíli, taťka ho hodně zaukoloval a tak to chtěl udělat do víkendu abychom mohli být spolu. Maruška se na něj nalepila a povídala mu „buď tady s náma ještě chvilku“ „a příště vemeš Ťapinu“ no byla na něm nalepená kočička. Když odcházel, prosila ať ještě zůstane.. už aby byl víkend. Když tu Jindra byl vyměnil CD ve věži za nové od babičky, s básničkami a písničkami. Maruška tu tančila jak o život. Když Jindra odešel, šla mamča luxovat. A Maruška naštvaným hlasem pořád opakovala“ Nech toho, já to neslyšííím, nedělej zvuk“ si to pletla se slovem hluk :o)))) Potom jsme si s Maruškou četli až do běda. Pak jsem šla zas dát kousek spánku a přijela Bára s Terezkou. To bylo zas radosti. Maruška je prostě miminkovej maniak.Ukazovala Terezce i dinosaury co jí přivezla Bára a Terezka se usmívala. Že by už další náznak pro dalšího dinomaniaka? :o))))) Pak přišla na kafčo Lenka. Večer na dobrovolně povinnou šestou noční.

čtvrtek 25. února 2010

25.2.2010 bez šťávy



Jindra se díval v noci na hokej tak jsme ho nechali dospat, šak je olympiáda jen jednou za 4 roky i když přiznávám, že mě je vážně smutno. Jindra Marušce aspoň zavolal , to jsme měli vidět ty mety k telefonu, jak nemohla tak letěla jak o život. Maruška začala dopoledne zase blinkat, teplota se jí nepouštěla a tak jsem s ní před polednem zajela k doktorce. Ta ji nezjistila vůbec nic. Prý to máme nechat ještě uzrát, co z toho vyleze. Maruška byla moc šikovná, i sestřička si to pamatovala z tříleté prohlídky . Pak jsme zajeli spolu do lékárny pro další krabičku Nurofenu, přece jen víkend před námi. To stačilo na to , abychom se tam vracely, protože Maruška si tam sundala a schovala rukavičky do stolku , má tam kde jsou nohy takové pokličky a je tam úložný prostor třeba na pastelky. Pak jsme koupili po cestě domů babičce jeden hyacint , měla s Maruškou teď po 2 dny noční a já si nemůžu dovolit s ní být doma, , to by jsme nejedli… Já jsem se nějak nemohla probrat, asi to byla jakási vlna vyčerpání protože cestou k mudře mě polívalo horko. Když už se mi povedlo postavit na nohy, babička si vzala Marušku stejnak k sobě, že si budou hrát a číst.. to jsem fakt obrečela. Vždyť mám pro Marušku jen třetinu dne, když počítám spaní a v té volné chvíli si sní nemůžu hrát já :O( Táta mě viděl a Marušku přivedl, já fakt neměla v ten monent sílu se s někým hádat, jediný co ze mě ve vyčerpaných silách vypadlo, že můžu chodit jen práce do práce :O( Fakt mě to tak rozbrečelo, že jsme nemohla v ten moment nic. Maruška přišla a začala se mazlit, pak jsme si spolu vystřihli a slepili hrošíka z Pusíka. Sice s mírnými problémy, je trochu orvanej izolepou, kterou Maruška nalepila z lícové strany, než jsem došla pro nůžky.

Večer si Maruška začala vybíjet energii naschromážděnou za 2 dny, konečně….

středa 24. února 2010

24.2.2010 Nemocníček

Radši bych ležela s ní sama..chůdě moje nemocný... musím do práce :O(

Mamča mi volala v noci že Maruška má 39,4. Ráno jsme spolu znovu usnuli a probudila mě tim že mě poblinkala. Když jsem se vzbudila měla pořád horečku pak až 39,9.

Prospala celý den ale ve chvilce když byla vzhůru tak se sháněla po strejdovi a Ťapině. Po dlouhý době se nudím. Mamča nic nechce, Maruška spí, net nepoužitelnej a tohle stařičký PC zmákne jen Word.

Ráno jsem koupila Marušce Méďu Pusíka, Na konec měsíce a mé dvě stovky v peněžence prostě už dost, ale když je bobek nemocnej. Babička šla do města , že jí taky přinese maličkost a koupila 3 nádherné knížky v Levných knihách. Nemohla odolat úžasným zvířátkům…je to fajn, nebýt ostatních tak Maruška nemá skoro nic, já dělám co můžu, jen mě to občas mrzí, že jí nemůžu dát co bych chtěla a Maruška to vidí tak že ostatní jí pořád něco kupují a máma věčně říká, že tohle stojí moc korunek. Hlavně že jsme zdraví no, holt náš kočovný život přináší větší výdaje , ale hlavně že je klid a pohoda. Jen mě to občas prostě mrzí…

úterý 23. února 2010

23.2.2010 Diblík



Ráno jsem chtěla dát hodinku než se Maruška nasnídá a byly z toho dvě. Zdálo se mi že na farmě škrtím pod krkem kohouty, palcem a když jsem se vzbudila,tak to byl můj telefon , mám tak kokrhání jako budík a ve spánku jsem to dala 4 krát odložit došlo mi to až v 9, prostě jsem viděla ve snu kohouta místo telefonu no :o)))) Tak jsme se honem ustrojili , stavili se u Jindry a jeli k němu. Tak¨m jsme dali i obídek, dojedli od neděle. Maruška, dostala čistý uzený, porci brambor nemělo cenu vařit, když by je stejně nechala. Tak měla pro jednou nezdravej oběd. Snědla 3 kostky masa a hodila to Ťapině . Tak byla bez oběda. Pak domů a spát, dny jsou pitomě nezáživný…

Večer se mi na pomalým netu povedlo načíst farmu, tak se nám povedlo podojit , Maruška chtěla zase přerovnávat zvířátka, všechno chce ke kurniku a koně chce do kurníku, tak kdyby jste je farmáři jednou nenašli tak se nám je povedlo do kurníku nacpat. :o))))

Tuhle sérii fotek jsem ztěží zredukovala na 3. Pro vás jsou podobný, pro mě srdcovky. Maruška jednou trochu spolupracovala, i když při tom lezla zas po autě.:o)))

pondělí 22. února 2010

22.2.2010 Když ani kafe nepomáhá..

Ráno jsem chtěla hoďku zchrupnout a pak jet k Jindrovi s Maruškou. Dostavila se však totální smrt a nepohyblivost, ani jsem se nemohla natáhnout po telefonu abych to stopla. A najednou bylo 9 než bych oškrábala auto, v noci byla mlha a auto bylo pokrytý vrstvou ledu tak by jsme se akorát otočili a mohli bychom jet domů. Jindra byl tak hodnej, že přišel na kafčo k našim, přinesl Marušce povlak na polštářek s krtkem, to bylo radosti. No Maruška byla tak aktivní, že ho pak šla položit na balkon, že ho nechá „vystudit“ okoukala větrání peřin :o)))) Když jsem jí řekla, at už ho vezme domů. Že tam bude krtkovi zima, tak řekla že nebude, že tam má kytičky a sluníčko :o)))) Když jsem se v půl 4 probrala z komatu tak Mamča akorát odešla do města s Maruškou a nechala telefon doma. Tak jsem na ně čekala až pomalu do 6hodin. Tak jsme se dnes neužili :o( Z kafe při večeři mi sbírala šlehačku potvůrka….a zlobí jak čert. Doufám že se mi v noci nerozpůlej záda, mě snad nebylo 33 ale 66.

neděle 21. února 2010

21.2.2010 Jak voní chleba




Neděle bez vstávání, teda toho v půl 7, to je luxus. Jindra s Maruškou mě nechali spát do 10h, kvůli dnešní noční. Maruška byla hodňoučká a byla jak myška, to se mě nestane :o)))) strejdu prostě poslouchá :o)))) tak jsem hned vlítla na vaření. Protože jsem byla doma tak jsem si vymyslela hovadinu dle chuťových buňek. Vepřovou směsku tak nějak na způsob mexika s přilohu malý bramboráčky. No boule za ušima a nádobí 3 zadky :o)))) Pak jsme hromadně zalehli , před noční každá minutka spánku vůbec dobrá. Pak jsme si dali sváteční nedělní kafčo, u něho jsem doházela resty, obstarali jsme zvěř a už jsme mohli valit zase k našim. Proč jsou víkendy tak krátky….Jindra si odvážel hrnec guláše do týdne. K večeři jsem měla chleba se sádlem. Domácí chleba. Babička v sobotu se skauty na horách zase pekla. Měli doma dřív pekařství , tak tam vždycky chodina radu a pomoc… No není na chleba v díži zadělanej, na ošatce kynutej a v chlebový peci pečenej..:o)))))

sobota 20. února 2010

20.2.2010 Když jsme spolu...






Sobota a ráno to není vstávání,ale exhumace, koukali jsme do 4 na Olympiádu na hokej a já dohazovala tu díru na blogu. Skákla jsem do bytu umýt chodbu, ono se tam malovalo tak to byl větší záhul, zatím tam na to nikdo nešáh…. Šla jsem tam pro ocet a přinesla 2 tašky věcí zas.:o)))) Ta chvíli v tom bytě začne být ozvěna :o))) Musíme to nějak dořešit. Pak jsem uvařila oběd, čočku s uzeným, Maruška se cpala masem, to by jí šlo. Po obědě se ji uspat nepovedlo, Jindra šel taťkovi odnést oběd a po návratu jsme dali kafčo a šli pořádit ven. Když jsme přišli, vrhla jsme se na vaření guláše pro kluky a palačinek k večeři.. a Maruška usmula. Budila jsem jí aby se najedla. A v noci spala . Na 99% je totiž dítko, které po probuzení násilném nebrečí, dnes teda jo. Nakonec se probrala, snědla palačinku a chtěla spinkat ke strejdovi. Dali jsme ji k nám do pelíšku a chtěla k sobě strejdu. V tem moment přestlala brečet, slastně se usmívala a spokojeně usnula… Jak já tu holčičku chápu….



pátek 19. února 2010

19.2.2010 první vernisáž mé sestřičky











Sestřička .... teď už paní umělkyně :o))))
Maruška s bráchou, i když nemáme jedinej gen stejnej, za nic bych tu rodinku nevyměnila .....

čtvrtek 18. února 2010

18.2.2010 bez baterek



Den s náplní nula. Jindra nestíhal a já odpadla poi práci na gauč, babičky dovolili a tělo vypovídalo službu, krize předpisová. Chtěla jsem na půl hodiny,a le Maruška hodná chtěla se mnou hajat. Ležela na mě,no kdyby ležela bylo to príma, ale půl minuty ležela a 5 minut rajtovala a mě bolelo všechno.Zachránila mě kouzelná školka, Maruška přilepená na gauči a já zabrala na půl hodiny což mělo oživující účinky. Když jsem vstala , Maruška s babičkou šili. Moc ji to bavilo.V podvečer jsme zaskočili k Lence fretka jí utekla za duhovej most, jak říkala Marušce. Ta v tom měla hokej se mi zdálo, ale vybrala si z toho že utekla a že je chudák. Za jejími rodiči chodila se slovy „co to tady vyvádíte? Vy tady divočíte! „ Lenka měla záchvat smíchu…. Já jsem zvyklá :o))))