úterý 30. června 2009

30.6.2009 Když prší

Dopoledne proběhlo po babsku, šak je pořád co dělat. Ani se mi do toho pařáku co byl venku nechtělo, no a odpoledne , když už jsme po kafču mohli podniknout mini prochajdu tak už zas lilo a lilo. Maruška dnes pro změnu byla na přizabití. V důsledku svých kravin rozbila bednu na hračky do které jsem před cca 3 týdny investovala na naše poměry velkých 150korun. Dělala kraviny až jsem ji několikrát vyzvala,aby slezla , tak neposlechla a pak spadla že židle na hranu plastové bedny.Naštěstí se jí nestalo nic. Jen bedna nevydžela úhlel dopadu, dostatečně nepružila a z jedné strany jsou z ní trsátka. Pak na sebe oklopila oběd, protože dělala kraviny a pak už jíst nechtěla , jenže já si špatně všimla kde likvidovat škody, tak ji na zadečku kus segeďáku zůstalo, tak si i s tím sedla na čerstvě vyžehlenéj ubrus, který si stáhla ze stolku. Byla hodná že si hraje s kostičkami, než umyju nádobí, ale mělo to své ale ….


Když jsem měla hotovo co šlo dělat potichu tak jsem si lehla s Maruškou a v odpoledním lijavci usnula snad líp než v noci. Vzbudil más až Jindra příchodem domů a to byl čas akorát na odpolední kávu a hrátky s Ťapulínkou. S tou je legrace a neomrzí ani když venku leje. Načali jsme holkám ty veliký křupky a hned byla legrace.









Marušce jsem slíbila před koupáním v podvečer kaluž, Ta včerejší veliká vyschla, zírala jsem, při takové hloubce a takovém dešti… prostě nebyla . Tak jsme vyprovodili Jindru kus cesty, konečně nepršelo a našli jinou… těžký vybrat tu jednu jedinou momentku. Nežeňte na mě pracovnice sociální, Maruška byla tak rozjetá, že neposlouchala, že ji do tý kaluže nemá klekat.. no byl opravdu telej podvečer a domů kousíček, tam jsem pak to šťastný vymáchaný dítě hned hodila do koupele a do pyžama. :o)))))



a dvě z návratu, bodlák upravený, originál jsem dávala do soutěže, ale tahle úprava se mi docela líbila…

pondělí 29. června 2009

29.6.2009 život v 365tce

Když tak probírám dnešní fotky tak si říkám, jak je každej den plnej tak úžasnejch chvilek. Vždycky jsem fotila, ale ten projekt 365 tomu dává tuplem smysl. Když koukám na návštěvnost blogu tak mě to vůbec popíchne, když vidím že taková spousta lidiček sem chodí pořád, nejen ve dny, jež se podobaly peklu, ale i teď, kdy nám je opravdu dobře. Chci aby těm co bojují se životem náš příběh dal sílu, pár jich znám osobně a moc moc držím pěsti. Prostě se nechce dát, bojovat a ono bude líp…

Tohodle malého kosáka Maruška honila dopoledne na náměstí když jsme šli do papírnictví a pro zmrzlinu. Vůbec neposlouchala, aby ho nechala na pokoji,ale odpoledne už babičce vykládala, že „byl malinkej , neuměl létat“ no a papírnictví případ sám pro sebe,,, vracela jsem se tam podruhý neb hlava děravá jsme zapomměla nutný pytlíky, ale to jsem při první navštěvě , kdy jsem tam byla pro balící papír na balík intenzivně přemýšlela , cože jsem to potřebovala jako druhý….Když jsem platila pytlíky, tak Maruška vlezla před krám a paní najednou , že chce čůrat, už tam stála se staženejma gatěma a to byla chvilka. A paní že před krám nééé. Tak jsem ji poponesla na druhý kraj chodníku nad kanál. A šla to zaplatit , paní na mě koukala jak na macechu, že tak malý ditě v tom takhle nechám a nepomůžu jí. Ale já vím že nechce, ona si sundá gaťky, vyčurá, oblíkne a je to…. co si myslíte….jasně…..dnes si počurala celý kalhoty, ještě do tý načuraný kaluže hrcla zadečkem a pak i ručičkama a já byla za macechu…… :o))))) Tak jsme převlíkli, paní ji umyla ruce v krámě a šli jsme na zmrzku.


V cukrárně na okně prodávali komusi třešně, tyhle papírový pytlíky mi táák moooc připomněly starý časy, když se v Ohavči prodávalo co se vypěstovalo a právě všechno se sypalo do takovejhlech pytlíků….



Maruška si koupila zmrzlinu sama. Přišla do cukrárny, žekla zmrzlinu, já jen dodala „malou“ ( i ta je tady velká a bylo před obědem) zaplatila, vzala a šla. Slíbila mi, že když jí tu zmrzlinu koupím, že sní oběd, bylo totiž už 11h.



Maruška ještě řádila u pumpy na náměstí , pěkný momentky by byly, ale kompozici rušila auta v pozadí, no ale ty neodparkuju , že :o)))) Pridávám jeden upravejej portrétek, když je dnes zamaruškováno.

dělali jsme bubliny, Marušce to dnes krásně šlo, byla v něm super směs, tak jsem ji to půjčila, abych jí vyfotila, jasně že.. jasně že v nestřeženém okamžiku ho vylila naschvál. Ale slib splnila , k obědu snědla pomalu 3 knedlíky. Byl segedin, dala jsem ji dva a že ty od taťky nejsou malý a ona si přišla s vymeteným talířkem ještě přidat.


Po obědě se jí moc spát nechtělo, nacvakali jsme pár veselých momentek a pak jsem šla na minutku na WC a Maruška spala jak dřevo :o)))



Maruška pak spala dlouho, já pak šla k ní, když jsem měla hotovo, protože jsem jí nechtěla budit rámusem. Pak volala mamča , co děláme, to Marušku vzbudilo, ale nevadilo, bylo okolo čtvrté už. Už jsme věděli že Jindra to dnes nestihne, tak jsme si dali sraz na půl cesty, nakonec s maruščinou výpravou přišli až skoro k nám. Po cestě jsem vlítla do Lídlu, akutně pro plíny, no ale asi ani výluka toho pětiminutového nákupu by nám kůži nezachránila . Když jsme míjeli železničářskou spustil se se takovej liják, že jsme se museli nacpat pod stříšku ke kareřnictvní co je o kousek dál. byla to totální průtž. Maruška se bavila zpíváním „prší prší“ mamka s taťkou se bavili Maruškou a já jsem se bavila focením :o)))))) Po průtrži jsme pokračovali na sídliště,ale stejně se to trochu vrátilo. Potěšíli jsme babičku, dali kafčo, mrkli na fotky a vyrazili domů.




Sandálky byly mokré tak jsme Marušce dali gumáky, toho řádně využila. Ony tohle děti milujou. Tak 3 minutky chůze od baráku , byla obr kaluž, tak jsem nechala Marušku opravdu vyřádit s tím že doma na převlečení jsme za minutku. No byla štasná jak blecha….


Více fotek TADY


Moje srdcovka

Stormy 3krát

neděle 28. června 2009

28.6.2009 krásně obyčejně...

Maruška se vzbudila ve čtvrt na 6. První slova že chce ke strejdovi. Snad jedno večerní varování stačilo :o) Vyrazili jsme tam na snídani.jak mě Maruška doma skoro nesnídá tak s tam jí chutnalo velmi. No kdo by nebral jeden rohlík a k tomu spoustu šunky :o))) Doma jsme ohřáli oběd a když se Maruška vyspinkala, tak jsme vyrazili směr sídliště. V podstatě jsem tam dorazili až v podvečer, než jsme se vykopali? Maruška nasvačila apod… Byla jsem ve sklepě pro malou pračku, a tam jsem se děsně nasmála, větší nelogiku jsem fakt neviděla. U našich dělají fasádu, zateplují, všude po chodbě je hromad kuliček z polystyrénu, jsou všude, otevřete dveře doma , hned máte doma kuličky…. někdo do tohodle bordelu začal natírat podlahu u sklepů tou zelenou barvou a ta schne poměrně dlouho zvláště nemaje přístupu vzduchu. Chci ¨vidět tu sktuktůru s těma kuličkama :o)))))) Maruška si vzala ve sklepě sombrero, ale vyfotit se pořádně nenechala.



sobota 27. června 2009

27.6.2009 Milovaný zvířátka...

Dopoledne jsme vařili a praly, no dvě holky v domácnosti. Po obědě jsem Marušku převážela k Jindrovi,ale jak zjistila , když se trošku probudila, že jede ke strejdovi, tak už nespala a nadšeně volala , že jede k Ťapulínce. Hlásila v leže v kočárku „opočívám“ ale už nezabrala :o))))



Dali jsme kafčo a pak se vydali do Ohavče, chtěla jsem dodělat to přebírání krabic. Maruška mi cestou k autu zasekla na začátku ulice, kde byl místní kocour, co ho někdo vyhodil a funguje tam jako obecní, Chca nechca ni to nedalo a musela jsme se vrátit pro foták, normálně ho mám stále sebou,ale já šla jen přivést Marušku, ale tohle jsem vyfotit musela :o)))) Stavila jsem se u taťky pro knedlík na neděli, táta umí úžasný knedlíky,leckterou ženskou strčí do kapsy, a moc ho to baví, a moc ho to baví, takže i když knedlíky umím, tak jsem si zase objednala u taťky. Zírala jsme že byl ve 4 odpoledne doma a tak Jindra už zná oba rodiče.



Dali jsme kafčo, já bojovala pak s krabicemi . Vznikla u toho tahle super serie fotek, já fakt nevěděla co vybrat. Maruška u toho volala „mám ráááda Ťapulínkůůů“ Pak byla už tak rozdivočelá že ji Jindra uvázal aby se zklidnila a Maruška za ní chodila orodovat ať jí pustí, že se jí to nelíbí :o))))


Maruška od rána pořád povídala, že by chtěla spinkat u strejdy a tak se to domluvilo a pobalili jsme spací věci a šli spát tam….


Maruška si nesla jeden pytel křupek, a to jsme ji nezastihla , jak ho vlekla za sebou :o))))

Marušce Jindra připravil zážitek, sprchovala se s Ťapulínkou. Do sprcháče se krásně vešly obě a Maruška byla nadšená, že může sprchovat Ťapinku . Nakonec jsme teda šli spát domů s pláčem, Maruška byla tak natěšená z Ťapinky, že si dělala z křesla trampolínu a nechtě spát ani po vysvětlování po dobrém, nic.. vyjímečně to jde ale nemůže nám skákat do půlnoci po hlavě tak často, musí se naučit spinkat bez postýlky, aby mohla spinkat u strejdy bez takových uspávacích bojů. Několikrát jsme ji varovali, že když nebude nebude spinkat, tak ji dáme spinkat do její postýlky a bude doma bez Ť apinky, jedno varováním došli jsme až domu pod výtah, sliby že už bude spinkat .. nic aby se vědělo, že jen neslibujem, a že tady nevelí tak jsme šli spát domů, je to hned za rohem. Bylo moc moc pláče, v našem případě první období vzdoru,ale snad to zabere, protože u strejdy a Ťapinky se spí skvěle, tak se snad Maruška poučí hned a půjde příště spinkat bez akrobacie a vzdoru . Na to aby bylo po jejím, je jí ještě málo :o))))

pátek 26. června 2009

26.6.2009 Výlet do Polska


Brzo ráno jsme vyjeli na plánovaný nakupovací výlet do Polska. Člověk nesmí počítat do ceny nákupu benzín , to by pak levnějí nevyšlo nic, podstata byla udělat si výlet a ten se opravdu moc vydařil. Sehnali krásné kytičky maminkám, skoda jen že ta druhá už nemůže poděkovat úsměvem. Marušce spoustu „odměny“ za pár šupů spoustu gumovejch bonbonů. Ty mám nejradši když už… jsou nejmíň kalorické a želatina je na klouby. Marušce úplně super spoďáry, až bude nosit v pařákách sukýnky..atd vlastně jsme tam ani nenechali mnoho peněz, ale udělali jsme s tím co jsme tam pořídili mnoho mnoho radosti.Na cestě domů jsme se stavili v jednom motorestu na obědě a v Hořicích pro čerstvé hořické trubičky. Bála jsem se brát Marušku s sebou že jí ještě stále nemám zapsanou v občance, nakonec by to zas takovej problém nebyl, ale vstávání bylo brzké a Maruška si moc užila na dvoře na vsi :o))) A my príma vejlet.






Jindra pak musel za taťkou. Tak jsem jela do Ohavče pro Marušku sama. letěla mi naproti s otevřenou náručí a voláním „maminkáááááá“ to člověka rozbrečí…a ještě víc mě rozbrečela věta druhá, když se hned ptala , kde je strejda :o) Koupili jsme ji větrník, byla s ním úplně unešená…..



přišla k tašce a hned povídá „to je po mě ? :o))))) Tyhle oblbovaci bezkalorický kukuříčný křupky pro děti stály 25kaček. Maruška si je hned naložila na kortouč :o))))


a tady ještě momentka z želé bombonama :o)))


S lízátkem (nejen) od Jindry mám spoustu momentek, tahle mě přijde nejhezčí :o))) Já pak do večera bojovala s obětovným přebíráním krabic, které už jednou byly přebrané , jen se zas ocitly po vánocích na jedné hromadě. Padla na to jedna peprmintová čokoláda, co bedna to kostička :o) jsem byla nějak vyždímaná z vejletu či co, ale krásně vyždímaná, v pohodě a štastná, ať z výletu, z tý pohody na něm, z Marušky přivítání, otázky kde je strejda, z tý radosti co jí to udělalo a nejen jí i odměna babičkám udělala radost. Mamča dostala proužkovanou aloe, takovou jsem ještě neviděla a babičky pytlík kokosek, čerstvých z krámku s hořickými trubičkami, babička je miluje :o))) Byla jsem sice utahaná,,ale štastná….



čtvrtek 25. června 2009

25.6.2009 Buřty

Ráno učila Maruška medvídka malovat :o)


Pak jsme šli k Jindrovi na kávičku a obídek, dodlábnout druhou půlku rolády :o))) Tenhle jeden okamžik se mi povedlo zachytit, byl to jen zlomek, ale je to pusa :o)))


dokumentační, spaní po obědě, holky bez sebe nemůžou bejt :o)


odpolední kafčo a jedna momentka našich „děcek“ :o)))))


vím, že mě letí pole a že tam neměla bejt bedna, no ale děti v tomhle věku se vážně těžko a aranžujou .

cestou do Ohavče jsme se stavili pro mlíko (Teda to mlíko ne k buřtům, jen už docházelo :o))) ¨) a buřty a vyhlásili akci opékání. Když jsme se stavovali pro babičky , tak už Maruška v autě volala „babičkooooo a pak hned ‚Ťapulínku mááám „ Ona nás má nejradši pohromadě . Když tak přemýšlím, co do buřtů letos rekord, ale fakt je lepší neplánovat, když se člověk zeptá, tak to hned hlásí je potřeba udělat tohle, a tohle a dnes né. Já už na to prdím :o))) Když na to přijde tak když zapraská oheň a zavoní vuřty, každý rád přisedne. Práce neuteče.




Mamča moc ráda přisedla a nejradši by povídala mnohem déle, jen kdyby ji babička nehnala domů , že je potřeba to a to ….:o((( občas je to těžký.


Takhle špinavé ale šťastné dítko jsme nechali spát u babiček. Kvůli zítřejšímu výletu. Už se těšila, že bude spinkat s babičkou a babička se těšila , že s ní.