sobota 28. února 2009

28.2.2009 Zkouška mikrofonu


Sobota, úplně běžná, když si vzpomenu na ty manévry s Petrem, tak takovýhle dny byly vzácný a já se na ně těšila. Dopoledne jsme si hráli s Maruškou,po obědě jsme se chystali k našim, ale měla jsem štěstí na Báru a jejího šikovného přítele, který mi na dálku nastavil počítač , aby mě konečně šel mikrofon, někde se polámalo kolečko. Ač jsem to dělala x keát tak tentokrát to nešlo. Slyšela jsem o tom už několikrát, ale poprvé to viděla, že se vám někdo napíchne na počítač a pracuje v něm na dálku. Lítala mi myš po monitoru, nedělala jsem to já. Byl to teda ořech nečekaně velikej, nakonec bal zádrhel až někde v hloubce počítače.Bylo úžasný jak Maruška krásně spolupracovala , seděla se mnou na řidli u počítače a v rámci zkoušek mikrofonu poctivě a s nadšením zpívala.Teď je její oblíbená odposlouchaná z reklamy „Ty musíš má milá něco na mě vědět“ a „ Pětatřicátníci, hoši jako květ“ jelikož boj byl vyhrán až ve čtvrt na 7, tak už nemělo cenu ťapat k našim. Večer jsem zjistila, že má Maruška teplotu, teda ona se mi zdála, že ji má ale večer jsem ji změřila. A zjistila jsem, že nemám fotku neb doma , moc nefotím, plánovala jsem nějakou venku. Tak jsem cvakla Marušku, když si nasazovala bačkůrky ve chvíli, kdy jsem jí chtěla navlíkat plínu na noc. Kvůli teplotě jsem ji dnes nekoupala.


pátek 27. února 2009

27.2.2009 Maruka Mindová

Je pátek, ráno na plavčo a jako vždy v pátek Maruška ráno spala jak dudek :o)))) No užila si to, ona to miluje , vzala se pod hladinu jak o život. Procházkou jsme to vzali městem pro rohlíky a k našim na oběd. Dnes byl rýžový nákyp se sušenýma švetkama, toť delikatesa :o))))

Zapomněla jsem vzít tak uspávání po obědě se podobalo zvuky vraždění jehňátek, pohádka ani písnička nebyla přes řev slyšet. Maruška pak chtěla napít tak jsem jí dala pití a v tichu vyprávěla pohádku a… usnula u pohádky dřív než ona někde v půlce věty…. Jen co dopila, tak že chce mlíko.. zabralo prso a písnička.


Odpoledne jsme šli na procházku k rybníku , tady jsem fotila rozsypaný chodník, a symbol jména naši ulice, kdo zná ví.. ale proč…. uším Marušku jak se jmenuje a kde bydlí, kdyby se nedej bože ztratila. No z příjmení Vilková tak říká stále Maruka Mindová :o))) ulici ještě komolí , učím jí k rodičům, protože na sídlišti jí zná hromada lidí, a ti by věděli, kam ji dovést. Tam co bydlíme, nás nezná skoro nikdo. No ale mám ořech, jak naučit číslo domu, učím Marušku jednotlivá čísla, po sobě, jsou tři , no a jelikož je po sobě osm a devět, tak Maruška mi na to řekne „deset“ a mám po učení…. :o))))))


Pak jsme skočili do Tesca mrknout co ulovíme do hrnce ve slevovém koutku. Cestou domů se stal z hodné holčičky drak, a to dostala „pitíko“ koupili jsme babičce za dvacku hyacint. A Maruška ho chtěla nést,ale neposlouchala, tahala ho po chodníku a než jsem jí ho zabavila, chudák byl vysypanej, chtěla študovat sníh ve chvíli, kdy začalo pršet. jelikož jsme byli bez kočárku a tak jsme dorazili pěkně mokrý. Po večerníčku který Maruška miluje a teď vůbec, jsou tam živá zviřátka – ježek Aladin, jsme jeli domů.



Maruška mi v poslední třetině cesty vytuhla, přenesla jsem ji na gauč a jen co jsem se svlíkla, chtěla jsem ji převléct, abych ji dala plínu . Musela jsem ji svlíknout spodek, protože jak usnula a vyžbrunila to veliký pití, tak se počůrala, jak usnula. Po svlíknutí se ještě na chvíli stočila do klubíčka a spala, ale pak se probrala a začala řádit.


Ze sprcháče vylezla sama akorát ve chvíli, kdy jsem se já svlíkla, že si k ní vlezu, tak jsem ji zabalila, ať na mě minutku počká, ať se nemusím zase oblíkat a svlíkat. Tak na mě takhle čekala na stoličce v koupelně. Jé já úplně zapomněla, napsat, jak si asi před 2 dny myla hlavu. Vždycky ji myji hlavu až když leze z vody kvůli té zimně tady. A ona vylízala z vody sama, já byla na skok vedle. A Maruška si vzpomněla, že nemá umytou tu hlavu.. Tak nohama stála venku na koberci a hlavu si máčela ve sprcháni. je tam malinko vody, tak se stavěla na hlavu v té vodě. To se prostě musí vidět, já se řezala smíchy. Myslela, jsem že jednou ošidím večerní pohádku rozhlasovou z rádia Pohádka. Něco jsem potřebovala vyřešit na PC. Prd, Maruška prostě miluje knížky, tak jsme četli. Ale zlatíčko po pohádce sice protestuje,že chce ještě, ale lehne si a usne.

čtvrtek 26. února 2009

26.2.2009 Focení

Dnes se Maruška vzbudila tradičně v 7 ráno, chvíli jsme si povídaly a pak jsem ucítila zachrupí a Maruška se vzbudila, normálně jsme usnuli obě dvě. mě vzbudila probouzející se Maruška a to v rekordních 9.50 tak to se mi ještě nestalo. V půl 11přišla na návštěvu paní Pristandová, maruščina náhradní babička, už jsem i ní několikrát psala. Přinesla jí nějaké dobroty. Maruška akorát v 10h posnídala, díky našemu vstávání, pak si dala s námi ještě kousek Tiramisu. Takže další dobroty jsem řekla až odpoledne. Chtěla pitíčko, tak jsem ji řekla, ať si ho nechá na odpoledne , že pojedeme k Báře. No jako když píchne do včel, hned začala balit. „Banán vemu k Báze“ dostala dva, jeden mi dala „mamince dám, podělim“ „kočiku vemu k Báze“ „pitíko vemu k Báze“ „bakůrky vemu k Báze“ no a každou větu tak vážně…… je to zlatíčko. Když odešla paní začala sem dodělávat polívku, vývar jsem tu už měla. Jelikož bylo čtvrt na 12, tak jsem musela rychle. Maruška mi pod nohama skandovala „já chci vařit maminko“ Tak jsem ji nechala pro klid dušičky zamíchat zavářku. jelikož měla tak pozdě snídani, tak jsem rozhodla, že si dáme jen polívku, byla hustá, takovou milujem. No a Maruška s játrovou zavářkou má moc ráda. Měla plný talířek, že v té zavářce div lžíce nestála a ona si ještě přidala, jak ji chutnala. Přitom musel být ještě nacpaná tím velkým jogurtem a moučníkem. Fotku dávám dokumentační. Konečně můžeme jíst doma spolu, náš první oběd u stolu. Po 14h přijela Bára a odvezla si nás s Maruškou k nim. Měli jsme v plánu nafotit děti v pyžamkách , na leták a prezentaci do jedné firmy. Měli jsme asi metr místa u bílé zdi , podlahu jsem pokryli prostěradlem, které samozdřejmě na ty nejhezčí fotky spadlo z ty nefotogenický trubky :o)))))) děti po jednom ještě šly, chudáčci byli připečený od halogenů, ale bylo třeba svítit, aby to bylo aspoň trochu k něčemu. V každém produktu jsme je pak fotili všechny 3 najednou. A to byl mazec, když krajní Verunka nedělala ksichtíka a nelezla na gauč, tak zas Adámek mával rukama a Maruška se tvářila jak vyoraná myš… ke konci už v povzdálí paní Černá rozbalovala Kinder vajíčka co byla za odměnu až se to dofotí. Bylo to náročný ale ač to chvílemi nevypadalo tak děti spolupracovaly, mohly zdrhnout. začít brečet, ale to neudělaly .







Maruška tam byla šťastná , protože tam měla 2 děti ve svém věku a krásně si hrály. Ona by tam snad i zůstala. Paní Černá se jí ptala , jestli by chtěla takovýho tatínka a myslela tím svého manžela, a Maruška ho hned při první další otázce oslovila „tatínku……“ ona to řekla tak krásně, škoda že to nemá kom říkat….Když odjely děti hned se po nich sháněla, pak jsme se ještě stavili u Bářiny sestry, tak si ještě pohrála s Veronikou, ani jsme o holkách nevěděli. Byly jak dvojčata, jsou od sebe 3 měsíce. Přes všechny snahy jsme dovezli Marušku spící, vyložili jsme ji u našich a jeli pro kočárek, neb jsme tam dnes spali kvůli rannímu plavání. No když jsempak chtěli Marušku spící za necelou hodinku chtěli převlíct do pyžama , tak se vzbudila a skákala mi po hlavě do půl dvanáctý. Nebylo ji možný udolat.


Maruška a Tomášek

RAK pro Janinku D.

středa 25. února 2009

25.2.2009 Plajzák

Zrovna dnes jsem si řekla, jak se první rok počítá každý měsíc. Já je počítám stále, dnes je Marušce přesně 2roky a čtvrt. Každej den s ní byl úžasném…. Dnes jsme šli na cvičení, Maruška byla tak natěšená . Vzali jsme auto a do kufru kočárek, auto jsem nechala na sídlišti, stavila se jen pro bačkorky na cvičení a kočárkem jsem razili směr areál. Když jsme šli z kopečka pro ty bačkůrky tak Maruška volala „nechci k babice, chci cvičit „ :o)))) Ze cvičení dneska dávám víc fotek, žádný umění fotografický, ale prostá dětská radost , nadšení a úsměvy a to je ta energie.


už lezeš…..?


Tahle měla bejt ostřejší,ale není. je tam špatný světlo, nejde dát moc rychlej čas, Ale je totálně vystižná a pro mě pro dnešek srdcová…..


Tady je důkaz.. že ho ještě nezastrčila.. Přesně před 27měsíci v tuhle hodinu poprvé koukla na svět a první co udělala, tak na mě vyplázla jazyk…. a ty rarášky v jazyku má stále…




Ze cvičení k našim, dnes je popeleční středa , tedy půst, no brambory s tvarohem úžasný, miluju je a Maruška se svým apetitem a tím že ráno nechala snídaní , to byl v talířku vítr …..


Jedna pobědová spací, tak krásně držela slona za nos :o)))) Po obědě spala snad jen půl hodiny, ani jsem neslyšela, že přišel Martinek a to jsem se na něj těšila. Ona se Maruška tiše vyplíží k babičce a já ji neslyším a vytuhnu neb vím, že je o ní postaráno tak spím po obědě jak dřevo. A za tu chvíli se vyspím víc jak za celou noc, když jsem ve střehu. Po odpolední kávě jsem nechal u babiček a jela jsem autem pro stůl k mé kamarádce a spolužačce ze školy. Měli ho totiž v kůlně na spálení, kulatej kus uřízlej. Dřív ho měla její sestra v malé kuchyni a mě se zrovna hodilo, ze uřízlej je, protože ho můžu přirazit k oknu nad kamna. A krásně se k němu vejdou 2 židle. Hranatý by tam zavázal a tenhle je použitelném i v našich malých prostorech. Odvezla jsem ho do kutlochu ( vysvětlení pro ty, co se ptají proč stále kutloch….v hnízdečku a domově je prostě teplo .. a tahle ledárna…). Tam jsem ho zrovna vydrbala a na zpáteční cestu naložila konečně tátovi štafle. S Maruškou vzít nešly, to by je měla chuděra přes hlavu. A tak tam zas máme víc zabydleno. Pak jsme ještě chvilku pořádili u babiček , Maruška byla dnes jak pytel blech. Když jsem přijely, byla nahatá, neb se polila , chodila po bytě a vykládala „nahatá sem“ „planda sem“ No řádili jsem do večerníčka. cesta od auta zas trvala…. Maruška stavěla „panáka“ hrabala ve sněhu, plácla ho na sebe a říkala „jetě klobouk udělám“ Jetě čepici udělám“ Jetě nožiky“ „maminko néééé pacuju“ Treperenda.


Tohle se nedalo nevyfotit, ty dětský nápady.... na co můžou být dobré rukavičky....

Po příchodu domů jsem s Maruškou dělala ještě falešné Tiramisu, zrovna bylo v akci pomazánkové máslo za 9kč a šlehačka za 11kč , tak to vyšlo o třetinu levněji, protože právě tyhle hlavní ingredience jsou nejdražší a zítra má přijít na kávičku paní Pristandová. Maruška strašně pomáhala. Tady je vidět jak má dloooouhej ten svůj plajzák. Než jsem vyklopila pomazánkové máslo do mísy, tak lízala šlehačku, která byla do půlky střední šlehací mísy a ta opice tam normálně došáhla tím dlouhým jazykem. A pořád u toho mlela „dobota mmmmm“ pak jsem namáčela piškoty do kafe s rumem a ani jsem je nestíhala vybírat jak aktivně mi je Maruška házela do mísy :o)))) No kuchařinka každým coulem. No mytí nádobí bylo na půl hodiny těch pár kousků, neb utřené kousky mi Maruška znovu máčela v kbelíku na oplachování. Mám ho tam vedle sebe na zemi, protože než nateče od karmy teplá voda skrz ty ledový zdi tak mám plnej dřez ledový vody. Tak radši oplachuju v teplé a vedle. Tam dosáhle Maruška a takže máme umyto několikrát.



Pak jsem šla chystat koupání a spaní a Maruška si vzala šlehač, šoupala s ním po stoličce a říkala u toho důležitě „žehlím“ no.. to se nedalo zaznamenat .. dnes je přemaruškováno, ale znáte mě….fotky s příběhy…snad vás nenudím, za pár let pro mě budou mít tyhle příběhy velikou hodnotu.



Pasu, pasu

Sedmikrásková

Božínku to je tak dávno tyhle fotky.....z růžovýho miminka divoká dračice...

Můj bobek

Zajíčkovo snění

úterý 24. února 2009

24.2.2009 Koblížky

Tak jak sem včera popisovala jak to Marušce krásně jde, tak snes se jí to úžasně nepovedlo, natáhla si bodýčko na nohy :o))) Rukávy na nohy a nechala se vyfotit jen za úplatek slíbila jsem jí za to gumovýho medvídka , bohužel jsem zapoměla od večera dát do normálu blesk, měla jsem ho od focení struktury na nejnižší intenzitu a tak jsou fotky moc tmavý, přišla jsem na to až odpoledne. V noci zase chtěla spát u mě, ač se nevyspím tak neodmítnu, jen zírám, jak je klidná, vždycky se mlela, že padala z postele ale já jí říkal, že ji tam neberu proto, že tam je málo místa, a ona si sedne na gauč, řekne „udělám místo, maminka vejde“ Maminko poď“ „hajneš?“ a v noci fakt zatím nespadla, jak se vždycky mlela celou noc tak teď leží přilepená jak klíště. Jen ta moje kyčel mě nedá spát. Dnes jedla krásně oběd jak slíbila, ale po obědě si vymejšlela, to dělá když je unavená, nechtěla spát v kolíbce, chtěla do pelíšku , tak ji vždycky přenesu když usne. V pelíšku kecala a nespala, a že do kolíbky nechce. I tak jsem učinila pokus, řev, tak zpět do pelíšku , tam zas řev že chce do kolíbky. Tam chtěla přikrýt hlavu a přikrýt nožiky… no usnula ve 2h a jak naschvál , když máme někam jít tak spala skoro do 5 h :o)))))) No tak jsme pak naskočili na kočárek, Maruška chtěla jít „pěky“ ale nechala se umluvit, že u babičky bude „dobrota a že musí vydržet na kočárku, že jinak tam nestihnem dojet. Opakovala že „babika má kobížky“ a to jí udrželo na kočárku :o))))) To toho vyzpěvovala jako včera při koupání „ a kobížek hop, hop, hop“ zpívá si tu básničku z pohádky O Koblížkovi“


Maruška chtěla „sama“ tak si naťupkala pár koblížků. Byla u toho úplně šťastná že může „sama“



No a samo náplň co je u těhlech rychlovek navrchu je nejlepší, Tak si Maruška domazávala, ale jak šikovně….Nabírala nožem, na koblihu se trefila a namázla… jen okolo té pusinky toho bylo nějak víc :o)))) Večer svítila Bára a já potřebovala s něcím pomoct tak jsem četla pohádku a u toho sem tam napsala na Skype. Jen co jsem přestala číst na chvilku, tak Maruška mě hned z postýlky plácala po rameni a povídala mi „maminko číst“




pondělí 23. února 2009

23.2.2009 Struktura

Mám v hlavě tolik věcí ale na tu jednu co mě včera dorazila jsem zapoměla , asi ji přebil šok s lízátkem… Když jsme byli s Petrem a někdo mu volal, tam mu do telefonu říkal, že má „jednání“. Setkání s dcerou po skoro 3 měsících je pro něj jednání.. já vím že machroval, dobrou definici napsala Alena „ no tak chtel vypadat dulezite no, to primitivove delaj ze se cejtej s telefonem jako raketovi vedci za pouziti zlova "jednani" „ Chtěla jsem odejít,a le Maruška nechtěla, bavil jí traktor. On mi na to řekl, že jsem prý nasírací. Sory a’t so myslí kdo co chce. ale když někdo řekne schůzce s dcerou „jednaní“ tak je u mě ………. (hele já to tu ani nemůžu veřejně napsat) největší……Dopoledne jsme se nahřívali a hráli si, já rovnala kosti, Maruška v noci volala „k mamince chci „ no kdo by na tak rádný slovo neslyšel, nechci aby si odvykla spát sama v postýlce, ale dnes byla zmrzlá, tak jsem jí vzala. Tímto jsem se samozřejmě nevyspala, neb mě budila bolavá kyčel , nemohla jsem se kvůli Marušce otočit na druhou stranu. Gauč je ouzkej, ale hlavně že byla beruška v teple. Pak jsme spolu uvařili oběd. Maruška chtěla loupat zase cibuli. Fofrový a levný játra mám zase vydají na 2 dny. Maruška ale dnes zlobila, pomoct s jídlem nechtěla , umí krásně jíst sama, ale místo jídla celou porci rozňahňala přes dva talíře po stolku a po zemi. Přitom tvrdila, že jíst chce a že je to „dobota“ něco málo snědla, ale zbytek dopad takhle… Pomoc s jídlem nechtěla, uklidiot ho taky nechtěla, tak jsem domyla nádobí, uklidila bordel a slečna měla do večera utrum. Dostala až večeři, tohle se prostě s jídlem nedělá. A ona umí krásně jíst a sama, a proto tyhle naschvály trpět nebudu. Vytrávení ji neuškodí. Když usnula, tak jsem jí přenesla na gauč, probudila a slastně se zavrtala do mé deky a spala dál. Vzbudila se v půl třetí ale tak s vystrčeným pupíkem že byl řev a řev, usnula znova po 3 hrnku jahodového mlíka. Pak se vzbudila až po 4 hodinách,to trhla rekord, ale už byla veselá. Tak jsme vyrazili ven se zpožděním. Po cestě jsem cvakla nějakou struktůru,dneska končí rychlosoutěž. Chvíli jsme se ohřáli u našich. Já tam vyměnila boty za nové, neb s dnešním táním po průchodu parkovištěm u kostky jsem v nich měla na jedno šlápnutí potopu. Tak jsem udělala první krok, kéž by byl aspoň symbolický.


Jedna po koupání, Maruška se chce strojit sama, umí to už super, nezvládne jen punčocháče a plínku. Je kouzelný když se oblíká a vykládá u toho: „obíknu ponoky“ „plínku obíknu, maminko posím pomoct, nejde“ „obíknu košili“ „obíknu kalhoty“ „obíknu mikinku, mmmm tepounká je, zažeju“ Běda jak ji chci pomoct, to se začne kroutit „sama“ ale vážně jí to jde, stáčí ji nasměrovat co je dopředu a co dozadu. Pak už to zmákne sama.


Po usnutí ještě pokus o struktůru. Dali jsme internetové kafe s mým nejlepším kamarádem. Není nad živé ale video přes Skype je lepší než nic.

Sen o Malém Princi

Příběh Malého Prince

neděle 22. února 2009

22.2.2009 Táta?

Dnes je neděle, a zase sněží. Maruška si zalezla po snídaní ke mně „do teplíka“ a tak jsme koukali na pohádky, je neděle. Pak jsme si spolu hráli.Před polednem jsme vyrazili k našim. Maruška mi pomáhala ometat auto, ona miluje se vším pomáhat.


Ta první se mi líbí co do momentky, kdy nad kapotou bylo vidět jen ušatou čepici a ručičku se smetáčkem. Tady k té druhé, abych nezapomněla.. Maruška znaku Škoda říká stále „ptáček“ tak tady metala a povídala „ometu ptáčka „ :o)))) vím že fotka úplně letí, no momentka s lopatkou v druhé ruce.


Dnes jsme měli sraz s Petrem.. nemám slov….. Ptal se mě, zda Maruška může lízátko, říkám že může… no a na to mi řekl, že ať jí ho tedy koupím, že má peníze na ubytovně…..hlavně že měl na pivo…… Měl nové hodinky, nové boty, nový mobil, tvrdil že má u někoho na dvoře auto, Bavoráka 315, přitom řidičák nemá, prý si ho bude dělat…. nemám slov… hlavně že je vybavenej, my nemáme za to topit , dluží mám už 15000 a Marušce po tom, co jí vidí po 2,5 měsících nekoupí ani lízátko……


Mamča dnes jela s námi, tak jsem si vzala konečně zidli k PC abychom se tu s Maruškou netahali u tu jednu. Jak ji Maruška viděla na sněhu. , tak na ní chtěla hned vyfotit. Opět mi pomáhala ometat auto, stále padá….


Mamča jela se mnou aby vzala zapomenuté prádlo na praní, nabídli mi to sami, neb tady v tý zimě by to schnulo tak 3 dny a ještě by mě plesnivěla koupelna, nemá žádné větrání. Takže při největších zimách budu vozit prádlo tam. Maruška má spotřebu špindíra jedna. Mamča nešla ani kvůli tomu prádlu. Strašně jí celý den bolí hlava, tak doufala, že ji zpáteční cesta na vzdoušku pomůže. Tady ta fotka je při večeři , Maruška si půjčila babiččinu čepici, a hodila takový výraz, že si ani není podobná. Autem jsem konečně pbrala věci a tak Maruška radistně šla spát s Jájou a Kájou a prasátkem Kvíkem.



sobota 21. února 2009

21.2.2009 Chleba

Ráno byla taková zima, že jsme přesnídali pár gumových medvídků, než se mám chtělo vylézt z pelechu. Dali jsme nějaké pohádky a pak teprve „kakajíčko“ Dnes Maruška snědla jen polívku v druhém ač ho chtěla se rozhodla ňimrat. Tak pak byla zaúkolovaná, že si b¨sebere, co poházela po zemi, ty těstoviny, protože s jídlem dnes zlobila a posbírá si hračky. A já že umyju nádobí. Byla hodná holčička , já domývala nádobí Maruška zavolala „maminko, uklizeno „ a tleskala ručkama. No zlatý ďouče. Fotka je z poledního spaní. Sice jich mám na dnešek dost,ale tak nějak jsem si vzpomněla, jak dřív spinkala častěji a těch něžných spacích fotek, teď už je to vzácné.. takže naše polední chvilka klidu v teplíčku.


Jakmile se Maruška probudila, tak chtěla jogurt, říká krásně, že „chci svačinku“ po měm jsme se ustrojili a jeli do Ohavče za babičkama a kocourkem. Mamča udělala Marušce velikou radost, postavila jí sněhuláka, ně že by nebylo príma stavět spolu, ale Maruška usnula v 1h, probudila se ve 3 a než se nasvačila a přesunuli jsme se, tak byli 4hodiny. To by jsme nestihli takovýho macka. Marušky byla nadšená ač zbyly jen dodělávky a zdobení. A focení, stačilo volání :“ má nosánek mrkvičku“ „knoflíky má“ „moje čepice „ jsem ji sněhulákovi půlčili , kbelík byl moc velkej.

Teď letí ty portréty, tak jeden..

Akorát přivezl babičku máš přibuzný Martin D. vzali si ji na chalupu do hor, kde mají chlebovou pec a dnes opět s dětmi pekli chleba. Bylo tam 40 lidí a babičku si vzali jako vrchního poradce. Neb doma dřív měli pekárnu, když ještě bydlela doma u rodičů a pečení chleba byla jejich obživa. Miluju její vyprávění o tom, jak se pekl chleba…..


Víte jak slastně chutná čersvej chleba , který voní opravdickou chlebovou pecí a né tou elektrickou… ten byl, škoda ho čímkoliv mazat. Vlažnej chleba to je slast….. Fotografický plány byla úplně jiný, chtěla jsem fotku , jak babiččiny vrásčité ruce drží bochník a nebo krajích chleba, ale babička by pro tohle pózování neměla pochopení, tak aspoň takhle….




Maruška si užila kocoura a babiček, a nastalo velké loučení i se sněhulákem. To ho hladila a říkala mu „sněhuláku ahoooj“ Držela ho u toho za ručičku. Vím že skou fotky za světla, ale tady se mi zase líbilo to kontrastní pozadí z té tmy a ta vykřeněná se mnou, pro dokumentaci, jsem do toho sněhu pěkně zahučela, snažíc se přidřepnout do té vrstvy , jsem skončila s nohama nahoře. Maruška hned hlásila „maminko upadla „ Večer při koupání jsem řešila vychovný problém, fakt hovadina,ale musela jsem se u toho vážně smát. Maruška si strkala do pipky pěnového ptáčka, tak ji vysvětluju, že se tam nic nestrká a ptáčkové už vůbec ne. No nechci jí lhát, nesnáším, to, ale jak jí tohle vysvětlit……