pondělí 31. srpna 2009

31.8.2009 konec prázdnin

Dnes dopoledne jsme zas honili nějaké domácí práce a šířili fotky ve velkém se Skotských her do světa. Tak nějak nám to dalo až skoro do oběda, tak jsme jedli dřív , abychom se dostali ven dřív. To se nám dnes docela povedlo, Neb Maruška usnula docela brzo a nespala tak dlouho. Práce je úděl a když jsou komplikace je to vůbec k prdu snad zítra bude líp . Vydali jsme se k našim , tam si dali kafčo a skoukli fotky z víkendu. Maruška už odborně chtěla pouštět televizi napojovat foťák a bojovala o ovladač se slovy „já to udělám, ukážu obázky“ když jsme vypili kafčo, vydali jsme se k rybníku na kapry. K našemu překvapení se tam po moc dlouhé době zase vyskytly lysky a kačeny. Cestou tam jsme potkali mamčinýho spolupracovníka Jardu S. to vám byla dvojka v kuchyni, dokud mamče dovolili ruce vařit. Strávníci se měli jako v ráji.


Tahle sice není ostrá tak jak by měla , ale vystihuje moment místních natěšených kaprů, když bojují o sousta chleba a úplně chudáky lysky nadzvedávají z hladiny. No takovej kapří surf není taky k zahození.


sice na této fotce nic moc ale je tak trochu vystižná . Kačer s odřenou hlavou, už žádný perleťový lesk jako na jaře. Dnes končí léto, teda né kalendářově,ale to prázdninový. Dnešní den mi tak trochu připomíná hodně slz. Většinou mi byli líto, že jsme vůbec nikde nebyli, teda krom každoročního super víkendu v mém rodišti. Budu se snažit aby to tak Maruška neměla , aby každý léto bylo jako letošní, spousta výletů, zážitků, pohody.. i když nebude mít to co já a to je moc moc.. jenže už to změnit nejde, to vyrůstání mezi zvířátkama , vstávaní na vsi za ranního kdákání slepic a vyrválu kohouta . Králíci, nárazově prasátko, ovce, koza, tohle se nedá ničím vynahradit.



Mluvil tam s náma nějakej ožralec. Divím se , že se Maruška nebála, poprvé, má z opilých lidí opravdu strach. Asi to v malém těličku a dušičce zůstalo zakódované. Dnes jí to poprvé nic neudělalo.



Když jsme šli domů objevil se taťka,. tak s námi pobyl chvíli na hřišti. cesta domů byla dlouhá, no královna koloběžka…..

neděle 30. srpna 2009

30.8.2009 Potěšit a být potěšen....

Dopoledne jsme pořádali kino u Jindry :o))) Maruška zpětně komentovala naše výlety na videonahrávkách :o)))) Udělali jsme si k obědu mňamku a já pak naložila Marušku jež se vyspala v autě a obě babičky a jeli jsme na výlet do Nové Paky. byla to akce Zet, neb dopoledne jsme ještě neměli tušení . Že někam pojedem, ale tak nějak to vzniklo, z potřeby se potěšit a potěšit a tak si kamarádky v práci a posléze na věky naplánovali odpolední posezeníčko. Maruška tam obdivovala jejich rybičky , Mamča zase kytičky, neb to jsou megapěstitelé, rybiček, kytiček a to hlavně jiřin (50 druhů) a orchidejí.






Tak se potěšilo oko i duše, Maruška tam dělala kraviny a bavila opět všechny, babičce, za bavila hole a nechtěla je vrátit s průpovídkou, že je teď nepočebuje, že pije čaj :o))))))))) Paní domácí říkal hned jako mamča Miládko, no prostě pohoda.



Cestou nazpátek jsme přibrzdili na přání babičky u Duczynských našich příbuzných v Nové Pace. Ne že bychom se tam nechtěli podívat na ně, ale tam jsme byli naprosto neohlášeni, u Miládky se to vyjednávalo, ač náhlým dotazem v zápalu nápadu. No což babička chtěla alespoň pozdravit , tak jsme přibrzdili. Tady se projevila naše rodina, to ,co na ní tak miluju, že prostě drží pohromadě, a ač se vidíme někteří málo, neb nás je hodně . Tak se vidíme vždy s nadšením a láskou. No Začátkem 20 století přišel jeden Petr Duczyski do Čech a jeho rod už se nachází od Plzně a po Ostravu. Maruška si tam zamilovala chlupatinu na křesle. Pak u fotek vykládala, že jí to lechtalo. No prostě ač nečekáni byli jsme s radostí velikou pozvání na kávu jež jsme si moc užili a zavzpomínali nad starými fotkami…. A tak to má být….


29.8.2009 skotské hry Sychrov

Dnes jsme hned ráno vyrazili do mého druhého domova na Sychrov. Občas se divím že otamtud nemáme už inventární čísla. Dnes se tam konaly Skotské hry , první 4 roky jsme na nich vybírali vstupné, letos byly už deváté, Na těch prvních jsem teda nebyla já, jen naše banda , mamča ten den stavila zrovna 50tiny. A ty třetí byly krásný, to byly ty s poníkem Čertem, ty mám zažitý hluboko v srdci , a ty čtvrtý byly brutální, byly krásný ale přítomnost Petra a jím požitého alkoholu je změnila v peklo. Proto jsme tak šťastná každičkém den , že to je jak to je.



Dnes jsem si je mohla vychutnat se vším všudy , hlavně s nadšenou Maruškou která se okamžitě vlnila v rytmu dud a festivalové muziky. Okamžitě pochytila styl skotských tanců a poskakovala s ručkama spojenýma vzadu na zadečku.



Prohlédli jsme si staré britské veterány , byla mezi mimi Škoda 1000 .ale s řízením nalevo . A pak to vzali procházkou ke stánkům v parku , nafotila jsme tuhle serii fotek a pak prožila strašnej strach. Ač jsem Marušce dala oranžový tílko, aby rychlo kontrola kde je probíhala rychle , tak najednou byla fuč. My byli už za půlkou tý dlouhý cesty k druhýmu vchodu a to je řádnej flák cesty. Maruška během mžiku nebyla . Každý jsme se vydali na jednu stranu ji hledat. Byla na straně Jindry. Dáma si tancovala u hlavního podia . Park má několik hektarů, svoje jméno sice zná ale na příkaz ho vždycky neřekne, přijmení komolí na Mindová. Při dnešní frekvenci únosů dětí ufffff. Je dobře že je samostatná ,ale tohle bylo až moc.. mě málem klepla josefova nemoc.




Konečně po letech jsme si zas vychutnala sokolnický ukázky. Kde jsou ty časy, kdy nás na jarmarky jezdilo třeba 12 a měli jsme se čas prostřídat a užit si to , prohlídnou stánky, posedět u ptáků. Dnes jezdíme už většinou ve třech , takže 2 vybírají a jeden shání drobné a lístky a střídá, takže prostě tolik času na na to si vychutnat tuhle nádheru není. Jo chtělo by to lepči objektiv, rychlejší ruce a prst, ale pár ptáčků v akci jsem ulovila . No a občas je ostrej ,a le dávám je sem, jsou to prostě srdcovky . Ta s Fandou na zemi vím že letí obzor, ale ono to tak nějak nebylo ono, když jsem ji srovnala. Maruška při koukaní na fotky druhý den si hlavně vybavila že tam „dostala sušenku“ a pak že si pohladila sovu. Láska se dědí s matky na dceru, Fanda je už 10 let taky moje srdeční záležitost :o))))






a stihli jsme zmrzlinu a nástup Rebel Pipers na nádvoří. Když tolik dud pískalo tu moji milovanou, zam mě vstaly veškerý chlupy na těle a na rukou bych mohla strouhat brambory, jakou jsme měla husinu. A obešli jsme dětské hry a samozřejmě sledovali ty borce při těch skotských hrách . Dali si prima limonádu, oběd na parkovišti… já pořád říkám v kiosku, protože tam pořád pamatuju tu malou boudičku , kam jsme chodili na kafe, i když teď je to poněkud větší už :o))))) Když jsme šli na oběd tak Maruška brečela, že nechce domů, že chce ještě tancovat :o)))) protože kiosek se jakoby za parkovištěm, tak si myslela že už jedeme domů. Jasně že jsme se vrátili Maruška si pohrála s dětmi. jednoho kluka skoro stejně starého nutila, ať s ní jde tancovat, za ruku ho táhla k dudákům a on se nechtěl dát :o)))) Utíkal před ní do kočárku a Maruška na to, že tam pojede (jako k tomu tancovaní) a on že nééé, tak Maruščina reakce, že ho tam na tom kočárku dovezou :o)))))) No pak skoro brečela, že s ní nechce tancovat.







Blanka se přesvědčila , že dělat ksichtíky se nevyplácí :o)))) no řekněte není lepší mít na blogu prima portrét, než ksichtíkovej :o))))) patří ti to :o)))) a díky :o)




Tohodne fajn psa s jejo paničkou jsme tam potkali, Maruška byla tak šťasná, že se může tulit... tak vzniky moje dobozní srdcovky....

Maruška si pořád někde hrála dětmi tem mladším pomáhala, Zrovna tuhle mladší holčičku trénovala v chození a zašli spolu dost daleko :o)))) Dopisuju zpětně, protože jsme po týhle sobotě fakt trhla rekord a šla spát ve 22h, ale dnes mě s týhle fotky jímá něco co mi vlhčí oči. Když si vybavím jak Maruška se starala o ty menší děti, hladím naději že jí to bude jednou umožněno . Dnes jsem dočítala moji původně základní diskuzi listopad 2006 , měsíc a rok narození Marušky a všechny holky krom dvou a mě už mají dítka druhá na cestě nebo na světě. A v kombinaci s tím, jak jsem dnes doupravovala tuhle fotku na blog mě bylo tak nějak zvláštně. Prostě hladím naději a doufám že Maruška se třeba jednou dočká a bude ta super starší ségra, když ji ta péče o menší děti tak jde. :o))))) Je prostě fajn mít sourozence, já je neměla, našla jsme si je až tady na Sychrově, i když ne genetický, ale stejně dobrý. Být jedináčkem je nic moc,je fajn, když se lidi maj navzájem :o)

byl to náročnej den . Maruška v poledne nespala a tak tu dlouhou cestu z parku k podiu jsem jí nesla. Přimo pod podiem v tom největším hluku co byl v daném prostoru usnula. V 6 večer. Položili jsme ji do Jindrovy bundy na trávu, že se prospí a bude zas fungovat. prd :o)))) Probudila se jen cestou do auta, když jsme ji tam nesli. Prospala cestu v autě, v Jičíně jsem ji vzbudila, zda půjdeme k babičce, myslela jsmem že se vyspala a že bude řádit do noci , tak abych jí trochu zas unavila . Prd, jen zamumlala , že k babičce nechce a spala dál. Probudila se jen při přenášení domů , ale jít nechtěla, to jsme jí nesla. cestu od auta probrečela, kde je strejda a že chce u něj spinkat. To mě dojalo, utahaný dítko, ospalý si ve chvíli kdy je na půl vzhůru, vzpomene na to, co má v srdíčku….


Další fotky TADY

pátek 28. srpna 2009

28.8.2009 ... fazolky...

Dopolko jsem se dozvěděla prima zprávu takže zítra jedem na můj milovanej Sychrov. Dopoledne jsme vařili, teda co já jsem vymyslela to nemá obdoby , ale bylo to ták dobrý :o))) Maruška mě akorát rozesmutnila, celý den tvrdila , že mě nemá ráda. Docela její myšlení chápu. Musím uvařit, udělat spoustu jiných věcí , když opravdu zlobí, na ten zadek jí dám většinou jen já. Když máme hotovo jdeme ven a tam už je čas, a tam si s ní hrajou lidičky co potkáme a doma si hraje víc sama , než já to udělám.. ta její dětská dušička to chápe podle toho jak to je a mě z toho bylo smutno. I uspávání byla divočina, všechno házela z postýlky a pak ječela, že to chce. Usnula před půl 3 ale musela jsme ji nechat vyspat už ted byla zralá. Tak než se vyspala , tak jsme si dali s Jindrou kafčo a pak ho vzali aspoň na půl cesty domů. Pracovní týden byl neskutečně náročný a tak šel načerpat síly. My pro brambory do Lídla, mamča je nutně potřebovala na sobotní oběd a taťka je nějak nestihnul koupit.. U krámu jsme potkali Romanu s rodinou tak jsme se zdrželi na pár slov.





Dali jsme si kafčo a Maruška pomáhala babičce nadšeně s vyloupáváním fazolek.


Strejda Pepík sekal zahradu a Maruška se pak smála jeho holínkám sušícím se na plotě :o)))







Hééj rup....

Kolik legrace se dá užít u obyčejného pálení suchýho lupení :o)))))





Západ zas hořel jak v Montgomery , tím směrem žádná volná krajina, tak aspoň takhle…..

Maruška má zas bezbariérové období, než usnula, vyházela všechno z postýlky a pak unula bez ničehož jen na madraci :o))))