čtvrtek 30. dubna 2009

30.4.2009 Nostalgie čarodek

Dopoledne jsem vyrazila za mudry, tenhle beztarostnej Maruščin usměv je opak toho , co jsem byla já, když jsem vylezla z ordinace. Pan primář po mě chtěl ať přestanu kojit aby mi mohl nasadit léčbu, tak jsem přestala, léčbu mi žádnou nenasadil a asi se mi to zázrakem za půl roku kdy mám přijít na kontrolu vyléčí samo….Tak jsem odnosila a odkojila Marušku a chtěla se dát do kupy.. ale asi se to s tímhle přístupem nepodaří.


Pak jsme šli něco málo obstarat do města , potkali jsme Martínka s maminkou, co spolu chodíme na plavání. Mám i fotku kde jsou vedle sebe,ale tahle mi přišla momentkovější.


Cesta přes město a zpátky mát trvala skoro 2 hodiny. Maruška si prostě dnes postavila hlavu a ťapala po svým. Ani lákadlo že už dojela babička nefungovalo. A to jsme jí koupili malou kytičku na uvítanou. Nakonec to dopadlo tak, že já táhla věci z auta, v podpáždí pekáč s buchtou, protože jsme ji ráno nestihla oddělit do dózy, hledaje 20 minut Maruškou zastrčený uzavíratelný hrnek na pití. Tak jsme prostě čapla celej plech. A už jsem byla u vchodu a Maruška na kopci za stromem a nechtěla dolů. Teprve když mamča vylezla ven tak se odlepila a utíkala dolů. Dnes prostě slečna samostatná. S Maruščiným couráním jsme přišli akorát na oběd. Byla roláda, co jsem tam byla v pondělí umotat, když mamča měla přijet v úterý, tak se upekla a dnes byla mňam.


Po obědě jsme dali kafčo a chvíli povídali a pak jsme šla odvézt auto do vesnice u Jičína (zas mám okno, je to kousek :oDDD ) prostě mi volal, že má koupené čepy , které potřebuju akutně vyměnit a byli jsme domluvení na jaro, tak jsem tam Ferdu hned odvezla, neb teď se nikam nejede a aby se mi to zas někde vysypalo, jako náhle ten kulovej za tý vééliký vánice 30km od baráku to už ne… :o)))) cestou domů jsem si zafotila. Maruška byla s dědou ve městě a pak s babičkou, s ní bych šla tuhle trasu do Svatojánský noci :o)))) Na fotce jedna rostlá čarodějnice, dnes tak padnoucí.




Dobrých 15 minut jsme čekala něž jsem mohla přejí státovku zpátky j Jičínu, holt zařínat víkend a plály první ohně….No a to čekání na přejití mě pak stálo mokrou kůži, začalo lejt. Sak na těch fotkách je vidět to předdeštový nebe.


Jelikož pršelo a já byla bez auta a bez kočárku, neb jsem s tím vůbec nepočítala . tak jsme zůstali u našich. protože pršet nepřestávalo a bylo čím dál víc hodin. Pak se počasi vybralo a bylo nádherně….prostě teplá letní noc provoněná odešlým deštěm, kouřem a prosvícená jasem hvězdiček

Maruška už skoro spala a mě se přiměl nostalgická rok 1996 a Josefovská na Blatech a škola tance v rohu a čarodějky toho roku na Prachově U Labužníka, kde se objevil zas, se svou neposednou patkou, jiskřičkami v očích a věčnou touhou tancovat ač tam nic nehrálo… Věděla jsem co mu chci říct a nikdy jsme mu to neřekla, nedokázala jsem to, že mě s ním bylo fajn a že ho chci ještě někdy vidět. Vím že šel tenkrát za náma a asi to cejtil stejně, podle toho co pak kluci říkali, tehdy jsem si řekla, že nesmím mlčet a říkat co chci , aby mě už nikdy nemrzelo, že jsme se nedokázala vymáčknout s tím co mi říká srdíčko, nešlo to trvalo to ještě moc let. Stalo se to ještě jednou s Barbarem, taky slova na jazyku a nic a to jsme si rozuměli ve všem a byl sám. Zůstal jen v paměti jeden krásnej ploužák na country bále bez tečky.. jak my byly stejný :o) Zůstala mi z měj jen ta Barbarka, to už je let.. pak leta samoty a zlosti na svůj svázanej jazyk. Po létech samoty šance tomu, jež si toho nakonec vůbec nevažil a podaná ruka v nouzi se stala peklem …peklem na dno a z dna odraz, kvůli sobě, kvůli Marušce. A teď už to dokážu, teda snad, aspoň se o to snažím, nechci už nikdy litovat ničeho, co jsem neudělala a neřekla, ač jsem chtěla. Protože teď chci vyhrát bojuju už i za Marušku a snad pomalu vyhrávám sama nad sebou. protože se mi konečně daří říkat nahlas, to co mi našeptává hlava a srdce….o čarodějkách si vždycky vzpomenu.. ač ke to už 13let.

Tak na mě nějak padly tyhle dávný vzpomínky na Julku a naštvání z dopolední návštěvy u mudra mě ještě nepřešlo, prostě jsem vyrazila asi ve 22h večer na koupaliště kde hráli Kanci. Country mě vždycky spravilo náladu a Kanci to je mých …náct a opět těžká nostalgie. Potkala jsme tam hromadu známých přisedla k Heleně Ruszové a spolku, vzpomínali, dali taneček, když bylo něco na co se dá třepčit samostatně nemaje protějšku. Nějak ty doby poctivejch plesů chyběj. To byly časy, člověk by protancoval boty , kdyby to šlo.. a prd diskotéky, polky pěkně od podlahy a skotačivý country a podobné pro náš střední věk :o)))) Šla jsme s Helenou a její družinou na nové město a otamtud v noci přivezla kočárek , aby byl přesun Marušky s výbavou jednodušší.





RAK pro Janinku D.

Dnes je novinka od PST Dedigns kit Formely , tahle fotka mi už leží v počítači hodně dlouho, hned jsem věděla, že tam sedne :o))) Aneb dvojčátka od Janinky D. a cesta za vzděláním

KREDIT

středa 29. dubna 2009

29.4.2009 Izolace

Z dneška se nedá vypíchnout nic, nouzový rychlocvak večer před koupáním. Celý den jsme byli doma, Maruška rýmu jak opratě a střídavě oblačno, když nechytím záchvat kašle, je to OK. V poledne jsem uspala Marušku, vzbudila se poměrně brzy a pak si zalezla ke mně na gauč nerozloženéj, myslela jsem že jen na chvíli, ale ona se probudila ve 4 h, nechtěla jsem ji vzbudit, protože kdybych se hnula tak spadne. Byla nalepená jak klíště a já jak přejetá parním válcem, páč jsme zrovna ležela blbě, ale hlavně že se vyspinkala, byla unavená. Odpoledne jsem dovařila polívku, kuřecí s domácíma nudlemi, já ji na dva dny jen uvařit neumím, ale my ji milujem, tak nám to neva. A upekla jsem buchtičku aby měla mamča zítra co ke kávičce až se vráti. Drobenkovou s čokoládovým pudinkem a višněma. Čas letí, aby bylo v mrazáku místo na další sezonu. Už aby nás ty chrchláky opustily, Maruška pořád vzpomíná na Ťapulínu a já ani nemluvim ….



úterý 28. dubna 2009

28.4.2009 Já vím proč a zač ....DĚKUJU

Dnes je vidět že přišla bída na kozáky, dopoledne jsme sebrala všechny síly a dotlačila jsem kočárek k mé obvoďačce, protože v noci se mi vrátil můj brutální průduškovej kašel. Maruška už naštěstí měla jen tu rýmu. Tak jsem s vypětím sil absolvovala návstěvu mudr. Kde Maruška dostala od paní doktorky kvalitní čokoládu ze 75%kakaa.Pak jsme stihli 2 lékárny, do jedný pro Marušku doplnit zásoby léčiv jež došky, pro připad, kdyby a do druhé pro moje ATB. Doplnit pečivo a mrkev na polívku a pro hygienu do drogérie. Doma jsme poobědvali a já uspala draka. Čilouš byl vzhůru brzo, hladila mě po hlavě se slovy „bolí tě hlavička“ a pak si z ze mě a z mí pěřiny pod kterou jsem se snažila doklepat naval zimnice dělala klouzačku. Když to přešlo, proběhla exhumace a domluvili jsme si s Lenkou sraz na náměstí , zvala nás na královské rakvičky. Jsou plněné vaječným likérem a polívané čokoládou. Maruška už doma stejně litala obutá a snažila se odemknout dveře se slovy „chci ven“ pak šla Lenka na chvíli k nám, šla zaplatit internet do prodejny. jelikož bylo ještě brzo Maruška byla jak torpédo, tak jsme šli procházkou k sídlišti. Skočili jsme na ¾ hodiny (do Večerníčka) k dědoi a pak razili domů. Maruška byla nějak při síle a tak mi utekla a lítala po trávě a lesejkem na sídlišti. než se mi povedlo ji odchytit , byla jsem uštvaná. Na zpáteční cestě jsem u Kauflandu narazili na Petra, jak jinak než pod vlivem…

Vzal Marušku k pultu s pečivem, Marušce se tam líbilo nějaké marcipánové zvířátko asi za 15korun. Povídlala „koupíš, dobý bude, domů vemu“ Na to řekl paní za pultem, jež chvili před tím povídala, že jsou sousedi..“Sousedko, zaplať ji ho“ sousedka nezaplatila nic tak se Petr již nerevanžoval. Když jsem ho prosila, že nemám čas, že je hromada hodin a mě je blbě, že chci jít domů, tak mě seřval, že neležím. Copak se s akční Maruškou dá ležet? Když jsem mu řekla toto a ještě jednou v klidu, že chci jít domů,a bych uložila Marušku a mohla jít spát tak začal řvát znova, že jsem vzteklá. Chtěl jít mermocí s námi. Když jsme se dostali do míst kde zalízáme mezi bloky a chodíme zadem domů tak mě seřval, že tudy jdu schválně. Já tudy chodím skoro pokaždé když jdu trasu okolo Kaufu ,ale on mě seřval. Znovu jsem poprosila, ať se rozloučí , že jdeme domů. V tu chvíli už se mnou mlátila zimnice a dusivý kašel a několikrát jsem se dávila tak, že jsem skoro zvracela. bylo to asi nastupňované vzpomínkami na tohle všechno vztekání, osočovaní za věci jež jsem neuděla, agresi pod vlivem alkoholu a kolikrát i bez něj…Já tam stála, držela jsem se kočárku abych se nesesunula a on mě Marušku nepustil, abych mohla jít domů. Naposled jí cíleně viděl 22.2. což je víc jak 2 měsíce, do tý doby se o ní vůbec nezajímal. A teď když jsme potřebovala akutně domů tak projevil své klasicky sobecké chování „já se te’d bavím s Maruškou“ a bylo jedno, že já tam sotva stojím na nohách a prosím , abych už mohla jít…


Mamča se vrátí ve čtvrtek, bude mít radost, že ji na skalce takhle nádherně přezimovala azalka…

S Maruškou byl docela boj, byla čilouš. Když jsem se dala trochu do kupy tak jsem musela poděkovat Jindrovi za to, jakej je. Pořád si nemůžu zvyknout na to „normální“ na to, že takhle je to normální a takhle je to krásný. Při porovnání z toho dne beru Petra, jež chtěl, aby za něj sousedka zaplatila 15korun za Marušku, když nezaplatila tak Maruška neměla od táty nic. Jooo hodil ji desetikorunu do autíčka, jak jsou ty hejbací.. Nemám slov…

A jako přirovnání Jindru , který se už několikrát volal jestli něco nepotřebujem. Nákup jsem obstarala cestou od obvodní a on se přesto vyloupnul okolo poledne s trsem banánů a hroznem růžového hroznového vína pro Marušku…a připadalo mu to normální a já tu nevidím na klávesnici jak u tohohle psaní brečím jak mě to dojímá- Tohle „normální“ pro mě po tom všem bude prostě ještě dlouho neskutečně krásný. Děkuju….

I ta Maruška to cejtí, za tátou se ani neotočila, když jsme konečně odcházeli domů a když dostala po probuzení z poledního spánku hrozno a já jí říkala, že to jí to přines strejda, tak se hned ptala kde je a kde je Ťapulína. Taky celou cestu od nás s Lenkou na sidliště a zpět , táhla pro Ťapulínu zas dva klacky…a upřímnýmu dětskýmu srdíčku se věřit dá, to ucejtí kde je kus srdce a kus ledu….

pondělí 27. dubna 2009

27.4.2009 Na jedný hromadě ....

Nedělní ranní škrábání v krku nebylo jen následkem zpívání, dnes se to rozjelo naplno a všem. Maruška byla ukručená i když pak nakonec vydržela trpělivě u pohádek zalezlá u mě, nej já jsem ani neviděla jak mě bolela hlava. Pak usnula a já šla uvařit oběd, no uvařit v tomhle stavu kdy bolelo všechno to byl mega úkol. Maruška měla v poledne 39 dostala Panadol. Já pak umyla nádobí a ve chvíli, kdy Marušce zabral sirup , já odpadla se zimnicí, snaha byla aspoň chvilinku že by ještě nějaká pohádka.. prd ‚Ťukání do mé hlavy bylo nejlepší zábavou a protoýe ?Marušce nebylo akorát. moc se ovládat nedala, halvně že už neležela jak lazar. Tak jsem vyskočila na nohy . Marušku šupla do auta a přejeli jsme na sídliště. Taťku jsme potkali ve dveřích,ale 30minut, než se vrátíme od Lenky, prý doma nevydrží. tak jsme šli k Lence, něco akutně potřebovala na počítači pomoct…

Pak jelikož nebyl ta’tka doma, tak jsme vyrazili k Horákovým. Domlouvali jsme se dopoledne na skypu. že když nebude taťka doma , že se stavíme na Latté. Mňam. Maruška díky dopolednímu spánku v poledne nespala , tak jsme příšli dřív než obvykle,tak nebyli doma. Potěšili jsme aspoň maminku a pani Procházkovou jež doma byla. Tam jsem vyfotila za nevalného světla tyhle konvalinky. Miluju jejich vůni aprd.. spustila se mě a Marušce taková rýma, že jsem necítila nic.


Pak jsem šla k taťkovi nachystat z kuřete roládu. Měla být na zítra pro mamču, no ale doktoři nakonec rozhodli, že jí nepustí, ař to bylo plánované na zítra. Ale kuře bylo rozmražené, salám a slanina koupené, tak jsem jí prostě umotala. Sice mě to šlo hůř, vyřízené tělo nechtěl poslouchat nůž a kuře nebylo zas tak velké takže to nebude roláda ala Pup, ale tvar a aby to nikde neteklo se mi povedlo docílit. Maruška usnula, a já když jsme měla na pekáči, tak jsme dala 3/4hodiny s ní…

Dnešek byl fakt o přežití mám tu zapeklitost já , Maruška,Jindra i Ťapulínka teplej čumáček a nechtěla salám. Maruška přesto že byla jak mátoha na ní myslela celej den ….Přejeli jsme domů a Maruška za chvíli spinkala dál…



neděle 26. dubna 2009

26.4.2009 Velká nedělní prochajda

Člověk je někdy krásně nevyspalej… I přes probuzení divokou řádící Ťapinkou, se mi ráno chtělo zpívat „Jabko“ hlavně ten refrén myslím . Dali jsme kafčo a každý se vydal za svými povinnostmi. Takhle mě Maruška ráno volala po Skypu. Že je tam Ťapulína, ona si je spletla, ony jsou dost podobné a že se měla dobře a že se jí spínkalo hezky a že má kakavičko a že pálí. Bylo to úžasný, je moc velká šilulka. Zapla jsem net abych se domluvila s Bárou v kolik přijet. pak jsem hned vyrazila. Maruška byla úžasně vysmátá a spokojená a ukazovala mi, co doslala od Báry.

Takovejhle skřítek vznikne když dostane modrý lízátko.

Abychom trochu vyžehlili to okecávání včera večer, tak jsme vyrazili k taťkovi na oběd. Sice s námi nepočítal, ale já vím že se dá všechno. Polívka byla, ohřála se Bramborová kaše od pátka, udělalo se buličí oko a byl oběd hned. Cestou jsme se stavili v Lídlu, páč jsme byli na pokraji s plínami na noc. Maruška se takhle schovávala za regály se slovy „schovaná sem, nevidí mě“


Když se Maruška vyspala, tak jsme vyrazili do Ohavče na prochajdu na foceno. trochu nám foukalo, ale nám to nevadilo. Šli jsme s Maruškou do luk až cestičkou mezi rybníkama Turkem a Orstružiňákem dozadu k hrázi. Maruška ušla skoro celou cestu sama, nesla jsem jí jen kousek. Byla jak prase, u vrb našla hromadu popela tak se v něm stihla vyrochnit a to cestou tam i zpět :o))) no prostě parádní prochajda. Fotky moc nepopisuju, je mi šoufl, tak si to přeberte :o)


















cestou tammaruška vzala tenhle klacek, pak uznala že je pro Ťapulínku velkej, ale cestou domů ho steně dotáhla až k baráku.. :o)))

Nazpátek jsme to stihli akorát na večerníček. Po něm jsem ji naložila do auta a domů přivezla spící, šak to byl taky kus cesty.Při přenosu se probudila, tak jssem ji protáhla rychle vodou, páč byla jak mouřenín. Chudinka od probuzení i brečela jak byla unavená až si blinkla, ale ustrojila jsem ji rychle a hned v postýlce spala jak špalek až do rána.



sobota 25. dubna 2009

25.4. 2009 Kultura aneb srdeční muzika

Je sobota dopoledne, pofackovali nejnutnější a vyrazili s Jindrou a Ťapulinkou ven. Holky se pěkně vylítaly. Maruška pořád sháněla čápa, sídli vedle na komíně a tak ho nelákala dív jak slepici na zrní. Byl v plánu rychloooběd, nakonec ho měla jen Maruška, protože jsem zjistila , že došla krupice a já na to od posledně úplně zapoměla. Takže mi to patří. :o)))))


Maruška dnes spala chvilku, já jsem akorát pobalila věci a jeli jsme do Ohavče, něco pomoct. Bohužel došlo jen na makový buchty a vdolky, co pekla babička s tetou Maruškou. Moc jsem jim nepomohla, Maruška chtěla stále v oblasti oslavy na zahradě tancovat, hrála si s dětmi a těm menším dělala chuvu tak intenzivně, že jsme z ní nemohla spustit oči. Pokus o degustaci hlíny patřil mezi ty lepší kousky:o)) Před 6 hodinu si pro Marušku přijela Barunka, která mi sama nabídla hlídání. Mamča v nemocnici a Barunka je jedinej človíček s kterým Maruška vydrží celou noc bez maminky a bez babičky. Protože Barunka zbožňuje Marušku a Maruška Barunku. Tak jsme ji na tajnačku ukurtovali do sedačky Bářiným autě a obě vyrazili k Jičínu. Proč na tajnačku? Nechtělo se mi nic vysvělovat a poslouchat kázaní, výledek by stejnak byl „já jsme měla tři děti a nikam jsem nechodila“ a pro úctu k věku by to člověk musel odkývat. Co oči nevidí, srdce nebolí a vyřešeno. Barunka je můj anděl….Skupina na kterou jsme šli do Železnice byla dříve místní a tak hráli tak že byla šance je odchytit,ale co je osud rozfoukal po celý republice jsou tu vzácně. A moc mi to chybí. Barunka odvezla Marušku

My ještě nechali proběhnout Ťapulku, spláchly prach všedních dní a vyrazili s Jindrou na Ranch Na Kamenci. Už jsem tam nebyla několik let. Spíš hodně let. Při jízdě autem jsem zjistila že fakt neumím lhát. Volal mi taťka, nevolal mi za celé 3 týdny. co je mamča pryč. Ptal se zda přijdeme v neděli na oběd. Chtěl k telefonu Marušku . kterou jsem poprvé za 3 týdny u sebe neměla. Do toho volal Jindrovi taky táta tak zastavil a začal mluvit. ten můj na mě začal řvát koho to tam mám, Lámaně a s nejistotou, jež snad utlumila hladina piva jsem řekla, že jsme ještě v Ohavči, Maruška lítá po zahradě a že tu pořád někdo je, protože Pája slaví ty 30 tiny. Uf sem se zapotila, ale fakt nemám chutě v tomhle věku něco vysvětlovat a vůbec po telefonu a danému stavu , tím nemyslím ten můj :O((((( taťka naštěstí druhej den nic nevěděl, teda krom zdrojové původní informace o tom obědě, na což jsme mu řekla , že nevím, že musíme k Báře a nevím v kolik přijedem, což byla pravda.

Takhle úžasně si to Maruška u Báry užívala (fotka od Báry)



A my si užívali na ranči, neskutečnou pohodu. nedřív Hrála „Falešná pětka“ pak Kati z Brna a pak „Přecespolu“ moje srdeční záležitost, já na nic vyrostla, ač se hodně změnilo. Bylo to jediný místo, kam mě naši pustili když mi bylo 18 a víc. na koupaliště na Kance, dali mi 30korun, 20 byl vstup a když jsem jěště někde sehnala korunu tak jsem si mohla dát jedno pivo…Dnes jsem si dala dvě po strašně dlouhý době, lepší fotky nenesu, ta promítací plocha dělala neplechu , zchlamstla vždycky světlo z blesku. Díky za Cdčko, preventivně jsem udělala hned kopiii, páč to vidím tak, že tam brzo vydřu díru :o))) Tak tady máte co se u teď pořád točí, je to vlastní tvorba, šikulkové teď vyhráli oblastní Portu. Chtěli jsme jít o půlnoci kvůli Ťapince, protože doma chudák křížila nožičky, ona je ještě mladá a celou noc nevydrží- Nakonec jsme vydželi až do konce, když to byla jen půlhodinka. A pak frr domů zachránit Papulku. U nočního kafe jsme toho ještě probrali, ale já fakt nelžu, byla to neskutečná pohoda, naprostá. Kdo nezažil neví.. když chcete jít za „kulturou“ a u toho druhého prostě nevíte,, kolik toho vypije a jak vám to zkazí, jestli teror bude jen psychyckej, nebo i jinej. Nemuset říkat, dej si těch piv tolik, abys nebyl zlej, vždyť se znáš.. po tom chytrý řeči , že vždyť vím a stejnak prd. Stejnak bývalo peklo a to už kazilo náladu při prvorním prožitku. Kdo nezažil , nepochopí a já vím jak úžasně klidně je s človíčkem, s kterým vám je dobře s přichutí pohody a kofoly….


Kamarádky


Janinka

Řidička

pátek 24. dubna 2009

24.4.2009 Výlet do Želejova

Ráno jsme byli plavčit, respektive dnes se fotit, takže jsem utopená i já , ač mě vždycky potápění šlo, tak dnes to bylo dívoký, měla jsem nějak abnormálně otevřený dutiny . či co a po každým potopení mi z nosu vytejkaly litry vody :o))))) Ač ta dětská banda vedle ve výřivce řádila jak o život, tak Anička s Martinkem se odmítali vyfotit pod vodoua to prý vybírali toho nejméně chlupatého fotografa. je pravda že kurz od kurzu zjištujeme, že vážně úspěch na počtu chlupů závisí :o))) Po plavču jsme se vydali směr úřady, strávili jsme tam víc jak hodinu a to před máma byli 2 lidi, to je tak když z 6 přepážek, funguje jedna. Pak do krámku s počítači kde mám na správku nabíječku na baterky už týden, šetřím baterkami jak můzu bojím se kdy mi chcípnou a já budu bez fotáku. Bylo mi řečeno, že se na ní podívá až bude mít čas, a že neví kdy, a že kdo ví, jestli to půjde. Tak kus cesty mi to leželo v hlavě protože kupovat baterky za kilo nebudu, a nabíjet na čem nenám. Tak jsme o krámek vedle chca nechca musela koupit novou. ještě že nejsou tak drahý. Pro mě je to i tak moc peněz, ale bez nabíječky to prostě nejde.

Pak jsme šli k taťkovi na oběd,udělal mám filé a bramborovou kaši. Slupli jsme to a vyrazili na skok na nové město za Jindrou a Ťapulínou, taťka se stejnak natáh jak ho bolela záda a já potřebovala Marušku tak do půl druhý udržet ve stavu bělosti abychom na plánovaný výlet nepřijeli div ne k obědu, a takovej kus sluníčka se vždycky hodí. A tak jsme šli venčit.Maruška se hned po opuštění auta sháněla po klacku , pro Ťapulku, neb ty nashromážděný byly doma :o)))) Tentokrát by byly ták krásný fotky, Maruška dobrovolně natrhala pugét pampelišek a dala ho Jindrovi. To by byla fotka jak víno, ale já zaznamenávala na kameru škubání stonku a skládání pugetu a lítání s Ťapi. Už jsem se akutně bála aby neklekly baterky, fotím na tu sadu už přes týden a čekal nás výlet, a nabít už jsem sice měla na čem,ale až večer.

Holky v lípě


Pak jsem šupla Marušku do sedačky a než jsem vyjela za Jičín, tak spala. Mířili jsme do Želejova k Ivě a její rodince. Aspoň jednou za dlouhej čas, kdyby bylo na benzín zajeden na otočku častěji. Rozumějí si mamky i děti. Naše holky jsou od sebe měsíc. Potkali jsme se v těhu v nemocnici. No s mým šetřením baterek jsem zjistila, že na nejvíce fotkách je Šárka a Maruška. Pavlínka byla akční a kluci stále poletovali. Se stydím, pitomý baterky, nebejt jich, mám zahlcenej foták. Čtyři děti je pro mě vysněnej sen, to se mi nikdy nestane,ale je to úžasný jak se ti sourozenci k sobě mají. Budu šťastná, když Maruška bude mít aspoň jednoho.









Mamky si povídaly, , děti si hráli, parádní odpoledne, škoda že to nejde častěji. cestou zpět jsem chtěla přibrzdit u Franty v Neptunu a domluvit zhruba sraz ze SŠ . Jako naschvál tam od 17.-25.4 nebyl. Když jednou za uherskej rok jedu okolo tak František má zavřenej podnik.









Nazpátek mi to nedalo a musela jsem přibrzdit , rudý slunko a kvetoucí řepka kouzlily nádherný scenérie. Marušku jsem přivezla domů spící, na cestu od auta se trochu probrala a pak s kručením usnula na gauči. Pak jsme jí jen přeložila do postýlky, koupat se bude holt až ráno.