úterý 30. září 2008

30.9.2008 mozaika

Fotka, taková dokumentace pro potomstvo, tak se dělají mozaikový chodníky, je dobře že je v Jičíně stále udržuji, je to sice pracnější než zámková dlažba, ale za to je krásnější a je v tom historie a kus řemesla….

Shrnu dopoledne, vařila jsem jabkový knedlíky… vynímečně jsem i obědvala páč je miluju, akorát mi pak bylo zle. Když jsem šla mýt nádobí tak jsem stahovala popadanou mouku a největší bordel do dřezu. Našla jsem na lince, utržený kraj z obálky z Komerční Banky, tak jsem jen řekla Petrovi, že to mohl rovnou hodit do koše. Vyjel po mě, že vyštrachám všechno, přitom výpis z banky jsme neviděla už několik měsíců, protože když je tam mínus jak si vybírá kapesné, tak je přede mnou schovavá najdu je jen náhodou třeba pod matrací , když převlíkám postel. A on že vše projezdím rychleji než on. Jako tuhle jsem chtěla schovat tašku a on na mě, ať se nebojím, že by v tom štrachat nebude.. on který mě otamtud ukradl už několik set. za ty roky co spolu bydlíme. Já to nehledám a on se na mě hned vyjede, leželo to jen na té lince. To on po tom, co odjedu z domu hledá kde mám schované peníze a kde je zašitý jaký alkohol (ten zbylý) Matuška se za dopoledne 4 krát počurala….

Po obědě jsem si šla lehnout s Maruškou, vstala tichounce, že jsem ji dnes ani neslyšela. Sundala si punčochy, plínku, vykakala se do nočníku a pak mě budila „Mamiko, vstávej, komín“ tak jsme vstala, a šla si přečíst jednoho pravdivého hejlíka, na kterého jsme dostala echo, čekalala jsem až mě Petr nebude koukat přes rameno, pro pravdu se zlobí. Byl pravdivý, všechno vím, dokonce byly 2 oba dva z rodiny. Rozbrečelo mě to tak, že jsem nebyla chvíli ve střehu a Maruška toho využila. Zaútočila na špajzku. Našla Jemeny koberci smíchanou krupici s roztřískanými vajíčky a naškubanými rohlíky. nejhorší spoušť udělala ta vajíčka. nemusela by tam být, ale měla jsem je tam schovaná před Petrem, abych měla co dát Marušce, ona je miluje a Petr si často udělá míchanici, což je v naší situaci hodně luxusní večeře či svačina. Tož pohroma, tak jsme to poklidila a šli jsme ven. Nakrájela jsem zbytek chleba a šli jsme ho hodit kačenám. Šla s náma manča, potom dorazil k rybníku i taťka (myslím můj) dovařoval doma guláš. Měli jsme tam chvilkový sraz s Bárou, bohužel hodně chvilkový.


Na zpáteční cestě jsme opět pribrzdili na hřišti, bohužel nás vyhnalo dřív mrholení jež přecházelo v déšt. Maruška se za celé odpoledne nepočůrala, stále to pozoruji, že to začíná být drsně spojené s přitomností Petra, když jsou spolu, někdy s ní i blbne, a ona se směje, ale stejnak má v sobě zarýté určitě to řvaní na mě. Večer zas nechtěla domů :o( Cestou z hřiště nám zpívala novou písničku u jehož podání fakt ucvrkávám blahem, když Maruška krásně zpívá: „sečou, sekáčííí, mají kosýý…“ Kdo jí už viděl nechápe, jak může v necelých 2 letech takhle zpívat.


Nový kit PST design Gushines


Je kit je naprosto úžasný.....KREDIT


pondělí 29. září 2008

29.9.2008 žádná story, šťasnej den....

V noci jsem nemohla spát,dopoledne jsem měla zimnici, bylo mi zle, nevím z čeho, jestli z nervů nebo z něčeho jiného. Dopoledne jsem prospala. Petr měl Marušku na starosti, slyšela jsem teda hlavně hučet počítač, jak hraje hry ale oběd ji udělal, byl tam zbytek brambor, tak zamíchal s vajíčky. Maruška je miluje. Uvařil rýži a že musím jíst i já a naložil mi porci jak blázen, já jsem nechtěla, on byl hned naštvaném, že mám jíst, tak jsem to radši snědla a posléze vyzvracela, neb mě z toho bylo ještě hůř. Odpoledne jsme byli na poště, poslat reklamaci Ufounovi a ještě jeden dopis. Pak jsme se stavili v pekárně. Maruška už pod pultem hlásila „šest a chleba“ pak jsem šli na hřiště a v podvečer jsme se podívali na Večerníčka u našich a mastili domů.

neděle 28. září 2008

28.9.2008 I love You kočka

Dnes je neděle a páč je neděle, tak jsem vařila oběd s masem. Dopoledne jsem říkala Petrovi, že odpoledne máme jet do Holína, jestli chce, že může jet s náma. To mu přišlo divný, proč tam máme jen, a kdo tam bude, jako by to nebylo jedno. A že se jedou formule a že asi nepojede. Já jsem ho k ničemu nenutila, chceš nechceš…. mě už je to fuk. Mají tam nového kocourka Piškota, je neuvěřitelně hravý a kouše, neustále.


Pak jsme šli ven, na terasu, protože strejda ugriloval úžasné kuře, tak jak to on umí. Maruška byla nadšená, miluje maso, tak seděla, ani nedutala jen otvírala zobáček.


Tohodle kocoura někdo včera vyhodil, hodil ho k nám za plot do Ohavče, vzali si ho do Holína, je strašně hodný. Maruška ho dostala na pochování, zatím se ji to nikde nepovedlo, náš kocour v Ohavči nemá trpělivost, kotě stále kouše, a tahle kočka je mazel totální, tak Maruška poprvé držela živou kočičku a šťastnější dítě by jste těžko hledali, z očí jí svítila světýlka, malýma ručkama ho objímala a byla hotová štěstím.


Šla jsem si nafotit nějaké kytičky a ve skleníku jsem se pokochala úrodou vína, zrovna bylo tak úžasně světlo ve skleníku, že se tam foták zapotil, i když tam teplo nebylo :o)))


Ještě jedna, víno v syrovém stavu tak mě to připomíná alkohol tak napíšu co se dělo po usnutí Marušky, ač to patři až na sklonek dne. Petr měl v Holíně jen asi 1 -2 piva a jednoho panáka, na přípytek, důsledkem toho si chtěl večer povídat a mazlit se, tady musím bohužel citovat, ale nebudu se mazlit s někým , kdo mi 2 dny zpět říkal „p..o, z…..á“ Jemu připadá že nic neudělal, a jeho pocit, že si chce povídat, vypadá tak, že prostě uráží. Vztekal se tady, že Marušku očkujeme proti němu. Bavili jsme se o tom, že Maruška když se řekne že jdeme domů, tak říká, že tam bude „táta“ , když jdeme ven, tak jmenuje, třeba „babika“ děda s náma“ protože s námi prostě občas ven jdou. Petr byl s námi venku myslím 2 krát o pohádkách, jinak už dlouho ne. Možná měsíc a víc. To není že Marušku očkujeme proti němu, ale proto, že Maruška sama to tak vidí. není zvyklá že s ní táta je venku. Dopoledne jsme vařila, uklízela, zalívala kytky, prala věšela prádlo. Petr seděl u počítače, Maruška už začala být uječená, protože já jsem se toho snažila udělat co nejvíc, tak jsem ji dala na starost Petrovi. Řekla jsem mu, že ječí proto že se ji nevěnuje, už dobu si hrála sama a už ji to nebavilo. Tak jsem mu řekla, ať si spolu třeba malují. Tak šli malovat, vypadalo to jak když to má tak být a na druhou stranu strašně nezvyklé, protože jsem to viděla tak dávno…. Toho zla v něm se bojím…. Večer mě vytočill tak, že jsem skončila obtočená kolem záchodové mísy, pak se mě ptal, co dělá špatně… odpověděla jsem mu, že poslední dobou dělá špatně všechno…. ale on stále nechápal….


Piškot utahán usíná, závidím mu to bezpečí a pohodu …..

sobota 27. září 2008

27.9.2008 "Buchty"

Petra jsem pustila domů asi v půl jedný ráno. Div nezbořil barák, sousedka se ráno vztekala, že se nedalo spát, prý jestli to bylo nutný… kdyby to nebylo nutný tak si nenechám doma dělat takovej tyjátr.. jen tak .. to nebylo jen tak, chránila jsem Marušku a sebe, Marušce by neudělal nic, ale ten psychickém teror co umí, na to jsme neměla sílu, oko už jsem jednou modrý měla… ať vidí jak dopadne, nebude se mít kam vrátit, řval na mě „píčo jedna zasraná“ a že jsem ta největší svině. Omlouvám se cituji přesně, ale je projekt jsem změnila v kroniku, tak aby Maruška pochopila, proč nemá tátu….. že to nebylo pro nic za nic…

Ráno jsem hned foukla do trhu, mám už jen 200kč a kdy je posledního, nutně jsem potřebovala nějakou radost. Sáhla jsem do peněz co mám na stav nouze a koupila Marušce v trhu ve stánku chodníkové křídy za 39kč, ta radost mě postavila zas na nohy, slíbíla jsem ji, že odpoledne pomalujeme v Ohavči záhrobec, nadšeně si je vezla domů a celý zbytek dopoledne jsem slyšela „majovat“ Petr Původně naznačil, ze možná pojede odpoledne s náma, pak viděl že je v televizi fotbal, tak zůstal doma, ani mě to nepřekvapilo. Když odcházíme od našich, Maruška vždy říká „s náma“ babičce, dědovi, když jdeme ven, tátovi neříká, už si odvykla, ze s námi někam chodí..


odpoledne jsem jeli hned do Ohavče, abychom něco udělali. Takhle Maruška nesla „kytiky“ mě a své prababičce. Mamča něco protrhávala v zahrádce, tak ji je dala do ruky a vyslala jí jak poslíka, byla k sežrání…..


Maruška je jak dráček, potřebovali jsme hrabat listi a spírat ořechy a Maruška stále lezla někam nahoru, tak jsme to vyřešili. Přidělala jsem houpačku , posadila tam Marušku a chodila jí houpat, vždy jsem ji rozhoupala a šla honem sbírat ořechy a listí. Užitek byl na obou stranách, já udělala víc a Maruška byla ukojená houpáním, nevím co na té fotce je, já z mí prostě cítím teplej vítr babího léta smíchaném s vůní ořeší a pohodu…


"Krerou..?" nevím kterou křídovou vybrat, Maruška byla totálně nadšená, jásala barvy, pozná zelenou, červenou a žlutou a čmárala jak o život a volala „majuju“ byla totálně špinavá od kříd, ale totálně šťastná. Když se objevil kocour tak čapla křídy a nesla mu mu je, že má „majovat“ , když ji bylo vysvětleno, že kocour nemaluje, tak se ho snažila aspoň pomalovat :o)))))


Už jsme se balili domů, v doze co byla na stole ke kávě, venku na stolku zbyla jedna buchla maková. už to bylo odnešené na záhrobci , Maruška si tam sedla , vytáhla buchtu, řekla „koláček, děkujíí“ a zase dózu po sobě zaklapla, pak začala honit kocoura, snažila se mu nabídnout, ta téhle fotce je vážně vidět ta akce a zachycený krok, div né taneční. :o))))



Buchta třetí…. mamča mě dávala zbytek buchet domů, ale já je nechtěla, nechtělo se mě je mu tahat až pod nos.. ještě když si o ně řekl.. .a za tu noc. Strojila jsem Marušku do Ohavče a říkám jí, dnes budou makový buchty a Petr, tak mě dvě přivez… on mě v noci nadával…. znova jmenovat nebudu, on v noci snědl párky k čočce, co byla dnes k obědu, on se válí doma u televize, místo aby jel s námi ven a užil si Marušku a já mu mám ještě vozit buchty až pod nos….to se ve mně příčí všechno.. Mamča říkala Marušce k snídani, ale copak jí k snídaní zbudou, když jí je určitě sní…. Chvíli jsem i brečela, tohle není normální….. leda schovat někde dospodu batohu do pytlíku pro Marušku. Když už se ze mě stane, takovej sobec, teda v pouze v reakci na situaci prožitou, to je co říct…

A k fotce, sundávala jsem z ořechu houpačku, to byl poslední počin před odjezdem, už byla skoro tma, páč se smráká čím dál dřív. Stála jsem na kortouči pod ořechem a rozdělávala skoby a najednou slyším ze záhrobce „lup“ typický zvuk pro rozdélávání dózy a Maruščin něžný a radostný hlásek „koláček“ to se tam sama obsloužila a vzala si třetí buchtu :o)))) Já se jí nedivím, taková „dobota“ tak měla buchtovou večeři, ať si je užije, dala bych ji tu poslední, ač je tak miluju…

A k fotce, sundávala jsem z ořechu houpačku, to byl poslední počin před odjezdem, už byla skoro tma, páč se smráká čím dál dřív. Stála jsem na kortouči pod ořechem a rozdělávala skoby a najednou slyším ze záhrobce „lup“ a Maruščin něžný a radostný hlásek „koláček“ to se tam sama obsloužila a vzala si třetí buchtu :o)))) Já se jí nedivím, taková „dobota“ tak měla buchtovou večeři, ať si je užije, dala bych ji tu poslední, ač je tak miluju…


Červánky mě vyhnaly na rychlé focení na zahradu….


Ještě jsem honem před odjezdem v podvečer sbírala prádlo, jak bylo voňavým vyfoukaný babím létem a cvrčkové cvrkali jak za teplé letní noci a připomínali mi krásně večery z něj, škoda, že musím tolik vzpomínat, že se jich tolik nekoná….. vlasně už léta žádný a když tam počítám a vzpomínám, ty léta jsou přesně tolik co jsem s Petrem, bylo to príma na Sychrově, v Turnově, ty se tam řadí, ale chybí tam ten klid, kdy nemusím dávat pozor, kolik toho vypije a jak to dopadne….


Tahle fotky mi nedala, na tomhle ujíždím a to z vesnice miluju, kudy člověk chodí, tudy si něco uloupne. Na stromě jabko.. tohle nedokousané zbylo po Marušce. Rozšlápneš ořech, tak ho sníš na místě, v každou roční dobu je něco, na co se dá jít, kromě kruté zimy a hodně časného jara….tohle prostě miluju….

pátek 26. září 2008

26.9.2008 Poslední sbohem Píďovi

Je pátek, dopoledne jsme byli plavat. Tůze jsme si to užili, nazpátek jsme se brouzdali lípovou alejí od areálu a Maruška zkoumala listí, tenhle ksichtík je tak vystižnej



Petr měl původní myšlenku, že by jako jednou jel s námi, ale pak opět vyhrála televize a počítač,a my si to s Maruškou opět užívali.Maruška trhala „jabíka“ a byla z toho šťastná. Potom jsme sbírali oříšky a Maruška to nádherně řekla, i s tím „ř“ Prostě spousta krásných hezkých chvil, naprosto úžasných, které on nezažije, protože nechce…..


dnes se vymetal komín, strejda se na to postrojil, vypadal jak ředitel školy nebo školník, Rak jako tak, když jsem ho viděla s tou kominickou štětkou, hned jsem viděla dědu, kdysi…. a při pohledu na kominický závaží jsem si řekla, kdyby ta čistka od sazí šla udělat i jinde, kdyby se dalo použít závaží a zas by to luftovalo, zas by vzešel plamínek…. moc se kouří a štípou oči.


Nějak se to nedalo lépe vyfotit bud byla střecha tmavá a obloha vykreslená nebo naopak, ještě se mám co učit, sluníčko jež zapadalo, dělalo neplechu. Ale jasný důkaz že Ferda mravenec, práce všeho druhu je tady :o)))


Tyhle zvonky jsem našla na zahradě, když jsem byla Píďovi vykopat hrobeček. Byly to klasické zvonky, co kvetou v létě, ale tyhle byly 10cm vysoké a zvonečky měli pidi zvonečky a teď když na tu fotku tak koukám, cítím z té fotky touhu, možná to bude tím, že Petr našel asi 3 roky schovávanou flašku RUMU ještě poctívej rum, s nápisem RUM a ne ten patok, co se na něm dnes píše „tuzemák“ podle EU , tenhle ještě voněl.. nebylo ho tam moc. Ale jemu to stačilo k tomu aby to na něm bylo vidět a jeho slova měla ten nechutnej nádech opilcovství z kterého je mi na blití, těch chytrejch řečí … to byla poslední kapka, nechce se mi to poslouchat, obhajování že nejsem alkoholik…To že mám jít k doktorovi já… . Je mi na blití jak tady místo aby byl s náma venku tak prolízá byt, kde je co schované, peníze a zbytky alkoholu, aby moh ukojit absták…. Chtěla bych být jak ty zvonky, dva spolu já a Maruška a o v povzdáli a nezaostřeně….


jeden lístek, nevím co psát, Petr mi tu buší na dveře a já se bojím, chci najít místo, kde budu mít klid, pohodu, štěstí….


Dnes jsem pochovala Píďu , dřív to nešlo. Specielně kvůli tomu se do Ohavče nejelo, tak jsem to mohla udělat až dnes. Vykopala jsen diru v našem koutě na zahradě, kde je zvířátkovej hřbitov. Je tam andulák Ferda, a pejskové Míša a Bobík. Na pohřbívání jsem musela vzít Marušku sebou, mamča zrovna sbírala ořechy v haldě šrotu a cihel, co je pod ořechem. Marušce by se tam mohlo něco stát, Tak jsem ji vzala sebou, musela jsem u toho brečet, byl to kamarád. Maruška mu natrhala trávu, aby měl co hamat a naházela mu ji do hrobečku, pak mu zamávala, řekla „ahoj a dobocon“ (dobrou noc) teprve až když zmizel pod hlínou ho začala hledat. Volala, brzo zapomene, ale bylo to k pláči, všichni jsme to měli rádi a ona ho zbožňovala svým dětským srdíčkem….


Třeba je to světýlko Píďovi do králičího nebe, možná je to světýlko,co potřebuju vidět já, sedím tu a bojím se. Petr stále buší, sem tam někam odejde, já už nemám sílu se nechat ponižovat, sedím tu a bojím se…..

Asi mám blbej pocit, že si má vyzkoušet jak skončí pokud nedostane rozum, možná se jen nechci nechat ponižovat. Nevím co mám dělat, bojím se….


čtvrtek 25. září 2008

25.9.2008 Zase na "kačeny"

Dopoledne si vzal Marušku na hodinku a půl na ježdění děda, já jsem potřebovala udělat nějaké resty s fotkami pro tetu.Byli na skok u Paní Horákové ,která má narozeniny, tam si náš maniak na „kočiky“ půjčil jednu „kočiku“ takže z procházky přijeli s dvěma. Domu přijeli akorát na oběd. Maruška zdlábla maso a brambory a dala jsem ji spát. Než usnula sháněla se po všech svých zvířátkách „opici , kočiku“ a ještě potřebovala „kočiku, druhá“ tak si je všechny chytila a pak teprve v klidu usnula.


Jen co se vyspala dostala svačinku, krájela jsem ji chleba a Maruška hned hlásila „házet“ byla tam třetina bochníku ještě od nedělního nákupu, byl ještě solidně měkký, ale pro radost Marušce jsem ho nakrájela a naplánovali jsme opět Marušky milovaný rybník. Stavili jsme se v Penny na malý nákup nejnutnějších věcí a zamířili k rybníku.


Takhle to vypadá když Maruška dělá „hodíme,rybiky, kačeny, hamaj“ Botka poprášená drobky z chleba. Foceno z mé pozice, seděla jsem za ní.


Chleba došel, kráčeli jsme k hřišti. Jeden pán tam házel chleba o kus dál, kde je nízký břeh, my chodíme na hráz, protože tam může Maruška házet, daleko nedohodí a tam to padá rovnou do vody a nemusí se dávat pozor na labuťáka. Tam kde byl pán, vylezly kačeny i labutě na břeh, jedna mladá labuť se tam zdržela hodně dlouho, už když došel chleba i pánovi, stála metr a půl od nás a Maruška byla nadšená že je „kačena“ tak blízko a chtěla jí dělat „malá“ .


cestou od rybníka tradiční zastávka na velkém hřišti. Normálně touhle dobou tam bylo plno, ale dnes nikde ani noha a zas tak velká zima ještě není. Na chvilinku jsme se zastavili u našich. Mamča byla zrovna poprvé na návštěvě u tety v novém bytu na sídlišti který koupila a kam se bude zítra stěhovat. Koukli jsme tam na večerníčka a šli domů, Maruška se zase začala vztekat, když jsme šli domů. Kousek s námi šla zase mamča. A závěr dne, Maruška se dnes už druhý den nepočůrala ač s tím má už tak 3 týdny problémy ač už dlouho chodila bez plínek v podstatě bez nehod. Nevím čemu to přisuzovat. Jediné co mě napadá s neklidnými návraty domů a tím že Petr dopoledne spí a odpoledne jsem s Maruškou venku, jestli se nezklidnila. Musí si pamatovat tu nepohodu a žvaní na mě a někdy křičí i na ní přehnaně, bez velikého důvodu.

středa 24. září 2008

24.9.2008 "Kčupky"

Dopoledne to bylo klasický nervový peklíčko. Petr spal po noční , byl nervní že je nevyspalý, jenže nechce v ložnici zavírat dveře, že si připadá jak v kriminále. jenže Maruška miluje válení v peřinách, tak tam prostě věčně leze a skáče po něm a radostně ječí. A já musím něco dělat a nemůžu z kuchyně každé 2 minuty běhat a tahat Marušku z ložnice. Ona nechápe, že táta musí spát, chce řádit v peřinách tak občas ječí, když ji beru zpět do obýváku nebo kuchyně. petr je pak nervní, že se nevyspí, ač by stačilo zavřít dveře a mohl by spát do aleluja. Ve finále na mě začal řvát, že ječím, já, já kliďas…. V půl druhé se tu zastavila Barunka, chybí mi, bylo to príma, když byla blízko….

Pak jsem dobalila zbytek a šli jsem k našim, protože dnes měl ve 2 hodiny přijít náš Martínek, Než jsem douklízela hračky, tak Maruška našla schované kukuřičné křupky, ty nebyly schované před Maruškou, ale před Petrem , aby jí je, jako normálně nesnědl. Ale Maruška věděla kam je dávám, tak si je vytáhla a rozsypala na koberci a celá šťastná hodovala ve svém ráji :o))) vrchol do dostalo ještě tím, že si vzala čínskou hůlku ,vždycky si na ni napíchla křupku a pak je jedla z té hůlky :o))) Pak jsme šli ven , poprchávalo, tak jsme přibrzdili jen u pekárny koupit jako vždy „rohlíčky“ jak říká Maruška. Kupujeme každý den 6 rohlíků za 11kč a Maruška to miluje, kupuje sama. Přijde do pekárny, řekne „dobý den, rohlíčky, šest“ dá „koruny“ pak řekne „děkujííí“ čapne rohlíky, řekne „naledanou“ a jde je uložit pod kočárek.

U našich bylo príma Povídali jsme s Martínkem, dali si kávu, Maruška řádila a kecala na chodbě už hlásila že řekne: „dobý den, Martinkovi“ a řádila a smála se a pryč bylo to uječený dítě z dopoledne. Začala zase vyvádět až když jsme šli domů, říkala „domů , neci“ a nebylo možné ji dostrojit.. právě proto sháním bydlení do 4000, víc dát bohužel nemůžu , že 3 000 budeme muset vyjít, bohužel v dnešní době veliký oříšek. Kousek cesty, až k Hotel Praze s námi šla mamča, doma další znak, sedala si a lehala na schody a nechtěla domů….. proto se snažím být kdekoliv jinde, než doma…

Namazala jsem ji chleba se sýrem, a šla vařit polívku, aby Petr zas neřval, že chleba nežere. Pak jsme si s Maruškou pořádily ve vaně. Ale proč mířím textem až do večera. Dala jsme Marušku do postýlky spát a ona často chce před usínáním teplé mléko do flašky. Tak jsme ji dala do postýlky, chvíli ticho a pak : „Mamiko, mlíko“ tak jsem ji ho šla ohřát a ona za chvíli „Mamiko, kde jsííí“ tak jsem na ni zavolala z kuchyně že ji ohřívám mlíčko a ona na to. „Mamikooo, dobže, děkujííí“ to jsem se vážně musela řechtat :o))) ještě jsem zapomněla včera napsat, že jsem včera koukala proč Maruška nespí a ona chovala plyšového zajíce a uspávala ho, houpala ho v náručí a dělala „pššt, pěšš, pšššššššššš :o)))))))

Bubliny

 

Siťa nám udělala trocu netradiční challenge... z fotek které nejdou scrapnout, teda alespoň na první pohled, takhle jsem se porvala já
KREDIT

úterý 23. září 2008

23.9.2008 Pápá králíčku....

Dnes bylo nádherně, konečně po přechodu z tepla do prudké zimy přišlo to „babí léto“ Poslední kytičky a první suché listy. Dopolednese měla stavit mamča, šla na pracák ,ale nakonec že má málo času tak psala, že se bohužel nestihne stavit. Tak jsem zbalila počítač do tašky, páč jsme měla u technika vyjednané „jeté“ RAMky . Když jsme šli ze schodů a zpívali „jedna dvě Honza jde“ bafla na nás pod schody mamča, ono jí to nedalo a chtěla nás vidět aspoň na chvilenku. tak aspoň vedla Marušku a já mohla hodit počítač na kočárek, koupili jsme ještě rohlíky a mastili domů na oběd. Hned jak se Maruška vyspala, zdlábla svačinku a mastili jsme pro počítač, akorát jsem ho šoupla domů a připojila a mastili jsme ven.


Vzali jsme to přes Penny , protože jsme potřebovali šťávu. vyřádili jsme se na „psím paloučku na mostku jsme dělali „hej dupy, dupy“ Potkali jsme tam 2 mamky se 2mi většími holčičkami , ty už lezli na zábradlí u mostu a Maruška se musela jasně opičit :o))) Moc jsme si to užili, sluníčko, lítání a válení po louce nám bude chybět….


Pak jsme seděli dobu u rybníka a házeli chleba , co nám zbyl, ,Maruška je u toho vždy v úžasném vytržení. Seděli jsme na hrázi a zaklesnuté, Maruška přede mnou a užívali si, labuťátka už jsou veliká a kachen přibylo.. holt zima se hlásí o slovo…. Foceno nataženou rukou, nebyl tam s náma nikdo, tak jsem se trefovala odhadem.


Takhle to vypadá když „chleba, není“ to jsem stihla, musela jsem držet Marušku, být tam se mnou někdo tak jedna labuť stála dlouze s roztaženými křídly, ale nestíhala jsem fotit, držíc Marušku ,aby tam nežbluňkla.


Tuhle musím dát, TO JE MARUŠČINA PRVNÍ FOTKA. A Celá maminka chtěla pak fotit stále a vždycky hlásila co vyfotila. Akorát že labutím stále říká „kačeny“ :o))))) Stavili jsme se ještě na hřišti, už bylo 6 hodin, takže jen pohoupat, dohopsat na psovu a že jdeme. Ale Maruška děsně vyváděla a ječela tak, že jsme ji rozuměla „koza“ pak mě došlo, že je to klouzat, jenže v tom jekotu jí nebylo rozumět. To u ní neznám… Tak jsme povolila i přes časovou tíseň. Maruška je 5krát sklouzla a odešla z hřiště jak beránek bez protestů, zlatý ďouče.


jedna nic moc, ale dokumentační. Asi v půl 7mé jsme přibrzdili u našich , jen na Večerníčka a já na rychli kávu protože jsem na ni měla děsnou chuť. Byl zrovna dopečený čerstvý štrúdl, ještě teplý. A fotka….dnes nám umřel zakrslý králík Píďa, bylo mu 8 a půl. pčed 8 lety akorát jsme ho přivezla od Béďi, někdo ho dal do útulku, a byl nádherném a čistoktevnej „Kuní šedý“ či jak se ta rasa jmenuje . Zachránila jsem ho před sežráním dravci a bylo mu u nás dobře, miloval tatranky, jen si malinko kousnul, 2 krát tak a pak až za dýl… mazel, hodnej, jen jednou byl kvůli němu hluchej telefon, od tý doby běhal ve vyhrazeném prostoru. A byl klid. Měli jsme totiž před tím taky Píďu chvíli, ale byl to zajíc divoký, mládě nalezené na sídlišti, a ten nepřekousal nikdy nic, ten mohl běhat po celém bytě. Chtělo se mi břečet v Penny při pohledu na Tatranky, že už je nebude ukusovat a hlavně Maruška mu je nebude moci dávat, milovala to, Vždy k němu běžela a dala kousnou Píďovi a pak potvůrka honem kosla i pro sebe. Už na psím paloučku za kolejemi trhala trávu a říkala „Píďovi“ a mě se chtělo brečet. Honem pak za nim letěla u našich, zdvíhala prázdnou klec na zemi a volala „kde je? a my že utek a že už není a ona stále své přesvědčené „bude“ neměla jsem ji dílu říct, že už nebude….nikdy….

pondělí 22. září 2008

22.9.2008 čerti v životě

Včera s těmi manévry jsem zapomněla vytisknou připravenou plnou moc, co po mě chtěli sepsat a vytisknout. Tak jsem ji nesla k našim, Maruška na schodech zahodila pití a skončilo pod schody. Tak zase volala, „kde jééé“ tak jsme ho šli pod schody sebrat. Bylo tam malinko vyteklé. Maruška viděla loužičku , okamžitě ji začala roztírat ručkou, jako když uklízí a komentovala to „bodel“ Nakonec jsme tam zůstali na oběd, byli jablkové knedlíky, tak jsme si šmákli. Pak jsme šli domů, Maruška mi vytuhla po cestě tak jsem ji uložila na gauč. Šla jsme si lehnout na zen pod gauč, protože jsem měla uklizeno od rána a Petr měl oběd hotový, jen uvařit brambory. Maruška se za chvíli vzbudila a chtěla „mamiko, prso“ tak si vlezla ke mně na zem. Většinou si bezu na zem peřinu, pod sebe, protože mě bolí z té tvrdé země kyčle, když ležím na boku. Ale bála jsem se, aby se nevzbudil Petr, protože stále nadává, tak jsme lehla bez peřiny, Maruška si ke mně vlezla, přitulila se a ještě usnula, bylo jí jedno, že tam bylo tvrdo, hlavně že byla u maminky. Petr se vzbudil opět v šílené náladě, ptal se, zda jsou brambory k tomu obědu, řekal jsem mu, že jsem mu je oloupala i uvařila..brambory, pokud je ta možnost, nechávám brambory loupat Petrovi, protože mě při tom šíleně bolí ty moje odkecané ruce z práce. Při pohybu loupání brambor mě berou křeče až k zadku. Tak jsme mu řekla, že jsem mi brambory oloupala i uvařila a on na mě z ničeho nic začal řvát: „proč na mě píčuješ“ nechápu proč a jak, já jen oznámím, že oběd má hotový celý a já pí.. (podruhé už nejmenuju, jen jsem citovala) Maruška naházela listy z kytek za lavici, tak jsem je vytahovala, tak jsem nechtěně vytáhal kabel od antény u spoje. Byl hlavní problém, že nešla televize, tak zas řval znova. Šel si to zamontovat , zasekl se za lavicí a volal na mě. Já zrovna měla na klíně Marušku a šněrovala jsme ji boty. Tak na mě zas řval, že kdyby zavolal jinej, že bych šla hned. že jsem zrovna nemohla, to neposlouchal. Honem jsme pádili ven, pryč z toho.


Než jsme vyrazily ven, byla jsem si na balkoně, jen ve dveřích nafotit makovice do Freebies. Maruška mi skálala po zádech , provlíkala škvírkou ručičku, makoviny mi loupila z podložky na focení. Visela mi na zádech a to ucha mi brertala : „mamiko, fotíš? „ :o)))) Byla k sežrání.



Byli jsme v galanterii mrknou na nějakou mašli do free a Maruška byla nadšená, přerovnávala jim tam vlnu a počítala klubka „jeden, dva,tři , sedum“ A pak mi lezla z krámu, protože na rohu byl poutač na dřevěné hračky, takový věšák s hlavou kočky, Maruška hulákala „kočikáá“ a nemohla jsem ji dostat od poutače a z krámu se taky cpala a hulákala „kořikáá, kde jé“ byla si 5 metrů od obchodu. Pak jsme mrkli na pískové sochy , hned po pohádkách jsme se tam nějak nedostala a teď jsem zjistila, že už nějaká hovada zbořila čertům asi 3 hlavy, jednomu nohy a schody u pekla už jsou rozšláplé. Něco jasně udělá počasí, ale tohle byl jasný vandalismus. Pak mě psala Mamča kde jsme , tak jsme se šešli a prošli město a pár vietnamských obchodů. Koupila Marušce dvoje bikiny a houbu s rybičkou, z té byla Maruška nadšená, nemohla si v krámě vybrat, zda chce „kačenu“ a nebo „rybiku“ . Pak si to nesla jak poklad. Chtěla stále tlačit kočárek a byla děsně důležitá. K večeru jsme se stavili u našich, Mamča musela už dělat babičce večeři . Tam jsem dostali večeři i my, Maruška chleba se sýrema já se salámem, ten byl na Marušku moc slaný, ale úžasně loudila. Naklonila se ke mně, hlavičku měla až u mé hlavy a povídala mi. „prosím, dáme, Maušce, děkujíííí „ ona to děkujííí říká skoro na vše a tak úžasně.


Před příjezdem domů jsem na nafocení přinesla ještě kaštanový list, lezla jsem pro něj, naproti u hospody na plot, abych ho dostala. Marušce se strašně líbil. ještě jsem nestihala uklidit prostěradlo a už to provětrávala. Fotka ostrost nic moc ale výraz k nezaplacení. Malá šibalka.

neděle 21. září 2008

21.9.2008 Kudy kam ...


Kudy kam….

noc byla šílená, a po tom, co jsem zjistila, že Petr Marušce snědl poslední jogurt a nechal jí k snídani 2 lžíce jogurtu (kupuju ty veliké a odděluji do misky) tak jsem se právoplatně rozčílila. Navíc přišla sousedka s přáním, aby ji skočil vedle do krámu pro zeleninu do polívky, a on se oblík a šel,já chtěla taky včera trošku pomoct, třeba jen umýt nádobí a on se nezved z gauče … teda zved, když se přemisťoval k počítači. To mě totálně nakrklo, z principu já mu vařím, peru, žehlím, uklízím a ona, která mu jen „podržela“ pro tu se může přetrhnout. Takže jsem se zbalila a šli jsme s Maruškou do Kauflandu, páč jsem ji musela koupit něco k jídlu, když ji snědl ten jogurt. A jelikož na mě v noci řval, že nemusím vařit už vůbec, po tom, co jsme mu říkala, že na teplé denní večeře není, že člověk je rád, že upatlá oběd s naším rozpočtem, Tak jsem prostě šla na nákup a už nepřišla, šli jsme s Maruškou k našim. Tam jsme dostali oběd, po obědě si zchruply. Petr byl po SMS najednou milej a kdy přijdeme domů, nepřišly jsme až večer. Co doma s nervákem a hlavně jsme chtěli být venku a přede kvůli němu, když se mu nechce ven, nebudeme zavřené celý den doma. Maruška měla nějaký špatný den od asi půl jedenácté do 2 hodin počurala čtvery spoďárky i s punčoškami. Měli jsme poslední. Poprosila jsem Petra jestli by nám nepřinesl nějáké suché gaťky a punčošky, prý je nemohl najít a ať přijdem pro ně domů. Naštěstí Maruška byla zlatíčko a ty poslední jí vydržely. Hlavně že sousedce letěl pro zeleninu hned.. a nám bylo u našich fajn… doufám, že jednou bude fajn takhle celé dny…

sobota 20. září 2008

20.9.2008 procházka do lesa

Dopoledne jsem zamíchala z droždí co bylo na buchtu a na langoše. Bohužel se mi zkazil kousek droždí a tak jme mohla zadělat jen ¾ kila, tak necelé půlkilo padlo na netynku švestkovou a ze zbylé části, kterou jsem oddělila před oslazením, jsem udělala Petrovi 5 langošů, na víc to nedalo. Dala jsem mu na to u kousek mého sýra. Maruška měla těstoviny s tvarohem. Já jsem po sobě umyla tu haldu nádobí, Maruška se mezi tím po strašně dlouhé době pokakala, Petr ji akorát seřval, já nevěděla v první chvíli co se děje. Pak je teda zklidnil, ale ani ty gaťky její nezapral…a to se ptal, co s nima má dělat. Tak jsme uvarila, upekla, umyla nádobí, uklidila, zalila kytky, zaprala kaťátka, on se od televize ani nezved a Marušce řek, ať se ustrojí, jako by to uměla :O((((((( Pak jsem dojedla asi 5 lžic těstovin po Marušce, vzala si multivitamin, co mám ještě v zásobách od Aleny,céčku a vápník protože vyjde levněji, mlíko bohužel pít moc nemůžu Maruška vypije denně tak litr a půl, což je s tím něco na vaření moc peněz Maruška má přednost. Tak jsem do sebe hodila Multivitamin, céčko a vápník a na minutku , než se Maruška vzbudila z poledního spánku jsem se natáhla. Petr předsedl od televize k počítači……a my jsme šli ven, opět bez něj.. nechtěl, že tam je zima, co bude dělat v únoru….

jelikož dnes v Ostružně je výročí 140let založení školy tak všichni byli tam. Mamča, teta Maruška a strejda Pepík. Tak jsme do Ohavče nejeli, tak jsme šli na Čeřovku. Tam byli venku Buckovi, Maruška se na ně nejdřív mračila, což je u ní divné, ale ptala se se po babičce a dědovi. Bylo ji divné, že dnes ani na chvilku, ale pak rozvázala. Přejmenovala jim psa, říkala mu „macíku“ :o)))) Matýskovi to bylo fuk :o))


Pak jsme prošli kus lesa na Čerovce . Jenže s tím jak jsme povídali jsme se zdrželi a nestíhali bychom doma večerníček Maruška ho tak miluje, tak jsme zastavili na večerníček u Buckových. Pak jsme dorazili domů. Jak krásně mám bylo venku.

Maruška usnula a my se zase neštěkali kvůli jídlu. Snědl mi kousek sýra a mě to prostě nakrklo, když vím že začne tak skončí když sní skoro všechno. Prostě mě mrzí, že on má několik svých levných sišek salámu za měsíc a já své 3 kostky tvrdého sýra zhruba 30 dekové. Ještě se s nimi dělím s Maruškou a dnes jsem mu nastrouhala i na ty langoše. A on sní svůj salám, i můj sýr a ještě bez chleba a já pak jím jen chleba s margarínem, nebo max. marmeládou, které jsou zásoby. Prostě mě vadí na nespravedlnost. A on zas začal být vzteklej a řval na mě. Ať nevařím, už vůbec, přitom on má oběd každý den, Ale za co vařit denně a maso, jak je jeho představa to mě neřekne, on má živit rodinu, místo toho jí topí v dluzích a řve a řve….