neděle 31. října 2010

31.10.2010 'namina

Já mám noční, ráno se Jindra s Maruškou vytratili k taťkovi. , tak tiše že jsme se vzbudila ani nevím v kolik a hned jsem šla tu všechno pofackovat. Maruška prokašlala noc, věčně byla vzhůru, přes den ani ťuk, ale radši jsme byli doma. V poledne jsme se napucli gulášem, Maruška ke svačině pojížděla suché těstoviny, nic jiného nechtěla. Ten včerejší pytlik, „dojela“ s Ťapinou taky .

sobota 30. října 2010

30.11.2010 den 1001


Jelikož jsou prázdniny, plavčo není . Tak jsme si dopoledne jen tak vegetili a plánovali co budem podnikat odpoledne. Nikde poblíž žádná akce, nakonec to rozsekla Maruška, jež se po poledním spánku tak rozkašlala, že poblinkala celou postel a spustila se jí mega rýma, takže jsme zbytek odpoledne strávily doma. S hraním a stahováním Pc restů. Jsme se pustila do fotkovýho kalendáře, ať to moje bláznění má nějakej účel. Maruška má den skromné dítě , dojíždí zbytek těstin o oběda a že jich bylo a pochutnává si jak kdyby to byl sachr :oD

A dokumentačně langoše k večeři :o)

pátek 29. října 2010

29.10.2010 Projekt, den 1000 aneb co život dal a vzal




















Tak dnes mám v projektu den 1 000: jednou mi došlo, že 365 krát 3 roky co bude v únoru už je moc, tak jsme si dodopočítala den tisící. Žehnám projektu. Díky němu jsme se hodně posunula ve focení při milé povinnosti každý den vyplodit jednu použitelnou fotku. Díky těm manévrům co byly u nás doma , mě to začalo nutit psát, aby Maruška jednou věděla, že se svým tátou nevyrůstá jen pro mí rozmary, že to bylo prostě hodně zlý… a vaše komentáře a povzbuzení jdoucí po komentářích , mejlem i živě mě dopomohly sebrat zbytek sil ve chvíli , kdy ž jsme měla sílu jen být obtočená okolo záchoda a krmit kačeny od nervů. Dokázala jsme to, sebrat zbytek sil, za 10dní vystěhovat 2+1, když nám propil takřka celý nájem (opět) a dnes, po dvou letech už jsme v ráji. Ten ráj nastal hned, sice jsme žili za málo a v zime ale v klidu, za necelý půlrok jsme potkali Jindru a od té doby je to jen a jen lepší . Prostě pohoda , klídek a pijánko.

Dnes přijely holky z Paky s Matějem . Přišly k nám ty naše holky stejný den, Janička je o 5 hodin starší, tak když se znaj celý život, tak je dobře aby se viděly :o( Janičce konečně po 2,5 měsících sundaly sádru, to bylo radosti. Já měla od večera nasazenou 40tli a to mě mrzelo , protože jsme bez telete nemohly vyfotit jak k sobě letěly naproti a jak se objímaly a pusinkovaly :o) Pak jsme daly kafčo, v tom našem členitém terénu nerada fotím, pak jsme pospíchali do cirkusu, stojí nám u baráku. Holky se držely za ručičky, utíkaly k němu skandovaly „cirkus, cirkus“ a tam si to náležitě užívaly . Jindra jim koupil svítíci měče, to to bylo radosti. I Matějíček byl hodnej ač z toho chápal míň , než holky. O přestávce už v šeru jsme spáchali pár fotek už když na zvednuté iso, otevřenou clonu . Takže pár šumáků,ale srdečních. Po cirkuse jsme ještě chvíli poseděli než byl čas jít na bus. Po cestě holky řádily, ale skvěle se hledaly , jak svítily mečema :O) to báječnej den.

Cirkus byl parádní , jeden z nejlepších co jsme viděla , hned po Berouskovi ,ale to už je hodně let zpátky.

Maruška usnula se svítícím mečem :o)

Největší gól dne byl,že Jindta se svou sklerozou zapomněl Ťapinu na pavlači . Nebo si spíš nevšim že neprošla dveřmi a tak to neřešil. Ona si vlezla k sousedce a tam začala vejt, sousedka jí pak šla zazvonit k nám, ať ji pustíme domů.

čtvrtek 28. října 2010

28.10.2010 nesváteční svátek

Přiznávám se , že jsme ráno vstávala s odporem. Když vím že jsme to mohla mít placený a přitom si užít rodinné pohody. Akorát jsme přišla domů a fakt se musela smát . Jindra s Maruškou odvezl babičky na zahradu, tátu na hřbitov, oloupal a uvařil brambory, opek na pánvi hotovou sekanou a udělal bulíčí oka a prý odpad. Já se fakt musela smát, když povídal „už nechci domáctnost“ Já odpoledne přišla svěžejší než včera tak jsme uvařila guláš na zítra, vyprala, vyžehlila předchozí, pověsila nový, asi je to o tréningu no :OD večer zas jeden normální večer s usínáním doma, Maruška je tak v pohodě, když nás má pohromadě že si sama zaleze a usne. Zase jsme nestihli ani pohádku.

středa 27. října 2010

27.10.2010 Zabereme hej hou





Jindra už skončil s prací ráno, na pátek má nucenou dovolenou . V práci jsem byla docela naštvaná, mohla jsem být zítra doma a kvůli nerozhodnosti ne mojí, holt nemůžu byt s miláčky a musím makat. Maruška nebyla ve školce, protože jsou prázdniny podzimní tak makám jen já. Vyzvedla jsme Marušku u našich, protože Jindra musel běhat po lese a shánět jinej mech. Tak jsem se najedla a přejela domů. Dnes jsem byla ko, tak jsme si musela na chvíli sednout a dát kafe. Nohy nesloužily a tělo taky ne. Pak jsme se zbalili a jeli na hřbitov, ne že budou dušičky ,ale že je prostě krásně. No s tím mým nutným kafem a tím že Maruška zas měla jinou utnou práci a Jindra si splet vesnici ve který máme předky pochované tak jsme dojeli a sluníčko v čoudu :D Tak jsme zapálili svíčky, já nemohla najít hrob , zjišťuji jak moc jsme chodila po paměti a oni tam ořezaly tůje co lemovaly cestu a měli už víc jak metr v průměru a najednou tam je o hodně víc světla, místa ,ale ty tůje jimž proschnul vršek jsou hnusný no :o( Ale Maruška objevila pumpu a její funkci tak byla legrace. Sice už bylo šero tak většina fotek je k nepoužití ,ale pár nadšených momentek do alba máme :o) Večer jsme díky zítřejšímu volnu ,ohli fungovat jako normální rodinka, koupat dítko a usínat doma. Byla tak unavená že usnula bez pohádky, než jsme přišla z koupelny já.

úterý 26. října 2010

26.10.2010 Vítáme cirkus....




Dnes jsem jela rovnou z práce pro Marušku. Tak jsme si dali prochajdu a přivítali cirkus. Pořád kroužili okolo zvířátek. Cirkus má výhodu neskutečnou , to se řekne že zlobivý ukručený děti co cirkusu nesměj a v tu ránu , jsou zase hodný :D alespoň u nás to funguje. :P

Pak jsem dala „obědovečeři“ kafčo a zas byl večer.

pondělí 25. října 2010

25.10.2010 tři v posledním tažení



Je to neskutečný, za měsíc už budou Marušce čtyři. Po práci jsem se o cestě stavila na nákup, zlábla oběd a jeli jsme za Jindrou. Už je brzo tma, tak jsem, zas páchala nouzovku před spaním. Ty fotky z venku mi budou chybět.

neděle 24. října 2010

24,10.2010 Tak nedělně :)





Neděle byla nedělní, Dopoledne jsme pohráli, a uvařili. Nacpaly se čínou. Jelikož šel Jindra na svou nesnášenou noční , tak byl odpoledne klidovej režim. Sfoukli jsme nějaký resty kalendářový a fotkový a večer jsem teda musel spáchat jen fotkovou nouzovku a pak řádili ve vaně. Na to miluju ranní , večerní řádění ve vaně a čtení pohádek. Co se týče akce, tak jsme se nějak vyčerpali včera :D

Nouzovky večer při koupání ale na některých se mi i ta nepovedenost líbí :D

sobota 23. října 2010

23.10.2010 Poněkud akční sobota































Ráno jsme se domluvili,ale špatně pochopili. Byli jsme na plavání jako tradičně a po něm jsme jeli nakrmit hladové svítící oko nádrže. Cestou okolo rybníka jsem zjistili, že výlov skutečně je. Taťka to měl zjistit, jenže jak bourají Družbu není už kde, Stará pivní drbací parta se rozpadla. Žádná hospoda není tak blízko a tak rodinná aby se tam většina štamgastů stavila v podvečer na jedno. Večer jsem mu volat nemohla to už spí, ráno zase ještě spí, když jedem na plavčo tak jsme to zjistila až pohledem. A protože jsme se špatně pochopili, Jindra mezi tím šel ostatky zpátky domů. Oželela jsme poslední zátah protože jsme nevěděla,.že je poslední a honem jsme pro něj jeli, chtěla jsem abychom byli spolu, abychom nemuseli pospíchat za ním z výlovu, protože po tom týdnu jsme celý ustýskaný jak jsme se neviděli. Jenže Ťapina na výlovu vyváděla tak, že musel stát až daleko od kádí. Maruška se po něm pořád sháněla ,ale zároveň otamtud nechtěla, pořád chtěla vyzvedávat, musel jsme ji přenášet přes bláto tak jsme moc fotek neulovila. Miluju výlov jako reportážní foto, poházené lahve od rumu, promrzlé ruce svírající hrnek či teplou polívku. Dnes teda bylo vyjímečně nádherně. Tak mám jen pár fotek s hromadou přepalů , jak Maruška šťouchá do kaprů dvěma klacíky :D S řevem jsem ji dostala k autu, protože jsem musela vařit abychom se odpoledne ještě někam dostali. Doma jsme pak trhala rekordy. Čočka lagriska je sice kvalitní ale vaří se neskutečně dlouho, tak jsem u toho ještě stihla švestkovou metynku.

Po obědě jsme vyrazili k bučickému mlýnu, protože mám slerozu jak čepici tak jsme po cestě nabrali Barunku s Terezkou kvůli navigaci a než jsme dojeli k mlýnu tak byla tma a nouzově jsem tahala 50tku, otvírala clonu a zvedala iso. Tak aspoň pár srdečních šumáků. Pak jsme u holek dali kafčo, po něm vyzvedli mamču z Ohavče a domů dorazili až někdy v 9 večer, prostě dnes byl akční den.