středa 31. prosince 2008

31.12.2008 Silvestr

Je tu poslední den v roce já mám stále pocit, že to co se mnou teď mlátí se stým rokem neskončí…..že se žádnej první krok do lepších dnů konat nebude….

Dopoledne jsme vyrazili s Maruškou pro pečivo na svátky a pro nějaké čerstvé ovoce. Vzali jsme to přes Kaufland. První opravdu velká procházka po víc jak 14 dnech, Maruška pomaličku nabírá na kondici a já kvůli pomoci s přípravami jsem dnes stejnak odložila práce v bytě a chtěla si jednou opravdu užít Marušky, protože se mi po ní už moc stýská, jak spolu neprocházkujeme. V Kaufu jsme koupili ovoce a pár maličkostí, třeba tuhle bagetu v akci za 8.50 a Maruška z ní byla nadšená, chtěla ji nést a povídala že má rohlíček véélikej a že ho veme na pocházku. No byla z bagety v sedmém nebi…..

Měla jsem v plánu jít spát, neb prímovej silvestr jež byl v plánu původně nedopadl, měla se sejít stará parta, nakonec jsme se tam nevešli neb tam přijeli jiní lidé…bylo mě to dost líto,ale asi proto, že mi je teď tak zle a že jsem věděla, že právě tohle by mě mohlo z toho dost vytáhnout. Musím se smířit se spoustou věcí, pořád mi občas ještě nedochází, že jsem ta poslední v řadě...spousta věcí mi nedochází a ty co bych měla přehlížet a dívat se jinam a dál dopředů, v těch se mé myšlenky zase nechutně rýpou a nenechaj mě suchý oči.. vážně divný období….doteď jsem břečela jen v noci, teď už mě to nakopává i přes den. Potřebuju nějakou vzpruhu, může bejt malinká, jen správným směrem, nebo vědět nějakej čas, aspoň přibližném, kdy bude líp, toho špatného je prostě moc. Vím že jsem se odpoutala od Petra, že máme svobodu, že mám jedinečnou , usměvavou, šikovnou dceru. Jenže ono toho špatného o čem tady psát nemůžu je ještě o hodně , hodně víc a teď momentálně ….. nemůžu sebrat sílu se z toho vyhrabat……

Po oběde jsem fakt vytuhla ani jsem neslyšela, že mamča s Maruškou šli ven, ukázat Marušce led na rybníku a bruslící děti. Měla jsme to v plánu ale tělo mě hodilo hluboce do říše spánku. Trochu jsem se zmátožila, ale přišla o krásný chvilky, Maruška byla nadšená.


Marušce jsem ukázala prskavky, ty před rokem si už nepamatovala. byla nadšená. Nechali jsme ji, ať si rozhodne v kolik dnes zalehne. Odporoučela se sama v 9h si vlezla do postele, nechala se přikrýt, povědět „o mravenečkovi“ a usnula. ještě pokud pobíhala okolo nás a po bytě, tak nás rozřechtala. Hledáme ji, že je najednou ticho. Maruška v kuchyni, židli přiraženou k lince , na prkýnku kyselou okurku, kterou si vyndala z lahve , rozrojenou na 3 kousky a hlásila „krájím „ to když jsme zjistila, že má všechny prstíky v celku.. teda kdyby nebyly, to by se tak neřechtala. A pak jsme se řechtala já.. jak je šikovná.



Nemohu se rozepisovat proč….prostě jsem nakonec zvolila verzi po uspání Marušky se vydat do Valdic strávit Silvestra. Seděli jsme u stolu a povídali , podařilo se mám aspoň na chvíli ukecat vedení na vytažení harmonik. Tak jsme si chvíli zapěli, bylo to super. I když to nezabralo na dlouho, tak aspoň na chvíli, furt mám slzy na krajíčku. Bylo to lepší, než doma brečet pod peřinou, nechtíc to praktikuju už 3 dny místo spaní. Aspoň jsme si mohli pořádně pokecat s Alčou a s jejím bráchou Honzíkem. Šli jsme spát ve čtvrt na pět a ještě vlastně chvíli kecali. Na to, jak dlouho jsme nepila a na to že jsme vypila asi 4 skleničky úžasného vína co fakt chutnalo po třešních a hromadu šampíčka a ďabek Baileys kež se podávalo ve štamrdlatech z hořké čokolády…fakt mamka tak mě nebylo vůbec nic. Akorát se mi podařilo konečně usnout. Spala jsme nahoře na patrovce, dole Alča. Tak nějak mi to připomnělo časy táborů a našich srazů na Pecce.



Pavučina

Snažím se vzpomenout
na dny
kdy andělé měli modrý oči

jsou tak daleko,
že i včerejšek je opletenej pavučinou.
A na něm…
kapičky slz
bezmocná jak moucha v jejích spárech,
bez sil se vyvlíknout aspoň o kousek
a nadechnout.
Pavučiny svazují jazyk
nemůžu mluvit,
jen o bezmocný slova
lámu pero…….
a kaňka na papíře,
stále více
promokává……

31.12.2008 Jičín

PF 2009

KREDIT

Všem přejeme nádherné svátky, moc a moc zdraví, moc a moc štěstí. moc a moc sil, na všechno. Slzy ať jsou jenom od smíchu , pohodu, všechno jak má být, aby si lidi neubližovali, aby byli na sebe hodný celý rok. Přejeme z celého srdce Liduš a Maruška

úterý 30. prosince 2008

30.12.2008 Vězeň

Mamka dopoledne potřebovala cosi po dokrorech tak jsem měla na starosti snídani, v noci jsem skoro nespala a Maruška zdrhla škvírkou v nohách a nevzbudila mě, tak jsem zaspala a vstávala až po 8h. Něco jsme pofackovali, pohráli. O obědu měla Maruška vařenou rýži vodě, trochu oslazenou glugo…. či jak se tomu nadává, co teď může , tak jsme ji přesvědčovali jak je to dobrý. Měla takovej hlad, že i něco snědla. Na odpolední kávu přišel Ota s Maruškou po jediný větě jsem utekla a brečela až do večera….Co jsem si mohla udělat, to jsem si udělala. položila koberce, opravila kohoutky, sprchu … co jsme nemohla jsem si vyprosila a to škemrání a věčný připomínání nesnáším , co můžu si udělám sama …nemám ráda lidi, co neviděli, v jakým to bylo stavu a rejou, že to ještě není, a co tam dělám, já dělám co můžu….. dnes jsem tam makala , je tam zima strašná ač topím…..je půl jediný a já píšu těhlech pár řádek……….. nemám náladu ani chuť na nic, jen mokrý oči a myšlenky o marnosti. Když jsem přišla domů. Maruška se mi vrhla do náručí, nic jsem nepotřebovala víc. ale hned mi utekla, že jsem studená. Jak usnula a já osaměla, zas v tom lítám….

a fotka….. Hledáme Lojzu , že je nějakej klid a on byl zavřeném v lince a spokojeně seděl na hrnečkách… fotky teď nic moc….snad bude líp…..až budeme moci s Maruškou zas ven, už jsme tam nebyli víc než 14 dní.. nemůžem.

pondělí 29. prosince 2008

29.12.2008 Dieta

Ráno jsme šli s Maruškou s paní doktorce, po snídaní opět blinkala a to byl včera konečně klid. Navíc má od včera brutální průjem. Tím přesunem autem se nějak zhoršila, vylezla ji teplota , je unavenější , když nebyla jiná možnost a já chtěla něco udělat a stejně prd. teď má chuděra dietu nařízenou. Po 4 dnech konečně jí a zas nemůže, to co může ji nechutná, protože to měla už 2 krát (suché brambory) a chce cokoliv jinýného a pláče, že chce hamat a to co může jíst do ní nemůžeme propašovat. Brambory, rýže, pečivo, voda, slabý čaj.. takže osobní peklo. říká si o jídlo a pití (hlavně mlíko) a nemůžeme jí ho dát a ona to nechápe. Bobek malej.

Úplně jsem zazdila, že má přijít paní Pristandová, to s tím, jak jsme honem letěli k doktorce, když už tam po svátkách byla, abychom pomohli tomu našemu bobkovi od zvracení a průjmu. Tak jsme se minuli jen na chvíli , přinesla Marušce príma soupravu na jaro, její náhradní babička. Stará se o ní líp jak její táta. Po obědě bylo osazenstvu líp a Marušce zle, byla neskutečně mrzutá, maje hladu a průjmu tak jsme ji tam nechala a šla makat do bytu. cestou jsme se stavila v Kauflandu na nákupu neb doma už bylo svátcích a lazaření úplně vybráno.


Bez Marušky jsem udělal xxx krát víc, než s ní, jen jak jsme se ocitla zase sama, tak to na mě přišlo, ani tahle kamarádka nepomohla….. Nechtěně ,mě tahle kočka spadla vedle ledničky do té ouzké škvíry až dozadu a povedlo se mi ji vyndat z natrženým obalem, byla 200g s mandličkami i když za 30 kaček, tak jsem se ji podívala do kožichu. Stejně to nepomohlo… Nechtěně jsem zalomila nouzové světlo na jedno použití, co jsme dostala někde v pojišťovně. Takže začalo svítit a je na jedno použití, tak jsme ho vzala Marušce. Radovala se „maminka pivezla světýlko“ už se i usmívala , ale nocí se budí a pláče je hladová a noční mlíko na zasycení jí taky chybí.



neděle 28. prosince 2008

28.12.2008 Krize

Den začal nocí a nakazil náladu celého dne na kdoví jak dlouho. Nějak mě přišlo že čas strašně letí. A když už Petr má tu svojí slečnu a moc si rozumějí.. motali se spolu pod vlivem kdesi na náměstí, láskyplně se za ruce vinouce. Marušku viděl naposled 8.12. což je skoro měsíc a žádnou snahu ji vidět nemá, o placení alimentů nemluvě…tak jsem si řekla, že prozkoumám vody internetu. Vzpomněla jsem si na doby , kdy jsem z nouze dávala inzerát na net hledala jsem 3 roky, a nic, na žádný rande nedošlo. jen si vzpomímám na Mílu Jerie , s mímž ladilo každý slovo vmejlíku, společný snad všechno. ježe pak se vydal do Prahy aby vydělal nějaký koruny a zajistil rodinu kterou chce postavit…. a tam se ztratil. Buď v šeru města tuláček milující táboráky a lesy nebo potkal nějakou a když je to v reálu na ty písemný se lehce zapomíná, internet nebyl tenkrát ještě tak všude lehce přístupný jako dnes. A pak nic… tak jsem zabrousila na seznamku po vzoru dvou holek se stejným osudem ale lepším vzhledem a profil jsem si nezakládala a po pročtení mnoha a mnoha profilů jsem došla k závěru že nemám šanci. Ti co podle názorů za něco stáli to zchladili tím, že u požadavků na protějšek měli sexy, ti co tam neměli sexy tak měli mezi koníčky hospodu…a ti co náhodou ne, líčili své brutálně erotické choutky. Instinktivně jsme se vyhýbala rocku, a vlastně všemu co mělo cokoliv společnýho s Petrem. Už jsem chtěla být sama, ale připadá mi že čas strašně letí, a hlavně, vím jak mě je, nemaje sourozence. Ti nejmilejší přibuzní (Myslím v mém věku) jsou daleko předaleko , ti co tu jsou mají jiné zájmy….nechci aby to měla Maruška, ta nebude mít ani strejdy a tety.. má jich 8 a 8, ale hlásí je k ní jen 1 a 1. Nechci aby byla sama jako budu jednou já. Až budu generace babiček, budu mít jen Marušku a budu doufat že mi neuteče do veliký dálky. Proto chci aby nebyla sama, pro teď a i pro časy, kdy už tu nebudu já…. Seznamovat se neumím, nenaučím se to, touhle cestou to nejde, mám arzenál jinde, není vidět, se schovanej pod špeky a když neumím mluvit a seznamovat se, tak ho nikomu nepředvedu…..začínaj ty šílený noci co jsem měla 11 let, ostatní randili, rozcházeli se, měli nové a nové lásky a já nic….a když ne tehdá tak teď už vůbec ne…. . ještě že mám Marušku, nic není víc. Jen bych chtěla aby nezůstala sama, aby měla tátu sourozence a ne jen ubrečenou mámu…


apoň zas píšu...

Andělům zešedly křídla,

pel s prachem lepí se na prsty,

póry jsou plný hlíny a branky srdce opletený rzí.....

bříška prstů popraskaný,

bolí každý dotek, bělmo rudne

a popraskaný žilky v něm pálí solí slz

Hladím kříž u vchodu hřbitova,

mrazí mě stejně jak ten palouk

s kytkama z křížů.

Je tam ticho jak ve mně

ani modlitba už nepomáhá,

odráží se jak ozvěna

a slábne spolu s nadějí..


Dopoledne jsme se tak nějak mátožili , neb nikomu nejni stále akorát. mě začalo v noci bolet levý rameno tak, že mě bolí každý nadechnutí , ale po obědě jsem sebrala haldu prádla v sušárně, nacpala další krabice do auta, oblíkla Marušku jež se strašně těšila , že půjde na „pocházku“ a jeli jsme do bytu, práce tam nechutNě kvůli nemocem stála, babička polehávala. Mamča bojovala se šilenou bolestí hlavy a já myslela , že Maruška přesun autem zvládne. Těšila se, že se dostane, takřka po 14 dnech ven. Nepočítaje doktory…Když jsem šla pro auto, strašně brečela. Bála se že jí uteču a to jsem šla jen 50m. Tady je u krabic u baráku, hlásíla tam že „tady bydlíme“



Tam však za chvíli začala kručet a pořád chtěla pochovat. Ručičky měla jak led a hlavička začala být teplejší a to přesun byl jen od vchodu do auta max.3m a od auta do dveří max.5m. Někdy se mi povedlo ukorigovat aby chvíli strávila na gauči sama. Dávala jsem dohromady DVD jež jsme vzala sebou, taťkovi upadlo a nechtělo naskočit. Tady se pokouší zahřát ještě ponožkami, jež si dávala na hlavu. Stejnak to byl ufňukánek , bolavej, nemocnej jež chtěl pochovat a já ji do kouta neodstrčím, když chce. Jindy je jak drak a u mě nevydrží. A tak se mnou koukala i na nudném dokument , jež následoval po pohádce a já neměla jak přepnout televizi….tulila se a já prd udělala ač jsme se snažila aspoň aby vydržela po chvilkách sama, ale dnes docela marný. Rozrovnala jsem 4 banánovky a to bylo vše, vypadá to, jak když se nic nehýbe, ale já se tak snažím.. měli jsme tam být do Vánoc ,ale pořád se něco tentočkuje. Převozy, auto, hlídání, nemoce…..je to k vzteku, připadá mě to nevděčný pro úřady, jež nám ten byt přiklepli, protože jsme neměli kde bydlet (dlouhodobě stejně nemáme, tohle je naše možnost) ale stále lepím a lepím a Ti co jsou kolem nás, vědí, že dělám co můžu.. jen mě to už připadá nekonečný…. Domů jsme přijeli a Maruška nemohla dojít od auta, a já ji vzít nemohla , hlásila to až po třetině cesty a že nebyla dlouhá, a já měla plný ruce a kde si odložit. Ke konci jsem ji předběhla s tou tíhou, hodila bednu ke vchodu a domů ji už donesla. Usnula za chvilku a skoro bez večere, nic nechtěla… po půlnoci jsme převlíkali postel, pokakala se a měla takovej průjem že ležela v kaluži.




RAK pro Papagáju

sobota 27. prosince 2008

27.12.2008 je to tu zas....

Maruška byla ráno jak drak, celé dopoledne byla jak drak. Bylo jsme spolu pověsit prádlo , Maruška opět lítala po sišárně na motorce. K obědu měli všichni hromadně jen suché brambory s plátečkem másla. Maruška mi po obědě při uspávání ukazovala na kapičky na kašel co měla a povídala. „kapiky, dobrý dáme „ tak ji říkám, už né, už nemáš kašel, ty jsme dávali na kašel. A Maruška nakroutila jazýček do kornoutku a dělala že kašle a říkala „mám kašliček“ :o))))) opice jedna. No a po polední chrupce Maruška opět hodila totální šavli. Zmohlo ji to tak, že skoro do večera to byl zas nemocniček. K večeru ožila, ale nebylo to ono. Už aby to bylo pryč, práce na kutlochu stojí, už to není tak děsný o záchod se tak neperem , ale unesu těžko sebe, natož plnou bednu a Maruška potřebuje péči a každém je vyždímanej, už aby bylo po…..

pátek 26. prosince 2008

26.12.2008 " Na krávě hop hop"

Tak se mám všechno otočilo, do Marušky jsem v noci nasoukala po lžičkách celý hrnek čaje a bez nehody. Zato se o místa inkriminovaná a kbelíky rval zbytek rodiny. O Marušku se staral vždy ten, co měl momentálně nejvíc sil. Maruška si rozbalila poslední dárek od Ježíška na který jí už den před tím nezbyly síly. Už když viděla obrázek na krabici radostně volala „kráva budu dělat hop hop“ nakonec jsem to ukecala aspoň na oslíka, kvůli těm dlouhejm uším, ale pony to prej není … no když má tolik rozumu to prtě… :o))) Od oslíka se nehla, tady mu ještě říkala „krávo, pod taky koukat na pohádka“ PO obědě se stavila Alenka , její mamka na její přání pak přivezla jednu rozpustnou medicímu co si přivezla s sebou z USA, takový malý pytliček z kterého vznikl lehce slaný blivajz, ale do 15 minut jsem nevěděla o tom, že mě bolely všechny kosti. Škoda že neúčinkoval navždy :o)))))) večer při uspávání nezavřela pusu , vyndala mě prsa a povídala mi „prsa krásný, teploučký „ „kosáky, venku vidíš? „ pak je mi schovala pod tričko a hlásila že je skovaná. No pusu nezavřela.



čtvrtek 25. prosince 2008

25.12.2008 Hadrová panenka

Maruška se probudila tak okolo druhé hodiny a byla úplně pokakaná, proteklo to durch všechno. Tak jsem ji osprchovala a šla vytáhnout čisté věci, tak se bobek v ručníku opřela o židli a usnula tam, na chvilku, bobek nemocniček. Pak jsem ji oblíkla a ona se rozkoukala a začala trochu povídat, Vypadala na to, že hned tak spát nebude. Tak jsem vytáhla jeden dárek od Ježíška , ten od toho Salemáckýho. A tak jsme si do 4h do rána malovali, Maruška byla nadšená, Ježíšek moc dobře vybral.

a takhle odpadla po 4h ráno……

Ráno byla jakš takš čilá. Pořád chtěla mlíko, tak maličko dostala . Nasnídali jsme se a šli rozbalovat. Každý dostal to co nutně potřeboval a , někdo u něco pro radost a malá Maruška ta se nejdřív vrhla po kolu, chtěla na něm hned povozit. Pak řádila s xylofonem od babičky a pak byla nadšená s kuchyňky a hlavně panenky . Bobek můj malej začal odpadávat kolem 11h tak hned usnula. Po tom co se vzbudila hodila opět šavli- Celé odpoledne polehávala. Pak všichni jeli do Holína jen já zůstala doma s Maruškou, usnuli jsme obě. Já se vzbudila a Maruška nikde. Našla jsem jí, jak spí v klubíčku na peřinách v ložnici, tak jsem ji jen přikryla. Celý zbytek odpoledne už byla jak hadrová panenka. Pila po lžičkách a jednou opět blinkala. Pak jsem ji uložila, a ona v posteli hodila gejzír, tak jsme zas převlíkali…..smutný Vánoce….už aby bylo po všem. Chce se mi brečet, jak se beruška trápí…..



středa 24. prosince 2008

24.12.2008 Očička jež neměla sílu svítit....

Dnešek skončil naprosto jinak , než kdo plánoval a než kdo chtěl . Maruška své 2 roky a měsíc holčíčka zdravá jak řípa, kromě kašle co jí trápil tento týden a občas ho měla tak že 3 krát zvracela, jinak 2 roky nic. A dnes, když má vnímat své první Vánoce a první nadílku od Ježíška, tak od rána zvracela úplně všechno, i čistou studenou vodu co doporučila doktorka, které jsme volali. Nakonec na chvíli zabrala ledová odbublinkovaná cola, jak radili holky, takže asi od 4 hodin, kdy jsem pro ni byla na benzíně , protože jinde už bylo zavřeno byl klid

Maruščina štědrovečerní večeře ani ji nechtěla. jediný co snědla , neb už plakala hlady byla půlka Pribiňáku, moc dietní to nebylo ale nic jiného nechtěla. Aspoň chviličku byla spokojená a začala i povídat a básnit o Ježíškovi jestli přijde. Pak však na ní padla únava a začala moc plakat a během chvilky spala.


Po večeři zlatá tečka na kterou se těšíme každý rok. Peciválky čerstvě napařené.. no prostě kam se hrabou všechny dorty.. kdo je zná miluje je a k tomu farskej grog. I kdo je nezastáncem rumu a grogu, tak tehhle začal pít, neb je delikátní a úplně jinej. U této tečky se rozhodlo, že se uvidí, buď se Maruška vzbudí a půjdeme na to, nebo to necháme na ráno. Jsem ráda, že to tak rozhodli, snad ráno bude více sil, a bude se radovat z překvápka, že Ježíšek přinesl dárečky. Těhlech pár řádků už píšu 2 hodiny, pořád u toho brečím, je ni špatně za to zlatíčko. Už jsou skoro 2h ráno, Maruška zase zvracela, ani jsme ji nemohla ohnout do misky, ale na zádech by se udusila. Nevím zda v noci vůbec usnu..


Tohle na nás čeká ráno. Na to jak teď je to vypadá zavaleně, ale pod stromek kladlo dárky 5 dospělých a u nás se balí i ponožky a podobné potřebné věci, které by se stejnak koupit museli. Maruška tam má i použité věci jako třeba ta největší krabice zrovna , v ní je kuchyňka a jí to radost nezkazí , kolo je z bazaru, už se těším až na něm bude drandit. Děkujeme všem, Salemu i Ježíškovi ze zámoří , každá maličkost potěší. Táta poslal Marušce pozdrav po SMSce a zeptal se jak se máme. Kdy bude chtít vidět Marušku to necháváme na něm. Vánoce byli klidné a plné míru, jen hodně smutné kvůli zmožené Marušce. Doufám že ráno bude líp a že si beruška užije Vánoce letos trochu Americké……

Vím že bude všechno dobrý. Myslím na Klárku na Makulku, na všechny jíný děti co se nikdy neuzdraví. Myslím na Lucku 73 s nimiž není první Vánoce táta, s náma taky není, ale je to jiné protože tam překypovala láska a odchod byl nedobrovolný. Myslím na všechny co nemůžou být spolu ač by chtěli……

úterý 23. prosince 2008

23.12.2008 "stomeček moje"

A přišlo ráno, tentokrát o den dřív ale někdo strojí stromek . Maruška měla rozzářená očička , sepnula čušičky, dala si je před pusinku a povídá „ stomeček, véééélikej, sítí, kráááásnej“ a pak povídala „piletel, Ježíšek pines“ a celý den to každému vykládala a že je „stomeček moje“ jsme taky slyšeli. řekla jsem jí, že hodným dětem Ježíšek pod něj přinese dárky , tak jsem se jí ptala co by od něj chtěla a ona povídala že „hačku“ atak teď vykládá, že Ježíšek přinese dárky.


Navečír se u nás stavil bratranec Péťa , ukazoval Marušce svoje koně v telefonu tak byla nadšená a těšila se až je uvidí. Tenhle chleba jsem koupila v pekárně naschvál, oni byli rádi, že se ho zbavili a já si užila úžasně vypečenejch špiček. Celý den jsem dodělávali přípravy , Vánoce můžou přijít.



pondělí 22. prosince 2008

22.12.2008 Rybika bude dobrá

Dnes jsme byli s Maruškou na kontrole u dokrorky. Kašel ji už trápí jen málo a někdy v noci ale radši máme ještě kapat a nechodit ven. Na zpáteční cestě jsme s Maruškou koupili kapra. Potom jsme museli každých 20 kroků zastavovat, protože Maruška měla potřebu koukat do tašky na rybičku. Pořád jí chtěla hladit. Doma jsme ho pustili do vany aby si Maruška užila … no pak mě totálně dostala , říkáme si , na děti něžně. Kapr se zabije v noci a ráno jakoby odplaval. Maruška se koukala na kapra ve vaně a pak povídá „rybika dobrá bude“ ….no má jasno poměrně brzo :o))))))


Večer se s ních chtěla koupat, když ale na vlastní kůži poznala, že je voda studená. (Babička jí dovolila, at si ho před koupáním pohladí nožíčkou) tak to vzadala. Říkala, že je to teplý , když jí řekla, že hohle je studený (nějak si to spletla, jinak už to umí) tak si pak s blaženým vzdycháním lebedila v teplém umyvadle. :o))) No a s rybikou koupat už nechtěla :o)))


Pak jsme spolu stavěli Betlém. Maruška mě hned v jesličkách vyjmenovala obyvatele, že je to Marie, Josef a Ježíšek, každá postavička se jí líbila a pomáhala zapichovat, ale nejvíc se zamilovala do kominíka. Jí ho taky vždycky měla nejradši. Je ti to už víc než 20 let. co mi děda ten Betlém vyřezal. Pamatuji se jako dneska na to, jak je dělával. Vůně dětství je vůně lepidla Kanagonu a mýdla (na lupenkovou pilku ) a dřeva . O tom jsem už psala. v kronice. Já byla poslední vnouče, kterému Betlém udělal, sice mi už tam nikdy nestihl dořezat mnou vytoužený koně, ale to je to nejvzácnější co po dědovi mám , neb je v tom, jeho srdce, jeho práce, jeho ruce. Dodnes dávám na stejné místo husu, nic jiného kromě jesliček nevím kam zapíchal,ale husu jsem hladila několik hodin a brečela jsem bylo to 9 ledna 1989 když umřel. Betlém ještě nebyl uložený a já u něho ležela a dotýkala se hmatatelna, co tu zbylo…

Maruška celé odpoledne lítala dívat „na panáky“ a pokoušela se přestavět kompozici Betlému, strašně se jí libí.


Odpoledne jsme věnovali přípravám a stavila se Alenka. Na večír jsem jela do Ohavče pro stromek schovaný ve stodole. Tam při jednou vyzvedla Alenu u naší společné kamarádky. proto jsem jela pro stromek už dnes , abych mohla Alču při jednom odvézt domů. Stromek a ostatní jsem vyhodila doma na chodbě a jela ji odvézt. Chtěla ještě něco zabalit a dát mi to, tak jsem chvíli čekala a tyhle pejsky, jsem si tam musela vyfotit…. Ač jsme pospíchala pak prišlo zdržení, potkala jsme spolužáka Bořu jenž bydlí ve stejném vchodu jako Alča. Tak jsme po několika letech museli dát řeč…


No a okolo půl 1.. by teda patřil do projektu den následující :oO jsem dostrojila stromek. Jsme zvědavá co Maruška ráno. čeká ji překvápko, že Ježíšek přinesl stromeček . letos o den dřív, ale alespoň si to užijem. Už se těším na ty Maruščiny světýlka.