neděle 31. května 2009

31.5.2009 Loučení...

Ač Macek řikala , že u nich vsrávačka v 6h a Maruška tradičně okolo 7, tak obě holky chrupaly do 8h, páč měly byt v 10h vyklizené chatky , tak jsme měli co dělat. Tak se balilo a loučilo, bylo to prostě nádherný. Ješty bychom pobyli,ale měli jsme za úkol odvézt Macka s Anežkou na vlak do Kutné Hory, ač jsme dělali co jsme mohli tak 15 minut na nalezení nádraží bylo málo a dřív se vyjet nepodařilo kvůli balení a odevzdávání klíčů. Původně jsem chtěla jet přes Bělou a stavit se u tetičky, odbočku na Chrudim už jsme měla vyhlídnutou, ale situace s změnila. Nestíhaje hledat vlakáč v K.H. by holky museli jet o hodinu dýl a pak ještě čekat v Kolíně hodinu na přestup. Přes Kolín jsem, stejnak jela, tak říkám bude sranda, holky se vzadu krásně bavily a s Mackem ke prostě sranda, je to super baba, tak jsme si to ještě spolu chvíli užily ta babská osádka a jeli jsme hledat vlakáč až do Kolína, čimž jsme dohnali původní plánovaný spoj a ještě byla sranda. Pak už jsme osiřely.A fotka.. tenhle Peníz čokoládový dostala Maruška před odjezdem od někoho, zrovna jsme něco cpala do auta a Maruška ho chtěla podržet, tak jsem ho položila na střechu auta… a tam jsem ho taky našla, když jsme vystupovala v Pševsi, což je pomalu 100km od Hodkova, kde jsme ho tam položila . Jo kéž by se nás takhle držely všechny peníze, ne jenom ty čokoládový :o)))))


Nazpátek už to šlo jak po másle a před koncem cesty jsme zastavili ve Pši u paní Bradáčové. maminky tety Marušky. Měla radost.. ač jsme při přijezdu ostuda zjistila, že on ten čas vyšel přesně na pravý poledne….no ale prý to nevadilo. proti naši vůli do nás paní Bradáčová nacpala polívku a knedlo zelo vepřo, Maruška opička pořád škemrala o maso . V kuži p. Bradáčové bych chtěla být, ona se totiž strašně divila, když ji po 80tce začaly bolet nohy, no to bych si fáákt přála zažít. :o))))


Už je to strašně let, co jsm tam trávili prázdniny.a v duchu je mi fakt líto, že tohle Maruška už nezažije, Jak tady ve Pši , tak v Ohavči, ranní krákání slepic, čerstvě posečený trávy pro králíky, kočky co jim kožich voní senem….



a její Bobík, odjakživa měla Bobíky, vždycky bílý špice se jménem Bobík a pokaždý vycepovaný do detajlu….

Doma jsme vyložili auto a odvezli jsme k našim stan na dosušení na balkon, dali jsme si tam vanu, neb tělo už žádalo řádné vydrbání , i když vody bylo z nebe na víkendu až až, vana je prostě vana. Pak jsme si jeli dát kafčo s Jindrou. Strašně moc nám tam chyběl, jak jsem psala po Frýdlantě, když je nádherně, člověk chce ty krásný chvíle sdílet s tím koho má po boku nejradši na dosah. …


Další fotky z Hodkova TADY

sobota 30. května 2009

30.5.2009 Může být super fajn, i když prší.....sraz den druhý

Sobota ráno, Maruška se vzbudila okolo 6té a chtěla za dětmi. připlácla jsme ji k sobě a vyprávěla ji, že ještě děti spinkají , a co pak budou dělat až se vzbudí… no vyprávěla…mumlala z polospánku. Ale přitulená ještě usnula a vzbudila se v 8h, ještě dobu jsme si povídali ale pak už ji nešlo udržet a já zjistila, jak těžké je obléct dítě v malém stanu do pláštenky a gumáků a se zachování jakš takš sucha ve stanu vyšoupnout ven…. když máte pod sebou poloměkkou madraci takže to je jak vodní postel :o)))) no ale povedlo se a Maruška se připojila k dalším venku pobíhajícím igelitovým dětěm. A já dostala kafčo v chatce kde přebývala Gabiks a Jk2x prostě naše jekáčko. Tuhle chatu prostě děti milovaly, když bylo hodně hnusně tak tam byli nalelepené u DVd pohádek a nebo si hrály spolu , no prostě školka, timto děkuji provozovatelům :o)))) Maruška tam taky párkrát byla, abych cosi udělala(nějaké to stěhování) a za druhé se jí tam strašně líbilo.


Snidaně…. Maruška jí dojídala ještě cestou do Kutné Hory a to jsme jí před jízdou převlíkla ,ale do K.H. dorazila jak čuňě , tak jsme trochu dělali ostudu.


Z náměsti jsme se vydali za hledáním oběda, my jsme byli ve skupince s Jarkou a Siťou a jasně že jejími rodinkami. Našli jsme hospodu a dali si dlabanec, v rámci výletu a jedné teplé stravy za víkend jsem se rozšoupla i já a koupila i dětské jidlo Marušce, ta ač hlásila, že bude hamat tak snědla dvě brambory. Tak jsem to pak musela táhnout v krabici do tábora. No za ty peníze jim tam to nenechám že jo…



Tady Maruška a Nikolka objevily v té hospodě starý psací stroj, tak tam do něj obě bušily, Maruška se slovy „počítáme“


Pak jsme navštívili chrám svaté Barbory, už při přichodu se spouště déšt. Po prohlídce děti řádily v kalužích , jenže já musela vždycky vypnout foták abych opucovala čočku od kapek a pak jsme ho samo nemohla zapnout jak zlobí :O(((( takže jsme přišla v Kutné Hoře o spoustu super fotek, ale hlavně že fungoval aspoň někdy

Cestou nazpátek jsme se ztratili….no já můj orientační smysl. proto jsem hlásila všem , že se musím někoho držet a pozorujíce dítko s věčný, pozor silnice, ta nechoď, a tohle ne, a pocem jsem si nestihla tuplem zapsat cestu do hlavy. A Maruška se od Barbory courala ,ale děsně, jasně že byla i trochu unavená, jenže já jí na jedné ruce neunesu ona má 16 a půl kila k tomu moje bolavý ruce. A s pytlíkem s krabicí s jejím nedojedeným jídlem jsem neměla volné ruce abych ji vzala na koně. Pak si řekla o čůraní a s tou pláštěnkou to nebylo jen tak… ač jsem volala , nikdo nás ¨neslyšel….a byli fuč. A já trefila jen na náměstí a tam už jsem nevěděla jakým rohem pokračovat k autu :O((( Jsem za to naštvaná sama na sebe, ta ten svůj dezorientační smysl :o( a hlavně si nadávám, že jsem byla na Marušku hnusná. Tohle prostě moje nervy nevydržely :O( Byla zrovna největší průtrž, Maruška byla v pláštěnce , ta byla v suchu, ale já byla v tu ránu durch do poslední niti. Rozdávali jsme si pro tento připad telefony , ale jak byl každej v tom lijáku nabalenej a zakuklenej, tak mi ten telefon nikdo nevzal. Už mě vyzváněl 3 telefon a nikdo nebral, já promočená durch, tak jsem řekla chudáčkovi Marušce, že jsme se kvůli ní ztratili. Protože se courala, že i mladší děti šly rychleji a poslouchaly maminky aby šly. Že už se teď nedostanem domů a že neuvidí babičky.. atd. Ona začala chuděra plakat. No po maruškovsky jí to nevydrželo dlouho , ale mě to bude strašně dlouho mrzet, že kvůli mně brečela, , že mě prostě rozhodilo být v cizím městě a nevědět kde a být mokrá až na kůži :o(((((( Fakt jo :O((((( Pak mi Macek vzal telefon, byla tak hodná že pro nás s Anežkou došly holky. Já prostě stála na náměstí a za nic jsme si nevzpomněla , kterou z mnoha, cest jsme do měj prišli, po 15 minutách čekání jsem si to vybavila, jenže jsme zas nevěděla jak těma uličkama dál. Je furt lepší nahlásit, stojím na náměstí , než jsem v nějaký uličce, nevím kde. Tak jsme se dostali k autu, a teď kam, přijeli jsme jednosměrnou, směry na první křižovatce neznámo kam…..Aspoň trochu jsem vyrovnala skore, že nejsem takovej blb. Že jsem se trefina na první pokud a dostala se na požadovanou silnici, i když to byla spíš jen náhoda,ale po tomhle všem to fakt potěšilo …. Fotka… po tom pláči co mě tak mrzí ač Marušku přešel brzo se máchala v týhle nádržce.


Jelikož strašně lilo po řádný kus odpoledne . tak děti byli ve „školce tady si Maruška si do nese bačkůrky..


a pak vysvitlo i sluničko…a dělali se bubliny, všechny děti dělali bubliny, no prostě paráda. Zase se hrálo venku. Strašně mě rozřechtala jedna scéna, a ještě mě dojímalo, jak Maruška úžasně komunikuje mezi dětmi. Anežka se houpala s Maruškou v houpačce lodičce a zakroutila zápěstím dlaně nahoru a dolů. Přesně ten pohyb co učíme Marušku v písničce „až já budu velká“ u té části … „kyselého nemám…“ a Maruška spustila „dělám s babičkou kyselého nemám vííííš„ ale tak úžasně vážným tónem, že mě to rozřechlalo, ale vybavila si to skvěle.


sice není ostrá tak jak by měla,ale mě se líbí…


jedna z bublinování




A pak nám chlapci ugrilovali maso. Zvláště Standa od Celenky to je takový přirodní gurmán a kdyby mohl, tak to maso i uloví, No bylo úžasný. A tak na dětech kromě skvrn od bahna přibyly i ty mastné a byly spokojený, Špinavý až za ušima , ale štastný, a my taky.


ač den byl takovejhle bylo úžasně pro ty lidičky a atmosféru…….


Tak jsme si tak nějak opakovali teorii focení a já viděla polaryzák v akci a jak vím že mi chybí , tak teď už mě chybí tuplem :o))))





a v podvečer nás mnoho uteklo na focení toho rybníka, co jsme u měj bydleli, v závoji večerní podešťové mlhy byl jak z pohádky……a děti večer zase svílily, tentokrát s náramky a rozdávala se lízátka s úžasným osudem.. Standa prý někde něco dělal a měl za to dostat flašku a místo flašky si vzal radši celý megabalení lízátek, protože se chystali sem, kde bylo hodně děti.. to je na metál.. a bublifiky, a joja prostě každý myslel na děti a podělil je maličkostmi.




Jelikož se uvolnilo místo v chatce tak jsme se nastěhovali k Mackovi a Anežce. Holky si strašně rozuměli ač mezi nimi byl mnoholetá rozdíl. Povídali si nejvíc mě rozlechtala Maruška . Anežka ji z palandy z vrchu ukazovala pohled a řikala jí „to je chrám svaté Barbory“ a Maruška tam zrejmě poznala na středu pohledu to vitrážový okno a povídá Agens tak vážně „ tam já byla s maminkou“ :o)))) no byla k sežrání.Až když obě holky usnuly šla jsem k ohni , a s klidem Anežka mi povidala , že kdyby se vzbudila že sleze dolů, veme si botičky , odevře dveře a zavolá…..ty děti jsou kouzelný

Majitelé kytar mám usnuli dřív jak jejich Kubík kterého uspával. Tak jsme povídali a děsně se nařechrali, Zvláště když Celenka a Macek po xxx letech zjistily , že bydleli na vysoký ne stejný koleji , ve stejné budově a ve stejném patře, takže se vlastně znají ani o tom neví. :o))) to prostě pohoda , pohoda, pohoda.

Maruška v noci spadla 3 krát z postele, ale až když jsme tam byla Anežka by ji tam nedala zpátky.. no ale proč to píšu. Maruška po pádu vždy chvíli brečela, ale ne, že spadla , ale volala, já chci dělat bubliny :o)))))))) Pak už jsem jí tam dala pro zarážku ruku , jak ty postele byly k sobě do L a ona se k ni přitulila a spinkala.

pátek 29. května 2009

29.5.2009 směr Hodkov, směr ráj

Ráno jsme byli na plavču , pak jsme si dali oběd a já si dala krátkého šlofíka s Maruškou neb od rána na mě padala totální spací krize, vím že se mi tou krizí poved nějakej čupr kousek ale teď mám úplný okno . Jo už vím… ale to je dlouhý pasní, tak na to kašlu, mám spoustu jiných příběhů.

Dala jsme teda krátkou poobědovou chrupku abych občerstvila tělo na dlouhou jízdu a netloukla špačky. Když jsem vstala u baráku se vyskytlo krátké místo na zaparkování , ale bylo u dveři a ne až dááleko tak jsme tam honem fofrem přeparkovala. Maruška spala a já doufala , že ještě chvíli bude. Spala ,tak jsem honem do tašek dostrkala ty zbytky , co byly ještě v permanenci a nabušila všechno do auta a že toho bylo, jelikož na víkend hlásili déšt a v noci i 3 stupně tak zásobu věci na převlečení a teplý věci takže hromada jak blázen. Ale pokud to auto pobere je lepší nemrznout. Nabušila jsme auto a akorát to vyšlo, že se Maruška probudila. Tak jen ustlat a sup do auta. ještě jsme se stavili v Lídlu na nákup pro pití v petkách a hlavně buřty a maso na sobotu na gril, pro nás dvě. Pak na skok k taťkovi , pro sekeru , neb byla třeba tak jsem se stavila pro svoji údernici. Koval a kalil ji můj brácha Béďa, ta štípe i hřebíky, když na to přijde a já ji mám odmakanou 2 dny klečením v prosu a jednocením, no to je příběh sám pro sebe , proso a tak 6-7 lez zpátky v čase :o))))))) to se řechtám ještě teď ale mám moc psaní, ale jestli bude chtít, někdy vám povyprávím. Pak jsme se nazpátek stavila ještě pro bublifuk ten velkej .. no nezbytná věc…. chápete :o))))) bez bublifuku na víkendu plném děti to prostě nejde. Stejnak jsem jel okolo baráku… to a chtěla vyrazit, zapnu navigaci….. nět průda…..točím jak chci, v zásuvce, prostě ani omylem. Takže jsem vyrazila směr Poděbrady s tím, že holt zkouška žívotní a že se nesmím bát. O tom jak jsme to vykoumala s Maruškou napíšu pod další fotkou. První zásek byl v Kolíně kdy nebyl řádne značen pruháč a směr Kutná Hora tam nebyl a jiný jsme si v té rychlosti nevybavila kam asi… tak jsme vzala první odbočku doprava , že někde zastavím a zabodnu prst do mapy, hned za odbočkou byla benzína, tam mě poradili, objet okolo Penny a na kruháku tam a tam…. no a jak jí tvrdím, hlava na prd….orientační smysl prostě nemám a pokud zabloudím a ocitnu se na stejné křižovatce, se ze stejného směru, jsme schopná zahnout stejně blbě. Samoooo přijedu zpět na kruhák… no a my z maloměsta jsme prostě zvyklý, že kruhák je jen kruhák a urychlovací odbočka jen doprava není jeho součástí…..tak jsem si pro velký úspěch objela Penny ještě jednou.:o)))))) Pak jsem zvonila v Kutné Hoře na jednoho inřenýra :o))) ne že bych ho hledala podle titulu,ale rozhodila mě objížďka v KH a já nevěděla v které části teď jsem , abych se napojila na sinici jež už vede do Hodkova. A nikdo nikde, tak jsem zazvonila u domku a bylo. Děkuju pane inženýre :o) Pak už byla Zbraslavice a za nimi Hodkov. jelikož jsem dle map viděla že Hodkova samotného nedojedu že odbočka je kdesi lesem před tak jsme ještě obtěžovala jednu paní s motyčkou, no nikdo jinej tam nebyl,ale díky ní jsme chatky našli hned. Teda před rybníkem jsem zabrzdila , páč tam byli 2 cesty a volala Celence kterou. Přes tím jsme se sešli 4, takže k chatkám jsme dojeli v koloně.

Nějak jsme prohodila fotky,ale textík už upravovat nebudu. Tohle je prostě první fotka z Hodkova a legenda k ní….V Lidlu jsem chtěla Marušce koupit nějaké gumové bombony , neb už neměla „za oměnu“ za kterou se přestala v kombinaci s bobkem o Báry přicvakávat. Měli tam medvídky 90g ta 14.50 a kilový gumový bonbony za 79, - kč, říkám jednou nás to nezabije, bude hodně détí, ať jím mám co dát, ať se pomějou. A říkám Marušce „Maminka ti koupí tyhle velký bombony, tam co jedeme na výlet, bude moc dětí, tak se podělíš. Budeš sama vzadu v autě, je to dalo, ale jestli tam budeš hodná a nebudeš plakat a budeš si tam hrát tak až dojedeme tak načneme tahle véliký bonbony“ Maruška nadšeně souhlasila a vážně celou cestu byla úplně zlatá, sice hlásila, že „maluju“ a já myslela že na tabulku magnetickou a já ji vykládala z auta s čelem zmalovaným propiskou, kterou nevím kde vzala :o)))) Když jsem na cestě lesem prohlásila „Maruško už tam budem“ zezadu se ozvalo „ Huváááá, budou bonbony véééliký“ No prostě strategie fungovala. Po cestě jsme si zpívali a tak, pokud jsem zrovna nelovila směr, ale Maruška byla za andílka.

No a první fotka, stavěla jsme stan , pak jsem chtěla nafouknout madrace. Holky mě zadržely ať si nehuntuje svý zhuntovaný kaškající plíce a prý tu máme dvě pumpy, což jsme ani nepotřehla. No já byla tak zblblá, že jsem nějak moc neštudovala přístroj a pokoušela se madračku napumpovat s přimontovanou jehlou na míče. :o))))) No pak dorazila žena myšlenky a činu a hlavy rozumné Siťa , vrazila ni do ruky svoje úžasný zrcadlo se slovy „foť“ a já byla v extázi. Tohle se mi mělo nebo nemělo stát, já vám ani nevím :o))) prostě vím , že ji jednou musím mít :o)))) Tady jedna z mých fotek ze chvíle extáze Rudík od Gabiks. No a fotka nahoře, já vím, že jsem strašidlo, ale s tímhle šperkem na krku jsme se vyfotit musela :o)))))



Postupně jsme se sjely všechny a zjistili jsme , že jak se známe, že jsme super po styků písemném , tak na živo je to vůbec bomba. Holky i jejich rodiny a děti byla prostě úžasný. Tady jedna z večerního pečení buřtů konzumační buřtovej autobus , Kluci Tomík a Honzík od Celenky, soci v lásce o Aničku (mezi sebou) od Mišulky. No to je na dlouhý vyprávění :o))))))

Větší deti se staraly o menší. A volali jsme svý děti div ne jen k jídlu. Maruška proseděla dobu na kolotoči, ty větší děti se sřidaly v točení a dávaly pozor, aby ty menší nespadly. Prostě úžasná spolupráce.

Večer Viky dětem rozdala nouzová světla, bylo to úžasný, všechny svítily a skvěle podle toho hledaly. Bylo asi 5 barev tak si člověk našel barvu co mělo jeho ditě a pak koukal které u těch stejných barev je jeho. Nouzovky se měnily v nynžaky a poletovaly vzduchem, no naprostý nadšení. Hromadný ukládání dětí proběhlo až okolo půl 11, no však je to vyjímečně. Maruška uzrála těstě před 11h , nabrala jsem věci na spaní v autě, nechtěla jsme dřív,aby nenavlhly a volala jí ke stanu. ten mi pomáhala stavět, podávala mi podle přání kolíky a šňůry a byla nadšená, že mi může pomáhat. Pak chodila za každým a ukazovala „hele máme domeček“ pak jsme jí opravila tak ještě hrději chodila s větou „ hele máme stan“ Když k němu šla a já ji nemohla honem pomoct maje plný ruce a směrovat tak chuděra klopýtala o šňůry ostatních stanů. Při svitu barerky jsme ji oblíkla . To už uzrála a vyváděla, že „v klobouku se nespinká „ dostala na noc čepici ušatou, u bundy vyváděla stejně, pak jsme tu cibuli zazipla do nejteplejšího spacáku co mám a byla v tu ránu tuhá. :o)))))

A my pak do 3 do rána zpívali všechno a hlavně „oléééé „ no zasvěcení ví :o) Jak já miluju zvuk kytary, seděli jsme pod velkou celtou nataženou mezi 4 stromy, byla zima, ale bylo nádherně úžasný lidičky a atmoška. Ten déšť byl k dobru. neštípali komáři :o))))) Jen sem tam se ozval hromadný výkřik sojky :o)))))) Prostě pohodááááááá


čtvrtek 28. května 2009

28.5.2009 Balení

Dopoledne bylo fakt divný, tichý, bez práče a bez bez smíchu.. Bez Marušky. Odvezla jsme ji k babičkám a šla balit, vím jak to vypadalo posledně, já dělala hromádky a Maruška mi je roznášela po celém bytě. Jelikož se pidi, nebylo kam šlápnout- Balení bez Marušky bylo xx krát rychlejší a já stihla i velkej úklid a žehlení. Maruška obědvala a s spala u našich neb hned po poledni jsem jela do Moravčic si nechat udělat 12w zásuvku do auta, neb jsem neměla z čeho napájet navigaci. Byla v plánu už dlouho, ta zásuvka, teď to hořelo a čas na mě měl, tak se v tom vrtal skoro do 3h. Kompletní postup od odstranění rzi až po zapojení byl v zimě a deštíčku, jež začal padat. Marušce by se tam líbilo , ale bylo to v hodině kdy spí a v takový zimě, to byl dobrej nápad jí nechat tam i když by se jí libily kočičky co vyrostly, bylo by to v tý zimě a nevyspání dlouhý. Tak jsem přijela po třetí hodině a vlítla do banky mamča tam potřebovala něco zařídit a už odfrčeli do Ohavče. Pak jsme počkali až přejde slejvák a přeběhli do auta.


Maruška poprvé používala deštník tak byla nadšená, a lítala tak, že se mi povedla jakš takš jen tahle jedna. Tak nějak už to řikám dlouho,ale asi to budu muset praktikovat… neříkat Marušce , že jdeme k Jindrovi. Potřebovala Jsem jen jednu tašku hodit domů a druhou si vzít. Maruška na mý plány, který jí vždycky říkám, neb se sama ptá kam jdem, na což mi pravidelně odpoví „aháááá“ začala skandovat „domů nechci šikala,ke stejdoj dem“ Pak si teda vzpomněla , že chce čurat do nového nočníku. Kryštůfek ho už nepotřebuje, tak nám ho dali, za ten náš rozšlápnutej. Nepotřebujem ho denně, ale tak abychom ho memuseli pořád prevážet mezi domovem a Ohavčem, neb nočník co teď máme je ještě po nás,ono je fuk, jak je starej, podstatný je , to ušetrení převážení.. a Maruška do něj chtěla čurat hned a teď tak se mi ji povedlo odštouchat domů , posadit na nočník a vyměnit tašky. Jasně že pak honem pospíchala za Ťapulínkou. Tam jsme pobyli po zbytek dne. Ty dvě holky zas málem zbořily barák, jsou spolu prostě úžasný.



středa 27. května 2009

27.6.2009 Loučení s cvičením

Ač čas tlačil radši bych pomalu balila. Marušku jsem ale nemohla o cvičení připravit, zvláště když bylo úplně poslední.



Děti se vyřádili a mě utekla hromada super momentek, protože se mi za celý cvičení povedlo zprovoznit foťák jen jednou , blbne čím dál víc. Potřebuji aby ještě ustál sraz a Pecku, než ho půjdu reklamovat. Ale potřebovala bych nějakého chrusta půjčit, za měsíc bez foťáku umřu a co mi toho uteče :o((((



Na oběd jsme šli našim, Maruška zas vymetla talíře, no bílá polívka a žemlovka , kdo by odolal. Pak jsme dali krátkou chrupku, to nemělo cenu se nikam přemisťovat. Pak jsem vyzunkla kafčo, vzala Marušku a jeli jsme do Ohavče pro rezervní gumáky na půjčení nev o víkendu bude dětí jak smetí a pro spacáky, radši oba, pokud je poberu, tak vemu neb předpověď je poněkud mrazivá :O(((( No ale taková sestava se hned tak nevidí a nesejde a je to plánovaný dlouho, tak se budeme snažit překonat všechny překážky. Maruška nesla spacák do auta a nechtěla mi ho dát, byla nadšená, že tohle je na spinkání :o))))) Pak jsme vlítli domů, to všechno vyložit a hurá na bus, neb tahle cesta byla naplánovaná až o den dýl tak jsem neměla cd . co jsme potřebovala vzít s sebou, tak jsem pálila jsem cd s fotkami a pak byl fofr na autobus. Marušku jsem hodila na koně a s jejími 16,5 kily to pak bylo na masáž :o)))) ještě jsem šlapala s drátem z tužky v nose, jak ji Maruška držela, to byla rozkoš, no ale stihli jsme to.


Maruška byla nadšená že jede autobusem , to bylo něco. No ale fotka není, jak zaujatě kouká z okna, po celou cestu jsme bojovala s foťákem a nic :O((( až tahle, mírně mázlá. Moje sestřička Martinka vyrábí hračky, teda hlavně dřevěný, ale vymyslela tuhle úžasnou látkovou, jdou z ní sundávat fleky a zase nalepit kam chcete. A Martinky srdeční záležitost, ona miluje žirafy, má je všude a na všem :o)))) Maruška si úžasně vyhrála. My jsme v tý otočce stihli s tátou (tím adoptovaným) vypit jen kafčo a naučil mě s jeho navigací. Půjčuje mi ji na výkend, protože budeme muset cestu zmáknout jen s Maruškou , ač bychom nejradši přibalili Jindru. Páč mám zas bude chybět. Tak mi táta půjčil navigaci , aby cesta lépe odsýpala a nekufrovali jsme a zbytečně se tím Maruščina nuda vzadu neprodružovala. Copak o to, cesta tam ještě celkem v pohodě.. snad. Ale nazpátek plánuju pokud to vyjde zastávku v Bělí u tetičky (teď už bohužel jen tetičky) a to bude z Hodkova trochu kličkovačka po okreskách. A Tak se GPS hodí. Dospělej pro kufru zastaví, dá si kafčo, pokouká a jde lovit cesty dál, ale když je k tomu dítko co neusedí a už se ptá, kdy tam budem .. jako dnes Maruška 5krát na cestě busem domů na 15km .. tak to klidu nepřidá. Tak jsem dostala instrukce, kafčo, prohodili jsme pár vět a zase jsme s Maruškou ťapali na bus.


Takhle Maruška řádila na autobusáku, šel chvilkově nakopnout foťák.


Domu z autobusáku už jsme šli s kručením a sem tam i slzičkou. ale já byla ověšená jak vánoční sromeček a na jedný ruce toho mojeho habána neunesu. Doma si stihla umýt ručičky a sníst půl chleba, pak čapla polštářek co měla u sebe a ustlala si na něm. Myslela jsem že ji ještě protáhnu vodou,ale to bylo řevu, tak dostala jen plínku a spala dál. Ten autobus jí fakt vyřídil.