sobota 31. října 2009

31.10.2009 Můj anděl

Nastal další pohodovéj den, větší deti se malovaly samy, menší byla namalovány. Děti si hrály páč jich bylo jak ve školce, a mamky si hrály s fotákama, a pozadím, odraznýma deskama a všemožnýma serepetičkama, no prostě každém byl ve svým živlu, kdo nefotil debatil. Leckdo přišel na to, že Ježíšek má hodně práce, protože potřebuje spoustu těch serepetiček co ještě nemá :o))) Maruška chtěla taky namalovat a vzápětí se šla dobrovolně umýt, protože jsme jí řekla, že takhle to nejde.. Ona totiž viděla na miminkách andělská křídla a chtěla být taky motýl, tak jsme jí řekla, že je to andělíček, to byla ještě nadšenější a hned se šla umýt od barev, a sundala si triko , když miminka byly nahatý. Sundali jsme punčochy a Maruška poctivě čekala až na ní prijde řada. Fakt mám spoustu jiných fotek, ale tyhle jsou u mě top. V mnoha úpravách, i když je to takovej malej ďáblík tak s těma skoroblonďatýma vláskama (už jí tmavnou), modrýma očkama a křídlama vypadala jako anděl. No i kdyby nevypadala, tak můj anděl je :o))) Fotek mám spoustu, jen až doženu resty tak budu upravovat, tohle jsou rychlovky , Ta foukací upravovaná Siťou. Tu bych chtěla na plátno, vážně jsem si ji zamilovala.






nevím co jsem dělala tenhle měsíc,ale na srazík jsem dva dny před koncem měsíce jela ještě se třema stovkama. 120kaček jsme projedli včera o obědě a dnes po obědě jsem si za odměnu za dobré hospodaření dala Latté s tou mléčnou pěnou co se dá nabírat lžičkou. Mňam. Na baru jsme chytli zrovna krásné světlo , takže jedna lízátková.



Když se setmělo, tak jsme se hromadně vydali k soše hrochů, kde Jitulinda vypustila vypustila balon štěstí , nevím jaký, ono se jich vyrojilo. Některý je činský, některý thajský u nás v papírnictví i nikaký…píšou se do něj přání a má mít každý svůj, vypustit si ho, ale přesto jsem se svezla s ním a něco si strašně moc přála, však se to může.., co přinese osud se uvidí.

Mezi tím jsme dětem zapálili lampiony (pracně) a vyali se zpátky k penzionu. Maruška byla totálně nadšená. Všechny děti…


Tak tuhle fotku mám místo focení padlých andělů, Ti byli až po 22h. Chlapi dostávají pochvalu že to, že do toho šli. Ač se za své hrudě nemusí stydět , a ta křídla jim sedla :o))) Maruška chtěla jít akorát spinkat, a když usnula už bylo po andělech .Úplně jsem zapomněla co provedla včera, ona se chtěla sprchovat sama, no pro Marušku zážitek, doma si to kvůli kolísání teploty vody z karmy nemůžu dovolit, už jednou jsme na to těžce doplatili. úplně mi jde mráz po zádech. Na to se nezapomene, převazy, narkózy, chudák Maruška a Petr.. místo aby byl podporou tak využil situace a nechodil do práce a chlastal. Jednu návštěvu si hrál s foťákem, jakoby.. smazal tam všechny fotky jak byl namazanej a ještě mi z kapsičky u něj ukradl Maruščiny peníze, co jsem tam měla bokem. Pamatuju 9 měsíční Marušku jak po narkóze ukazovala celá přiblá ručičkou že se má „tak tak všelijak“ nějak jsme utekla do vzpomínej pardon. Jen mě tak došlo, že to bylo v době, když jsem ještě ty hrůzy nepsala. Ta Maruščina bolístka mě bolí doteď, to okolo vyšumí a je dobře že je to za náma.

Tak teda Maruška ve sprše krátce kníkla a pak že už je hotová, ona si to chuděra trochu přetočila a vylezla s úplně červeným zadečkem. Ale tady nehrozilo nebezpeči. Voda z karmy je taková, že se s ní dalo zalívat kafe, touhle ne. Když jsme se jí ptali co dělala , že jí má červenou tak řekla „ono to pálilo“ ale jak vidíte, byla veselá, takže jen příhoda k dobru.

Dnes už Maruška spala klidně a celou noc a más bolelo všechno od smíchu a šli jsme spát snad v půl druhý a burčák byl úplně mňamózní...


A jedna archivní, jak je Maruška porád a stále statečně bojující ďouče, přes všechny bolesti a utrpení stále usměv na tváři té své a rozdává i těm okolo...

pátek 30. října 2009

30.10.2009 dopravní peklíčko

Dnešní ráno bylo rozhodující ač jsme se nakonec rozdodla , že na sraz pojedeme, tak nám v cestě nakonec stály zákony schválnosti a opotřebení. Spolehlivou baterku do auta se nakonec povedlo sehnat a mohli jsme jet směr Vysočina. I když mám už teda v cestě nestály žádné fyzické překážky tak mě zas vyváděla Maruška, že nechce jet na výlet , u ní silně neobvyklé, neboť se na každý těší a to ještě nevěděla že nejede strejda. Zpovedlo se mi naložit auto, naštěstí stálo kousek od vchodu. No když Maruška zjistila ýe nejede strejda, to byl rachot, nejdřív brečela a pak už jen pofňukávala ale snad čtvrt cesty :o( Pořád že nemáme strejdu, že jsme ho zapoměli. Bylo mě jí líto. Pak kus cesty byl klid a dalších 50km před cílem jsem zas slyšela, kdy už tam budem. Když jsme někde zastavili tak hlásila „tady nejsou děti, tady není výlet, tady se mi nelíbí“ Můj dezorientační smysl se opět projevil. Trefování k penzionu bylo předpisové. Směr jsem trefila, neboť většinu trasy za ty léta znám, takže do Chrudimi to bylo v pohodě. Horší bylo hledání Velkého Dářka. Pokus první viděla jsem ceduli na poslední chvíli , neboť byla malá ale za mnou jen tak rychle kamion, že by mě smetl, protože cestička byla uzoučká a mezi přikopy. Otočka , pokus číslo dvě to jsme se zas netrefila , protože odbočka nebyla z druhé strany značená a nebyla vidět, neboť cesta byla o hodně níž než silnice. Otočka u motorestu, na třetí pokus jsem se trefila. Dojela jsem na rozcestí.Lesní cesta mi podezdřelá nebyla, neboť si pamatuju podobnou z cesty k Harmonii. Prostě hotýlek na klidném místě no :o))) Tak jsem volala na rozcesti Dib, zda přes kaluž rovně a nebo doleva, byly podobné a těžko se odhadovala, která je ta hlavní. Ta mi řekla, že jedu k rybníku :o))) že musím do vesnice vedle a tam je penzion stejného jména :o)))) No tak jsme ho našli , já totálně vyždímaná . Jen výňatky z cesty..ještě než jsem vyjela z Jičína, tak mi vlitla do cesty na 3 místech auta z vedlejší silnice, naštěstí to dopadlo vždycky o chlup, že jsem na to hamstla o ni se se vešli. Po cestě mě potkalo ještě jedno a 2 do odbořovali z hlavního tahu doleva a nějak si nevšimli že jedu já, ale ty zabrzdili i když déle, tak jsme je mohla objet. Dále mě čekali dva kamiony, které jeli přímo proti mně v protisměru, předjížděli a spoléhali na to, že za krajnici se uklidím já abychom nebyli na kaši. Stává se mi to dost často, bohužel, častěji to dělají osobní auta , dnes jsem měla smůlu na kamiony a ještě dva . Pak se na dlouhý úsek přede mě dostalo z vedlejší silnice auto z něhož opadávaly kusy nějaké námrazy a i když jsem ho pustila víc před sebe tak vítr je nosil až ke mně s tříštil ledové úlomky o přední sklo, a bylo jich dost,když ten malý náklaďák opadal tak odbočil :o)))) 5 km asi jsme jela nepřehledným úsekem s plnou čárou, auta mě předjížděla i s traktorem plná neplná, jsme já to zodpovědněj řidič no :o))) Mezi Pardubicemi a Chrudimí stále staví silnici, už několik let. Byly tam semafory, zrovna jsme dojížděli na jejich konec, když nás zbzdil kropící vůz, myl silnici od největšího bahýnka. Bylo to už v širším místě a akorát najíždělo do stavby nákladní auto v protisměru a tím bahýnkem mě celou okropilo a já dobrých 10km zírala skrz hnědou blátivou krupici , neboť nebylo kde zastavit. Odstřikovače mi nejdou asi 4 roky, a jelikož se bez nich dá žít, teda doposud dalo tak jsem to vzhledem k finanční situaci zatím neřešila . Tak jsem valila bulvy a když jsem našla místo na zastavení omyla přední sklo Matonkou , jež byla jediná k dispozici :o)))) Přes Chrudim kterou 6 let projíždím hladce byla zácpa , že se popojíždělo po metru. Začínala před Chrudimí a končila po ní. Posunujíc se v zácpě po metru jsem si říkala , já bych si dala tak kafééééé.No a koukám, přede mnou cisterna a na na zadní straně nádrže fotka Nescafé a na něm pěna tak realistická..gakt jen se vylejt na auto. To mě děsně pomohlo :o)))))) Se fakt picnu :o)))



No už jsme byli na Velkém Dářku, původně jsem měla v plánu že se odbydu rohlíkama a marušce udělám instantní kaši. Neboť počet obědů byl jen přibližný a už byly vydány. Měla jsem tak obr hlad, že jsem nakonec v restauraci vybrala nejlevnější kus masa, jen tak přirodní a vzala kněmu dvoje hranolky, že se s Maruškou podělíme. Maruška měla takový hlad a je tak masová, že ho snědla celý, nedojedla jen pidi kostičku. Tak se aspoň kočička najedla a já se dorazila rohlíky. Přivítali jsme se, Maruška si hrála a já čerpala síly, byla jsem fakt vyždímaná. Odpoledne byla vyhlášená bojová hra, cesta za pokladem. Díky děvčatům, za organizaci a nápady. Děti plnily úkoly a našly poklad plný dobrot a hopíků. A nám byl věnován za odměnu nádherný rudý západ slunce. Držící ručky není moc kvalitní fotka , ale mě dojala situace. Ani nevím,které miminko Maruška za ruku držela, byl velký mumraj a my ještě nebyli pořádně rozkoukaný . Jen mě dojal ten rozumnej a zvláštní tom u Marušky. Nedá se popsat, takovej jako od velký slečny , řekla „já mám miminko“ ale s takovým pečovatelkým zájmem, že top až dojímalo. :o))) No tohle je jeden z mála zachycených okamžiků, ale Maruška těm nejmenším věnovala mnoho zájmu a péče :o))) o dva dny déle plakal u dveří Matýsek od Silemy (asi o rok mladší) prý zrovna něco vyved tak byl vychováván a Maruška mi ně naprosto důrazným tónem, jak kdybych měla u ní velký rest za nepéči pronesla „ maminko pochovej ho“ v očičkách naprostý neštěstí , že to nedokáže sama, protože ho neunese.


Povídalo se do noci,ale moc jsem se neúčastnila. Maruška spala neklidně. Možná i kvůli přilišnému teplu na pokoji i když to ji druhou nic nevadilo. Co chvíli se budila a plakala . Když jsem z ní lámala proč, tak mě řekla „proto“ když jsme z ní ten důvod vylámala , tak mi řekla, že chce spinkat u strejdy :O(((( Má to v té hlavičce tak nějak nalinkované , že už je víkend, těšila se a prostě jí chyběl… a mě taky. Vlítla jsme okolo půlnoci nahoru do salonku pro včelku Máju po které se sháněla a pobyla fakt chvilku a vrátila se a Maruška břečela jak o život :O( a zase se budila, V jednu ráno jsem sáhla po zoufalém činu zavolat Jindrovi, když jsme si pul hodinky před tím příli dobrou noc aby ho alespoň slyšela, aby jí řekl, že u něj bude spinkat pak. Maruška jak ji nelze od telefonu dostat, tak ho vztekle odstrkovala. Nadále se budila celou noc s brekem. Takovou šilenou noc jsem u ní ještě nezažila.

´

čtvrtek 29. října 2009

29.10.2009 Kukačka s Kukačkou

Celé dopoledne u nás byla Romama se synem Pepou. Ty fotky co dávám jako první jsou úúplně o ničem,taková patla matla, prostě jen naprostý dokumentačky, protože tohle se nedalo nezaznamenenat a nevypsat. To stíhla Maruška ráno, než přišla Romana . Její milovaný koník Toník, s nímž každý večer usíná…nevím proč není hebkej plyšovej , velkej gumovej a Maruška ho musí mít v postýlce a musí být přikrytej. Zrovna včera v noci se ozval z polívky ohromný brek, bylo to ve 4 ráno a já musela vylízat do té zimy, né proto, že by Maruška chtěla napít, chtěla čurat, ale proto, že koníček Toníček, nebyl přikrytej. No a tohle mu nasadila podkovy, má teda jen 3 protože ještě 2 misky byly v špinavé v nádobí. Dostalo mě, jak mu to vycpala utěrkama a podobnýma hadříkama, aby mu ty hladké misky s hladkých nožek nepadaly :o))) Pak jsme si dali oběd a nahřívacího šlofíka. Pak hned vyrazili k Jindrovi jež akorát přišel , akorát jsem přišla na to, že musím ještě vběhnout do krámu, protože doma nemáme ani kousíšek pečiva . Mohla jsem Marušku nechat u Jindry, ona většinou taky spíš chce, ale tady v té samce mají ty malinké vozíčky pro děti a ty Maruška miluje , chodíme tam málo, protože je to tam předražené, ale jen když sem tam něco akutně chybí a tak jsme ji vzala sebou ať si užije. Když jsme přijeli do krámu, šla jsme první vylovit nanukáč do našeho ledového kafe, neboť neměli naš oblíbený a levný hledala jsem jinou variantu. Maruška hned zajela k chlaďáku a naložila si Pribiňáka , já pak šla vybírat pečivo, protože i zen chleba měli tak předraženej hodně moc a tak jsem hledala něco, co je za rozumnou cenu a stačí nám to jen na večeři a snídaní do zítra. Byla to poměrně, chvilka. Najednou koukám, Maruška má ve vozíku nanuka „Kukátko“ já jí ho nerada kupuju, za tu cenu má celý nanukáč, to by tak ani nevadilo, budiž no, když ho tak miluje, ale je neskutečně nabušenej barvivama, ta černá a jasně červená prostě nějakou tu chemii sežerou. Nevím jak na něj dosáhla, dodneška je mi to záhadou. Mrazák jí končí v úrovni hlavy a to vršku,žádný stupínek jako mají ve velkých obchodech kvůli ochraně proti narážení vozíků tam nemají, Já do toho mrazáku vyloženě zírala dobu a nenašla a to tam vidím, jí na to stačila chvilka a měla úlovek a ještě svůj neoblíbenějši. Pak chodila nadšeně hlásala „mám zmrzlinu, mám kukačku „ takhle ona říká kukátku. Taky si ho pak náležitě vychutnala. U pásu to všechno vyrovnala na něj, no objevila se tam ještě jakási paštika . Živě debatovala s jednou paní a ta jí povídala, že z ní bude mit manžel radost, že nakupovat bude umět :o)))))







středa 28. října 2009

28.10.2009 patla

dnes je státní svátek, byly 2 možnosti co dělat, Původně je bylo v plánu skloubit, nakonec z toho nevylo nic. Od brzkých ranních hodin byl dolov rybníka Kníže, jenže jsem to v noci moc nenaspala, vlastně skoro nic . Důvodem bylo rozhodnutí pro a proti zda jet či nejen na plánovaný sraz, ani jedno v tu chvíli nevylo dobře, zasvěcení ví..a já tak hluboce zvažovala pro a proti, neb na každé volbě bylo prostě něco špatně a něco dobře. Pro bylo to, že až půjdu do práce že už se nikam nedostanem , neb dostat dovolenou byť jen na pátek je problém, že tam budou moc fajnový lidičky co už znám a jiný co chci poznat, že tam bude spousta dětí Maruška bude neskonale štastná, že se snad fotograficky něčemu přiučím, že je to kousek od rodné vesničky mé babičky a tak při jednom navštívím moje milované příbuzné. Proti byla finanční situace , neb nevím co bude v lednu šetřím každou korunu aby to v to lednu nějak vyšlo. Daleká cesta, pokud jedeme všichni 3 Maruška vzadu sedí poslušná a šťastná, jen se mnou jí to nebaví. Já se musím na cestu soustředit nemaje orientačního smyslu a tak u toho pohádky nestíhám vyprávět. To že bylo potřeba nutně pomoci mamče, neb jsme zjistili že s úpravami paneláku věčným couráním dělníků se do sklepa nastěhovala krysa a udělala tam řádnej brajgl a bylo to třeba uklidit. Že nepojede Jindra a nám se bude moc stýskat, nemůžu si pomoct, ale moc krásně a lehce jsme si zvykli na naše suprácky společný výlety. Že bych radši usmolený financ nechala na nějaký výlet kde můžeme být spolu.je to pitomý ale zabralo mi to většinu noci a pořád se mi to v tý hlavě přesýpalo. Když jsem měla dát večer vědět rozhodnutí. ,Takže ráno jsem byla jak praštěná pytlem a myslela jsem že Maruška vstávala dýl a ona při tom vstávala akorát, jen mé oči neschopné se po dvou skoro probdělých nocích se rozlepit viděly nějak blbě a bylo hotovo. Prostě jsme výlov stihnout mohli a díky mě ho prošvihli. Bylo cvičení a já radši nešla neb jsem si nebyla jistá, jestli bude když je svátek. Tak jsme si s Maruškou hráli doma. A na oběd jeli k našim, jak bylo domluvené, že tam dojdem po cvičení. Aspoň jsme se užili. Po obědě jsme uspávala Marušku, vím že jsem vyčkávala až bude pravidelně oddechovat. Nevím zda spala krátce a nebo prostě čekala až zaberu jí a že mi to tentokrát nedalo moc práce…

No probudila jsme se a výsledek vidíte…250g krém Dove vypatlaný na Marušce a na ložnicové stěně a to ve velké vrstvě. Jen to nemělo cenu fotit, stěna je bílá, nic by vidět nebylo, A kdyby bílá nebyla tak teď už ano :o))))) byla to rychocvaky, neb Maruška v pokusu opravit škody se pokoušela rušičky otřít kdekoliv, takže jsem jí honem odmastit. Odpoledne jsme pak šli zpět procházkou domů na a pobývali jako vždy a šťastně pohodově u Jindry.



úterý 27. října 2009

27.10.2009 ..vím co chci a co ne.....

Dopoledne bylo hodně hektické, strávily jsme ho i s Maruškou u zubaře s pokusem stihnout náhradní plavání jež nám bylo nařízeno na tento den . V čekárně bylo aspoň veselo a v ordinaci muka.. období dvouletého kojení, kdy jsem pomalu nemohla pít mléko abychom vyšli na mých zubech zanechalo těžké následky…předevčírem mě vypadla plomba jež nahrazovala půlku zubu o který jsem díky zubaři přišla (byl tak dlouho nechráněně rozvrtaný až se mi rozpůlil) opravoval mě kaz jež se mi udělal.. nikdy se mi tak nedělali až teď po těhu a kóju. Bez umrtvení a pěkně do hloubky byl hajzlík, a já se musela tvářit že to vůbec nebolí , protože v ordinaci byla Maruška a hračky jí nezajímaly , ale pan zubař jo. Tak aby se pak nebála, jak jsem koulela očima a protáhla veškerý mimický svaly snad neviděla. Takže jsem odešla od zubaře s tím, že nevím jak se nám najíst.. na jedné straně půlka zubu do kterého všechno vleze a je to taková skořápka že už prd vydží a na druhé půlce provizorní vložka, jež mi nevydrží standartně víc jak 2 dny a další návštěva u zubaře za 2 měsíce. Takže teď se tam bojím kousnout aby chvíli vydržela, a až vypadne, poleze mi všechno do bolavé hluboké díry kamsi až ke kořenu… půjdu asi koupit mixér…


Navíc jsem špatně rozuměla .. poslední plavací hodina v půl 11 končila a ne začínala, takže jsme plavali 5 minut a museli opustit bazén…takže náhradní hodina nevyužita.. no nechtěla jsme rušit zubaře když je objednací doba 2-3 měsíce , vůbec, když jsem doufala, že mi dá zuby dokupy..tak se Maruška aspoň vyřádila pod fénem.. foto dokumentační to se musí vidět :o)))


Jelikož bylo teprv 11h tak jsme přibrzdili u našich na skok, když jsme chtěli být odpoledne s Jindrou . Samozdrejmě, že nás nepustili dom bez oběda, honem přilupovali brambory jen aby si nás užili . Fotka dokumentační, panelák už je vyšperkovaném, teď se mění cesta okol něj..… Maruška předvedla předpisové dítě. Snědla polívku, pak paličku z kuřete a teprve po ní brambory jež se teprv dovařili…po mase.. samotný .. nechápu a zazdila to miskou jablečného kompotu. Pak jsem jí uspávala , řešila kaštany v babiččíně polštáři jež tam má kvůli léčbě, usnula s nimi v náručí, bez nich to nešlo :o))) Byla jsem ráda, že jsem ji ukorigovala , aby je nechala v polštářku zavřené. Skoro bylo 58kaštanů úplně všude…Pak se stavila Bára, to bylo radosti. A pak k Jindrovi. Nabrali jsme ho cestou. Původně jsme chtěli zajet ještě na pidiprochajdu za město, ale než jsme u našich pověsila prádlo, dojela pro benzín skoro se smrákalo a v polích kam jsem chtěla lampy nejsou. Tak jsem aspoň vzala svíčku , že zajdem na hřbitov u baráku , než se vyvenčí Ťapinka. Prd.. jsme si to akorát naplánovala.. chtěla jsem jen dát věci domů, že Jindra zatím půjde s Ťapi a my za chvilku dojdem…věci jsme domů nesla sama, Maruška mě prostě zdrhla za Jindrou a než jsme dorazila , tak už seděla u stolečku a popíjela jahodový džus…To samé se mi stalo v sobotu večer, taky se mnou nešla domů jen odnést věci a zdrhla mi za Jindrou. Prostě mě nepotřebuje , ale nevadí mi to, jsme šťastná že je šťastná a že ho tak miluje…

…tak to má být.. k tomu pár vět jak vzácný jse(m)š host…a chce se žít, žít tak moc…

cituji z písničky co chci říct, myšlenky mě dali v noci hodně zabrat, vědí jen zasvěcení..

Tak sjíždím You Toube , chce se mi psát romány a mlčím, radši bych to řekla a vím že to neumím. Vypadlo ze mě pár vět ve stavu daném dost pomotaných ale to nejdůležitější tam bylo. Tenhle odstavec zní jako šifra, adresát bude vědět…


pondělí 26. října 2009

26.10.2009 zas to okecávám..

nějak mě stávající teplota mrazí. Ven se nedá jít, doma zima, tak pokud nikam nespěcháme a nečekají nás nějaké velké připravy na oběd tak s Maruškou v teple pelíšku doháněném elektrikou prostě koukáme na pohádky a povídáme si. Jindra měl dle nařízení podniku svátek už dnes. Tak jsme dali před polednem kafčo a já pak uspala Marušku abychom se dostali za světla ven. Jako když bylo zrovna tak hezky tak Maruška spala jak špalek skoro do 4, než jsme se vykodrcali bylo před pátou a tak jsme stmívajícím se městem došli k našim na odpolední kafčo. Maruška tam měla zábavu v lupaní s prázným platíčkem po bonboniéře, cvakla jsem ho jako nouzovou projektovku. Cestou domů jsme potkali Petra, je to akorát rok co jsme se stěhovali a po roce první opravdu klidný setkání, vím že to má jedinej důvod.. byl střízlivej.. s rukou v sádře nemůže nahánět peníze na černo na melouchu, tak nemá na pití. Řesil teda že musí koupit setobox , či jak se to píše, že mu ho spolubydlící odnes, ale Maruška opět neobdržela ani sušenku ač s náma vlezl i do Kaufu. Já vím neřeším to, neměla bych to prý ani psát, že to jsou detajly co za pár let nikdo číst nebude. Vím to…Jen si to tady zdůvodňuju … proč a možná zas narazím na jiný názory, ta moje se budou zdát pitomý.. ale jsou moje…Prý pořád strašně porovnávám co bylo a co je.. jenže já chci.. i odkazy na rok staré příspěvky, prostě vím že sem nakukuje spousta lidiček, někdo jen zkoukne fotky, někdo i čte a mezi nima můžou být i nějaký tak nešťastný jako já před rokem a víc… a já jim chci svým příběhem dodat sílu, že sice odrazem až z opravdového dna , ale že za pouhý rok je život otočený o 180stupňů , když se do toho člověk opře . Že jde jen o to sebrat sílu..já se zbavila se teroru, nebojím se , kdy zas dostanu ránu, ráno vstanem a vím, ze máme co snídat…. Vždyť i vaše komenty tady mě pomohly sebrat sílu a udělat to, kdybych sen dávala jen fotky a ne přiběh.. možná bych byla tam kde jsem byla. Vaše komenty tady , nebo mejlíky mě pomohli tu sílu sebrat. A my vyhrály. Prostě píšu, vzpomínám, a doufám že někomu třeba nešťastnými ten náš příběh pomůže….Ono to vlasně se sušenkou nemá nic moc společnýho no….však mě znáte. Motám toho někdy moc dohromady. Prostě píšu píšu, číst přece může jen ten, kdo chce…



neděle 25. října 2009

25.10.2009 nedělní neděle...

Jak si ta Maruška hlídá Jindru aby jí neutek. Ona se vám vzbudila v půl 4 , když byl venčit Ťapinku , lehla si ke mně a ptala se mě, kde je strejda. Během chvilky přišel a já jí posílala, ať si jde lehnout k sobě. Janě že se chtěla pelešit u nás, ale to bychom se fakt nevyspali. Ještě to zkoušela opička po svým,že mě dala ručičku na tvář a povídá mi „ty jsi moje maminka“ a začla mě pusinkovat. No stejně šupajdila pak do své, ale bylo to milý :o))) to už tam byl Jindra a ona byla šťastná že se našel, tak se posadila v postýlce a nocí tam začala nahlas zpívat písničky, perfektně odzpívala skoro celou „my jsme žáci třetí bé“ Ona jí slyšela asi 3 krát a už ji umí celou.. tak jsme ji řekli že teď se spí, že budí sousedy. Pak se ještě ozvalo „hajej můj andílku…“ dle situace uspávala Ťapinu která jí ležela u noh a byla zrovna vzhůru… Ráno byla vzhůru jen co odešel Jindra venčit Ťapinu , hned byla u mě a ptala se, kde je strejda… ráno jsme si polenošili u pohádek a udělali snídani . Maruška stejně prd jedla, u ní u snídaně běžné, ale už měla vyzunknutý 2 kravíky jahodového a vanilkového. Dopoledne jsme strávili doma, protože jsme chystali oběd. Psali jsme Ježíškovi (fotka to je Maruščin dopis) Dusili maso na svíčkovou, v celku. Takovej flák masa můj hrnec snad nezažil a že byl v kuse, že se pak bude krájet na plátky tak to trvalo. Zapomněla jsme doma ponorek na mixování. Maruška se mnou pro měj odmítla jít, chtěla zůstat se strejdou , jen se plala, zda se opravdu vrátím. Přinesla jsem ji z komory malého dinosaura pro radost, jen tak, byla opravdu hodná. Za chvíli ležel na radiátoru, že ho ohřeje.


Svíčkovou jsme se všichni hromadně přejedli s odpuštěním a pak odpadli. Maruška když se probudila jako první tak se nasoukala mezi nás a nasoukala se i Ťapina a byla sranda.




Dali jsme kafčo a hráli si a on byl najednou večer. Maruška se zaujetím sledovala jak se řeší hlavolam, pak ho dostala do pařátek a cíl byl jediný… dostat ven ty kuličky…Prošli jsme teplotním šokem, neboť u Jindry bylo 24 a u nás doma 15 stupňů, ale zase si zvyknem. Marušku to aspoň utužuje, nemá zatím ani rýmu.. klepu..

sobota 24. října 2009

24.10.2009 .. na ryby...

Je sobota , ráno jsme s Maruškou nahřívaly kosti u pohádek a pak vařili oběd. Když se vyspala tak jsme vyrazili k Jindrovi. Kafčo a kravinky to nám jde . Jindra vytáhnul Marušce pruty aby vyzkoušel, jestli je udrží a zda z ním bude příští rok chodit na ryby. Maruška byla tak rozzářená a štastná. No několikrát málem chytli chudáka Ťapinku, ale fakt jen málem. V podvečer jsme zajeli do Ohavče potěšit mamču , moc to potřebovala. Při jednom jsme přibrzdili u taťky pro hotový knedlík jež měl být na neděli. Udělala jsem véču a udělá základ na zítřejší svíčkovou. Maruška v sedmém nebi že je u strejdy a Ťapinky.

pátek 23. října 2009

23.10.2009 vzpomínky můj život

Je pátek a s ním plavčo. Maruška je ve vodě jak kachna, jen se chce míň potápět. Naplavala by kilometry. Ale absence a nedostupnost bazénu (finančně jsme si ho mohli dovolit jen jednou za měsíc) a venkovní vody pro potápění nevhodné. A to dítko má prostě čím dál více svojí vůle tak když řekne „nenene“ tak si za tim stojí.


Pak jsme se stavili u taťky mamča zapomněla sebou do Ohavče tašku s jídlem, tak jsme šli na záchrannou výpravu :o))))) Taťka jel za chvilku pro zelí na nakládání. Tak to vzal s námi k autu Maruška pomáhala tlačit.

Ještě musím připsat, byla jsem na benzíne dofoukat si gumy . Pak jsme jeli s Maruškou po Penny, že koupím zeleninu na svíčkovou a čaj a Marušce nějakou tu malou dobrotu od cesty. Potkali jsme tam Petra, říkal mi o tom, že by chtěl Marušce koupit dárek k narozeninám, Nedávám si naděje. Nekoupil ji za celý rok co je od nás vůbec nic, ale absolutně vůbec nic. Je mi to jedno . když bude chtít ať to udělá, já mu bránit nebudu. Jen by mě zajímalo, co vymyslí. Spousta lidí zná Marušku líp než on, protože se s ní setkávají, protože se s ní znají. OIn o ní za ten rok neví vůbec nic, co má ráda, s čím si hraje, co jí nezajímá , on to neví, protože nemá zájem.. Maruška mu přimo v obchodě řikala , že by chtěla dobrotu.. netrklo ho ho…nekoupil ji ani sušenku za pětikorumu… Když odešel Maruška se pořád hlásila,že chce párek. Tak jsme se ji zeptala , zda radši dobrotu nebo párek , ať si vybere.. vybrala .. párek.. dostala ho a byla nejšťastnější dítko pod sluncem. Stál 4 koruny a táta je pro ni neměl…


jen co se Maruška vyspala vyrazili jsme do Ohavče potravinovýma zásobama :o))))

tohohle broučka jsem fotila skoro ve tmě a s bleskem, tak na ty podmínky vyšel ještě dobře. Všechno už se ukládá k zimnímu spánku.







a když se setmělo přemístili jsme se „do chalupy“ k teplým kamínkům, k čaji a čersvým vdolkům a rohlíkům co pekla babička, dřív bývaly každou sobotu…a babička obírala cibuli jež jsem sundala usušenou ze vrat a rovnala provázky z té obrané.. já vím že spousta už jech je nových.. ale spousta jich je původních a já pořád vidím dědu jak je vázal přesně na míru aby byly uzlíky až na konci..a to už tu za chvíli nebude 21 let…Byl to fajnovej den, jen chybělo kafčo s Jindrou. Jam mě pak vyprávěl v neděli. . Kapinka pískala,neboť chtěla za Maruškou, Maruška se ptala nich, kdy tam půjdem a já za sebe bych mohla napsat romány.. že jsem kafi závislá a že doma sama se sebou si ho nedávám a nechybí mi.. to je jednoduchá a výstižná věta…

a proč se melu tak okolo provázků co vázal děda a vdolků jež peče babička .. vím jak moc mi budou chybět , ač je recept jednoduchý a znám, nikdy nebudou takový a nikdo z nás neumí zamotat rohlíky jako babička…dnes ráno našemu společnému kamarádovi Lojzovi žijicímu v USA zemřela žena. Náhle a rychle a času tu mohla strávit o hodně moc víc…čas a osud je tak nemilostrdnej…Takhle mladý lidi by tu prostě měli ještě bejt…sakra sakra…

čtvrtek 22. října 2009

22.10.2009 Holky do nepohody

Ranní kafčo, tentokrát by bodlo i probrání, jenže kafe na mě neúčinkuje, můžu po měm spát a ráno mě na nohy nepostaví :o)))) Uteklo tak rychle, že jsme na oběd k našim dojeli takřka pozdě. Chtěli odpoledne do Ohavče, tak jsme šli tradičně na oběd tam, protože Maruška tam tak nevyspává a do Ohavče se dostaneme dřív. Ta naše Maruška je fakt tlamička :o)) šli jsme už do dveří k našim a okol nich šla neznámá paní. A okolo dveří couvalo auto. Maruška paní říkala „musíš dávat pozor“ „mohlo by tě zajet“ když auto odjelo tak milé paní řekla „můžeš jít, ahoj“ no s ní se člověk fááákt nenudí. Od rány byly jak draci… obě…




Přijeli jsme do Ohavče a jelikož je doba ořechů tak se Maruška s mamčou vrhli na sbírání a já využila toho že bylo ještě světlo, poměrně teplo a sucho a přezula jsem si auto. Jasně že mě Maruška musela pomáhat. Dokonce přišla se slovy, „já se musím taky zamazat „ to mě chvíli před tím sprdla že jsem špinavá , tak jsem ji vysvětlila , že to jinak nejde u tohodle, že se pak umeju…



Jasně že si musí vše vyzkoušet a po všem se opičí, na té židličce sedí jako babičky když sbírá ořechy aby měla volné ruce, neb chodí o dvou francouzkých holích…Pak jsem udělala všem večeři, ohřáli jsme se vypili kafčo a frčeli domů. Maruška načouzená, pomáhala babičce pálit listí , ale šťastná…