pátek 29. října 2010

29.10.2010 Projekt, den 1000 aneb co život dal a vzal




















Tak dnes mám v projektu den 1 000: jednou mi došlo, že 365 krát 3 roky co bude v únoru už je moc, tak jsme si dodopočítala den tisící. Žehnám projektu. Díky němu jsme se hodně posunula ve focení při milé povinnosti každý den vyplodit jednu použitelnou fotku. Díky těm manévrům co byly u nás doma , mě to začalo nutit psát, aby Maruška jednou věděla, že se svým tátou nevyrůstá jen pro mí rozmary, že to bylo prostě hodně zlý… a vaše komentáře a povzbuzení jdoucí po komentářích , mejlem i živě mě dopomohly sebrat zbytek sil ve chvíli , kdy ž jsme měla sílu jen být obtočená okolo záchoda a krmit kačeny od nervů. Dokázala jsme to, sebrat zbytek sil, za 10dní vystěhovat 2+1, když nám propil takřka celý nájem (opět) a dnes, po dvou letech už jsme v ráji. Ten ráj nastal hned, sice jsme žili za málo a v zime ale v klidu, za necelý půlrok jsme potkali Jindru a od té doby je to jen a jen lepší . Prostě pohoda , klídek a pijánko.

Dnes přijely holky z Paky s Matějem . Přišly k nám ty naše holky stejný den, Janička je o 5 hodin starší, tak když se znaj celý život, tak je dobře aby se viděly :o( Janičce konečně po 2,5 měsících sundaly sádru, to bylo radosti. Já měla od večera nasazenou 40tli a to mě mrzelo , protože jsme bez telete nemohly vyfotit jak k sobě letěly naproti a jak se objímaly a pusinkovaly :o) Pak jsme daly kafčo, v tom našem členitém terénu nerada fotím, pak jsme pospíchali do cirkusu, stojí nám u baráku. Holky se držely za ručičky, utíkaly k němu skandovaly „cirkus, cirkus“ a tam si to náležitě užívaly . Jindra jim koupil svítíci měče, to to bylo radosti. I Matějíček byl hodnej ač z toho chápal míň , než holky. O přestávce už v šeru jsme spáchali pár fotek už když na zvednuté iso, otevřenou clonu . Takže pár šumáků,ale srdečních. Po cirkuse jsme ještě chvíli poseděli než byl čas jít na bus. Po cestě holky řádily, ale skvěle se hledaly , jak svítily mečema :O) to báječnej den.

Cirkus byl parádní , jeden z nejlepších co jsme viděla , hned po Berouskovi ,ale to už je hodně let zpátky.

Maruška usnula se svítícím mečem :o)

Největší gól dne byl,že Jindta se svou sklerozou zapomněl Ťapinu na pavlači . Nebo si spíš nevšim že neprošla dveřmi a tak to neřešil. Ona si vlezla k sousedce a tam začala vejt, sousedka jí pak šla zazvonit k nám, ať ji pustíme domů.

1 komentářů:

ABSA řekl(a)...

DOKÁZALA JSI MOC...
GRATULUJU A PŘEJU HODNĚ KLIDU A LÁSKY DO DALŠÍCH LET :)