28.7.2009 zas príma den

Pohodový dopoledne u kafča a melounový párty holky si hrály, prostě pohoda.. já vím že je ta fotka tmavá, že letí ale mýmu srdíčku říká to „něco“ K obědu jsme dojedli lazaně , prostě pohoda:o))) Loučení opět se se slzami. Maruška mi vždycky doma brečí, že nechce domů , ale zaplať ten nahoře že už ne proto, že se bojí táty,ale protože by byla nejradši pořád se strejdou a Ťapi, u našich , venku, prostě kdekoliv jinde než v našem pidibytě. Miluje společnost a miluje ty co jí obklopují…

Podobná byla včera, ale když mě pořád fascinuje ta láska těch našich holek. kapinko opřený čenich o Maruščinu ručku a čeká co jí Maruška dá a ta se vždycky podělí i když někdy má zákaz stejnak své kamarádce propasuje….

Když se vyspala , vydali jsme se směr město a já si konečně stihla koupit voskovky na látky tak budu moct tvořit. S marušiným tempem jsem totiž do toho obchodu už dvakrát dorazila přesně v hodinu kdy zavírali.. no dnes zavírali až za 5 minut :o))))))) pak jsme se stavili na zmrzlinu, Maruška jí snědla sotva půlku a letěla se družit s jakýmsi klukem. Ona je úžasně komunikativní a to i v porovnání s ostaními dětmi,pořád někoho zdraví, seznamuje se, každého se ptá co to má, zdali jí to půjčí, vodí se s dětmi za ruku (někdy by s nimi nejradši odešla) .. Tady na fotce mě začala okupovat hru pod schody Dragouna, nemohla jsme jí otamtud dostat, prý „řídím auto“ pak odstrkovala děti od výlohy hračkářství kde mají toto velkého krtečka se slovy „můj krteček“ ač nebyl její a byl za výlohou tak si ho bránila :o))) do toho pronesla že „vyženila mouchu“ s nima se člověk fakt nenudí :o))))

Tady se lámala do potravin, kde už počítali tržbu, měli jen zavřenou mříž. Cpala se přes mříže a ptala se, zda mají nanuky a lízátka :o)))

v rychlosti jsem pročetla na bráně kdože to umřel a Maruška mi okamžitě zrhla na hřiště . Ten ohromnej žebřík vysoký skoro 2 metry s takhle velkýma rozestupama vedoucí na klouzačku dnes začala překonávat sama i to přehoupnutí nahoře. Je z ní šplhavec….

K našim jsme opět dorazili těsně před večerníčkem. Tak jsem si odfrkla a vyrazili jsme k rybníku. Normálně už chodíme domů,ale ted jsou tak krásný letní večery….a mamča už měla nakrájený chleba tak jsme šli ještě na ryby.. původně na kachny, ale ty se kamsi vytratily. Teď se tam jen vaří voda od kaprů a pro sousto chleba lezou pomalu až na břeh. Maruška až radostně pištěla, když se vždycky kapři otáčeli směr hloubka a cákali tak, že jsme odcházeli fakt namočený. Ta poslední je dokumentační, takhle musí mamča držet Marušku, jinak by se za těma kaprama vrhla :o))) Mamča mi povídala , že to bylo to nejhezčí z celého dne…škoda že jen to….

Pak bezpodmínečně zastavení na velkém hřišti, když ho přimo míjíme, není možné projít bez použití….

Se zastávkou v Kauflandu jež byla super rychlá jsme domů dorazili v půl desátý, ale Maruška byla vyběhaná a já nasycená atmosférou letního večera. Sice jsme pak už trochu bojovali,a le to spíše s tím , že Maruška chtěla spát u strejdy. Nesli jsme tam hranolky do mrazáku ulovené v akci a stejnak budou třeba když jsme tak hezky nadili mrazák kuřaty.. a Maruška nechěla domů …ale když už jste tam byli , usnula jak špalek.

27.7.2009 co na to říct...

Ráno bylo ve znamení žehličky, ale občas je třeba ji vzít do ruky ve správnou chvíli a práce je 4 krát méně :o) žehlila jsem cejchy, vždycky nechávám žehlení na večer , ale na cejchy se musí vlítnout v ten správnej okamžik i když vím , že lepší je vždycky zalízt do cejch :o))) Maruška byla hodná a nechala mě to udělat. Potom jsme šli k Jindrovi na kafčo a ohřáli si tam zbytek od soboty. Přinesla jsme ještě noční zelnou polívku abychom si nacpali bříška. Maruška miluje bílé polívky a tak snědla za asistence Ťapinky talíř polívky i meruňkový knedle.

Pak jsme šli domů opět s pláčem , Maruška se vždycky loučí do nekonečna a pořád chce pusínky.Po vyspání pak ven, dostala sukýnku, má je moc ráda ale jinak je jako já taková malá rebelka. Tahle fotka je cistě dokumentační. Lámala jsme jí ze hříště a tenhle výraz je tak výstižnej pro ten vzdor :o))))

Cestou jsme se stavili pro zmrzlinu v Lídlu a svačinku. teď mě došlo, že jsem vám nenapsala jak mě ráno 3krát volala policie, chtěli číslo na Petra. Odpoledne mě zastavil jedn kluk, co ho znám že jezdil taky na hasičský soutěže. Ptal se, jestli s ním sem, že ho shání, že okrad nějakého chlapa,,, tak jsme prohodili pár slov a on mi sám řek, že na Petra už se tvoří fronta co mu chce dát do nosu slušně řečeno. A ještě mezi řečí mi řekl, že Petr vykládá, že se MU „kurvím“ s prominutím ale cituju no….on asi nechápe, že to slovo znamená, když jsou spolu dva a jeden z těch dvou to dělá s třetím…ale rozumět by tomu měl, ještě mám v živé paměti jak jsem ho načapala se sousedkou.. v době kdy jsem byla doma , šla jsme s košem a oni byli u ní, kousek za našima vchodovýma dveřmi, neb byt kde jsme bydleli byl původně 3plus 1 ale byl rozdělen na 3 byty. Prostě si to s ní rozdával v době, kdy já jsem byla doma, dva metry od našich vchodových dveří. Dodnes mi to přijde vtipné, myslím tu odvahu, či nepřemýšlení. stejně tak to co mi řek ten kluk, myšlení k nepochopení…Tenkrát jsem to sem nepsala, ale k dnešní informaci mě to tak sedělo a s odstupem času mi to přijde už doopravdy vtipný a tuhle příhodu dávám k dobru jako veselý příběh že života….. Poslední fotka kvalitově na nule, ale ten moment jak Maruška vyvaluje pupík u dveří chtěje je otevřít :o)))

26,9.2009 pohoda na entou

Jasnej důkaz lásky..Maruška ráno nechtěla kakavičko , den před tím mě kvůli němu i natvrdo vypíchávala z postele, otevřela oči a místo dobré ráno začala svýma pidiručičkama do mě tlačit se slovy udělej mi kakavičko. To mám za to, že jsem jí v noci vzala k sobě do pelíšku. U Jindry nic, tak od samého rána objímala Ťapulku a štasná „ona se mnou vstává“ už strašila v pul 7. Pak si lehla na Ťapi místo na madraci a otamtud sledovala nedělní pohádky v televizi. Pak jsme v pohodičce proplouvali nedělním dopolednem , Maruška dokonce vyzkoušela svou první dětskou počítačovou hru, budila spícího šneka a byla nadšená. když do něj budík narazil, zazvonil a on se vzbudil. A já pomalu jistě vařila o obědu lazaně, protože jsme na ně už měla moc dlouho chuť. Jenže je to pidlačka s vařením těch plátů a tak a na to člověk musí mít chuť se s tím crcat. A mě přepadla chuť na jazyku i v těle a tak jsme si hrála s italkou kuchyní :o))))
Maruška zatím svorně krmila Ťapinku uvařenýma kostma, alemusel abýt pod dozorem, neb se snažila přikrmovat i sebe . Ona jak vidí maso, tak je jak buldozer… :o))) pravdou je, že to úžasně vonělo.

Po obědě jsme šli spát domů, Jindra šel za tatínkem a já dát Marušku odpočinout. Opět probíhalo nekonečné loučení. Maruška se pořád vrací se slovy, „pusinku chci“ a „chci rozloučit“ když jsme ji po důkladném rozloučení dostala domů ještě tam dobu brečela, prostě chce být tam kam jí srdíčko táhne. Jelikož už bylo po 14h chtěla jsem ji nechat prospat tak hodinku a pak vyrazit ven. Vytuhly jsme obě jak dřeva a já se vzbudila v půl 6. No ale teda krásně vyspalá, to jooo :o)))

Sice pozdě,ale šly jsme ven.Maruška po cestě řešila stíny. Nadšeně volala, „tady mám stín „ a tady má stín maminkáááá“ a strejda a Ťapinka stíny mají… žádný tam nebyly ,ale bývají tam, když jdeme spolu a ona to má v hlavičce zapsaný.

ještě jsme stihli jít krmit kapry šla s náma mamča. . Kačeny se někam zdejchly. Jen 2 Lysky a měli ještě těžkej život, jak jsme jim hodili chleba tak je divocí žraví kapři nadzvedávali jak pod mini bojovali o žvanec :o)))) A já byla ráda že můžu jednou fotit, protože Maruška hází s takovým rozpřahem, že div nepadá do rybníka.

Cestou domů jsme potkali Horákovi.. a plus jedna zvláštně dokumentační, panelák kde bydlí naši mají už zepředu hotový, zateplelený natřený, odráží se v té kaluži…..cestou domů jsme ještě zmákli kauf, pro olej a máslo. Domů sice dorazili dýl ,ale dnes to jinak nešlo, Maruška měla naspáno do zásoby. Ale utahaná čersvým vzduchem kolen 22h usnula zcela dobrovolně. :o)))))