21.11.2009 ...když je smutno i štastno....

Dopoledne vystihuje tahle fotka, smutno. Lidi by si měli pomáhat, když to jde a neměli by brečet a nejvíc bolí, když brečí nejmilovanější lidi… Odjakživa nesnáším sobce, o něco déle alkohol, alkohol dokáže vést s sobectví a nejvíc bolí , občas se mění něco , co bychom nikdy nechtěli a ono se to stane. A stane se to u lidiček, který budete milovat navěky ať se děje co se děje.. slz by mělo být co nejméně , protože v kombinaci s láskou bolí nejvíc….

Dopoledne bylo fajnové, jen na něm ležel stín o kterém jsem psala ….Odběhla jsme jen do drogerie pro potravinářskou barvu , neboť po našem balíčku se směsí odstínu a barev se slehla zem… Jinak jsme posnídali , pokafíčkovali, pohráli, uvařili oběd , pochutnali si…prostě pohoda…

Spát jsme šli domů, teda Maruška,protože Jindra brzo odjížděl na hraní. Když Maruška spala, tak já zadělávala marcipán, vyzkoušenej, léta dělanej stejně. Prostě Vysypu krabici sušeného mlíka, dám do toho celý Salko, 2 lžíce oleje a je marcipán jak víno .. dnes nic.. tuhej, že jsem na něm mohla nechat ruce. Když se Maruška vzbudila , tak jsem ji odvezla k našim. Protože s Maruškou bych ten dort zdobila do půlnoci . je zlatá jak pomáhá ale tentokrát by to bylo hodně náročný :o))) Než jsem odvezla Marušku a že to byla chvilka, ztuhnul marcipán úplně, ač dobře utěsněný vydrží v lednici mnoho dní a nevyschne… Povedlo se mi ho jen rozdrobit, spojit nešel ničím, Má se povolovat olejem…nic olej jen čvachtal do hmoty nevlezl. Ani voda jež se správně nemá dávat, kvůli tvrdnutí,ale co už, když tuhej byl, že…nahřátí nepomohlo nic….ještě že nejvíc marcipánu mělo být na trávník tak bude plastický no…Korpus byl jak dech tak se občas natrnul. Ale hromada citronovýho krému uvedla vše do původního stavu. Ono se v dortu ještě kutalo (jezírko) a stavělo (krtičina) takže se to všechno srovnalo a zamaskovalo :o))) no na tu bídu.. měl vypadat jinak, ale hlavně že je hotovej….nepřejte si vidět tu kuchyň :o))) kdo umí pátrat najde ji, na blog ten bordel fak vyvěšovat nebudu :o))) Já do toho dortu byla tak zabraná, že jsem se normálně lekla Ťapiny, jež tam se mnou celou dobu byla a já úplně zapomněla že tam je :o)))) Bylo veselo no, potvrdila se i zásada, že když si vygruntujete byt, jako že jsem to stihla taky, tak si ho skoro jistojistě nějak zatentočkujete.. stalo se, no, tak jsme pucovali znova :o))))

Když přijela mamča s Maruškou . Ťapinka mohla zbořit barák a když se venku viděli tak mě málem urvala vodítko (jak říká Maruška „chodítko“ ) a Maruška k letěla taky s otevřenou náručí… Už když jsem vlastně byla pro Ťapinku, když jsem odvezla Marušku tak k nám letěla jak urvaná, protože si myslela, že tam bude Maruška. Jenže já si ji tam vzala až pak, protože Maruška by to jistě obrečela, že ji nechávám u babičky a mám sebou ‚Ťapinku a ona tam není…

Vím že první fotka je tmavá , ale pro mě má atmosféru…tajemství jaký jsi mi maminko upekla dort…byla z něj nadšená…jé já mám krtečka , on má bazén, a jsou tak kašpánky (myslela kaštánky, ty čokoládové kamínky kolem jezírka) bude se koupat, jsou tam kytičky,,,,můžu ho sníst? :o)))) No dokud neusnula, tak byla lednička pořád dokořán a Maruška ho chodila obdivovat :o)

Holky jsem uložila , Ťapině deku. Marušku do postele. V 11 sem už neměla sílu vyhazovat Ťapinu z postele . Trestejte psa za to že leže do postele, když ho tam to prtě láká, a v křeslech spí spolu a milujou se, jsou prostě dvojka …Takže jsem ji několikrát vytáhla z pod peřiny, né Marušku.. Ťapinu, neposlouchala ani jedna. Do 23.50 se z postele se

ozývalo hihňání Marušky,ale tak úžasné, že se nedalo jinak než odpustit. Prostě si hrála s Ťapinkou, no když je to čas od času no….světe bij mě….

20.11.2009 ..jsme všichni...

Pátek a plavčo, jak jinak , jen mě došlo, že jsem minulý týden zapomněla napsat, že jsme se měli fotit pod vodou, jako už poněkolikáté. Maruška odjakživa kachna, vždycky jí byl problém dostat spíš z vody než do vody, ten den se potápět nechtěla . Dnes to byla spíš pod vodou než nad vodou . Dobrovolně si házela puky rychle pod hladinu a vrhala se za nimi. Plavala perfektně jen s páskem ač s tím měla po letní absenci trochu problémy, a vozila lepit pěnová zvířátka jak o život. No byla k zulíbání šikulka. Pak jsme ji vyložila u našich a jela na otočku do práce pro ten papír co jsem o něj tak bojovala. Paní v kanceláři teda ani nebyla, ale papír připravený, dali mi ho jiní. Když jsem Marušce nastiňovala plán dne, tak brečela, že nemám jezdit do práce, má utkvěno jak dlouho nevidí strejdu , když je v práci a tak se bojí. Byla to chvilka, ale děti tam nesmí, tak jsem se pro ní pak vracela, protože miluje nakupování . Jenže ona mezitím uzrála a se mnou nechtěla. Tak jsem vzala jen velký tašky na to pivo pro taťku. A byla hned venku, otázka minuty maximálně dvou. Strčila jsme auto na tu chvíli až před vchod, protože frézují ulici pod panelákem a desítky parkovacích míst je dočasně nepoužitelných a zakázaných. Ty 2 minuty mě stály čekáni tak 15-20 minut. Neboť na jedné straně stáli v cestě dělníci, jež už tam byli a na druhé straně náš spolu s paní Pavlatovou, jež byla taky během minutky nazpět zalígroval jeden mladý soused, jež si šel jen pro dopis a zaparkoval tak, že se nedalo vyjet. Takže jsem se z nákupu vrátila až po 12hodině. Maruška nadšeně olepovala dědu cedulkami ze slev a byla nadšená „hele on je olepenej“ :o)))))

Když se daří tak se daří, než jsme odjeli Maruška mi vlezla na rampu pod kterou jsem parkovala, Dřiv se to nesmělo,ale to podnik fungoval, teď už Družba nefunguje. Jen když jsme u té rampy,.udělám pidi vzpomínku.. úplně živě slyším jak na týhle rampě hrávali vojáčci z místních kasáren, za dob totality. Nevím k jaké příležitosti vždycky prijižděli, ale živě v hlavě vidím nás děti jak se slezlo celé sídliště a tancovali jsme pod rampou a zpívali na plné pecky „sama kralovna, sama kralovna ceduličku psála… „ a podobně.K večeru pak vojáčci naskákali na vojenské auto a jeli do kasáren a děti za nimi utíkali kam jen stačili ….

No ale abych dokončila proč jsme došla k rampě…Maruška na ní vylezla a chtěla z ní skákat. Skočila mi do náruče a já jak ji chytla, tak jsme zjistila ,že se jí záhadným způsobem ocitly tátovy klíče ve špičce kapucy kabátku. Takže nejvíc zrdžení se vždycky vyskytne, když nejvíc spěcháte, to prostě jinak nejde, že :o)))

Maruška se vyspala a pak jsme jeli domů a dali srazík tentokrát u nás, neboť jsem pekla, Marušce korpusy na dort, a jelikož bylo v plánu jezírko a já potřebovala dort vyšší a dle přání, že byl pařížák posledně ať udělám světlej , jsem pekla korpus z receptu od paní Veselkové, je to jen na placku,ale já tenhle moučník miluju natolik, že tak dělám i dort. Je úžasně nadýchaný a citrony jsou v něm všude, v testě k krému v polevě a já miluju citrónovou přichuť. Takže na nadýchaný citronový korpus padlo 16 vajec , jimiž mě Jindrův taťka neustále zásobuje a 6 citronů do celého dortu. Měla jsem poměrně volné ruce, neboť Maruška řádila s Ťapinou. Ale k tomu bolavu hlavu a tak se mi povedlo nezamíchat do prvního korpusu mouku se škrobem….no naštěstí ještě včas, bylo to znát, ale ne tak moc. Maruška mě dostala, ač nebylo viděno, zmokly mě oči, jak ji Jindra držel na ruce jak spolu blbli tak si nás oba Maruška přitiskla k tvářičce ke každé každou ručkou jednoho a povídala „jsme všichni“ a nechtěla nás pustit…..Ty malý rušičky držely jak klíště… Jindra pak chtěl vyvenčit Ťapinku , jenže Maruška musela s ním to bylo breku, kdyby ne. Já ještě neměla hotovo. Maruška se rozhodla , ze půjde se strejdou. Mě řikala „maminko ty nechoď , ty buď doma“ mlela cosi i o tom že mám píct ten dort :o)))) a normálně odešla , bez slz a šťastná že je se strejdou. A že na mě počkají. Dostala jsme přikaz si lehnout a zklidnit bolavou hlavu. Na to nebyl čas, než se dopekl korpus stihla jsme akorát umýt nádobí a zabalit tašku na noc. Jindra si s Maruškou stavěli puzzle,hledali na netu co by měl přinést Ježíšek a psali mi po ICQ a cituji, to se musí archivovat :o)))

bgdgdufsggfdfuv gggfffkkjhdfsxaŠŘČ;TITIGIHPOHZÉTIFIGOHGPOZITIUROHPHPHPGIFIUROIGPOPGOGIRIRFGHHUFCCCXFGCFGCSD

ODPOČIN SI POHDALÍDAM XMDYYMARUŠKUHGGHJBVXXY ZAŠIFROVÁNO

Když jsem přišla byla už vykoupaná a čekala na pyžamko jež jsem měla v tašce. Štastná že nás má všechny usnula jak špalek a spala celou noc.. doma je co chvíli vzhůru a to přesně od chvíle, kdy jdu spát já :o)))))

19.11.2009 Amatér v boji

Přiznávám se že nebýt fotek tak mám okno , co jsme dělali ve čtvrtek, když píšu tak zpětně, rozhodně bylo fajnový kafčo. Maruška před spaním dělala velký kraviny , navlečená v mé mikině dělala kvichty a šaškovala.

Využili jsme volného času jeř vyšel sousedce a rozhodli se spáchat pár foteček použitelných pro rodinu. Přiznávám se, že ač jsme s Maruškou po cestě k nim koupili jedno halogenové světlo , tak jsme dopadli jak sedláci u Chlumce. Bez něj by to bylo nemyslitelné a přesto, bylo to málo.. Nemám ráda fotky s bleskem a to jako že hodně. V tom světle jež se nám povedlo vytvořit jsem stejne nemohla jit na hodnoty které bych potřebovala. Na prioritu času mi čas , který byl použitelný vzhledem k světlu házel objektiv clonu 1,8 což je na 3 děti nepoužitelné. Když jsem dala prioritu clony aby byla ostré všechny 3 děti zas foťák dopočítal tak dlouhý čas, že stačilo malé hýbnutí a to je u dětí není nouze o velké, žééé, že to zase všechno bylo rozmazaný. Nakonec jsem skončila u plného manuálu, ale musela jsem blejskat .. a technika byla proti mně, ač běžně blejská foták jak o život, když dětičky dávaly ty nejhezčí ksichtíky tak blesk prostě ještě nebyl dobitej :O(((( Daneček udržel mrňousky jen na malounko snímků. Děti 3 takže když už miminka neměla nikde ručičku, nožičku, koukali se dopředu tak zas dělal Daneček obličeje. Takže co je to je , ve zkoušce jsem neobstála, technika a děti byly proti mně :o)))) Ta společná je z těch nepovedených kdy jsem štelovala, tmavá , zrnitá, ale po pár tazích je trošku použitelná, ale jen trošku. Něco se mi na ní líbí.. možná to , že když je taková kopice sourozenců, je to proste paráda. No a když nic tak Maruška si aspoň pohrála s Danečkem a nadšeně pečovala o miminka. A vůbec se ji nechtělo domů …

18.11.2009 akce Zet

Dopolední kafčo, protože píšu pomalu s týdenním skluzem zapomínám krásné detajly, na oběd jsme jeli k našim abych Marušku nemusela budit neb jsme naplánovali akci Zet. Ta se konala celé odpoledne, ač bych měla super úlovky tak jsem nechala foťák v bytě aby nepřišel k úhoně. Uklízeli jsme totiž sklep a to že z obr gruntu jak už léta ne. Důvodem byl nedávný nájezd krysy nebo němkyně, která vnikla do paneláku při opravě fasády, neb dveře paneláku byli kvůli dělníkům neustále otevřené. A nadělala v mnoha sklepích totální brajgl, co šlo načít a bylo k jídlu tak načala, , všude rozsápala papír jež byl v regálech a nakladla kila bobků. Takže jsme gruntovali až do večera, objevili jsme třeba solvinu ještě v plechovkách za 2,50 Kčs nebo tak nějak, cenu klidně zjistim , pokud bude zájem :o))))

17.11.2009 Lze milovat i ponožky

Kafčo a jeden z pohledů jež denně míjíme. U Jindry jsme dojedli to co jsme včera uvařili .

Po vyspání se Maruška začala oblíkat do mých ponožek. Ty proužkovaný heboučký postelový ponožky jsme si koupila za 29kaček v Bělohradě o srazu, když jsme s Bárou vyběhli na chvíli do města do míst, kde jsme courali 5 let denně, když jsme čekali na autobus. Poprvý jsme se zamilovala do ponožek, a prostě si je musela vzít. Chtěla jsem i Marušce, ač jsou to 8mičky jsou tak elastický, že by to bylo jedno, žádnou výraznou patu nemají a na spaní by je měla super, ale neměli, v jiné barvě už to nebylo ono :o))) Tak je máme dohromady, Maruška mi je pořád bere a já její lásku chápu. Snad seženu ještě jedny stejný :o)))) Paj jsme to prochajdou vzali k našim. Dát si kafčo, pomoct, potěšit. A den byl zas u konce.

16.11.2009 kalendářování

Ráno kafčo u Jindry, moje naše oblíná tradice, doplněná hrami a divočárnami s Maruškou. Teda dnes jsme divočili v kuchyni hlavně. Neb jsme o víkendu trajdali , tak jsme dnes vařili oběd. Pak jsem ji dala spát. Vstala a chtěla pohádku a já dumala, že se mi dnes nějak nechce nikam vláčet a restů je habaděj tak jsem dumala mezi cestou ven a svolením Marušky k přání koukat na pohádky s tím že bych se pokusila stáhnout nějaký resty , pokud u nich chvíli vydrží. Nakonec to rozsekla Bára, jež se stavila, čímž nás moc potěšila. Takže výsledek dnešního odpoledne , šťastné dítko nasycené pohádkami a já doplněný týdenní i nástěnný kalendář , PF a jeden pidi bonusek co nechci prozradit. Neboť jsem nakukují budoucí obdarovaní, je to halířová záležitost,ale doufám že potěší. A jedna fotky nouzovka…

15.11.2009 Jak potěšit Marušku....

Ráno jsme dojeli pro maču abychom ji odvezli z Ohavče a nechali i ní Marušku. Jeli jsme s Jindrou do Makra Marušce pro Ježíška. To budou svítící očička. Akorát mě mrzelo, že posledně jsme ji museli z Hradce odvážet domů , protože jsme nevěděli že do Makra děti nesmějí a dnes jich tam byli desítky. Tak nevím proč my jsme posledně nemohli. I když tentokrát to bylo nutné bez Marušky neboť jí Jindra nakupoval Ježíška. Vím že takhle je to normální, jen jsem pořád na měkko.. prostě v tom bejt táta nejsou geny vůbec podstatný. Táta je ten, komu vysej děti na noze , když ho vítají a dokáže jim rozsvítit očička. Marušce jež miluje párky jsme po přijezdu naložila na ručičky 4,5 kila párků a zeptala se, zda jich má dost. Prý ano. Ona miluje párky. Nepřecpávám jí jima, ale měli v koutku doprodej těch co jim končila trvanlivost za 4 dny po 30kč za kilo, a samý dobrý „odrůdy“ tak jsme prostě udělali párkovou večeři pro všechny a nacpali mrazák. Však z nich umím udělat nejednu mňamku. No a Maruška šťastnější než kdybychom ji přivezli bonbony :o)))))

Dárek který potěší...

Blíží se konec roku a s ním sháňka dárků pro své blízké, můžete sami sobě i rodině udělat radost KALENDÁŘEM bližší info a kalendáře nejen moje jsou v nabídce

TADY
je tam mnoho krásných vzorů, jen si vybrat
k tomu nabízím PFka,pohlednice či cedulky k dárkům
můj vzor TADY
ale můžete si vybrat z celé nabídky u Siťi

14.11.2009 sraz se střední školy

Dnes máme sraz ze středná školy po 13 letech, klasicky bývá po 2 letech , ale loni do toho přišly ty nejhorší manévry s Petrem a nebyla síla ani kejchat natož něco pořádat a jiné to za nás neudělá, tak prostě byl až letos. Za rok to srovnáme zas na sudej což :o))) Ač jsme ráno nikde neotáleli autobus do Hořic jsem za Bárou jsem nestihla. Největší zdržení bylo že nejel výtah, a Maruška na každém schodě kručela že se bojí ač chodí po schodech normálně chodí.. a ještě že chce jet se strejdou. Původní plán totiž byl, kdybych v nejhorším nestíhala, že Jindra odveze Marušku k babičkám do Ohavče, jenže to bylo nereálné. Má ho za svýho anděla, ale jít s ní poprvé sám a ještě táhnout z mého auta autosedačku až ke garáži, a bez ni zase nemůže, co kdyby tam stály chlupatý a vůbec to za to nestojí. Takže jsem Marušku odvezla a Jindra pak odvezl mě do Hořic odkud jsme jeli s Bárou do Lázní Bělohrad. Dle fotek to vypadá že jsme se věnovali všem neřestem, ale to dopolední světlo bylo suprácký a tomu zelenýmu kouři se nedalo odolat. A v pivu úplně svítilo. Sešlo ze nás 14 a pil nás úplnej zlomek… no už nejsme nejmladší . Sraz byl božskej jako vždy, jak se sejde tohle zdravý jádro, tak je zábava zaručena. Příběhy se líčit nedají , jsou naše a člověk musí znát okolností, ale ono po těch letech už stačí říct jen „řekni mám Pavle,proč jsi nebyl na internátě až do konce školního roku“ a každém hned ví a nemusí se líčit dál a o tom to je. Díky za báječnéj sraz. Vás mám lidičky fakt ráda. Do školy bych se už moc vracet nechtěla, na základku vůbec, na učňák ještě, ale na střední hned. Byl to nádhernéj kus života.

Odjížděli jsme jako první, ale jako první jsme i přijeli. Ještě jsme museli pro Marušku ,stavili se nachvilenku v Ohavči potěšit utahanou mamču. A šli spát k Jindrovi. Maruška byla tak šťastná. A já vypozorovala, že tam mi spí celou noc jak dřevo, doma se mi pořád budí. Odhaduju to na lásku a pocit bezpečí, a že je ráda, že nás má všechny pohromadě.

13.11.2009.. pátek 13náctého.

Je pátek 13, pro mě teda den jako každý jiný, jen se nám ty 13 sešly a já vlastně měla i štěstí. Ranní plavčo, a pak jsme se vydali s Maruškou do města na Čez něco vyřídit, a z automatu v čekárně nám vyskočil lístek s 13ctkou. Dala jsem si parkovačku na hodinu, je to kousek od místa kde jsme bydleli,ale ze všech koutů.kde se dalo stát zadarmo se už stala placená parkoviště a času bylo málo. Tak jsme přispěla do městské kasy desetikorunou. Copak o to, jenom, když jsem přišla k autu ,a mrkla na hodiny kolik nám zbývá času na cestu na náměstí tak jsme zjistila, že parkovací lístek, ač jsem tam hodila desetikorunu a chtěla lístek na hodinu , tak automat nic nevrátil a dal mi na půl hodiny za 5. Sice mě teda hodina hodina parkování teda stála o pět korun víc za nový lístek, ale bylo to levnější než kdybych si nevšimla a rozdávali botičky že. Zběhli jsme na náměstí za spolužačkou a pak k taťkovi na oběd. Měli jsme ho potěšit s tím že si tam máme ohřát kaši a něco si k tomu přivézt, tak jsme si po cestě koupili párky, v samce v Lípách, koupili jsme tam i svačinku Marušce, protože nachystaný chleba jsem nechala v lednici skleroza. Ale to není to podstané proč to píšu. Jen jsem si tak uvědomila, že ta samka je jeden z mála podniků, kde je stále to co bývalo, a pokladny tam jedou na ruční cvakání a ne na kody, a tam jsme chodili s mamčou nakupovat, cestou ze školky. Ona tam vařila a tak jsme každý den jezdili spolu do školky i z ní. Byla jsem stejně velká jako Maruška . Taková malá nostalgie… Taťka nám koupil filé tak Maruška byla nadšená že bude ryba. Pomáhala mi obalovat. Abychom neodfrčeli hned po obědě, tak jsem tam Marušku uspala a když vstala tak si pohrála dědou a pak jsme jeli do Ohavče.

Jelikož už byla takřka tma tmoucí tak jsem zkusila pevnou 50 a vytáhnout ISO a překvapivě lezly celkem použitelné fotky na tu tmu tmoucí. Pak jsme mamče šli pomáhat, potmě jsem ještě hrabala listí a nosila v koši do pole na oheň Maruška nadšeně přikládala. A moc šikovně, neb přiletující drobné hrstičky podporovaly hoření líp, než kdybych tam oklopila celý koš.

Okolo sedmé večer jsme skončili. Maruška přes veškerou ochranu se hned zmocnila kocoura jež v pudu sebezáchovy utek. A povozila medvěda na motorce, po výhružkou že odejde k jiné holčičce, protože byla divoká a praštila s mím o zem . Tak se rozbrečel, že odejde a toho se Maruška, přede jen ho má moc ráda,. Tak ho povozila,aby si ho usmířila :o)))) Večer jsme šli spát k Jindrovi tak Maruška byla nadšená a poslouchala jak hodinky.

12.11.2009 Máme doma torpédo

Týden letí a už je tu čtvrtek, zákony fungují spolehlivě, takže jen co ve 3 uléhám tak je Maruška co 20 minut vzhůru, napít, čurat, podat telefon, kde je dinosaurus, napít…občas se rána podobají vážně spíš exhumaci něž vstávání :o))) dopolko jsme to dle slibů chtěli stihnout do města se vzkazem a na něco se pozeptat, jenže s tím nejnutnějším a chystáním oběda, jsme stihli vyběhnout ven jen na chvíli, ťapat až do města to bychom přišli kdo ví kdy a Maruška byla dnes jak pytel čertích ocásků, spíš dnes jak 3 pytle a pořádný. Používala mě jako strom a šplhadlo a věšedlo, ale takovým způsobem, že jsme věčně lapala po dechu. Když se mi povedlo přibrzdit u PC na pár slov tak s Maruškou na koni . s jejím telefonkem u ucha, s vyvráceným prstem, že mám tohle mačkat aby to hrálo, kopajícíma nohama mezi bradou a monitorem. A tahle neskutečná energie, jíž dnes překypovala víc než obvykle jí vydžela až do usnutí a to odpadla až ve 22h. Zdlábli jsme koprovku a Maruška začala strašně brečet. Musela jsem jí rikat ať přestane a řekne co chce, protože jí není fakt rozumět proč brečí. Nakonec z ni vypadlo, že chce ke strejdovi. Když jsem jí řekla, že tam půjdem až se vyspinká. Tak poslušně vklouzla sama do postýlky a šla spát bez protestů. Dokonce se oproti klasickému vyspávaní odpolednímu vzbudila už v půl 3. Myslela jsme že se vzájemně s Ťapinkou trochu utahaj, ale prd, spíš pořádně zmořili mě, protože na mě byly dvě. Ťapina do toho špatně rozeznávala kdo koho moří a ještě mě kousala protože Maruška vyváděla tak že si Ťapi myslela, že ji ubližuju a já pod těma dvěma funěla jak lokomotiva. Jediná chvilka klidu, kdy nad katalogem Makra s Jindrou měla Maruška ukázat co by měl přinést Ježíšek, pokud bude hodná. To byla nalepená jako klíšťátko. Dlouho jsem dumala, kterou fotku z těch dvou sem dát. Původně měla být jen ta jedna, jenže z té druhé slyším ty Maruščiny brepty a to jak se tulila mě prostě dojímalo. Pro mě je to prostě srdcovka naplněná pohodou, klidem a rozradostněnou dětskou dušičkou , která pozná kde je dobře….A utahat se mi ji nepovedlo, ještě jsme dali večerní cestu městem, doprovodili Jindru domů,chudák musel ještě do práce. Nazpátek se courali. Škoda že už je tak brzo tma.

11.11.2009 Telefonistka

Středa a cvičení , tradičně a krásně. V z Marušky se vyvíjí velice starostlivej človíček o blaho všech, naštěstí je k tomu hodně průbojná a nebojácná. Tak se jí v tom snažím nebránit, aby neměla ten problém co já. Tady zrovna organizuje průlez oblíbeným tunelem, kontroluje děti a pobízí a přitom se o tuhle super zábavu ošizuje.

Hromada děti je prostě fajn. Abych uvedla pár přikladů starostlivosti Maruška jež mě dostává, dojímá a rozesmívá….Už v šatně při přichodu hned peskovala jednu paní která měla dítko menší než ona, Maruška koukla na dítko, že ještě není komplet dopřestrojené a důrazně povídá paní „obuj mu bačkůrky“ :o)))) Šli jsme ze schodů domů, před náma prcek asi prcek dvouletý , maminkana něj čekala hned pod schody, ještě nu chyběla jedna zatáčka. A Maruška se ho hned starostlivě ptala „kde máš mamiku? „ Ve dveřích dole paní vytlačovala kočárek za dveře,aby nepřekážela ostaním, je tam málo místo a měla ještě návleky, co se berou na přejíti po budově do šatny a Maruška na paní hned „musíš je vrátit“ (myslela ty návleky) .. a tohle mám celý den :o))) Prostě bojovnice za spravedlnost, práva dětí a zvířat :o))) Pak jsme se chtěla stavit u našich jen na skok a pro koš s prádlem. V koupelně není okno a je tam tak 13stupňu tak prádlo neschne a hrozí plíseň neb vlkost se drží nemá kam utéct, tak sušíme u našich. Nakonec jsme byli vtaženi i na oběd, ač se mamča právě vrátila, tak se oběd do kupy dal. Za každou cenu, protože Maruška mamče chyběla a Maruška jí tak špatně visela na krku a povídala „ty ses mi vrátila“ „mě se stýýýskalo“ Jelikož Jindru zas strhnul nastavený pracovní proces tak jsme tam pobyli až do večera.

v podvečer jsme se vydali na cestu do Tesca pro droždí, kouknout na stromeček, na kočičku a podívat se po novém telefonu. Neboť včera Marušce ten jeji plastovéj rozkousala Ťapinka , protže to byl letitej kousek vyfouklého měkkého plastu byla to otázka sekundy. Vzala ho Marušce z ruky, utekla a bylo po něm, než jsme jí ho vzali. A Maruška pořád někam telefonuje. Lidičkám co nejsou s právě s námi telefonuje a vykládá jim co právě dělá. V oddělení hraček žádnej nebyl, tak jsme to vzdali, s tím že zítra navštívíme hračkárnu ve městě. Najednou ho Maruška našla u bombonů. Je teda značkovej , je tam „mikymausus“ jak říká Maruška, ale jsou v něm bonbónky a hromada zvuků . No zamilovala si no…a asi potřebovala nutně volat. Tak jsme holt koupila telefon za 90korun i když vím, že někde v krámku u národnostní menšiny by byl za míň, ale nebyl by na něm Mikymaus, co si ho tak zamilovala , a nebyly by tam bonbónky :))))) Marušce jsme vysvětlila , že ho má teda už k svátku jež bude mít za 4 týdny. No šťastnější dítko by jste těžko hledali. Hned za pochodu z krámu volala strejdovi, Kapince, tetě Heleně, Janičce, Báře . Pustila ho jen když šla do vany a jeho zvuky se ozývaly z postýlky až do usnutí. Ve spánku si ho držela a až před půlnocí se mi ho povedlo odebrat aniž by se vzbudila a brečela :o)) Původně si ho položila na místo kam si pokládám telefony já, ale nakonec s ním musela spát. A Myslím že ji neomrzí, ona prostě musí být se všemi ve spojení , říct jim co dělá, že se jí stýská a že nají pozdravovat :o)))

10.11.2009 prostě úterý

Je úterý a já se přiznávám , že mám z tý zimy občas lenoru. Venku je celkem solidně,ale zima, a když si to zdůvodním, tak venku vymrznem , pak přijdem domů, bude nám chvili teplo, neboť venku je míň než doma, jenže to bude trvat jen chvilku a nám bude doma zima a pořádně se neohřejem. No tak jsme dělali dnes dopoledne kraviny doma , no a Maruška i koniny. Byla velmi nadšená že koník Toník má její bikiny, navlíkal mu svoje gaťky a prostě jsme si hráli, já byla taky dost k ničemu z příchozích zpráv, držíme pěsti moc a moc. Dali jsme oběd a když přišel Jindra domů tak k němu na kafčo, tam tak nějak zapomínám na vše co trápí, nebo se to aspoň tlumí. Holky teda řádily jak tajfun. Nakonec jsme si udělali ještě večerní procházku městem k našim . Kredit klesl na nechutnou hranici a bylo potřeba potěšit opuštěné a nahlásit, že mamča dostala od mudrů koňskou dávku léků ještě odpoledne a aby se neplahočila domů v nevolnosti jako poledně, tak ji mudři doporučili v nemocnici ještě přenocovat a vydat se domů ráno až to odezní. Pořád mě bere vztek, když vidím jak je mamča KO a mudři důchod nedají ač nedokážou tělo zprovoznit k bezbolesnému bytí a k pohyblivosti….Taťka si potěšení moc neužil, přišel až pozdě, jako obvykle, ale babička byla šťastná z potěšení i když chvilkového a pozdního. Večer jsem lovila nouzovky při koupání, jse o to se s ním porvat na našem temném, ledovém vodním pidikoutě, ať žijou prográmky na úpravy fotek :o)))) Jo poznámka pod čarou, focené na začátku koupání, takže dítko upatlané od večeře a usoplené od rýmy a retušovat se s tím nebudu, to je realita :o))))

Andělský ráčky

Z andělských fotek mám už 3 ráčky ale k jednomu zatím nemám kredit tak publikuji zatím jen dva
od Siťi KREDIT

a od Gabiks
KREDIT

Děkuji všem

Glaze Dreams

rak pro Jéje

Rak pro Arwerku

4 kousky ze supráckého Glaze Dreams

LEGEND (Gabi´s Dream)

a fantastickký LEGEND (Gabi´s Dream)
z toho mi napadalo 9 scrapíků za večer skoro samo a desáte jsem k tom lehce udělala ba zarovnání stavu tenhle kit je prostě fantastickej