5.5.2009 Bolest na ntou

Dnes se mi nechce psát vůbec nic, ale ve čtvrtek ráno jedeme na dalekou cestu a na 4 dny, tak moc jsem se těšila a taj jako když se člověk na něco strašně těší tak se něco vy…… A kydyž se těšíte tak moc tak se vytentočkuje něco veledůležitého. V noci a k ránu jsem byla několikrát vzhůru , vzbudil mě vždycky divnej pocit,a le zase jsem usnula. Už vím co byl… náš milovanej strejček František nás opustil navždy….měla jsem dopoledne lítačku sice klasika, uvařit, vyžehlit, uklidit.. Maruška do toho byla jak ďas nezkrotná a rozsypání křupek a zašlapávání do koberce byla zábava číslo jedna. Tou zprávou která přišla od mamči SMS kou mi tuplem nic nešlo, všechno se zpomalilo, nic mi nešlo. Maruška mi rozházela čersvě vyžehlené prádlo. .. takhle rozmazaně jsem všechno viděla. Hlavou mi pádily ty krásný vzpomínky a všechno, celá ta úžasná rodinka, to naše scházení, povídání a pohoda a že tam bude chybět moudrej strejček, jež se dokázal smát i zavrčet… prostě byl náš milovanej. Po obědě jsem vezla babičku do banky něco tam po ní chtěli. Čekali jsme s Maruškou v autě a já se ji snažila zabavit, dala jsem jí prstýnek po kterém tak toužila, konečně jsem tu cetku v hračkách objevila. Chtěla jsem vyfotit z přední sedačky ty malé prstíky drobný prstýnek z plechu s beruškou. No pořád se míhal…. Ale tak nějak mi došlo, jak zrovna dnes je v tom veliká symbolika. Připomněl mi bolest a lásku. Bolest že odejde ten nejmilovanější a tolik tolik lásky a tolerance co měli mezi sebou strejček s tetičkou, to je snad sen každého. Loni oslavili 60let společného života. Prstýnek s diamantem bude připomínat tolik lásky. Dnes už je jiná doba, kroužky nejsou podstatný, to je každého rozhodnutí ,ale tu lásku a toleranci bych chtěla zažívat. To je strašně moc důležitý. Klid , pohoda a láska …..ztráta bolí, ale říct si, jak byl život nádhernej a naplněnej láskou. To je ta neúžasnější tečka. A ty krásný vzpomínky nám nikdo neveme….

Pak jsme pokračovali do Ohavče, řádit na plantáži, málem jsem tam nechala plíce, byla zima, dala bych si teplou postel, už se safryš potřebuji dát do kupy,ale co dělat, když lidi nejsou. Stavila se Barunka,doufám že všechno vyjde jak je naplánováno. Mě to nevychází já jsem prošla druhou vlnou přívalu smutku a slz. Protože jsem zjistila termín pohřbu, jednou jedinkrát po xx letech jsem jinde než doma, jsem někde, kde jsem díky nějakýmu andělovi , protože jsem se ještě ani nedozvěděla komu poděkovat. Vím že tam bude moc moc fajn, ale bude mi rvát srdce , že se nemůžu rozloučit , že nemůžu podat ruku a obejmout ty, které tak miluju… kdoví kdy se zase sejdem. Scházeli jsme se vždycky v hnízdečku u tohohle párečku, hnízdečku jeř čemuže nazvat opravdovým domovem….kolikrát se ještě sejdem. Bych je chtěla tak moc všechny vidět, ale Maruška tu dálku do Jihlavy sama nezmákne vzadu sama, tak jsem šťastná , ze nás tam Jindra doveze. nedovedu si představit 160km s hledáním cesty a řádící nudící se Maruškou na zadní sedačce. Bude to otamtud stejně daleko jako on nás, ale nebudu tam moct. Vím že poteče moc moc slz, budu na vás všechny myslet. Prosím všechny co sem chodí číst Ireno, Mílo o vás vím, jestli ještě někdo nevím. Vyřiďte v rodince že jsem tam chtěla strašně moc být, strašně moc…I když při tak smutný události , chtěla jsem se rozloučit a vidět vás všechny….. vyřiďte pozdravení a pusy…..

Pamprlína plná symboliky, odkvetlá a plná semínek pro další život…