Na dnešek Maruška spala opravdu špatně. Většinu noci probrečela. Tak jsme byla v práci KO. No co už, to je úděl. Jen jsme si po příchodu z ní musela dát 20. Hlásila jsem 15, ale bylo z toho 30, tělo i tak nechtělo potvora fungovat. Když jsem vylezla trochu oživená, přišel akorát Martínek. Co bydlí jeho babička blíž, chodí spíš k ní. Tak jsme si dali kafčo a trošku se užili. Než jsme se dostali domů bylo hafo hodin, že jsem neudělala už skoro nic. Tak jsme se užili s Maruškou. I cesta dom nám trvala zase hodinu. Jindra doma nebyl, musel na schůzi. Den bez něj…prostě to není ono. Jsme na něm duševně a srdečně závislí….
0 komentářů:
Okomentovat