Dnes dopoledne měla přijít na návštěvu Miluška, Marušky babička nebabička, jež s námi není vůbec příbuzná, jen tak jak dělala Petrovi náhradní maminku (než si to pos..hnusným kouskem, že ji okrad) tak pořád dělá Marušce babičku. Přivezla ji dobroty a něco nového na sebe aby ji nepokakal beránek. Ale to bylo až odpoledne. Dopoledne psala, že se jí rozbilo auto, že přijede až zítra. Jenže už bylo pozdě, tak jsme k Jindrovi nejeli . Odpoledne jsme s Maruškou oběhali úřady a jeli domů. Došli jsme na hřbitov, vyhodit zvadlé kyti a prochajdou to vzali domů okolo smuteční síně, Maruška chtěla tamtudy, je tam takovej klid a mě to neva. Když jsem naháněla Marušku směr východ tak mě padla do oka prosklená chodba mezí síní a obslužnou částí. Takový typicky oblemcaný okna se špinavejma záclonama. Přijde mi že tyhle místa jsou snad po celé republice stejná. Kolik to ve mně vyvolalo vzpomínek. Je zláštní jak si člověk, tyhle smutný dny pamatuje. Od babičky na jejíž pohřeb mě nevzali a stejně jsem od té doby cítila takový prázdno, v době telefonů v jednom baráku ve vsi vidím dodnes telegram. „mama umrela, pohreb v patek“ pak dědu, šílený mrazy, obloženej svatými obrázky jak když spí, cesta s muzikou na hřbitov a hlína jež jsme házeli na rakev byla ledová. Stejda Honza už je to 12 let, podivný zbytečný odchod a ruce čnící do prostoru mě dodnes děsí. Tetičku a strejčka z Holína odešlé s věkem přes 90. Takže smutně ale přitom s radostí jak krásný a dlouhý život prožili. Strejdu Jardu, byla jsem zrovna v nemocnici měsíc před porodem. Sice už měl léta ale trápila mě bolest tety, jež měla hlavně jen jeho, dětí nemaje o co je to těžší. Teta Judita, v bolestech dobrovolně….bolelo to , s tou dálkou mezi námi mě připadá jak kdyby se to nestalo a někde tam za horama dolama je. Přitom musím pořád myslet na strejdu Richarda, zlatého stejdáčka jež zůstal v té dálce tak sám. Je zvláštní kolik vzpomínek vyvolá jedna chodba s oblemcanými skly a zašedlými zaprášenými záclonami. Kudy vozí naše milované, tak opuštěné ve chvíli kdy jsme se nimi naposled rozloučili ..a nesmířili… Tolik vzpomínek na život a smrt… Maruška lítala jak torpédo Brnkla nám Miluška, která vytáhla za rozbité auto rezervního tráboše a přijela na kafčo a dala Marušce dárečky. Info o Petrovi jež jsme slyšela. Že ta jeho je ve 3 měsíci jak se chlubil, že bude kupovat kočárek (Marušce nekoupil nic, jen ty 3 maličkosti za život) přitom se v sobotu ze zdrojů jež je viděli na živo oba motali, že sotva stáli. Těch 20 000 co dostal za barák, prý poslal Marušce.. no asi na jinou adresu no :o) Tyhle kecy mě nechyběj fakt…
0 komentářů:
Okomentovat