Konečně pátek, Ráno jsem hodinku schrupla, pobalili jsme, po cestě jsme nakoupili a pobrali v bytě 2 obr krabice. S utahaným tempem jsem byla ráda, když jsem stihla ok obědu udělat palačinky a po nich zalehnout. Dala jsem si dách s Maruškou, postavit se na nohy bylo náročné. Pak jsem zjistila že jsem zapomněla vzít plíny, došly poprvé. Bohužel v noci se jich náš žbrůňa nemůže zbavit ač k večeru ubíráme pití, pořád máme mokro :O((( strejda Pepík byl tak hodnej, že mi je po cestě domů hodil, přepad mě náhlej nápad, když už jsme byli u auta pro plínky a sil na dlouhou procházku nezbývalo, vyrazili jsme na hřbitov. Ten je přes silnici a já tam strašně ráda chodím. Prostě klid a v datumech, jménech a fotkách si domejšlím příběhy, některé i znám. Veškerá vážnost šla však stranou, Maruška mě tam totálně odrovnala. Je tam ohromnej kříž s Ježíšem. Ona kroužila pod ním a volala na Ježíše: „neboj se skoč“ :o)))))))) začalo bejt zima,jsme si tam frajeřila v tričku , tak jsme šli domů a udělali bramboráky k večeři. Sice mě mohly upadnout ruce bolestí, škrábání brambor mě stojí slzy bolestí, ale Jindra si odměnu za včerejšek zasloužil.
0 komentářů:
Okomentovat