středa 4. listopadu 2009

4.11.2009 chléb náš vezdejší pro všechny




Na Jindru něco sedlo a tak se místo kafča vydáváme cvičit. Máme to tak tak , vlastně nestíháme , jenže jsme tři tak se ztratíme v davu. Jsou dny kdy prostě dávám přednost spolubytí (víkend byl proste dlouhej a přiznávám se že nám prostě chybí) však cvičit bychom šli hned přiští hodinu. Když bacily překazily plány, šli jsme proti mim aspoň bojovat .. a nebo nějaké pochytit v kolektivu…


venku jsme pak chytli obrovskou chumelenici . Maruška seděla na tribuně stadionu a jásala, že sněží.. I když na fotce to tak vůbec nevypadá. Lítala tak ve vločkách nadšeně až jsme byly zmáchaný obě. Na oběd sme jeli k našim i když jsme si do dnes vezli sebou, řikala jsem si že takhle mokrý do tý zimy, aspoň budeme v teple na cvíčo jezdíme autem a to už jsme skoro u našich a na odpolední cestu kořáskem to stejně nevypadalo , protože bylo hnusně. Před barákem se Maruška zastavila s dělníky , baba ukecaná. Dělají parkoviště tam kde byl trávník , Maruška jim povídala „máte to zasněžené: na udusaném podkladu se vážně držel sníh. Jeden Rus polohlasně povídal směrem ke mně, že mu stejně asi nebude rozumět a pak ma Marušku, jestli se bude „katať na sáňkách“ a Maruška na to „katať nebudu je malej sníh až bude vééélikej“ a udělala ručkama obr kruh. S nima se člověk fakt nenudí.


K obědu jsme si u našich udělali „rybičkovou kaši“ jak říká Maruška , odvozuje to od té rýžové. Jako rychlooběd dělávám rýži smíchanou s drceným tuňákem ve vlastní šťávě. Je to za pár šupů (neb musíme pořád tak blbě počítat) a je to dobrá kvalitní ryba i když vím že v kuse na pánvi by byla vydatnější, ale ta cena. No ale my se po tom můžeme utlouct, dobrá kvalitní rýže a jedna pixla a my máme boule za ušima. Maruška si kolikrát sama řekne, že by k večeři chtěla rybičkovou kaši :o)))) ale proč sem dávám tou fotku co je o ničem…dávala jsem do toho poslední konzervu, našla jsem ji zatoulanou ve špajzce (nebojte expirace 31.3.2011) jinak už dávno dokupuju další. Ale tahle byla zatoulaná ještě z doby přes stěhováním. Takhle jsem musela popisovat co šlo, aby nám zbylo nějaký jídlo. Stejnak to kolikrát nebylo nic platný . Ale systém , popsat schovat a doufat že budeme mít co sníst až budem chtít , to mi nechybí… Teď sice taky nemáme přebytky,kolikrát ani dostatky, ale prostě jak si rozpočítáme , aby nám to vyšlo, abychom se najedli každý den, tak to máme a to vám je tak úžasná věc :o))))


a Maruška byla nadšená že s námi jedí papoušci, Lojzu jsme dali po stěhování k našim, protože v bytě je jediný místo na okně a tam je taková zima, že by tam fakt nastyd a stejnak jak můžem tak jsme kdekoliv jinde než v tý jedný studený místnosti. Tam má společnost a jsou tam pořád lidi a od Pepíčka se naučil slova co neuměl, a Pepča se zas naučil slova co uměl Lojza. Nikdy si nepřekáželi a ze ten rok se skamarádili tak , že sice s mírným respektem, ale jsou schopní jíst z jednoho talíře. Maruščino nadšené „on hamá ode mě kašičku, jé a Pepíček hamá od maminky“ je úžasné



1 komentářů:

AndyPan řekl(a)...

krásné fotky astatečná máma, co dodat