15.1.2010 První ahoj Terkýskovi.....

Nemohla jsem pomalu ani dojít domů, tak pitomou křeč v celý noze jsem teda dlouho neměla. Sotva mě domů nohy donesly a křeč povolila až někdy v 10h. Tfuj. Ráno po 7 dle dohody volali řemeslníci. Měli zavolat zda jim to vychází a můžou mi udělat domácí telefon, který zavádělo město do našich bytů. Už to měli skoro hotové všude , ale já se musela s nimi domluvit na termínu kvůli směnám. Neboť díky práci doma skoro nejsem a když už máme volno, jsme stejně u Jindry v teplíčku, doma je 10 stupňů. Tak zavolali.. ale že už na mě čekají před barákem.No to je domluva sakra. Křeč už byla trochu povolená a já už mohla řídit, tak proběhlo rychlé vyhrabání auta ze sněhu , škrábání okna pomoci vlažné vody, naložila jsem Marušku a frčeli jsme domů. Tam jsem při práci řemeslníků pobalila věci k Jindrovi. Dnes jsem brala i tiskárnu, aneb stěhujeme se pomalu za teplem,až bude teplo, zas to bude přesun zpátky :o))) A pak jsme pokafíčkovali a holky si pohrály.

Jindra pak šel do práce a my si ohřály s Maruškou oběd. Odpadla jsem s ní, asi za 1,5 volala mamča , jestli platí plán na odpoledne. Ještě že volala, Maruška už byla vzhůru a hrála si s Ťapinou a já jí vůbec neslyšela, no ona byla i hodňoučká, to je holt spánek po nespání no :o)

Tak jsem ustrojila Marušku a jeli jsme do nemocnice. Mamča zatím zašla k taťkovi. Myslela jsme že zaskočím taky, ale děda dnes musel kvůli hadicím ležet a Maruška se těšila že jí zamává tak abychom ji rozptýlili od marného čekání , tak jsme vyrazili za Bárou hned.

Tak jsme se seznámili s Terezkou :o))))

Je úžasnááááá

Co mi dělaly hormony se ani neptejte a jak se mi chtělo břečet. Kombinace hormonů a toho jak to uteklo byla zahulová. Maruška byla fascinovaná a chtěla taky miminko domů. Pak povídala, že si musí říct strejdovi :o))))

No aspoň jedno pozitivní oddělení v nemocnici. Máme v nemocnici jinak 3 členy rodiny právě :O((((

Po cestě jsme se stavili na nákupu , potkali jsme tam Petra, tam Maruška měla 10 minut s tátou. Koupil jí housku. Pak jsme šli vyvenčit Ťapinu a obrat domů další věci co jsme zapomněli a nějaké hrnce co mi pořád chybí, měla jsme fakt plné ruce. Tak Maruška musela vést domů Ťapinku, to Vám byl řev. „Ona tahává“ „ona nechce jíííít“ Jednu chvíli to dopadlo i tak, že na ledovce Ťapi podtrhla celou Marušku a táhla ji kus za sebou. Když to teď tak krásně klouže , no :o)))))

Pak jsme uklidili, uvařila jsme večeři při AKUTNÍM ryku z koupelny jsme letěla za Maruškou a ona potřebovala něco s dinosaurem a mě zatím přetekl dřez. Než jsem to setřela tak zas Maruška vytopila trochu koupelnu. Pak nechtěla večeři, no šak měla od táty tu suchou housku žééé. Pak zas brečela že jí nedááááám. Přitom večeře stydla už v doze a ona jíst nechtěla ani poté. No s mými dvěma hodinkama spánku to byl fakt záhul, když obě holky usnuly, byl to balzám. Jindra přijel pak po odpolední a byla tuplovaná pohodička.