20.1.2010 Když je krásný světlo, tak mě na spoušti prostě svrbí prst :o))))

Ráno jsme si dali pohodovou prochajdu se sáňkama. Nevěděla jsem jak moc budou vysolený chodníky a kolik cesty budeme muset jít pěšky, tak jsme šli dřív. Bylo naprosto úžasný světlo, bílý sníh se třpytil na sluníčku zlatě. Pak jsme si tradičně zacvičili. Maruška je stejnak tak nadšenej a předpisovej cvičenec. Strašně jí to baví. Dokonce tam jednu holčičku kárala,že to nemá brát. Že se se to uklízí, protože se berou jiné pomůcky :o))) Nejradši má velkej gymnastickej míč. Škoda že máme doma tak málo místa. Pak jsme drandili domů, Maruška opička teď strašně ráda na sáňkách leží, a pozoruje jak ubíhá cesta, tak jsem ji zas vezla jako lazara :o)))) cesta byla i trochu s pláčem , protože si promáchala rukavičky a tak je nechtěla, že studěj, no ono dnes bylo teplo sluníčkově, tak to bez nich chvíli vydržela. Ale když pak zapapadla do sněhu holýma tlapkama.,to bylo breku :o))) realita no.

Vyvětraná a vylátaná slupla oběd předpisově a pak krásně usnula (teda po mírném boji), dalo ni to na 30 minut s ní, spala krásně namáčknutá, chtěla k mamince a já ji musela utéct , radši bych tam zůstala :o)))) no neberte to :o)))