26.3.2009 Kudy tudy cestička...

Dokumentační fotka, už spí v kočárky vyjímečně a tu šálujsem nosila já, když mě bylo steně jako Marušce.

Dopoledne jsme strávili s krtečkem a s komínama :o))) Našim z byla porce koprovky , pro tři lidi málo a pro nás akorát, tak jsme vařili jen vajíčka a brambory. Ty se potvůrky vařili nějak déle, než jsem čekala, tak Maruška už snědenou polívku a klepala se na druhý. Už jsem měla na talířích připravená vajíčka na hniličku. Maruška se nedočkavě do jednoho zakousla se slovy „vajíko moooc dobrý“ snedla ho kus, já jí vysvětlila, že za chvilku budou brambůrky a že ho budeme hamat s omáčkou. Položila ho. Brambory se dovařily a já je loupala (vařila jsem dnes ve slupce, mám je tak radši) a najednou koukám, Maruška všechna 4 vajíčka naložená na svém talířku a se slovy „rozkvájím, hamat budu je už nesla ke stolu „ :o))))) Ještě mi na to řekla „vajíčková jsem“ :o)))) Maruška si měla uložit hračky, říkala, jsem jí alespoň 10krát a dnes neposlouchala.Říkala jsem , že nemám kam šlápnout, co jich bylo po zemi. Všechny kostičky atd. maruška si tam udělala kus místa a povídá mi „kam šláonou mám „ no tím mě teda dostala :oDDD no ale…. Jen co jsem měla volné ruce, tak jsem je uklidila, a když to bylo všechno v bedně a na bagru, takjsem jí jednu lupla na zadek. Věděla proč, hned hlásila „zlobih, hačky měla uklidit“ když měla po obědě uklízet kostky a věci z panenky Madlenky, to byl forf, ani nechtěla pomoct, dokonce naskládla do bedny i plyšáky co normálně sedí v postýlce a na gauči :o) aspoň že ta jedna přes zadeček zabrala…..

Tak jsme se najedli, sklidili nádobí , Maruška uklidila ty hračky a já dala Marušce plínku , a naložila jí do kočárku. Měli jsme být s Bárou ve 2 hodiny v Železnici , tak jsem Marušku odvezla k babičkám. Vytuhla mi v půlce cesty, tak se aspoň dnes vyspala na čerstvém vzduchu.

V Železnici jsme se s Bárou zůčastnili zajímavého sezení, kterým chceme dosáhnout lepších zítřků. Až jsem zírala jakými cestami se dá poznat pravda o člověku a jeho stavu a o cestičkách , které vedou a my je občas nevidíme. Vyprávět nebudu, je to na dlouho,jen budu doufat, že se nám to podaří. A nebujte žádný sekty a tak v tom roli nehrají, jen kombinace vlastního já a přírody :o)

Projekt je nemoc než Bára vyřídila opravu, zkoušela jsem dokumentačně fotit Orbitky na palubce, neosřilo to,málo světla, tak jeden autoportrét .

Když jsme přijeli domů, babička byla s Maruškou na hřišti. Bára chtěla moc vidět Marušku, tak jsme je přivolali domů. Maruška prý letěla jak přetržená a už dole u vchodových dveří volala „Ahoj Bávo“

Tak jsme dali čaj a moučníček :o) Pak se mám opět vymódila na taneček , nestihla jsem j vyfotit, teda stihla,ale nic moc. Tak si to jen představte, zeleno modré tepláky vykasané nad kolena, na to si natáhla sukni zelenou a k tomu maskáčový gumáky :o)))) Pak bylo ještě brzo tak jsem chtěla jít s Maruškou ještě ven. Nakonec jsme dostali nápad, že potěšíme tetu Marii. Tož jsme se proběhli venku a ještě udělali radost. Maru jako tradičně rozvalchovala tetě postel no neberte tolik místa na skákání….

Před spaním jsme konečně měli řas rozbalit balíček od další hodné osůbky s oblečením na Marušku. Hned se zamilovala do téhle malinké panenky. Pořád jí povídala „malinká seš“ :o))))

Večer jsem si udělala vanu s tím že si Maruška aspoň chvíli užije dědu a dorazí se. Po domácí rychlé sprše jež se odvíjí od hesla „namočit, namydlit, spláchnout, nezdržovat nebo zmrzem“ Byla horká vana úžasnej relax, tma a koukání do svíčky, no super. To byla dobrá rada. I když energii kterou jsem tam načerpala jsme pak vyždímala na Marušce. Děda jí pěkně rozdováděl a já uspávala draka s pytlem blech v kožichu :o))) to byl boj.

25.3.2009 Sportovec

Ráno byla strašná zima, najednou jako by bylo o měsíc zpátky. Přesto svítilo sluníčko jak na jaře, ty ledy venku se krásně třpytily v něm…. Maruška se vzbudila v 7h, chtěla si vlízt ke mně a tam ještě usnula, do půl 9. Vždycky když máme někam jít tak vychrupáme. když nikam nejdem skáče mi po hlavě i od půl 7.

Celou cestu mlela , že jdeme cvičit, ona to prostě miluje, takže pár momentek jímž chybí kvalita však neschází nadšení. Dnes nás tam bylo hodně málo, a tak bylo dost návleků, tak jsem jí nemusela přezouvat pod schodama a mohla jí natáhnout do igelitových návleků. celou cestu do schodů jsem slyšela „co to mááám?“ otázka normální, ale ten přízvuk Marušky tomu dává šmrnc, ten vy neuslyšíte. A potom zas stále „návleky mám“

V akci a vysvětlím naší sportovkyni :o))) Mamča předevčírem zkracovala jakési upletové tepláky, zbyl tenhle proužek úpletu, Maruška se do něj zamilovala a nosí ho teď stále. V noci ji spadl z hlavy , najednou z postýlky brek, tak jsem si myslela, že Maruška chce další pití , v noci žbruní moc a tak jí to reguluju, chvíli před tím vypila půl hrnka tak jsem jí ignorovala, jen jsem jí řekla, že pití zas až dýl. (jinak v noci vypije šílený kvanta a je to fakt o zlozvyku, když ji nedám během chvilky chrní dál) jenže brek byl nějak delší tak jsem se šla hrabat z tepla postele, než jsem našla bačkory na tu ledovou zem, bylo ticho. Kouknu na ní a spokojeně spí… s páskem na hlavě… :o)))) Prostě ho v té tmě našla, nasadila a pak teprv byla spokojená a usnula. Dnes jsme zapomněli hrnek s pitím , tak jsme jí hned venku u stánku koupila pitíčko, byla na něm včelka Mája to bylo radosti :o))) Uspat jí po obědě byl boj a spala jen chvilinku , neb jako vždy u našich měla obavy, aby jí něco neuniklo. Pak přišel Martínek. a po jeho odchodu si vzal Marušku děda do města pro rohlíky a já si v teple umyla hlavu.

Dnes to bylo jako stěhování národů,pak přišla teta Marie, Maruška byla vrácena a když šla domů, tak jsme šli s Maruškou do Penny pro levná vejce a pak k rybníku. Znám Marušku , jak by se sháněla po „hodíme tak jsem za 13 korun koupila tlusťák, Marušce místo hračky, a půlku jsme jim tam naházeli , celý mi zas bylo líto, kdyby člověk nemusel zas počítat…. No ale Marušce tak zachutnal, že místo házení se během chvilky dojednoho pustila a než jsme došli domů zládovala 3 plátky.

A Maruška měla dneska zase za racha. Šli jsme do Penny, ťapkala za mnou a pak mi utekla zpátky na hřiště. Zaparkovala jsem kočárek na protipovodňovém návalu a volala, zda nepříjde. Ani to s ní nehnulo.A to jsme jí vysvětloval, že se na hřišti zastavíme až půjdem domů, až vše obstaráme. Chvíli jsme se tam zastavili při cestě tam a že se na déle zastavíme cestou zpět. Maruška mi tam utekla sama a než aby se vrátila, začala tam šphat. Tohle je focené na maximální zoom a ten můj ke 18tinásobný, nikde tam není silnice jen louka, tak se jí nemohlo nic stát a měla jsem jí na očích a testovala, zda jí bude zmizelá mamina chybět a zda přijde. Ani jedno. Tak jsem pro ní došla, vysvětlila jí , co by se mohlo stát, chápala to dobře. Za to že neposlechla, jsme se nestavovali na hřišti cestou zpět a večer byla bez čtení pohádky. Babičkám už doma vykládala , že neposlechla, že může jen s maminkou, že musí dávat pozor. … no začíná to být hlava samostatná.

Pár zlomků od rybníka. Domů jsme od něj dorazili akorát před večerníčkem, když se stavila Bára, po Večerníčku jsme jeli domů.

Doma jsem Marušce nechala ještě dojít zbytek Lipánku co měla v lednici a šla chystat koupáni. Slyším „kočiko hamej“ Maruška krmila svoji milovanou kočičku a špinavý noc jí pak drhla utěrkou. :o)))))

24.3.200 Dík za projekt

Při tomhle pohledu jsme si vzpomněla na začátek projektu 365. Jako první v něm jela Lenčula (a měla na blogu kromě jiného rozbité okno) a my zkoumali o co vlastně jde. teď už v projektu jedu skoro 14 měsíců a můžu říct, že mi jen přinesl, když projíždím složku s projektovkama, tak mi rok proběhne před očima se všema jeho příhodama, od smutných po veselé.. a o tom projekt je.

Tady má Maruška smutnej výraz , v tom stojanu řádila jak černá ruka a řechtala se , ale z týhle strany je jediná kde není jen zadeček a z druhé strany už jsou zase přepálený, přesto se mi na ní něco líbí ….

Já dopoledne úplně zazdila že máme někam jít, cosi si vyjednat, nic převratného , ale neprozradím, výsledek tohoto jednání bude k mání 1.4. takže Vás budu napínat…. Máme to sice za rohem , no ale s Maruščiným tempem a zkoumáním světa mám to dalo na 3/4 hodiny, tím pádem jsem nestihala plánovaný oběd, tak abych nedávala spát kdo ví jak dlouho , protože odpoledne se rýsovala naděje že přijedou na otočku horalové a já je tak dlouho neviděla. Tak jsem udělala změnu a uvařila jsem jen rýžovou kaši a na to jahody z mrazáku. Musela jsme zrovna zamíchat do kaše vajíčka a tak mi minutku ležely jahody bez dozoru. Během minutky byl v nich vykousaný ďolík od Marušky,ač byly totálně zmrzlý vůbec jí to nevadilo a libovala si jak jsou jahůdky dobrý. Jelikož specielně polínky neumím vařit v malým.. a teď jsme na to jen dvě.. tak tepve dnes nastal čas na další. Nudlovou. Maruška miluje domácí nudle a já taky, kdo by né, že jo. A Tak vymetla talířek do dna a kaše s rozpuštěnými jahodami nebrala u Marušky konec obdivům. Ládovala ji do sebe způsobně se slovy „dobota, mmmm, moooc dobý, kašika, jahůdky“ Pak jsem spláchla nádobí a chodbu a uspala Marušku.

Když jsme se vzbudili bylo venku boží dopuštění. Vánoce, že sníh lítal vodorovně, za chvíli svítilo sluníčko a pak zase vánice. Jelikož přišla SMS, že příjezd semka se konal. Tak jsme vyrazili i do toho počasí jen přeběhnout k autu. Kočárkem by to bylo dnes o umrznutí a zavátí.

Dorazili jsme na sídliště, a já se sněhu stihla už jen vodu.. hned jsme šli k tetě Marii abychom tam stihli tu naši rodinku. Aspoň na chvilečku. Pevně doufám, že už bude sluníčko, všechno už je klidnější a tak se tam podíváme Janička jí říkala, že někdy přijede se podívat na kravičky . Maruška se nejdřív bála, jako že s nima nepojede, když si jí jako z legrace brali sebou. Za chvíli si to však rozmyslela a měli jsme co dělat s vysvětlováním, že pojedeme až bude víc sluníčka, chtěla jen na kravičky hned. Zrovna tak když nám dávala mamča tašku co jsme měli vzít k tetě s tím, že na dně je chleba bratránkovi Péťovi pro koníčky. Maruška hned mlela, že jedeme na koníky. Tak jsme jí vysvětlila, že určitě brzo pojedeme.

Tak jsme ještě chvilku pobyli u tety a pak jsme jukli na chvilku na babičky, pověsili tam prádlo, Maruška aspoň řádně prohnala motorku po sušárně a pak jsme jeli domů. Na lince byla v doze druhá půlka kaše , ještě na jeden oběd, já prostě neumím vařit tak malé porce, abychom to měli na jeden den, no aspoň šetřime energii :o) no a Maruška chtěla „ožát“ jelikož by pak pro nás dvě už na oběd nebylo , tak jsem si dala taky, tak jsme si k večeři povegetili na rýžové kaši,ale s těma mraženýma jahodama byla fakt úžasná. Při čtení pohádky jsme řešili cosi s Bárou která se chystala vypínat PC po Skypu. Házela jsem tam sem tam písmenko, ale Maruška mě přesto klepla n rameno se slovy „maminko čti“ pak se začala tím svým zvonivým hláskem smát a povídala „klepu na maminku“

Pusina

KREDIT

Můj volný čas

KREDIT

Rak pro Hakiniki

KREDIT

Na výletě

KREDIT

23.3.2009 Modelka

Dopoledne jsme byli zalezlé ač jsme vařit nemuseli neb venku bylo hnusně tak jsme na procházku nemoli. V polene chtěla volat přes Skype Báře, jestli má ty balonky :o)))) mají je slíbený na neděli. Když se vyspala tak chtěla bonbónky, jelikož krásně snědla oběd , tak jsem vzala pár medvídků a dávala jí je po jednom pod peřinou přímo do ručičky , měla z toho strašnou legraci, že jsou skovaný , a že ji šimrám , tak to bylo hihňadlo .Máme tu stále 15 stupňů ale už nám to ani nepřijde, jen v na polední chrupku se nahříváme pod peřinou. Pak jsme se ustrojili a přes nepřízeň počasí jež se zvětšovala jsme vyrazili ven, protože jsme byli bez chleba. Tak jsme to projeli Husovkou okolo pekárny a doplnili zásoby a šup ohřát a potěšit na sídliště. byli jsme zmoklý jak slepice :o)))) Cestou domů jsme se stavili v Kaufu Marušce pro jahodový kefír na zítra , neb ho naše mléčná královna vyžbrunila opět do dna.

Když jsem chystala spaní , tak si Maruška oblíkla můj svetr a dělala v něm HOP :o)))

22.3.2009 Oslava

Je neděle, dopoledne jsme to tady poklidily a jeli jsme k našim na nedělní oběd. Byly španělští ptáčci. Po obědě jsme jeli do Holína neb se stavil Pepíkův svátek a narozeniny tety Marie, neb před 59 lety jí dostal tatínek k svátku. Mamča s námi nejela, neb jí skolila nějaká nachlazenina. Maruška už od rána byla natěšená na Piškota a hlásila, že tam „bude Pikot, Ben, Pepík, Maruka“ Piškot byl jak draka Maruška taky takže maruška s Piškotem fotky na nule, a Piškot přijatelnej jen jeden.

Maruška pořád chtěla hamat ty kytičky :o) ty sýrové :o))) pořád proháněla Piškota a Bena. Jinak pohodové odpoledne u kávičky jako je vždycky rodinná oslava, která není o tom, že se zlijeme do bezvědomí, ale že se sejdem všichni na jedné hromádce a povídáme .

Večer jsem se sprchovala po Marušce, která už byla připravená na spaní. Do sprcháče mi najednou začala cpát koníka Toníka , důvod byl ten , že měl na hlavě trošku nějakého zachlého jogurtu jak stává pod stolem, fakt jen trošinku, ale Maruška se slovy „pinavej je, umejeme“ mě přistál gumový kůň ve sprše :o)))) Tak jsem ho osprchovala , Maruška si ho vytáhla a drhla ho do sucha osuškou. Tohle jsem chtěla zdokumentovat tak dostala za úkol ještě ho dotřít , tak ho drbala v pokoji na gauči,ale fotka žádná pořádná, protože Maruška a ručník lítali jak o život :o))))

21.3.2009 První krok

Dnes je první jarní den a my s Maruškou jsme udělali důležitej krok....

mám sepsaný příběh,a le ukážu vám ho až dostanu souhlas :o)

Doma jsem uvařila oběd , dnes byly žampiony, můj rychlovkový osvědčený recept. Strašně se mi líbila Maruška. Při obědě ještě v televizi jel krteček, protože Maruška dnes nechtěla vařit , ač mi pomáhá zcela běžně , ale dnes mi vyhovovalo že nechce , protože to muselo odsýpat. Maruška slupla oběd , jedním okem u toho stále sledovala krtečka. Tak jsem šla mýt nádobí , Maruška se najednou probrala a povídá „chci ještě“ jenže já už měla vše uklizené, talířek umytý, brambory chladly v otevřeném igeliťáku, žampiony vlažné v dóze. Tak jsem dávala Marušce poslední kostičku perníku, že by jí dojedla, když má hlad, ať to má jako močníka dojí perník . Ona tu moji ruku odsunula a povídá „nechci koláček, chci oběd“ :o)))) no to je co říct, že buchtu ne, že oběd, tak jsem jí ho ohřála a ona slupla ještě jeden talíř :o))))

Když se vyspala vyrazili jsme procházkou na odpolední kafčo a potěšení . Maruška chtěla pomáhat šít.:o))))

Cestou domů jsme přibrzdili v Kauflandu pro čerstvý rohlík který Maruška moc chtěla a jelikož byla sobota, tak už se odpoledne v pekárně nedali koupit. Tak jsme koupili rohlík,který hned po cestě slupla a doma jako dodatečnou přílohu dostala dětský párek. Kupuju vždycky jen pro ní, jsou drahé, ale těma příšernostmi co dávají do těch levných jí ládovat nebudu. Ona má stejnak vliv tím svým kukučem na svět, když jsem jí ty párky kupovala , tak skoro pokaždé dostala od paní prodavačky třetí gratis do ruky. To už se pomalu u masného pultu těší „bude salám“ Chtěla ještě kousek čokolády tak po snědené večeři dostala. Radši to nerozklinkávejte na velkou, než jsem docvakla tak se jí zmocnila Maruška, tak je trochu oslintaná, ale vím jak rádi mlsáte i když z fotek je to jenom dráždění. Já ji cvakla, protože mi přijde symbolická k závěru dne….je jako svět černá a bílá ( i když v případě čokolády hnědá) já dnes dokázala s velkým úsilím ten první krok k tomu , co bych třeba ještě před měsícem ještě nedokázala, první krok je moc důležitém a já doufám, že nastane den, kdy v našem životě bude převládat už jen ta bílá….

20.3.2009 "ještě koupat"

Dnes bylo plavčo. Byla poslední hodina za čtvrtletí a tak bylo volno. Mohli jsme dělat co jsme chtěli. A bylo málo dětiček, na hodinu po nás dorazila jen jedna maminka a po ní jen 4 maminy tak nám paní řekla, jestli chceme ať zůstanem. Jsme jasně nebyli proti , tak jsme dnes plavali skoro 2 hodiny. 3 plavecké půlhodiny plus svačina lektorky. Pak už jsme šli domů, abychom stihli oběd, jinak by ještě místo bylo.. a Maruška mi po skoro 2 hodinách ve výřivce řekla „ještě koupat“ :o))))) dnes mám pustili ve výřivce i bubliny , Maruška byla nadšená zvláště když jsme přejížděli nad proudem na žabákovi. Jediná chvíle kdy mi na chvilinku chyběl Petr v tom smyslu, že s náma občas šel a že fotil, protože z dneška by byly úplně úžasný fotky. Ale nebylo nikoho kdo by na břehu stál s foťákem. Marušce dnes přišel další balíček. Děkujeme všem hodným lidem. Tuhle to bylo oblečení až bude o chlup větší, dnes bačkůrky, až poporoste. Tak si je všechny zkoušela., No nejvíc jí vždycky zajímají přiložené dobroty :o))))) Všem moc děkujeme , díky vám to špatný období zvládnem. Maruška byla kouzelná když hnala s balíčkem ke mně a volala „Maminko, pošťák pines“ :o))))

Odpoledne jsem chtěla jít s Maruškou ven,ale přišla teta Marie a mamča byla nějak bez síly a energie a potřebovala jí načerpat z Marušky jak už kolikrát. Tak jsme zůstali doma a chtěla jsem vám napsat co to je, ale nechám vám to jako kvíz :o))))))) cestou domů jsme se stavili v Kaufu neb jsem potřebovala koupit kousek anglický na zítřejší oběd. A od mostu jsme zase ťapali .

119.3.2009 Couračka městem

Dopoledne jsme byli doma , udělali jsme co bylo potřeba. Po týdnu jsme setřela chodku páč už to byl humáč. ještě jsem tam ani nebydlela , když mě „paní“ naproti mně pomlouvala kde mohla, že to, že tam jsem a nestírám. Doneslo se mi to úplně z neskutečných končin. Od té doby co tam jsem jsem stírala chodbu obden. Jelikož my projdeme tak dvakrát za den a u ní se dveře netrhnou, tak jsem zkoušela, zda teda když umí tak pomlouvat , jestli umí taky stírat, po týdnu jsem to vzala a ten neskutečnej bordel šla setřít. Maruška trůnila na nočníku , byla jsem v půlce, když se na chodbě objevila s bosýma nohama a holým zadkem :o))) říkám jí, ať si vezme bikiny a bačkůrky s tím že jsem počítala s tím, že než si to tam oblíkne, tak já budu mít hotovo.. byla hodně rychlá, dorazila během chvilky v perfektně nazutých šněrovacích botech a bez spoďárů a s balonkama. A dělala na schodech šílený šaškárny. během minutky jsme měla hotovo a začupla ji zpět do bytu, kde je o pár stupňů víc. Ale pro ten foťák jsme prostě musela :o))))))

Po obědě chvíli schrupla a dorazila na skok Bára. Tak jsme byly obě rády, Maruška div nevypadla ze dveří jak se těšila než dojde od auta.

Potom jsme se vydali směr sídliště. Kočárek byl naloženém vším možným a Maruška šla pěšky. Před odchodem měla děsnou kůlnu s tím věšet se na trubku od plynu , na to prtě bytelná dost, tahle by unesla i mě. No opice.

Poprvé svítilo sluníčko a tenhle ksichtík prostě miluju …..

Šli jsme pomalu procházkou , dneska po nábřeží , protože jsme hledali jeden podnik. Na podrobnosti dojde později ;O)

Když bylo tak krásné světlo , lovila jsem portréty, tenhle jsem dát nechtěla,ale pak mě s ním napadl důležitý komentář… že ten čas těch pidilidiček, kdy člověk utírá zadečky a usoplený nosy je úplně úžasnej. tady si Maruška kejchla těsně před zmáčknutím spouště.

Takhle úžasný sluníčko bylo, a během chvilky to tohohle sluníčka začalo sněžit. trvalo to chvilku a bylo to neskutečný. Sluníčko a vločky…..To by se to fotili vločky , ale nebyly krásný byly to takový ty přemrzlý a hrudkovatý.

Maruščina mánie, chodit po všech obrubnících. Teda jako po kladině, tohle se zrovna na mě otočila a skočila na mě.

Stavili jsme se na hřišti u brány co ho předělali na větší tak tam není takřka nic pro menší děti klouzačka převysoká že jí tam ani nemůžu pořádně vysadit a když se to povede musím ji držet neb je hodně prudká. Kolotoč postmoderní malé dítě se nemá kde držet. Z houpačky nemaje protějšku by taky spadla.

Tak aspoň pár otáček na kolotoči . Dnes jsme se mohli courat protože jsme kvůli plavču spali u našich, cesta mám trvala skoro 3 hodiny a dorazili jsme akorát na večerníčka. Řádně vymrzlý a vyvětraný.