Je mlhavé ráno 7.45 a my se vydáváme s Maruškou na první velký výlet. 100km daleko už byla v Bělé, ale to bylo autíčkem a pohodlíčkem. tentokrát máme zabalený batůžek , golfky a nastupujeme do autobusu, jež nás odveze do Prahy. Máme tam sraz se sdružením Waterlo a PST design. Bála jsem se strašně cesty, že Maruška zboří autobus, protože pod zadečkem má neustále pytel vos. Autobus byl nacpaný až po střechu, chvíli trvalo, než nás někdo pustil sednout. O mě nejde, ale dvouleté dítě aby stálo 100km v autobuse, když tam chuděra vlála jak vosa na bonbóně. Ale nakonec nás pustili. Bylo tam tak husto, že se nedalo hnout a Maruška byla neskutečně hodná. Jukala jen na paní, která seděla před námi. Na Černém mostě jsme si koupili lístky na metro a jala se ukazovat Marušce velkoměsto a pro sebe jsem teda zapomněla přiručku „venkovan ve městě“ Vystoupili jsme na Florenci, doběhla jsem koupit místenku na zpáteční cestu a došli jsme si na WC. Sice nás to stálo cestu z metra a zase do měj ale pro tu jistotu, že nás bus nazpět vezme (bývají přeplněné) mám to stálo. Došli jsme si na WC a zase slezli do metra. Marušce se tam moc líbilo, stále říkala „pojedeme mašinkou“ Tahle fotka je v naší prozatím cílové stanici a to je Budějovická. Měli jsme sraz v Človíčkově
mezi 10 a 11h. Ještě jsme stihli do Billy pro jogurty na svačinku, ty jsem sebou tahat nechtěla, kdybych nesehnala měla jsme makovky , ale bylo kde, tak svačinka byla zdravá. Maruška zbuchla jeden a půl jogurtu a byla vypuštěna mezi ostatní děti, bylo jich celkem 6, 5 mamin a 2 taťkové.
Děti byly vypuštěny do herního prostoru a z nás se staly bezdětné matky na chvíli, neb si tam tak užasně vystačili. jen se sen tam přišli napít a podívat se, zda tam rodiče vůbec ještě jsou . Starší se krásně starali od Marušku. chytali ji pod klouzačkou a podobně. Chudák Honzík oc Celenky křičel na Marušku takhle néé, po bříšku nééé. To když jela po klouzačce rukama napřed. Ona takhle po malé klouzačce jezdí, chudák Honzík byl z toho vyděšen.
Občas tam vznikly i boje o nejoblíbenější odrážecí autíčka. Maruška byla dokonce jednou vynešena. Když chtěla nastoupit. Chvíli byla smutná ale pak hupsla na své zamilované hopsalo a byla zase šťastná. Povídala mi „maminko líbí“ Ta si tak intenzivně hrála, že měla tvářičky úplně červený.
děti se vážně vyřádili….
Maruška ukořistila autíčko, no tohle je prostě momentka.
Pak jsme šli udělat hromadnou fotku nás dam a dětí….
a pak jsme se šli najíst. Já koupila Marušce smažák, než dedukovat které maso je málo kořeněné, když obsluha lámat češtinu ,a sýr ona ráda. Já si dala Gyros v tortyle, aby to byl výlet užívací a hlavně to tam ani nepřišlo draho. Vzpomínám na svůl první Gyros, noční odjezd z Paříže , poslední pohledy do nočních ulic s úžasnou atmosférou. Nasvícený chrám Notre Damme a úžasný gyros. Dlabali jsme ho všichni za poslední franky co mám zbyly.
Holky pražandy se odpojily a my jsme se vydali metrem směr Staroměstské náměstí. Vystoupili jsme na Muzeum a šli Václavákem pěšky dolů. Ještě jsem zapomněla , že mě už strašně boleli ruce od nošení Marušky na eskalátoru. je těžká a v jedné ruce držet jí a v druhé kočárek a nemoci to prohodit. lenhčí za těžší. tak jsem Marušku naučila jezdit po schodech. Potom chtěla stále „ještě jedeme“ a „ještě hej šup“ (to jsem říkala vždy na začátku a na konci schodů)
Maruška s Honzíkem v metru, bylo tam nahuštěno, ale ta fotka za to stála…
Maruščina historicky první fotka na Václaváku. V půlce Václaváku usnula a probudila se až na Staromáku. Tam bylo lidí, že se nám povedlo ztratit se ze skupiny. ale šešli jsem se pod hodinama orloje .
Stromeček byl teda úúžasnej. Není nad to tohle vidět v reálu a vůbec s bandou tak prímovejch lidí. Museli jsme se pomalu vydat na autobus. Prolámat se zpět na Václavák, když dav šel proti nám, to byl mazec. ale nakonec jsme to stihli.
Maruška na zástávce bavila 2 paní, tím že na mě bafala a paní dělali že se lekli. bylo tam veselo. V autobuse vykládala a najednou byla tuhoň a spala až do Jičína. V jičíně jsem už nemohla dojet domů, jak mě boleli ruce z nočení Marušky a z toho kočárku jak jel ztuha a po těch dlažebkách. Ale stálo to za to. Byl to nádherném výlet. Maruška před spaním mlala o všem. „Byla v Paze, jela meto, stomeček véélijej byl, sítil“ a vyjmenovala všechny hračky v človíčkově a vzpomínala na děti. Byla plná zážitků. povídala mí „líbilo maminko“ a to potěší nejvíc…..
0 komentářů:
Okomentovat