Dnes jela mamča do Hradce Králové bojovat o svá práva, na své prací zhuntované ruce jež jí trápí velikými bolestmi. Ač by chtěla pracovat tak nemůže neb její ruce jsou k nepoužití. Jen paragrafy a nesmyslné body a procenta jdou proti všem lidským zákonitostem.Po dnešku to vypadá alespoň na částečný důchod. Mě dopoledne bolela hlava jak střep.Společnými silami jsme zadělali žemlovku, ne že bychom ji nezmákli každý zvlášť,ale každý uděla něco a tak to má být. Babička šla pak žehlit, je to její vyplňování volného času. Musí mit práci u které muže sedět, a to žehlení je , tak je ráda že může být užitečná. Já jsem Marušce pustila „Jen počkej“ jak říká ona „jen pokej, zajíci“ a byla strašně hodná, celou pohádku způsobně seděla na gauči přikrytá polštářkem a mě se povedlo u ní zdřímnout. Hřála jsem si u ní pod polštářkem ruce a zároveň měla kontolu, kdyby odcházela abych vstala a šla ji hlídat aby se nespálila o žehličku, Probudila jsem se nebolavou hlavou, no to byla rozkoš.
Pak jsme snědli oběd a já uspala Marušku. Brzy po obědě jsem odnesla počítač do servisu neb potřeboval jednu malou ale důležitou úpravu. Pěkně si tou úpravou oddychl. To jsem šla bez Marušky abych tam byla co nejdřív. Na vyzvednutí jsem ji už vzala, pěkně jsme se provětrali. Pak jsme se šli domů ohřát .
Zjistila jsem jakej kukuč má modřín na sídlišti…..
Na 19h jsme šli mamče naproti k autobusu z Hradce. Maruška mi po cestě vypravovala, že by chtěla jet mašinkou. Tak jsem ji to slíbila, že někdy pojedeme. Chtěla hned,ale to nešlo, tak jsem jí to upravila do jejího jazyka a řekla , že musíme nejdřív na „mašinkový“ nádraží. Byla nadšená když babička vystoupila z autobusu a chtěla okamžitě „nabusem taky pojedeme“ někdy říká „podějeme“
0 komentářů:
Okomentovat