Ráno opět nástup na značku, včera bylo mraky lidí dnes to bylo horší o hodně víc pršelo, ale přesto lidi chodili a bylo jich hodně. Bylo to trošku volnější než včera, k obědu jsem si dala koláč od Jany Jahodové, jako vždy mňám . Byl nádherně voňavej po rumu. jak je tam kropila. Tady je taková typická svačina (teď oběd) teda trochu natankovaná. Koláč přikusovaný mezi vybíráním vstupného. Ty korunky nám pane neříkají, ale jsou alespoň na fotce, protože pohromadě jit tolik jindy neuvidíme. :o))))) Jen si řikáme, proč každej huláká že nemá peníze a tisícovkou a větší platilo tolik lidí, že jsme neměli na vracení. :o)
Zima zimoucí a úžasný pozornost od jednoho návštěvníka, kalíšek teplé medoviny……miluju ji. A ten horkej kelímek byl na ledové ruce jako balzám. No a k tomu ta úžasná chuť….
Návštěva a dozor ....
prostě jarmark….miluju ty směsný vůně, kombinace vosku, medu, kafe, medoviny a kouře z prasete. Koupila jsem si dalších asi 6 vykrajovátek na perníčky, doplňuju po kouskách každý rok o hezké novinky, co se nedají koupit jinde, mám želvu, slona, tučňáka.. to se bude Marušce líbit….a ceny se počítají tak nějak od oka, po těch letech známostí :o))) Mamče mám dárek k vánocům, moc si tohle přála, tak doufám, že si to nekoupí do vánoc, prozradit to nechcí, to bych přišla o tu její velikou radost pod stromečkem. Jí udělá radost vše, a natož něco co moc chtěla, tak se moc těším ta její svítící očička.
A ten levej je drzej. Dávejte si na něj bacha :o))))ptal se mě co je Nového a když jsem vyjmenovala Jičín, Paku a koření tak mi řek že ne, že je novýho to , že mám špinavou hubu a namazal mě sazema. a o tom to je. Prý si značili ty zlobivý co si pak vemou s sebou.
Stará parta ……
Na kravinky nás užije…..
soumrak nad jarmarkem
Promrzlí až na kost balíme…..
V Lomnici jsme vyložili auta a já jela domů, strašně jsem se těšila, byl to první víkend bez Marušky, bohužel to s ní nešlo. Něměl ji tam kdo hlídat. My jsme museli být na pokladně, když jsme jezdili s Petrem, hlídal on. Málem jsem ji upusínkovala berušku když jsem přijela . Jen ona nechtěla .Vyzvedávala jsem je totiž v Holíně kde slavili narozeniny strejdy Pepíka a svátek našich 4řech Marušek . Marušce se tam strašně líbilo, nikoho nepotřebovala, byla úplně samostatná a zaměstnaná proháněním kocourka Piškota. byla nadšená že si s ní hraje. tahali se o plyšového zajíce co je proto profukováni pode dveřmi. Nejdřív mu říkala „Piťok, pak Pikot a když jsme odjížděli už uměla říkat Piškot. Vůbec nechtěla domů. Přivezla jsem jí tyhle rohy , vypadala v nich úžasně a byla z nich nadšená, že „sítí a bikaji“ ale jakej má rozum, chtěla aby „sítit, ne bikat“ No má vkus, tak jsem ji je přepnula na stálé světlo. Byla nadšená, když se viděla v zrcadle. Když však od něj odešla tak si začala myslet, že „rohy nemám“ tak jí babička půjčila malé zrcátko, aby viděla, že je stále má . Takhle kouzelně se v něm prohlížela a hlásila „sítí“ Večer mi to vynahradila ten nezájem, už se nechtěla od maminky hnout a usnou beze mě taky nechtěla. Ráno při probuzení mi řekla nádherně nadšené „maminkáááá“
Tohle je účes :o)))
0 komentářů:
Okomentovat