31.12.2008 Silvestr

Je tu poslední den v roce já mám stále pocit, že to co se mnou teď mlátí se stým rokem neskončí…..že se žádnej první krok do lepších dnů konat nebude….

Dopoledne jsme vyrazili s Maruškou pro pečivo na svátky a pro nějaké čerstvé ovoce. Vzali jsme to přes Kaufland. První opravdu velká procházka po víc jak 14 dnech, Maruška pomaličku nabírá na kondici a já kvůli pomoci s přípravami jsem dnes stejnak odložila práce v bytě a chtěla si jednou opravdu užít Marušky, protože se mi po ní už moc stýská, jak spolu neprocházkujeme. V Kaufu jsme koupili ovoce a pár maličkostí, třeba tuhle bagetu v akci za 8.50 a Maruška z ní byla nadšená, chtěla ji nést a povídala že má rohlíček véélikej a že ho veme na pocházku. No byla z bagety v sedmém nebi…..

Měla jsem v plánu jít spát, neb prímovej silvestr jež byl v plánu původně nedopadl, měla se sejít stará parta, nakonec jsme se tam nevešli neb tam přijeli jiní lidé…bylo mě to dost líto,ale asi proto, že mi je teď tak zle a že jsem věděla, že právě tohle by mě mohlo z toho dost vytáhnout. Musím se smířit se spoustou věcí, pořád mi občas ještě nedochází, že jsem ta poslední v řadě...spousta věcí mi nedochází a ty co bych měla přehlížet a dívat se jinam a dál dopředů, v těch se mé myšlenky zase nechutně rýpou a nenechaj mě suchý oči.. vážně divný období….doteď jsem břečela jen v noci, teď už mě to nakopává i přes den. Potřebuju nějakou vzpruhu, může bejt malinká, jen správným směrem, nebo vědět nějakej čas, aspoň přibližném, kdy bude líp, toho špatného je prostě moc. Vím že jsem se odpoutala od Petra, že máme svobodu, že mám jedinečnou , usměvavou, šikovnou dceru. Jenže ono toho špatného o čem tady psát nemůžu je ještě o hodně , hodně víc a teď momentálně ….. nemůžu sebrat sílu se z toho vyhrabat……

Po oběde jsem fakt vytuhla ani jsem neslyšela, že mamča s Maruškou šli ven, ukázat Marušce led na rybníku a bruslící děti. Měla jsme to v plánu ale tělo mě hodilo hluboce do říše spánku. Trochu jsem se zmátožila, ale přišla o krásný chvilky, Maruška byla nadšená.

Marušce jsem ukázala prskavky, ty před rokem si už nepamatovala. byla nadšená. Nechali jsme ji, ať si rozhodne v kolik dnes zalehne. Odporoučela se sama v 9h si vlezla do postele, nechala se přikrýt, povědět „o mravenečkovi“ a usnula. ještě pokud pobíhala okolo nás a po bytě, tak nás rozřechtala. Hledáme ji, že je najednou ticho. Maruška v kuchyni, židli přiraženou k lince , na prkýnku kyselou okurku, kterou si vyndala z lahve , rozrojenou na 3 kousky a hlásila „krájím „ to když jsme zjistila, že má všechny prstíky v celku.. teda kdyby nebyly, to by se tak neřechtala. A pak jsme se řechtala já.. jak je šikovná.

Nemohu se rozepisovat proč….prostě jsem nakonec zvolila verzi po uspání Marušky se vydat do Valdic strávit Silvestra. Seděli jsme u stolu a povídali , podařilo se mám aspoň na chvíli ukecat vedení na vytažení harmonik. Tak jsme si chvíli zapěli, bylo to super. I když to nezabralo na dlouho, tak aspoň na chvíli, furt mám slzy na krajíčku. Bylo to lepší, než doma brečet pod peřinou, nechtíc to praktikuju už 3 dny místo spaní. Aspoň jsme si mohli pořádně pokecat s Alčou a s jejím bráchou Honzíkem. Šli jsme spát ve čtvrt na pět a ještě vlastně chvíli kecali. Na to, jak dlouho jsme nepila a na to že jsme vypila asi 4 skleničky úžasného vína co fakt chutnalo po třešních a hromadu šampíčka a ďabek Baileys kež se podávalo ve štamrdlatech z hořké čokolády…fakt mamka tak mě nebylo vůbec nic. Akorát se mi podařilo konečně usnout. Spala jsme nahoře na patrovce, dole Alča. Tak nějak mi to připomnělo časy táborů a našich srazů na Pecce.