Maruška ráno řádila Jako čertík. Tak jsme připomenutí toho, zda Barborka něco přinesla nechali trochu uležet. Maruška byla nadšená, že Barborka donesla „doboty“ a celý den průběžně sama od sebe volala „děkujůůůů Baborko“ úžasně a upřímně jak jen to děti umí. A začala krásně říkat MandaRinka , občas se ji R nepovede,ale většinou jo.
Pak nám pomáhala šít záclony, pořád po mě chtěla „pásek“ tím myslela metr. A chtěla dělat „princeznu“ nosila okolo sebe zbytek ze zkrácené dekoračky.
nevím která je lepší, tak dávam obě :o))))
Před obědem mě volali, že právě jedou ke ně s koupenou komodou z bazaru. Hlavně že jsem říkala, že ať dají vědět den nebo aspoň chvíli předem. ještě že jsem měla Marušku kde nechat neb stojení je na dlouho. Stihla jsem to akorát. Takže o další úložný prostor víc. Po obědě Maruška spala chvilinku a já došila dekoračky. Hlásím osůbko moje milá, že ode dneška slouží dál a snad tam pomůžou vybudovat to útulno, jaké bylo vždy u vás.
Pak jsem jela do Ohavče protože jsem potřebovala přivézt kostým na víkend. Tak jsme potěšili kocoura. Maruška ho cpala hned domů, chtěla aby se ohřál , naše malá pečovatelka a prohlásila „pracovat neci“ to je co říct stále se vším dobrovolně pomáhá. Tenhle uzel jsem vyfotila, než jsem před zimou ukládala houpačku. Naložila jsem co se vešlo a bylo reálné vynosit s Maruškou s auta. Pak jsme jeli do „kulochu“ Maruška poprvé sama řekla „tady bydlíme“ strašně mě překvapuje jak časuje, protože já jí říkala vždy „tady budeme bydlet“ nebo když ji vysvětluju co budeme dělat tak říkám „půjdeme pracovat tam kde budeme bydlet“ a ona si změnila sama čas. Tak se hnala do dveří a hlásila „tady bydlíme, poďte dál“ jak to říká. Jak zvoní zvonek … plete si ho i s minutníkem tak letí ke dveřím a volá „honéééém“ a jak tak někdo je tak říká „dobý den, pojďte dál“
Tak už visí, záclony jež jsme dostali s Maruškou k Ježíšku od tety Heleny a Boženy. Skočila jsem na záchod u mě je to totálni minutka a Maruška už byla na vrchu štaflí, jsem na ní houkla a ona opice umí už lézt i dolů. Tak aspoň na spodním šprinclu jsem ji vyfotila, jak nám kolauduje dílo.
Když jsme přijeli domů, byl tam na návštěvě Jirka Štika. Tak jsme povídali, koukali na křtiny a pak jsme před odchodem projížděli stránky s jeho prací. S výkladem to bylo lepší. Je se vážně čím kochat. No a Maruška po zkonzumování krajíce a půl se nakonec objevila s bochníkem, se slovy „mám hlad“ asi ji vytrávilo venku čí co . Ale nejvíc práce jsme měli před ní měli ubránit štaprdlata, jež jsme si příležitostně jedno dali. Rvala se o ně se slovy „chci taky bumat“
0 komentářů:
Okomentovat