Mamka dopoledne potřebovala cosi po dokrorech tak jsem měla na starosti snídani, v noci jsem skoro nespala a Maruška zdrhla škvírkou v nohách a nevzbudila mě, tak jsem zaspala a vstávala až po 8h. Něco jsme pofackovali, pohráli. O obědu měla Maruška vařenou rýži vodě, trochu oslazenou glugo…. či jak se tomu nadává, co teď může , tak jsme ji přesvědčovali jak je to dobrý. Měla takovej hlad, že i něco snědla. Na odpolední kávu přišel Ota s Maruškou po jediný větě jsem utekla a brečela až do večera….Co jsem si mohla udělat, to jsem si udělala. položila koberce, opravila kohoutky, sprchu … co jsme nemohla jsem si vyprosila a to škemrání a věčný připomínání nesnáším , co můžu si udělám sama …nemám ráda lidi, co neviděli, v jakým to bylo stavu a rejou, že to ještě není, a co tam dělám, já dělám co můžu….. dnes jsem tam makala , je tam zima strašná ač topím…..je půl jediný a já píšu těhlech pár řádek……….. nemám náladu ani chuť na nic, jen mokrý oči a myšlenky o marnosti. Když jsem přišla domů. Maruška se mi vrhla do náručí, nic jsem nepotřebovala víc. ale hned mi utekla, že jsem studená. Jak usnula a já osaměla, zas v tom lítám….
a fotka….. Hledáme Lojzu , že je nějakej klid a on byl zavřeném v lince a spokojeně seděl na hrnečkách… fotky teď nic moc….snad bude líp…..až budeme moci s Maruškou zas ven, už jsme tam nebyli víc než 14 dní.. nemůžem.
0 komentářů:
Okomentovat