Při tomhle pohledu jsme si vzpomněla na začátek projektu 365. Jako první v něm jela Lenčula (a měla na blogu kromě jiného rozbité okno) a my zkoumali o co vlastně jde. teď už v projektu jedu skoro 14 měsíců a můžu říct, že mi jen přinesl, když projíždím složku s projektovkama, tak mi rok proběhne před očima se všema jeho příhodama, od smutných po veselé.. a o tom projekt je.
Tady má Maruška smutnej výraz , v tom stojanu řádila jak černá ruka a řechtala se , ale z týhle strany je jediná kde není jen zadeček a z druhé strany už jsou zase přepálený, přesto se mi na ní něco líbí ….
Já dopoledne úplně zazdila že máme někam jít, cosi si vyjednat, nic převratného , ale neprozradím, výsledek tohoto jednání bude k mání 1.4. takže Vás budu napínat…. Máme to sice za rohem , no ale s Maruščiným tempem a zkoumáním světa mám to dalo na 3/4 hodiny, tím pádem jsem nestihala plánovaný oběd, tak abych nedávala spát kdo ví jak dlouho , protože odpoledne se rýsovala naděje že přijedou na otočku horalové a já je tak dlouho neviděla. Tak jsem udělala změnu a uvařila jsem jen rýžovou kaši a na to jahody z mrazáku. Musela jsme zrovna zamíchat do kaše vajíčka a tak mi minutku ležely jahody bez dozoru. Během minutky byl v nich vykousaný ďolík od Marušky,ač byly totálně zmrzlý vůbec jí to nevadilo a libovala si jak jsou jahůdky dobrý. Jelikož specielně polínky neumím vařit v malým.. a teď jsme na to jen dvě.. tak tepve dnes nastal čas na další. Nudlovou. Maruška miluje domácí nudle a já taky, kdo by né, že jo. A Tak vymetla talířek do dna a kaše s rozpuštěnými jahodami nebrala u Marušky konec obdivům. Ládovala ji do sebe způsobně se slovy „dobota, mmmm, moooc dobý, kašika, jahůdky“ Pak jsem spláchla nádobí a chodbu a uspala Marušku.
Když jsme se vzbudili bylo venku boží dopuštění. Vánoce, že sníh lítal vodorovně, za chvíli svítilo sluníčko a pak zase vánice. Jelikož přišla SMS, že příjezd semka se konal. Tak jsme vyrazili i do toho počasí jen přeběhnout k autu. Kočárkem by to bylo dnes o umrznutí a zavátí.
Dorazili jsme na sídliště, a já se sněhu stihla už jen vodu.. hned jsme šli k tetě Marii abychom tam stihli tu naši rodinku. Aspoň na chvilečku. Pevně doufám, že už bude sluníčko, všechno už je klidnější a tak se tam podíváme Janička jí říkala, že někdy přijede se podívat na kravičky . Maruška se nejdřív bála, jako že s nima nepojede, když si jí jako z legrace brali sebou. Za chvíli si to však rozmyslela a měli jsme co dělat s vysvětlováním, že pojedeme až bude víc sluníčka, chtěla jen na kravičky hned. Zrovna tak když nám dávala mamča tašku co jsme měli vzít k tetě s tím, že na dně je chleba bratránkovi Péťovi pro koníčky. Maruška hned mlela, že jedeme na koníky. Tak jsme jí vysvětlila, že určitě brzo pojedeme.
Tak jsme ještě chvilku pobyli u tety a pak jsme jukli na chvilku na babičky, pověsili tam prádlo, Maruška aspoň řádně prohnala motorku po sušárně a pak jsme jeli domů. Na lince byla v doze druhá půlka kaše , ještě na jeden oběd, já prostě neumím vařit tak malé porce, abychom to měli na jeden den, no aspoň šetřime energii :o) no a Maruška chtěla „ožát“ jelikož by pak pro nás dvě už na oběd nebylo , tak jsem si dala taky, tak jsme si k večeři povegetili na rýžové kaši,ale s těma mraženýma jahodama byla fakt úžasná. Při čtení pohádky jsme řešili cosi s Bárou která se chystala vypínat PC po Skypu. Házela jsem tam sem tam písmenko, ale Maruška mě přesto klepla n rameno se slovy „maminko čti“ pak se začala tím svým zvonivým hláskem smát a povídala „klepu na maminku“
2 komentářů:
tak měla Maruš jahodovou dřeň, když ty jahody loupila ještě zmrzlý
Napínáš teda, na apríla jo?
Jeee kluci měli mražené jahody včera ;o)))) Maruška je úžasná, vždy mi zvedne náladu ;o) Okno je super. A na koníky klidně můžete i k nám, máme jich pět ;o))))
Okomentovat