27.3.2009 Naše žába

Ráno jsme byli na plavču , Maruška opět ve svém živlu. Tentokrát bylo dětí víc, ale skupina po nás je rozdělená na nějaké nesmyslné skupiny. vedle byly 4 mamky a paní vedle byla sama, protože ty co plavou s ní ve výřivce nebyli, u nás se to vždycky rozděli stejnoměrně a je to. Paní sama mi říkala, že je tam sama , jestli si ještě nechcem zaplavat. Lektorka mám sama neřekla ,ale tak jsme se zeptali, paní vypadala docela smutně, mě by z toho taky nebylo akorát, kdybych se plácala ve vířivce sama z důvodu nějaké uzavřené skupiny. Lektorka samo povolila, tak jsme skočili ještě na jednu hoďku. Ale nad Maruškou jsme jen krotili nechápavě hlavou. Kluk byl o hodně menší . necelý rok mu byl a tak se bál ještě skákat. tak Maruška měla pěnovou desku jen pro sebe, lezla nahoru, skákala do vody normálně kotoulama. Copak o to, ale ona byla tak utahaná, že už z té vody ani nemohla vylízt na tu desku, chtěla pomoct . jen co jsem jí tam povystrčila, tak ji přeběhla dvěma kroky a zase skok do vody. Ke koncujeme ji už na tu desku vysazovala, protože chtěla a už nemohla , ale skákat do vody na to jí síly neodpustili :o)))) No kachna. Ona miluje vodu odmalinka , důkaz toho byl, že jsme nejdřív chodili jako náhradníci druhou hodinu a pak po měsíci a něco jsme šli podruhé, když se začali v tom kurzu potápět. No a Maruška šla pod vodu s nima, bez připrav, prostě jsme to jednou zkusili a ona to zmákla s přehledem. Miluje vodu. Proto ač je tohle plavání dražší a my moc těch korunek nemáme, tak všechno co Maruška dostane od někoho, jen tak k narozeninám a tak , všechny korunky jí skládám na plavání. Protože ho tak miluje, tak dokud to půjde, tak plavat bude. K obědu byli jabkový knedlíky. mňam mňam a babičky jeli za kocourem a my jsme strávili odpoledne kus s dědou a kus samy. Prostě takovej obyčejném den, ale šak víte jak po těch všech manévrech, jsem se na tyhle obyčejný dny těšila. Cestou domů jsme se stavili v Kaufu pro pití na zítra, neb doma jsme jsem stejnak neměla ani jednu pet lahev abych namíchala šťávu, Potkali jsme tam Béďu, byli tady za klukama z Ordo Kromen. Tak jsme se tam nějak zakecali, zasmáli se a domluvili si páteční návštěvu s Maruškou na koníčky až tam bude zase moje adoptivní (adoptovala jsem jí sama) sestřička Martina. Domů jsme dorazili před 9 h. Mauška vytítaná proběhla vodou, snědla chlebík a usnula, ještě stále mlela že „koníky spinkaj“ a že „koníky ožát do domeku“ To že už spí, jsme jí řekli my, ale že se šli ohřát, to už vykoumala sama :o))) akorát nevím co jí slíbil Béďa, protože pořád se s náma „hádala“ že „kočárkem nepojedu, pojedu Tabantem“