26.3.2009 Kudy tudy cestička...

Dokumentační fotka, už spí v kočárky vyjímečně a tu šálujsem nosila já, když mě bylo steně jako Marušce.

Dopoledne jsme strávili s krtečkem a s komínama :o))) Našim z byla porce koprovky , pro tři lidi málo a pro nás akorát, tak jsme vařili jen vajíčka a brambory. Ty se potvůrky vařili nějak déle, než jsem čekala, tak Maruška už snědenou polívku a klepala se na druhý. Už jsem měla na talířích připravená vajíčka na hniličku. Maruška se nedočkavě do jednoho zakousla se slovy „vajíko moooc dobrý“ snedla ho kus, já jí vysvětlila, že za chvilku budou brambůrky a že ho budeme hamat s omáčkou. Položila ho. Brambory se dovařily a já je loupala (vařila jsem dnes ve slupce, mám je tak radši) a najednou koukám, Maruška všechna 4 vajíčka naložená na svém talířku a se slovy „rozkvájím, hamat budu je už nesla ke stolu „ :o))))) Ještě mi na to řekla „vajíčková jsem“ :o)))) Maruška si měla uložit hračky, říkala, jsem jí alespoň 10krát a dnes neposlouchala.Říkala jsem , že nemám kam šlápnout, co jich bylo po zemi. Všechny kostičky atd. maruška si tam udělala kus místa a povídá mi „kam šláonou mám „ no tím mě teda dostala :oDDD no ale…. Jen co jsem měla volné ruce, tak jsem je uklidila, a když to bylo všechno v bedně a na bagru, takjsem jí jednu lupla na zadek. Věděla proč, hned hlásila „zlobih, hačky měla uklidit“ když měla po obědě uklízet kostky a věci z panenky Madlenky, to byl forf, ani nechtěla pomoct, dokonce naskládla do bedny i plyšáky co normálně sedí v postýlce a na gauči :o) aspoň že ta jedna přes zadeček zabrala…..

Tak jsme se najedli, sklidili nádobí , Maruška uklidila ty hračky a já dala Marušce plínku , a naložila jí do kočárku. Měli jsme být s Bárou ve 2 hodiny v Železnici , tak jsem Marušku odvezla k babičkám. Vytuhla mi v půlce cesty, tak se aspoň dnes vyspala na čerstvém vzduchu.

V Železnici jsme se s Bárou zůčastnili zajímavého sezení, kterým chceme dosáhnout lepších zítřků. Až jsem zírala jakými cestami se dá poznat pravda o člověku a jeho stavu a o cestičkách , které vedou a my je občas nevidíme. Vyprávět nebudu, je to na dlouho,jen budu doufat, že se nám to podaří. A nebujte žádný sekty a tak v tom roli nehrají, jen kombinace vlastního já a přírody :o)

Projekt je nemoc než Bára vyřídila opravu, zkoušela jsem dokumentačně fotit Orbitky na palubce, neosřilo to,málo světla, tak jeden autoportrét .

Když jsme přijeli domů, babička byla s Maruškou na hřišti. Bára chtěla moc vidět Marušku, tak jsme je přivolali domů. Maruška prý letěla jak přetržená a už dole u vchodových dveří volala „Ahoj Bávo“

Tak jsme dali čaj a moučníček :o) Pak se mám opět vymódila na taneček , nestihla jsem j vyfotit, teda stihla,ale nic moc. Tak si to jen představte, zeleno modré tepláky vykasané nad kolena, na to si natáhla sukni zelenou a k tomu maskáčový gumáky :o)))) Pak bylo ještě brzo tak jsem chtěla jít s Maruškou ještě ven. Nakonec jsme dostali nápad, že potěšíme tetu Marii. Tož jsme se proběhli venku a ještě udělali radost. Maru jako tradičně rozvalchovala tetě postel no neberte tolik místa na skákání….

Před spaním jsme konečně měli řas rozbalit balíček od další hodné osůbky s oblečením na Marušku. Hned se zamilovala do téhle malinké panenky. Pořád jí povídala „malinká seš“ :o))))

Večer jsem si udělala vanu s tím že si Maruška aspoň chvíli užije dědu a dorazí se. Po domácí rychlé sprše jež se odvíjí od hesla „namočit, namydlit, spláchnout, nezdržovat nebo zmrzem“ Byla horká vana úžasnej relax, tma a koukání do svíčky, no super. To byla dobrá rada. I když energii kterou jsem tam načerpala jsme pak vyždímala na Marušce. Děda jí pěkně rozdováděl a já uspávala draka s pytlem blech v kožichu :o))) to byl boj.