Ráno jsme byli jako náhradníci na plavču za Matyáše. Takovouhle cestičku ze židliček vymyslela Maruška, no a všichni s ní se svezli, chodili se klouzat jak kačenky po kamenech.
Cestou domů jsme vlítli na hřiště, tam by prostě Maruška mohla být od rána do večera. Jelikož po plavču chodíme k babičce na oběd, tak Maruška už na hřišti prohlašovala. „k Babice nechci, oběd nechci, chci houpat“ :o))))))
Po odpoledním kafču si vzal děda Marušku ven a a já si aspoň v teple umyla hlavu, neb u mě je to na půl dne schnutí, a v klidu poplatila přes net složenky. Když Maruška skáče po hlavě, to se člověk bojí aby nepřeklep. Když přišli z venku, tak jsme Marušku posadili na nočník venku na chodbě, měla k tomu ještě navležený žlutý gumový rukavice, a hlásila „stejná babika“ (že je s ní stejná) a že „babice pomůžu“ ale to jsme nestihla vyfotit ač jsme hodně pospíchala už jsme ji stihla jen a nočníku.
Venku jsme se pustili do kytiček, sázeli jsme odsůny. Maruška pomáhala tak intenzivně, že občas to nějaká kytička odnesla, no a zápal k práci jí vážně nechyběl, chtěla kopat, zalívat…
Stavila se tam z vedlejšího paneláku mamčina bývalá spolupracovnice. Fotila jsme zrovna kytičky, nestihla přednastavit foták, tak má šílený přepaly, ale mě tahle Maruška s Cyrilem moc líbí i tak.
Po kytičkách jsme bez svlíkání šli pověsit ještě prádlo. Maruška si sedla do mísy a sundala si gumáky už ji bylo teplo, a dělala na betonu pončoškama, mokré ťápoty. Ty upocený nohy chuděra zdědila po Petrovi, doufám že je to jen jedno málo co po něm podědila. Pak jsem jí dala na večerníčka, a šla po 150té hledat moje boty, po stěhování se vytáhly zimní a po pytli se slehla zem, víme v kterým sklepě je a není k nalezení, já snad ještě v srpnu budu k kožichu. Nový i kdyby za pár šupů kupovat nechci, když mám , no ale kam utekly….. :o)))
Cestou domů Maruška ulovila klacek, znáte to, klacek střed světa . Podestě mi stihlaještě utéct na hřiště , mezi baráky tam je takové lanové a je tam jedna pérová motorka, takovej svah velikej vede na to hřiště. Krátkej ale prudkej. To prťe bylo tak motivováno že to vylezla na jeden zátah. Nnj, když se taková kudrnatá hlavička vzepře, to se člověk pak naběhá … :o)))
3 komentářů:
Ten měsíc se ti povedl! A Maruška je úžasná pomocnice :-)
Tak na upocený nohy bych měla jeden recept. Péťa to měl totiž taky. V létě až bude po ránu rosa tak stačí se v ní projít na boso a nechat uschnout. Udělala jsem to jen 2x a od té doby se mu nohy skoro nepotí. Je to divný, ale u nás to fungovalo.
Liduš chtěla jsem vypíchnout nějakou fotku, ale nejde to, líbí se mi všechny ;o)) Maruška je vážně sluníčko, jen se juknu na její úsměv a hned je veseleji .....
Okomentovat