30.3.2009 Lítačka

Dnes ráno jsem měla trochu žaludek na vodě, nemám ráda vysvětlovat někomu něco, proč jsem to udělala, když jsem to neudělala úmyslně. V sobotu jsem měla za stěračem předvolání od městský za stání v protisměru. Fak se přiznávám, že mě tenhle paragraf vypadl a mám div ne pocit, že jsme o něm nikdy neslyšela. A nic mě bohužel v jeho platnosti neusvědčuje, když tak vidím denně stát takových aut :O(((( Dnes jak jsem vylezla z baráku a razili jsme do města to vyřídit, tak jich jen na tom kousku naší ulice stálo 8.na potce jsou pouhé 3. Tak jsme to šli s Maruškou stornovat já se staženým krkem, protože s našima pár korunkama, je každá zbytečná stovka záhul :o((( Takhle jsme to i vysvětlili, nač vědomky páchat přestupky, když nám to za to nestojí a nemáme na to… řidičák mám 13 let, tohle byl první, tak jsme odešli jen s výstrahou uffff. Pak na poštu a k sousedce pro višně, měla jsem je tam ještě od stěhování , neb jsem 2 mrazáky srazila do jednoho a byl to docela balík. U ní jsme zjistila že ona je přestěhovaná o místnost vedle a tak je vedle našeho bytu a já tam u ní koukám, proč je do našeho bytu vidět a oni spojili náš a to 1kk s krbem a zátišim, prostě z toho udělali 3+1 jak to měli majitelé, když tam ještě bydleli a nerejžovali. Bydlí tam teď v tom 2 rodiny na kupě, bylo tam studeno, neútulno, jinak… nějak mi došlo. Že přes to všechno peklo jsem tam to teplo domova dokázala vytvořit. Nevážil si ho, už není nic… Teplo domova se dá vytvořit i v kdejaký díře, je to o lidech, o pocitech o pohodě…

Domů jsme to vzali po nábřeží, vzpoměla jsme si na jednu koledu o zajíčkovi co utíkal podle vody a upadl. Maruška si hned spojila vodu okolo které jsme šli a slovo upad s tím jak ji napomínám, když jsme někde u vody co by se mohlo stát, a tak mě po tý koledě povídala „zajíček upad, utopil se“ :o)))) to je hlavička

Pak jsme přišli domů, já Marušce ohřála polívku a mezi tím zamíchala bramborový placky. Maruška mi musela pomáhat, odbíhala sem tam i od polívky, jen aby pojezdila válečem. Než jsme dopekli, dojedli, přišla Lenka, dali jsme kafčo, Maruška si z nás dělala opičí dráhu, pak jsme se sní vydali na sídliště, jenže já blbec jsem si vzpoměla až u kovomatu, kde jsme nechávala dělat klíče od půdy a od zadního vchodu, které jsem si půjčila. Už jsem konečně našla tu zašitou branku a když zaparkuju až na náměstí kde bývá v nejhorším až místo (jako ten den co jsme parkovala tak blbě.. to bylo místo jediný ulovený až na 3 objetí bloku) tak nemusím obcházet celý blok domů a můžu přijít domů zadem 4 krát kratší cestou. No jsem se zakecala, zjistila jsem v kovomatu, že já blbec nechala doma ty višně . Neb do mrazáku se mi teoreticky vejit nemohly. Tak jsem se chtěla vracet, no od sklerozy nebolí hlava, ale nohy, to vím. Ale potkala jsme tam Hanku. Ta mi řekla že Matýsek se nemocný, tak jestli chcem , ať jdem za ně plavat. Maruška mi vytuhla v kočárku jak nespala poobědě. Dorazili jsme k našim, probudila se akorát na školku, tak jsem u ní vypila kafčo a šli jsme do plusu , který teď na pár dni zavírají a tak jsme tam udělali príma nákup za pár kaček,jako bonus jahůdky za patnáct kaček, ať si osladíme život. Po Plusu hned domů pro věci na spaní, když byla ta změna plánu a my ráno jdem ráno plavat. Na kopečku jsme potkali Veroniku, teď už Veroniku. Nedávno se přistěhovali a sem tam jsme hodili řeč, prý tady stále tak sama, klučíka má mladšího než je Maruška , přešli jsme na tykání a výměnu telefonů, že by si po tom dlouhým pátrání konečně měla Maruška s kým hrát? Přes všechny snahy jsme se do uzavřené společnosti mamin plánujících společná kafča a návštěvy hřišť neprolámala. Ale díky čtvrteční návštěvě v Železnici se možná něco hnulo, nebo je to jen náhoda, ale rozhodně už vím, kde je zakopaná slepice :o))))))) Prostě se do toho opřu….

Když jsme jeli domů poprvé zadem , Maruška se ptala „kam jedééém „ kde to jsme“ ono to mezibaráčí je takový trošku jako z jinýmo města. Maru mrkla na večerníček, já jsem pobalila a …200m od baráku jsem se opět vracela pro ty višně :o))) to jsou zbytky po těhu demenci a SVM, teď už to můžu svést snad jen na zbytky mlíka :o)))))

Cestou jsme zajeli do Kauflandu, když jsme míjeli dveře,jako tradičně při nejkratší cestě. Vzala jsem tam jen nanukáč k těm jahodám, v Plusu už obyč neměli a potkali jsme tam Petra. Což mě překvapilo nejvíc, byl jednou střízlivej… Marušku už neviděl přes měsíc. Podrbal jí na hlavě, řek „ahoj Maru“ a letěl ven. Tam si otevřel pivo , zapálil cigáro a teprv pak,když jsme hned za ním vyšli ven, tak ji objal a dal jí pár pus. Po tom všem a těchto krátkodobých projevech otcovské lásky Maruška nezdílela jeho otcovské nadšení. Jen se zeptala: „půjdeš s náma“ což se ptá kdekoho . Řekl že ne, ale s takovým klidem.. mě se na to zeptat moje dítě, které tam miluju po takové době a nemoc s ním jít, tak brečím ještě týden. S ním to ani nehnulo. Ani se nedivím.. jen to píšu, aby Maruška jednou věděla, jak to bylo…. Potkali jsme tam i příbuznou Evu zvanou Cecilka z dob časů strávených na faře kterou jedna část naší rodiny používala jeden čas jako chalupu a za oplátku tam udělala mnoho práce. To byly príma časy. Tak jsme šli kus cesty s ní, tudy taky vede cestička na sídliště. A tak jsme dorazili až v 8. Dali jsme s Maruškou dlouhou koupel. Ty mi chybí, byl to náš denní rituál, ale ve sprcháči a v zimě to nejde. Krásně a s nadšením mě mydlila. Komentovala co mi mydlí, to kdybych náhodou nevěděla :o))))