10.4.2009 Potopa

To byl teda den… Dnes jsem v bytečku prala první prádlo, doteď nám těch našich pár hadříků prali u našich. Mamča to tak vymyslela a měla pravdu, v těch 12ti stupních co máme v koupelně a žádný okýnko, jen uzavřená místnost by pomalu plesnivělo prádlo i koupelna. Už je konečně trochu tepleji tak jsme zapnuli první pračku, jenže byla špatně nasazená hadice, nějak mě nedošlo, že jo tam dával strejda jen tak v letu a ne já s poctivou kontrolou,a než jsem na to přišla a že to byla chvilka, tak už nám koupelna plavala. Maruška si okamžitě sama nasadila prozíravě gumáky se slovy „je tam mokro maminko“ Takže dopolední záhul se skládal z vytírání vody z koberce, pečení perníčků a vaření oběda. Do toho tady ještě byla babička Miluška P. paní co nemá s Maruškou žádný přibuzenský vztah, ale po smrti Petrových rodičů se mu stala náhradní maminkou. Tolik se mu natloukla do hlavy, že nemá dělat takové kraviny, když má tak nádhernou dceru a vše na co pomyslí. Marně….teď aspoň čas od času zajede a přinese Marušce to, co by jí přinesla normální babička. neb jí má tuze ráda.

Mezi perníčky jsem odbíhala ždímat vodu z koberce, tak Maruška pár perníčků rozdrobila, no ale že mám dali zabrat i tak. Stihla jsem z vykrojeného plátu vykrojit vždy maximálně 3-4 perníčky, na zbytku pracovala Maruška a moc jí to bavilo. To bylo nadšení . Noobědu moc nesnědla, protože jak jsem lítala jak hadr na holi, tak snědla kus koledy od Milušky a do toho sem tam uloupila perníček.

Odpoledne jsme vyrazili ven , zašli jsme k Lence , konečně jí nainstalovat tiskárnu. Maruška zatím byla s jejími rodiči ,než jsem na Počítači udělali všechno s čím chtěla Lenka pomoct. po večerníčku , že půjdeme. No nešli jsme, Maruška tam mezi tím večeřela párky, ještě jí tam ohřívali poslední. Když to snědla tak ještě hlásila „ještě párek ožejeme“ si tam s ní užili. Nakonec jí párky zajímaly víc než Lenčina fretka Julča. Lenka nás šla vyprovodit kus cesty.

„až se západ rudě zbarví, prapor zčervená jak krev….“ tenhle byl úžasnej. Jen jsem tasila foták a už jsem nestihla sluníčko celý, bylo to dílem okamžiku.Večer to byla divočina, musela jsem trochu vystěhovat kouipelnu, neb všechno, co mělo tendenci navlhnout, bylo ve sprcháči, než jsem tu udělala, Maruška využila přistaveného koše d koupelny a pustila se do zbytku brambor, jež byly na sporáku že je večer šupnu do ledničky, něco slupla, něco narovnala do skleněné konvice na čaj. Udělala jsem vodu a šla připravit spaní, než jsem jí dala do vody. už byl odmotaný toaleták a dlouhej papírovej had plaval až ve sprcháči. Život s dětmi je vážně zábava :o))))

Vybírám fotky do projektu a ono mi to nedá, tohle je prostě shoda- My dnes pekli s Maruškou Jindrovi perníkového zajíčka, protože jsme chtěli potěšit a Marušku baví modelovat tolik malých perníčků není na Velikonoce potřeba, tak jsme chtěli být trochu kreativní :o)))) no nevydržel. Maruška byla rychlejší,ale pak poctivě hlásila „robila strejdovi a byla u toho smutná. A Jindra jí dnes přines tohohle velikýho čokotajíce. Běhá mi z toho až mráz po zádech, vlastní táta ji nekoupí ani lízátko, o velkém nic k svátku , narozeninám a Vánocům ani nemluvím. Svět nestojí na dárkách, i když moc potěší, ale jde o to myslet na toho druhého, třeba i s maličkostí, nemusí stát moc a klidně i nic, jen si vzpomenout….To mocinky potěší. Z toho o čem jsme si dneska povídali, mě zas běhal mráz po zádech, jak dokážou bejt lidi takový, nevděčný :o(((( Vždyť svět je krásnej, takový malý radosti ho dělají takový veselejší, a i kdyby nebyly, tyhle maličkosti, nejdůležitější je vědět, , že se lidi maj navzájem, že spolu dokážou žít ve shodě, pohodě, radosti. Že tu prostě pro sebe navzájem jsou . Věděla jsem to u i před tím a teď to vím ještě víc, že život není hmotných statcích o penězích… jen aby bylo co jíst, střecha nad hlavou… hlavní je mít tem přistav v bouři. Místo kam a ke komu se vracet. Navzájem SE MÍT