Dnes dopoledne mě bral nějaký KOPR :o))) jak už dlouho ne :o)) tak jsme si hráli a uvařili polívku. Kotel mlíkačky , miluju jí a Maruška snědla vrchovatej talířek a pořád hlásila „maminko moooc dobý“ :o)))) Pak jsme sklidili a já uspala Marušku a šla k ní. nylo mi nějak šoufl. Po probuzení jsme chvíli počkali , přijela Barunka. Přivezla mám vlastnoručně pečený perníkový vajíčko, a v něm poselství, její přání, moje přání.. necháme to osudu zda to tak bude doopravdy . Vím co mi říká 6smysl, co mi říká srdíčko, ale tohle poselství není jen pro nás 2, musí se rozhodnout všichni 3 podle svého srdíčka. Pokusím se vyfotit, vzhledem k tomu že je to schovaný pod skořápkou přání a tajemství perníku to bude těžký :o)))
Pak už bylo pozdě jet do Ohavče. Tak jsme se vydali do kaufu. pro štávu, už 3 dny tady není ani kapka, pořád někde poletujem. A poletujem rády, šak to nehoří.
Pak jsme šli na nádraží na mašinky, fakt jsme chytli nějakou blbou hodinu . Byli jsme tam pomalu hodinu a ani jeden vlak . Maruška lítala po peróně a když jsem jí řekla, že teda půjdem, tak mě uklidňovala slovy „ještě pokáme“ No samozdřejmě že jel vlak jen co jsme se ocitli za zdmi nádraži. Takovej obyčejnej den a kdo sem chodí číst dýl , ví jak jsme se na ty obyčejný dny těšíli. Na to obyčejný, všední štěstí, bez strachu, co zas bude. Maruška mě večer dojala. Pusinkovala mě a pořád mě vykládala, že chce jít „pinkat ke strejdovi“ přitom jme tam nikdy nespali. Prostě chtěla „pinkat s Ťapulínou“ ona si šla už pro batoh, když byla v pyžamku. Srdíčko jí táhne za srdíčkem, zbytek ukáže osud….
0 komentářů:
Okomentovat