16.4.2009 15 kiláčků

Na dnešek jsme s Lenkou naplánovaly soukromý pochod za Rumcajsem , protože ona ten den nemohla a stejně pršelo. Tak jsme to naplánovali na dnes. Maruška se vzbudila o půl hodiny dřív , tak jsem jí udělala kukavičko do postele, ona si ke mně vždycky ráno zaleze a chce „kakaviko“ tak jsem myslela, že ho jako tradičně vypije a v 7h bude jako tradičně na nohách. Jako každej den. jenže ona zase usnula a já samozřejmě s ní. Spoléhala jsem na její hodinky.. no tak jsme vstávali v 8.15 a v 9h jsme měli být na náměstí. No tak jsme byli na náměstí o půl hodiny déle. Koupili jsme v pekárně koblihy, původní plán byl rohlíky, ale oni tam měli vše za 50% tak jsme se rozcapili a nakoupili 6 levnejch koblih. Aspoň si jich jednou užijem.

Tohle je pár kousků z kusu cesty od Jičína před Brada k Jinonickým rybníkům. Na bradech jsme se stavili u Paní Pristandové na kafču. Když už jsme byli v těch končinách.

Tady chtěla Maruška sama vyfotit, škoda, že jsem musela tak šetřit fotkama.. i když jsem zjistila úžasnou věc. Maruška se zase směje, na většině fotek je vyřechtaná. Kdo ji zná, ví že byla smíšek od miminka. Ale od konce léta, přes podzim doteď byla docela práce najít její klasickém vyčechtanej obličejík. Nechalo to na ní taky následky, to všechno. prostě byla zlatý ďouče pořád, jen se smála míň….no a dnes mám spoustu takhle vysmátých fotek….

Tak to je poslední fotka co mě pustil foťák, o naší koblihovo banánové svačině . Slza v oku nápad. že ta nabíječka musí blbě nabíjet jen jednu baterku, tak jsem začala kombinovat. Trefila jsem se hned první baterkou a foťák jel až do cíle. Ale radši jsem šetřina na důležité, ale srdce fotogtafické plakalo...

Lenka, člen naší tříčlenné posádky…..

Zapoměla si u hříště batoh z mladické nerozvážnosti tak šupajdila po hrázi zpět k hřišti a já jsem zatím šla Marušce umýt do jinolek ručičky od marmelády z koblih. Samo že si zase musela sáhnout do písku tak znova, at na třetí pokus se mi ji povedlo odnést ke kočárku bez hromady písku.

Pak od rybníků na Prachov. Z tohohle místa mě bude vždycky mrazit, plešáci, zajíci a srdíčka ze šišek. Maruška si chtěla pohladit plyšovou kačenku a obr zajíce a my po kratinkém zastavení jako loni utíkali pryč s ledem v zádech. Pořád ji vidím.. ni když jsme ji znala jen malinko, pořád jí mám před očima, už jí nebude nikdy víc než 17….. :o((((

A z kopce dolů k Jičinu, nohy mě začaly pálit až posledních pár metrů. Ale těch 15km bylo užasnejch, voněl les a do toho třešně a svěží zená tráva a někde magnolie…..no opojný jaro. Škoda tech nabíječek, mohlo být víc fotek.. no lovec pokladů no. Marušku jsem udrndala v Holíně, tak se aspoň kousek cesty vyspala. Začalo pěkně pálit. Doma to jistilo suchý tričko a sprcha. A pohodový kafčo u Jindry. Maruška letěla z domu kam jsme dali kočárek, div se nepřerazila. Prej „ke stejdovi deme“ Těšila se a já taky. začínám být asi závislá na kofeinu, co přináší tak úžasnou pohodu…. Pak jsem myslela, že dám doma Marušce svačinku a půjdeme ještě ven. mezi tím, než to sní, jsem se dala do roznošení věcí z tašky z výletu. Maruška stíhla tak rozdrobit svačinu, že to bylo na vysavač a hadr. Byla nějaká rozdivočelá z toho čersvýho vzduchu. bylo to na vysavač a hadr. Tak jsem to uklízela a tak už bylo moc, tak jsme už nikam nešli. šak dneska s tou 15ctkou jsme měli nachodíno dost.