Ráno jsme byli plavčit, respektive dnes se fotit, takže jsem utopená i já , ač mě vždycky potápění šlo, tak dnes to bylo dívoký, měla jsem nějak abnormálně otevřený dutiny . či co a po každým potopení mi z nosu vytejkaly litry vody :o))))) Ač ta dětská banda vedle ve výřivce řádila jak o život, tak Anička s Martinkem se odmítali vyfotit pod vodoua to prý vybírali toho nejméně chlupatého fotografa. je pravda že kurz od kurzu zjištujeme, že vážně úspěch na počtu chlupů závisí :o))) Po plavču jsme se vydali směr úřady, strávili jsme tam víc jak hodinu a to před máma byli 2 lidi, to je tak když z 6 přepážek, funguje jedna. Pak do krámku s počítači kde mám na správku nabíječku na baterky už týden, šetřím baterkami jak můzu bojím se kdy mi chcípnou a já budu bez fotáku. Bylo mi řečeno, že se na ní podívá až bude mít čas, a že neví kdy, a že kdo ví, jestli to půjde. Tak kus cesty mi to leželo v hlavě protože kupovat baterky za kilo nebudu, a nabíjet na čem nenám. Tak jsme o krámek vedle chca nechca musela koupit novou. ještě že nejsou tak drahý. Pro mě je to i tak moc peněz, ale bez nabíječky to prostě nejde.
Pak jsme šli k taťkovi na oběd,udělal mám filé a bramborovou kaši. Slupli jsme to a vyrazili na skok na nové město za Jindrou a Ťapulínou, taťka se stejnak natáh jak ho bolela záda a já potřebovala Marušku tak do půl druhý udržet ve stavu bělosti abychom na plánovaný výlet nepřijeli div ne k obědu, a takovej kus sluníčka se vždycky hodí. A tak jsme šli venčit.Maruška se hned po opuštění auta sháněla po klacku , pro Ťapulku, neb ty nashromážděný byly doma :o)))) Tentokrát by byly ták krásný fotky, Maruška dobrovolně natrhala pugét pampelišek a dala ho Jindrovi. To by byla fotka jak víno, ale já zaznamenávala na kameru škubání stonku a skládání pugetu a lítání s Ťapi. Už jsem se akutně bála aby neklekly baterky, fotím na tu sadu už přes týden a čekal nás výlet, a nabít už jsem sice měla na čem,ale až večer.
Holky v lípě
Pak jsem šupla Marušku do sedačky a než jsem vyjela za Jičín, tak spala. Mířili jsme do Želejova k Ivě a její rodince. Aspoň jednou za dlouhej čas, kdyby bylo na benzín zajeden na otočku častěji. Rozumějí si mamky i děti. Naše holky jsou od sebe měsíc. Potkali jsme se v těhu v nemocnici. No s mým šetřením baterek jsem zjistila, že na nejvíce fotkách je Šárka a Maruška. Pavlínka byla akční a kluci stále poletovali. Se stydím, pitomý baterky, nebejt jich, mám zahlcenej foták. Čtyři děti je pro mě vysněnej sen, to se mi nikdy nestane,ale je to úžasný jak se ti sourozenci k sobě mají. Budu šťastná, když Maruška bude mít aspoň jednoho.
Mamky si povídaly, , děti si hráli, parádní odpoledne, škoda že to nejde častěji. cestou zpět jsem chtěla přibrzdit u Franty v Neptunu a domluvit zhruba sraz ze SŠ . Jako naschvál tam od 17.-25.4 nebyl. Když jednou za uherskej rok jedu okolo tak František má zavřenej podnik.
Nazpátek mi to nedalo a musela jsem přibrzdit , rudý slunko a kvetoucí řepka kouzlily nádherný scenérie. Marušku jsem přivezla domů spící, na cestu od auta se trochu probrala a pak s kručením usnula na gauči. Pak jsme jí jen přeložila do postýlky, koupat se bude holt až ráno.
0 komentářů:
Okomentovat