2.7.2009 Spolek ke hře :)

I když jsem to zmiňovala několikrát, povedlo se to až dnes, teda nepočítám-li organizované akce jako cvičení. Sešly jsme se tři holky, co jsme spolu chodili na základku a tak nějak časově jsme se shodli i na mateřské. Jaroušek od Romči je o něco starší než Maruška, vím, že je narozený někde v létě a Tomík od Lenky je zas o něco mladší, ten je začátkem února. Tak si děti moc rozuměly .. a všechno dělaly hromadně …Marušku jsem poslala čůrat na trávu.. jasně, že šly všichni, akorát Maruška k toho byla naprosto u vytržení, protože viděla poprvé čurat kluka… :o))) nejdřív jsem teda myslela, že vůbec poprvé,ale pak mě došlo, že svlečený kluky vidí v bazénu před plaváním.Ale dnes u toho čůraní ji asi „trklo“ no byl na ní úžasnej pohled :o)))))

A já zas jak úchyl na hřišti.. jsem si zafotila .. když ony jsou děti tak úžasně bezprostřední, a z pěkné momentky já mám prostě radost….

Za cenu super zábavy jsme domů přišli až ve 12.40 a možná tomu někdo neuvěří, ale ve 13.00h jsme seděli u stolu s obědem…a ten na zítra už se zapíkal v troubě. rychlost spočívala v tom uvařit hoolt pro jednou rýži v sáčku (tu obyč jsme stejně zapoměla dokoupit, no ale co my s Maruškou sníme , že) a tak k dnešnímu obědu byla rýže s tuňákem, my ji s Maruškou úplně milujem, přitom je to oběd za dvacku pro nás dvě a Maruška měla vymetej talířek do čista a já jakby smet :o))) No a na zítra už se v době oběda zapíkal rýžový nákyp se sušenýma švestkama, to bude mňamka.

a tahle je dokumentační ale kvůli srdíčku jí dát musím, ze zvyku jsme zapnula po přichodu domů počítač, kvůli míhání okolo skypu a ICQ a přes poledne dočíst pak diskuzi, až Maruška usne. Maru si vylezla na židli a jak naběhla tapeta na ploše, tak dala dvě pusinky strejdovi, jednu mě a jednu sobě.. po tom všem co se dělo,po tom strachu co mi líčila poskrovním slovníkem ve 2 letech větou mrazivou….. mě tohle doopravdy těší.No bojovala jsme s ní docela dlouho při likvidaci haldy nádobí, jež jsem napáchala za těch 20 minut :o))))) Pak jsme šli k Jindrovi.

a navečír s ním kus cesty společné do Kauflandu pro nutný chleba a brčka. Já myslela že černá taštička v batohu nahmataná je ledvina se vším, co sebou nosím a v Kaufu jsem zjistila, že je to kamera. Jak jsem ji nesla sebou včera…. No naštěstí jsem měla u foťáku v kapsičce 200 na benzín. Dalo mi to akorát, zbylo mi 11kč, No jasně že to nebyl jen chleba a brčka, že. Nějaké jogurty pro Marušku, pro jednou párky k večeři a naskákalo to. To že mám jen těch 200jsme věděla až na pokladně :o))) Navíc mě na pokladně blbě napočítali Lipánka o 3kč víc, páč byl zmuchlaném a ze slevy tak stál míň. ty 3 kačky jsme si nechala vrátit, samy mě z pokladny poslali. Tak jsme měla 14korun a za ty koupila Marušce marcipánového pejska. Moc se jí líbil a akorát to dalo, tak jsme jí ho koupila, To bylo radosti…A jak málo stačí k radosti a Petr jí ho tenkrát ani nekoupil, když s ho přála. A já zas ucítila ten nádhernej klid, že tohle už nemusím řešit a že klid , štěstí a pohoda je naším každodenním chlebem a já za to nepřestanu bejt vděčná protože …..

za tenhle beztarostnej úsměv a chichotání to stojí…..Tohle jsme dělali kraviny na kočárku…