Dnes jsem KO, fotky nouzovky možná i obsah vypovídá o stavu…V práci to ještě šlo, cestou z práce už brečím , po tom všem čím jsme prošli si vážím každého kousku společnýho času, když je strávnej tak báječně…řekli nám že od září pojedeme na 4 směny. Už jsem to dělala 3 roky a vím o čem to je, tenkrát ještě nebyl chlap nebyla hlavně Maruška, bylo to hnusný, drsný, nepříjmený ale šlo to…teď už budu ztrácet ten neúžasnější čas co znám. Znám to u nás, může to být za 10 minut jinak, nebo to může být ještě horší, tenkrát jsme měli jen na chviličku . byly z toho 3 roky. Noční jsme měli jet do Vánoc, to byl rok 97, už je jedem 13 let….uvidíme jak to bude, rozhodně jsme to tak nějak neustála, protože vím do čeho jdu…Maruška hned poznal že jsem smutná, ptala se proč . tak jí říkám že místo abych byla o víkendu s ní a se strejdou , s naším hodným taťkou , tak budu muset být v práci. A na se na mě přimáčkla a povídá mi, takovým tonem, jak když ji není 3 a půl ale už má dávno haldu rozumu .. „nebuď smutná,teď jseš se mnou..“ a mačkala se tak dlouho a visela na mě jak klíšťátko a mě do jejích kudrn padaly ještě větší slzy….a celou noc na mě spala nalepená, jak když cejtí že ji potřebuju…..
Dnes zas přišel další pohled od Vaugna, je zlatej, myslí na nás a z vejletů posílá papírový pozdravy. Bydlí v USA a ty krásný kouty tam…
5 komentářů:
Barbarko,
je mi líto,že se s malou a J.nebudeš díky práci vídat tak často.Práce je třeba,ale když komplikuje život je to děs,viď.
Jo přesně tak, co člověk nadělá. Na tohle byla aspon v jednom dobrá doba před 89rokem, matky na 6 hodin na rano a domů. Vše má své, snad bude brzo konec.
Já myslím, že to třeba nějak dopadne dobře...že třeba štěstí zabere..že se objví nějaká jiná práce..to je nelidský..pro mámu malýho dítěte..fakt.
Barbarko bulim, je mi to líto, držím pěsti, aby bylo "ve finále" lépe než se to rýsuje v tvých vzpomínkách.
Holky dík, pořád doufám, že když už tak to nebude nadlouho. nebo že nás vysvobodí Terezka.....
Okomentovat