pátek 16. července 2010

16.7.2010 Jak málo stačí k radosti...






Cestou domů jsem se stavila v Penny. Jana mi tam schovala z alce pro Marušku bikiny s nohavičkama, že je může nosit jako kraťásky. A kelímky 3 za dvacku s vestavěným brčkem, to by člověk netušil, co ta dvacku udělá radosti. Museli jsme přivézt Marušku domů,a tak jsme se po cestě stavila na víkendovej nákup a pak jsme místo otočky v Ohavčí strávili řádnej kus odpoledne. Maruška chtěla vytáhnout helmu, má ji už od loňska, někde za půlku , ale ještě jsem ji nevytáhla, protože ji strašně brala koloběžka, tu miluje a tak se na kole ještě neučila. Asi se i na tom co jí přines Ježíšek, když ji byly dva tíž šlape, prostě jsem musela řešit financ a ne super vlastnosti. Šak ona do něj doroste… Při stěhování se zjevila helma zas ve skříni, tak bez ní teď nemůže být….

Maruška si zase rozbila koleno, kdesi zahrádce…začala břečet až tak za 15 minut, když si toho všimla, to byla komedie, to byla héérečka. Před tím se oklepala a šla, může to mít i z toho, že ji babičky litinou, když ji hlídají, já ji naučila se oklepat a jít dál, ta komedie, celej táta biologickej s nakopnutým malíčkem hned na chíru.. a nebo se mění…:o)

0 komentářů: