úterý 22. července 2008

21.7.2008 Bodláky

Nevím co za dneček napsat pořád se tohle ve mě motá ty bodláky jsou asi vystihující, slyším smích Marušky, miluju ho a přitom mě stále mrazí, že jeden táta ho už neuslyší, ještě hodně dlouho to ve mě zůstane....


Svítání,
a nikde nic
světlo utíká mi nezi prsty
rosa z očí nevyprchá
pálí na nevyspalý kůži
oceán v sobě
nekonečnej, slanej...
a
přístav v nedohlednu
smetl ho včerejšek
a maják v mlze
vyprchalých nadějí
nevíš kudy kam
dny protékají mezi prsty
a utéct není kam
Jen náruč spánku
trochu konejší
střibrný křídla noci
nechavají zdát o nadějích
jež se jednoho dne
zase vrátí
i když na srdci šrámy
zůstanou....

1 komentářů:

neJenn řekl(a)...

Krásná básnička.....Život je pomíjivý, tak si musíme užít každou jeho chvíli naplno dokud to jde.