neděle 28. prosince 2008

28.12.2008 Krize

Den začal nocí a nakazil náladu celého dne na kdoví jak dlouho. Nějak mě přišlo že čas strašně letí. A když už Petr má tu svojí slečnu a moc si rozumějí.. motali se spolu pod vlivem kdesi na náměstí, láskyplně se za ruce vinouce. Marušku viděl naposled 8.12. což je skoro měsíc a žádnou snahu ji vidět nemá, o placení alimentů nemluvě…tak jsem si řekla, že prozkoumám vody internetu. Vzpomněla jsem si na doby , kdy jsem z nouze dávala inzerát na net hledala jsem 3 roky, a nic, na žádný rande nedošlo. jen si vzpomímám na Mílu Jerie , s mímž ladilo každý slovo vmejlíku, společný snad všechno. ježe pak se vydal do Prahy aby vydělal nějaký koruny a zajistil rodinu kterou chce postavit…. a tam se ztratil. Buď v šeru města tuláček milující táboráky a lesy nebo potkal nějakou a když je to v reálu na ty písemný se lehce zapomíná, internet nebyl tenkrát ještě tak všude lehce přístupný jako dnes. A pak nic… tak jsem zabrousila na seznamku po vzoru dvou holek se stejným osudem ale lepším vzhledem a profil jsem si nezakládala a po pročtení mnoha a mnoha profilů jsem došla k závěru že nemám šanci. Ti co podle názorů za něco stáli to zchladili tím, že u požadavků na protějšek měli sexy, ti co tam neměli sexy tak měli mezi koníčky hospodu…a ti co náhodou ne, líčili své brutálně erotické choutky. Instinktivně jsme se vyhýbala rocku, a vlastně všemu co mělo cokoliv společnýho s Petrem. Už jsem chtěla být sama, ale připadá mi že čas strašně letí, a hlavně, vím jak mě je, nemaje sourozence. Ti nejmilejší přibuzní (Myslím v mém věku) jsou daleko předaleko , ti co tu jsou mají jiné zájmy….nechci aby to měla Maruška, ta nebude mít ani strejdy a tety.. má jich 8 a 8, ale hlásí je k ní jen 1 a 1. Nechci aby byla sama jako budu jednou já. Až budu generace babiček, budu mít jen Marušku a budu doufat že mi neuteče do veliký dálky. Proto chci aby nebyla sama, pro teď a i pro časy, kdy už tu nebudu já…. Seznamovat se neumím, nenaučím se to, touhle cestou to nejde, mám arzenál jinde, není vidět, se schovanej pod špeky a když neumím mluvit a seznamovat se, tak ho nikomu nepředvedu…..začínaj ty šílený noci co jsem měla 11 let, ostatní randili, rozcházeli se, měli nové a nové lásky a já nic….a když ne tehdá tak teď už vůbec ne…. . ještě že mám Marušku, nic není víc. Jen bych chtěla aby nezůstala sama, aby měla tátu sourozence a ne jen ubrečenou mámu…


apoň zas píšu...

Andělům zešedly křídla,

pel s prachem lepí se na prsty,

póry jsou plný hlíny a branky srdce opletený rzí.....

bříška prstů popraskaný,

bolí každý dotek, bělmo rudne

a popraskaný žilky v něm pálí solí slz

Hladím kříž u vchodu hřbitova,

mrazí mě stejně jak ten palouk

s kytkama z křížů.

Je tam ticho jak ve mně

ani modlitba už nepomáhá,

odráží se jak ozvěna

a slábne spolu s nadějí..


Dopoledne jsme se tak nějak mátožili , neb nikomu nejni stále akorát. mě začalo v noci bolet levý rameno tak, že mě bolí každý nadechnutí , ale po obědě jsem sebrala haldu prádla v sušárně, nacpala další krabice do auta, oblíkla Marušku jež se strašně těšila , že půjde na „pocházku“ a jeli jsme do bytu, práce tam nechutNě kvůli nemocem stála, babička polehávala. Mamča bojovala se šilenou bolestí hlavy a já myslela , že Maruška přesun autem zvládne. Těšila se, že se dostane, takřka po 14 dnech ven. Nepočítaje doktory…Když jsem šla pro auto, strašně brečela. Bála se že jí uteču a to jsem šla jen 50m. Tady je u krabic u baráku, hlásíla tam že „tady bydlíme“



Tam však za chvíli začala kručet a pořád chtěla pochovat. Ručičky měla jak led a hlavička začala být teplejší a to přesun byl jen od vchodu do auta max.3m a od auta do dveří max.5m. Někdy se mi povedlo ukorigovat aby chvíli strávila na gauči sama. Dávala jsem dohromady DVD jež jsme vzala sebou, taťkovi upadlo a nechtělo naskočit. Tady se pokouší zahřát ještě ponožkami, jež si dávala na hlavu. Stejnak to byl ufňukánek , bolavej, nemocnej jež chtěl pochovat a já ji do kouta neodstrčím, když chce. Jindy je jak drak a u mě nevydrží. A tak se mnou koukala i na nudném dokument , jež následoval po pohádce a já neměla jak přepnout televizi….tulila se a já prd udělala ač jsme se snažila aspoň aby vydržela po chvilkách sama, ale dnes docela marný. Rozrovnala jsem 4 banánovky a to bylo vše, vypadá to, jak když se nic nehýbe, ale já se tak snažím.. měli jsme tam být do Vánoc ,ale pořád se něco tentočkuje. Převozy, auto, hlídání, nemoce…..je to k vzteku, připadá mě to nevděčný pro úřady, jež nám ten byt přiklepli, protože jsme neměli kde bydlet (dlouhodobě stejně nemáme, tohle je naše možnost) ale stále lepím a lepím a Ti co jsou kolem nás, vědí, že dělám co můžu.. jen mě to už připadá nekonečný…. Domů jsme přijeli a Maruška nemohla dojít od auta, a já ji vzít nemohla , hlásila to až po třetině cesty a že nebyla dlouhá, a já měla plný ruce a kde si odložit. Ke konci jsem ji předběhla s tou tíhou, hodila bednu ke vchodu a domů ji už donesla. Usnula za chvilku a skoro bez večere, nic nechtěla… po půlnoci jsme převlíkali postel, pokakala se a měla takovej průjem že ležela v kaluži.




0 komentářů: