Pondělí a já jsem tentokrát šťastná že mám odpolední. Od kompu jsem odpadla už o půlnoci. A to jsem tam seděla chvilku, než jsme to zas všechno vybalila a uložila. Byla jsem jak zmlácenej pes. S Maruškou jsme pohádkovali a jediné co jsme stihla z práce bylo doprobrat nahrubo fotky a nahnat je na Rajče. Ten víkend byl úžasnej, duši nabíjející neskutečně, ale tělo toho mělo plný kecky. Maruška cestou k autu nosila v kouli co měla z toho automatu na blbosti za 20 listí, takže fakt jen nouzovka jsem KO.
Ale dodávám odpolední příběh u kterého jsme nebyla. Pořád dumám v čemje to kouzlo Marušky, že jí cizí lidi věnují takovou péči. Už od miminka má snad víc známých jak já, každej znal tu věčně vysmátou holčičku v kočárku. Zastavovali mě a říkali jí, „ty jsi určitě ta Maruška“ Vím že má energie až až , ale občas mám fakt pocit, že v ní je nějakej náboj navíc, co nabíjí úplně cizí lidi, potěší, zanechá jakýsi opar pozitiv, každý má své dítko za jedinečné, ale jak tak pozoruju za ty 3 a půl roku,Maruška prostě nabíjí i cizí lidi, no uvidíme co z ní vyroste, že :o))))
No a to co se mamče stalo, no Maruška zas nějak zapůsobila svým flujdem. Měla hlad, páč odflákla oběd, tak jí mamča odpoledne ve městě koupila kousek dětské šunky,že jí udělá svačinku, než se dostanou domů. V krámě už rohlíky však neměli.Paní ale vzala housku, co měla koupenou domů, Marušce ji rozkrojila, nadila tím salámem , zabalila do papíru. Kdyby takhle měla živit všechny zákazníky ve chvíli, když jim došly rohlíky, kam by došla :o))))
0 komentářů:
Okomentovat