11.7.2010 Vítání....

Neděle, to co jsme včera nabrali , jsme dnes rozmisťovali. Prostě pořád dokola,ale čím dál víc k cíli. Dnes teda umírněněji , aby Jindra nabral síly na noční, ale za víkend se udělalo hafo práce, i přes to smrtelný vedro….Už jsem dumala kde ulovím fotku nouzovku. Večer jsem jeli k našim kvůli hlídání, od zítřka mám ranní. Dnes měli přijet z dovči ze Sedla, Já za ní byla tak vděčná, jeden den jsme fungovali jako normální rodinka. Tak jsem si tu užila, snad to jednou tak bude. Já se o Marušku postarala dopoledne, pak teda byla u tety Marie, než jsme se vystřídali a odpoledne Jindra. Naši se dnes vraceli, chtěla jsmenaně bafnout na nádraží, jenže slečna si zas nechtěla la honem uložit hračky a pak mě někdo zaparkoval tak blbě, že jsem Marušku rvala do auta škvírkou do sedačky a tak jsme přijeli po buse. Brkla jsem mamče kde jsou že je naberem. Byli hned za rohem. Jak je Maruška zahlídla , tak se ze sedačky div nevymrskala , mrskala se celá, kopala nohama , máchala rukama , pištěla radostí že je vidí, tak vznikal tahle úžasná sérka. Večer jsem jsme ji nemola uspat, padla až v půl 11, byla plná emocí a chtěla všechno vyprávět, to co zažila ona, i to co dělali u tety Heleny.