Dnešní ráno mi přišlo hodně zvláštní, vstávám vždycky když slyším Marušku. Probudila jsem se asi v půl desátý vyspalá dozlatova, nikdo tu neřval, počítač nehučel a v kuchyni bylo slyšet jak Petr myje nádobí a jak si u toho s Maruškou povídá. Pro mě to bylo jak Amadeův sen. Teda nevydrželo to celé dopoledne. Petr měl dřív hlad, a já chtěla dát ještě vypalovat fotky abych je mohla smazat z karty. Říkám mu, že to ohřeju , že se to musí napařit. Aby nebyly tak vysušené. Dala jsem jen vypalování a šla. Petr už je měl na talíři a vztekal, se že to dělal zbytečně, přitom jsem mu to říkala. Pak jsem to naložila na talíře a on přišel ke stolu až tak za za 10 minut a šahal na knedlíky že jsou studený, já je Marušce musela foukat, už měla snědený knedlík a půl, když přišel a divil se, jak blbě jsem to ohřála. Jelikož jsem si dala oběd, tak mě zase bylo špatně, ale bylo hotovo, tak jsme zalehla k Marušce. Když se vzbudila vyrazili jsme ven, k našim měl prijít Martínek. Po cestě jsem vybrala v bankomatu 3500 rozpočet na příští měsíc a v pekárně jsme koupili rohlíčky. Pak jsme si u našich dali s Martínkem kafčo s nanukáčem. Maruška měla běhavou, běhala stále dokola. Odcházela jídelnou a dělala nám Pápá a přicházela dveřmi z chodby zpět do obýváku, pokaždé si je otevřela, to už umí a řekla „dobý den“ měla teda výdrž, udělala to snad dvacetkrát. A spoustu dalších kousků. Martínek šel před 5 hodinou na večeři a mamča si vzala Marušku do Penny na nákup a já šla k Lence postahovat si nějaké kity, protože se svým internetem mám problém stáhnout i fotku natož 100 Mega. Když jsem šla od Lenky, volala mě Hanka, že Matyáš je nemocný, jestli můžem ať za ně jdeme zítra plavat. Kousek cesty s námi šla mamča, nesla tetě Marušce kus buchty v doze, bydlí teď v paneláku o kus víše. V pátek se stěhovali, tak teď bojuje s upořádáním bytu a vybalováním krabic. Legrace byla když se babička ptala Marušky, když jsme šli do kopečka, jestli je její mazlíček, Maruška na to slovo po svém, ač srozumitelně hned věděla a povídala: „nejsem mazlíšek“ až na větu, jestli je aspoň její holčička odpověděla „aano“ Teď jsem Marušku zase přenesla do obýváku, už třetí den po sobě v půl 10té se budí v děsném šoku, pláče a neví co chce, asi se jí něco zlého zdá. Předevčírem se z toho až pozvracela, a včera se až dusila a zapomínala dýchat, jak brečela. Dnes to bylo poměrně v klidu, jen s velikým pláčem, ale je to divné, co se té chuděrce zdá….
0 komentářů:
Okomentovat