15.10.2008 Okurky

Tahle momentka se mi líbí, Maruška už dokáže sníst svačinku bez bryndáku aniž by se zasekala.

Dopoledne přišla na kafíčko paní Pristandová . Petr byl u nich dnes a denně, když byl ještě sám, Je to taková strašně hodná paní, znala jeho rodiče, dokud ještě žili a pak je Petrovi alespoň trochu nahrazovala rodiče. Teď je to taková Marušky druhá babička. Přinesla ji spoďárky, kalhotky a čepici na zimu, krásnou červenou. A piškoty a přesnídávky a jahodové „pitíko“ které Maruška hnedka zdolala. Pobyla chvilku, stále pospíchá, mají na Bradech malou hospůdku. Je moc hodná, že si vzpomněla a myslí na nás…..

Dopoledne jsme teda strávili s Petrem doma, protože má tu neschopenku „na kašliček“ Maruška se za popoledne 5 krát připočurala, už asi 14 dní se mi to nestalo. jedno dopoledne s tátou a lítáme v tom znova. jen co se Maruška probudila, tak volala mamča, že je u nich už Martinek. Včera jsme se s ním chtěla domluvit po ICQ, ale než jsem dopsala větu tak mě pad signál a když se objevil, tak už zase nesvítil Martínek. Tentokrát se v Ohavči zůstavalo až do úterý, aby se udělalo co nejvíc práce, a tak jsme zatím nezjišťovali zda protože se nevědělo, kdy se vrátíme z podzimních prací na sídliště. Přišli jsme slupli moc dobrej puding. Marušce jsem věnovala z něho jahody, ona je miluje. Martínek pak vyrazil k babičce, teď to má k ní blízko, jen přes jeden panelák. Já jsem šla pomoci paní Horákové se záludnostmi počítače. Pak jsem dorazila zpět. mamča zrovna dělala večeři, Maruška pomáhala míchat sýr s vajíčkem na chleby a byla nadšená. To ona vždycky, když ji mužu dovolit „vaříme“ a něco kvrdlat v míse.

Když bylo hotovo všichni jsme se podělili. No a díky Marušce jsme se strašně nasmáli. Byla totiž strašně nadšená z okurek, z toho že je může vytahovat z flašky rukou, a napichovat na vidličku a na vidličce nám je podávat. Pár užasných momentek je mázlých neb s bleskem to bylo nic moc, a mě se líbilo to světlo od lustru. A tak Maruška lovila okurky, cpala s nimi nás i sebe , na kopr i cibulku říkala fuj. Ručičku zabořenou až dole v lahvi, pak vidličkou a když ji to tak nešlo, tak si vždycky vytáhla okurku rukou, na vidličku ji napíchla nad sklenicí a pak ji cpala nám. No tolik okurek jako dneska jsem nesnědla snad půl roku. Mám je ráda, jako přílohu, táta umí báječný okurky, ale když je není kolikrát k čemu přiložit …. ale dnes jsme se jich teda nacpala. Měla jsem jich snad 5, ale to Maruščino nadšení nešlo ošidit. Když jsme měli jít domů, zase vyváděla….sice pak s Petrem laškovala, ale první rekce, při větě musíme domů, je vzdor.. je moc malá na to, aby to dělala bez důvodu….