Petr mě večer říkal, že ráno přijde dýl, protože se půjde zeptat do Kauflandu na tu brigádu. Pak mi řekl, že to zkusí ještě za Komárkem(zedničina) a do Tesca a vrátil se nalitej a s neschopenkou. Přišel s tím, že ho píchá u srdce někdy okolo 10 hodiny. Vydal se k doktorce, že se na to zeptá, herec, od domova šel jak jura, jsem na měj mrkla z okna. Když se vrátil byl už namazanej a měl neschopenku. ve skutečnosti je jen trochu nachlazenéj. Já jsem si brala v práci neschopenku až když jsem lezla po 4 a měla 40 horečky. Strejda Pepík přijel s nabitou baterkou v půl třetí. Šupli jsme ji do auta, ja šla ustrojit Marušku a hurá do Ohavče.
Dnes jsem moc nestíhala fotit. Dělali jsme snad všechno u čeho se člověk „oblemcá“ Byla jsem vyvézt listí na kompost, Ota tam pozoroval Marušku jak tam natírá plot.. opět dělba práce jak u nás…. ještě jsem dostala sprďana co to tam vozím, když se tam buduje „rajská zahrada“ hmmm kdybych tak věděla kde je, ani ne, kde je, ale jak v ní je….
Maruška přijela do Ohavče a začala se shánět po jídle, přitom doma se ve snídani poďoubá a v obědu porochňá. U našich přitom krásně sní všechno, začínám mít podezření jestli na tom není stejně jako já. Jo po bombónkách a křupkách se shání, ale normální jídlo do ni dostat je někdy boj.Přitom jí krásně a všechno. nebo spíš taky vidí že nejím, já, vždycky mě u jídla říká „máma taky“ jenže já nejím, maximálně chleba a Maruška mě nabízí svoje jídlo, říkám jí, že si to musí shamat sama. Někdy se však zasekne a nechce pak jíst. Jenže co mám jíst, vždy vařím jen pro ní a pro Petra.
S babičkou jsme přebírali jabka co jsou na uskladnění pak chvíli pršelo tak jsme zalezli na záhrobec pod střechu a loupali jsme tam ořechy se šlupek. Bylo jich zase moooc, Tak jsme loupali až skoro do tmy. Než jsme sklidili a vypraly je, tak byla tma jako v ranci. Maruška byla za tmy už v kuchyni chytali tam chleby k večeři, Maruška u toho česala kocoura, a házela mu oříšky, krásně si spolu hráli.
Nedivím, se, že chce kočičák od kadeřnice zdrhnout, ale zato mu Maruška zase ochotně otvírá dveře :o)))
Čas večerníčku a večeře. Takhle to Petr ani neumí, na tajovejhle chleba si dá 4 půlcentimetrový kolečka salámu. Proč mě pořád leze do hlavy když je od něho tady klid, ale od večeře mě zase začalo být divně, že se mám k němu zase vrátit a jak to tam vypadá…. Večere v Ohavči, kde se z 8 koleček salámu a kousku sýra dovedou najíst 4 lidi je jako meta, že končí klid. Auto bylo jak náklaďák, co toho bylo, kytky, zelenina na zamrazení… to by Petr zas řval. každý okamžik mi připomíná, že bez něj je čím dál líp, jen ten strach se vracet….
Maruška mi při zaparkování řekla „domů nechci“ třikrát mi to zopakovala. Pak si s Petrem teda hrála, ale byl protivném, jako vždy když je namazanej. Vynadal mi, když jsem mu vzala Marušku.. brala jsem ji koupat. Když jsme přišla večer, byl doma bordel jak v tanku, ani nádobí neumyl,a to jsme tam nechala 3 kousky, hrnec po těstovinách, talíř po Marušce a síto. Nádobí bylo ještě víc a zasekaná linka, za celý odpoledne, co jsem byla v Ohavči od hodin do 8mi tu nehnul prstem. Já jsem přijela s utahaná , s rukama až a zem. první co po mě chtěl, tak zalít kafe, podat kapesník. Pak se uvelebil ve křesle u obýváku a já musela přes něj skákat, když jsem chodila k Marušce, než usnula. ještě po mě chtěl, ať mu strčím židli pod nohy. Tu jsem mu nedala, přece nebudu skákat metr do výšky. Pak usnul, volal jeho směnový mistr, kde je. Vzala jsem to, protože ten telefon ho ani nevzbudil. Říkal, že mu podal pomocnou ruku a že si toho neváží, to vím moc dobře. Vzal ho zpátky po tom, co ho kvůli chlastu vyhodili. Říkal, že se chystá propouštění a ať si nemyslí, že je nedotknutelném. Mluvili jsme o tom, že si myslí, že je nedotknutelný, mistr říkal, že není, jenže to Petr prostě nechápe. On si myslí, že jen proto že umí všechny mašiny si ho tam nechají. Přitom nechodí do práce kvůli chlastu a neschopenku si bere na sportovní zápasy a při škrábání v krku je už na umření……
0 komentářů:
Okomentovat