Přes den je Petr jak mílius, tak jsem myslela jsem že dožijem v klidu. Jenže v noci to začlo, koukám co dělá a on vytáhle z mrazáku klobásu, co se musí opéct a ohřál si ji jen v mikrovlnce , že má hlad. Jsem mu říkala, že je to k obědu a ne na jeho noční svačinky. Měla jsem v plánu je vytáhnout a udělat s bramborovým salátem, ulovila jsem je kdesi ve slevě. Hned bylo zle. Řekla jsem mu, že kdyby tam nebylo nic, ale měl tam ještě nedojedené 2 palačinky a ještě zbytek zapečené kapusty, to se hned vztekal, že takový blivajzy žrát nebude, nebo jak tak nazval. Hlavně že tý kapusty snědl celý pekáč, měla jen kousek Maruška a já ani kousek, ač jsme chuť měla, voněla krásně česnekovo slaninově. A kdo mě zná, ví že blivajzy nevařím. I Petr mě vždycky, říkával, ať něco zkazím, že to mám tak dobrý, že by to nejradši sněd všechno. jenže vztek dělá své. Jsem zvědavá jaká zázraky bude jíst on po prvním , když měl největší starost, že snad by mu měl vyjít počítač, ale o ledničce, pračce a tak nemluvil, jen televizi chtěl po mě. Je moje nedám, a jeho neošidím, vše co je jeho dostane, je to jen oblečení, CDčka, šipky , autíčka a asi 3 knížky co nikdy nečetl .Byl před tím na pivě, vrátil se asi ve 3 ráno, celkem v pohodě,ale pak se to zvrtlo. Vadí mi, když je uvařeno a on honí kde by sněd co jiného a jídlo se pak někdy vyhodí, to nesnáším. Nejdřív sníst co je, a pak vymýšlet další.
Dopoledne jsem uvařila hrnec koprovky, Pak jsem umyla nádobí a čekala na ten telefon. Pán nakonec přišel sám, když odcházel přišla Petrova sestra Romama s Verčou. Poprosila jsme je, jestli by děti nepobrali nějaké krabice, protože s Maruškou jich moc neposcháním. Přišli přinesli krabice, dali si kafčo a já začala s balením. Petr vyšel v 7 ráno a přišel domů akorát na oběd. nechtěl jíst. Řekla jsem mu, že v noci bude zase vzteklej, ze má hlad. Ať se nají, myslím že si jednou vzpomene že měl teplej oběd. Tak se nakonec najed a ještě mi provokativně cpal dvacku za tu noční klobásu. Maruška se v obědě porochňala, snědla jen něco , tak 3 lžíce a to měla svoje milovaná vajíčka měla 2 a bylo jich v koprovce víc jak brambor.
Pak jsme ji uspala a začala umyté skleničky balit, než se Maruška vzbudila stihla jsem 3 krabice. teda 2 a půl, u té půlky, abych to dodělala mi už asistovala Maruška. Nosila mi věci z vytrýny a podávala mi je na balení. Já se musel soustředit co tam dát, a jak, co uskladním a co budu potřebovat sebou , tak jsme občas nestíhala a Maruška mi dávala počoudit, Tu přinesla štětku ze záchoda i s namotaným papírem. Tu ulovila zbytek čokoládové sušenky co přinesla její teta , něco snědla něco rozmatlala. Pak vytahala vlhké ubrousky, když vytáhla poslední a koukala do prázdného obalu tak jsem ji zrovna zaregistrovala a ona jen povídala „koupíme“ Zalepila jsem třetí krabici a uklidila bordel, co tam stihla udělat a naložila ji do auta a jeli jsme k Lídlu .
Včera mi tam slíbili krabice a dnes mi řekli, že je musejí vracet, no nic…..jen jsem vytáhla klíčky od auta Maruška mi vzala kramle zpět do Lídla, ulovila jsem ji až u regálu s gumovýma bonbomama. Tak byla rychlá a neposlušná, dnes prostě neposlouchala a letěla:o((( v Kauflandu to samé, pobrala jsem tam malý nákup, co po mě chtěli a zamluvila na zítra krabice po banánech. Šla jsme parkovat vozík a ještě jsem ho nedoklapla a Maruška zas vzala kramle, ani se neotočila jak letěla a daleko.. chytila jsem ji až v oddělení se sterilovanou zeleninou. nevím co to dnes měla, vždy si hlídá, kde mě má a dnes letěla jak bez hlavy. Když jsme neměla krabice, neb ty dnešní byli v Kauflandu zamluvené, tak jsme se stavila zase v počítačích. měli tam pro mě 5 velkých . jenže bylo místo na zaparkování dál od krámu, Blbě se nesly, byly velké a rozložené a po metru mě padaly a Maruška zas vzala kramle na druhou stranu. Jestli měla dnes zaražené běhání, jak jsme nejeli kočárkem a ona byla hned naložena do auta. K našim jsme došla vážně vyklusaná. Vypila jsem kafčo a Jana z Penny kterou jsem venku potkala mě poslala echo že mají levné banány tak je hafo krabic. Byli skutečně za 8,40kg a tak isme vzala 5 krabic, co jsme pobrali. Šli jsme tam pěšky, aby se Maruška vyběhala. Potkali jsme na rohu u paneláku tetu Marušku tak jsme šly tři. Váha byla nějaká pomatená, vzala jsem 8 banánů, když byly tak levně a bylo mě divný že platím 13 kč.. paštika stála 10kč a ono těch 8 banánů si představte podle lístku mělo 20 deka :o)))
Mrkli jsme na večerníčka a jeli domů. taťka jel se mnou domů, potřebovala jsem vyházet z auta u dveří krabice a vynosit nahoru, máme tam zákaz zastavení, a s Maruškou by to nešlo, nechat ji samotnou v autě nemůžu a kdybych ji vyndala tak mě zase veme kramle. Jsme ráda že mi taťka pomohl, pak jsem parkovala a Maruška spustila. „domů, neci bojim, táty, maminka bojí taky“ .. já vždycky, když mi to řekne, tak jsem ji řekla, že se jí nedivím, že já taky. Oba jsme se s taťkou rozbrečeli, tohle je šílená věta. Jediné odlehčení je, že se blíží konec a že bude dobře….
0 komentářů:
Okomentovat